Britové a Češi sami poznali, co představuje ruská agrese, proto tolik pomáhají Kyjevu. „Co je teď v sázce na Ukrajině, je něco zásadního a týká se to bezpečnosti celé Evropy a její demokratické suverenity,“ zdůrazňuje nový britský velvyslanec Matthew Field. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál si všímá ještě jedné podobnosti mezi oběma národy: humoru. Právě jeho prostřednictvím Field komunikuje s veřejností na sociálních sítích.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha 6:00 20. února 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Bude to měsíc, co jste přijel do České republiky na post britského velvyslance. Českou veřejnost jste zaujal tím, že jste na sociální síti Twitter začal sdílet příspěvky #JsemTuNovej. Připadáte si stále nový?
CZ: Děkuju, ano, jsem tu novej. Příště (dám rozhovor) snad už česky, ale teď musím na své češtině zapracovat.

EN: Hledali jsme cestu, jak vyjádřit, že jsem tu nový, ale také, že jsem zvědavý a mám zájem. Jsem velmi nadšený, že tu můžu být, že jsem v Praze a v České republice. Těšil jsem se na to a opravdu jsem chtěl najít způsob, jak komunikovat s lidmi.

Stejně jako vy se ztotožňujete s novou rolí britského velvyslance v Praze, prezident Volodymyr Zelenskyj je nový v zahraničních návštěvách během probíhající války na Ukrajině. Svou první cestu podnikl do Washingtonu, hned druhou mířil do Londýna a až poté přiletěl do Paříže a Bruselu. Jak si vykládáte jeho volbu pořadí? Říká to něco o ukrajinském vnímání západní pomoci? Jak chápete tuto nedávnou „evropskou tour“ Zelenského?
Tento typ návštěv není soutěž krásy, ale mají docílit toho, že Ukrajina vyhraje. Zelenskyj předal velmi jasnou zprávu, když přijel do Londýna. Pronesl řeč v našem parlamentu, která byla osobní a adresná. Jeho sdělení bylo zcela jasné: ujištění, že se Ukrajinci ubrání ruské agresi, ale potřebují pomoc, aby to dokázali, a k tomu potřebují partnery jako Spojené království.

Mluvil o tom, že zatímco některé země ze začátku váhaly, Velká Británie reagovala okamžitě, zajistili jsme praktickou pomoc. Myslím, že obdobné věci můžete říct o České republice a jsem si jistý, že prezident Zelenskyj řekl podobné věci premiérovi Petru Fialovi, když se setkali později v Bruselu. Protože Česká republika porozuměla naléhavosti a zareagovala na ni velmi rychle.

Myslím, že tomu tak je v důsledku toho, že obě naše země mají obdobné zkušenosti (s tím, co se děje na Ukrajině). Nemluvím teď jenom o historii, ale také nedávné minulosti. V roce 2018 v Salisbury byly užity chemické zbraně na britských ulicích a v roce 2014 ve Vrběticích byli lidé zabiti ruskou rozvědkou. Obě země rozuměly, jaké nebezpečí Rusko představuje, a adekvátně na to zareagovaly.

Jaká pomoc Ukrajině může nyní následovat? Prezident Zelenskyj donedávna požadoval dodávky těžkých zbraní, především tanků, nyní jsme ho slyšeli mluvit o stíhačkách. Je to něco, co by Ukrajincům mohla nabídnout britská vláda?
Ano, tohle bylo přesně něco, co diskutovali ministři obrany NATO začátkem minulého týdne. Generální tajemník Jens Stoltenberg dal jasně najevo, že Rusko nezměnilo svůj plán, a my nemůžeme předstírat, že dělají něco jiného, než že pokračují s agresí, s útokem na suverénní demokratickou zemi.

Přijali jsme závazek dodávek tanků a já jsem pyšný na to, že Britové byli první, kdo Ukrajině poskytl bojové tanky západní výroby. Další jsou na cestě a musíme pohlídat, že budou dodány. Souběžně s tím běží výcvik, protože nejde vybavit Ukrajince sofistikovanými systémy a jen předpokládat, že budou vědět, jak je mají použít. To vyžaduje výcvik, proto se soustředíme i na tento aspekt.

Minulý rok se ho ve Spojeném království účastnilo více než devět tisíc ukrajinských vojáků. Tento rok se trénink týká 20 tisíc z nich, soustředíme se navíc na piloty a námořníky.

Co se týče stíhaček, premiér Rishi Sunak slíbil Zelenskému, že zvážíme naše možnosti a posoudíme, zda by to bylo možné. Problém, se kterým pracujeme, je čas, který je potřebný pro vyškolení lidí, jak ovládat nové bojové stíhačky. A to zabere nějakou dobu. Je to tedy dlouhodobá pomoc, nesmíme se ale přestat soustředit na dodávky, které můžeme poslat hned. Protože boje se odehrávají teď.

Co dalšího bychom měli podniknout?
Ano, to je otázka, kterou si musíme pokládat. Musíme se ptát, zda a jak jsme připraveni Ukrajincům pomoci. Protože je zde určitá daň za naši pomoc, třeba sankce, ale i další nástroje, které využíváme. Ale cena za to, kdybychom tak nečinili, je mnohem vyšší – cena za to, že by Rusko mohlo napadnout, okupovat suverénní demokratickou zemi... A víme, že by se tam nezastavilo.

V Británii začali cvičit ukrajinští vojáci používání tanků Challanger 2. Dostat mají i další techniku

Číst článek

Tohle je něco, kde má Česká republika přímou zkušenost – snaha o smír nefunguje. Když jim (Rusům) něco dáte, oni se tam nezastaví, jejich agrese nebude uspokojena. Proto musíme přemýšlet, co budeme dělat, abychom 24. únor přesunuli do minulosti a co můžeme dělat dál.

Tím směřujeme k podobě rekonstrukce Ukrajiny. Z britské perspektivy, jak by měla vypadat?
Dobrá otázka, v této době velmi aktuální. V Londýně budeme v červnu pořádat konferenci o rekonstrukci Ukrajiny. Chceme do toho být zapojeni a chceme pomoci vybudovat místo, kde budou Ukrajinci sami koordinovat a utvářet podobu své země.

Myslím si, že abychom využili příležitosti a provedli tuto rekonstrukci správně, nemůžeme počítat s tím, že bychom se vrátili o 12 měsíců zpátky. Nefungovalo by ani, kdybychom se vrátili do bodu, ve kterém jsme byli v roce 2014, když Rusko poprvé napadlo a okupovalo část Ukrajiny.

Ale máme příležitost Ukrajině pomoci vrátit se zpátky mnohem silnější. Což rozhodně nebude snadné, ale můžeme to udělat správně, pokud budou Ukrajinci stanovovat program.

Ukrajinci vedle Rusů

Hodně vášnivé debaty se v posledních týdnech vedou také kolem příprav na letní olympijské hry v Paříži, které se budou konat v létě 2024. Vedou se spory, zda by na nich měli soutěžit ruští a běloruští sportovci. Pokud se nemýlím, tak Velká Británie se řadí k zemím, které zvažují možný bojkot.
Ruští a běloruští sportovci by se neměli účastnit této olympiády. Bylo by mi velmi nepříjemné a přišlo by mi velmi nešťastné, kdyby se jí účastnili, ať už by to bylo pod jakoukoliv vlajkou. Dávalo by to silnou podporu Ruskému olympijskému výboru, pokud by se tak stalo. Což si myslím, že je z mnoha důvodů velmi problematické.

Zvažujeme bojkot her v Paříži, přiznává předseda lotyšského olympijského výboru Tikmers

Číst článek

Velmi rád bych v tomto ohledu viděl jednotný přístup, abychom se nevyjadřovali individuálně. Právě teď se moje vláda snaží s dalšími zeměmi vyjednat společnou pozici.

Připadá tedy v úvahu pro Velkou Británii bojkot olympiády?
Rádi bychom viděli možnost, aby se mohl kdokoliv jiný účastnit, vyjma Rusů a Bělorusů. To je naše priorita. Chceme najít jednotnou pozici, jak toho dosáhnout.

Byli jsme svědky bojkotů v minulosti, přineslo to plusy i minusy. Ale myslím si, že by byla velká ostuda, kdybychom si nechali olympijské hry ujít jako příležitost pozitivního momentu pro všechny země, které se připravovaly na to, že se jich zúčastní. Olympiáda je symbolicky důležitá a neměli bychom si ji nechat vzít ruskou agresí.

‚Chci se dívat dopředu‘

Pojďme se teď už přesunout k česko-britským vztahům. Předchozí britský velvyslanec Nick Archer mluvil o tom, že jeho posláním bylo provést Čechy procesem odcházení Velké Británie z Evropské unie. Brexit se nyní zdá být formálně ukončen. Co budete dělat vy? Na jakých základech chcete postavit bilaterální vztahy?
Každý velvyslanec přichází v jiné době a každý je jiný. Nick byl úzce zaměřený na odchod z EU a organizování přechodu. Není to úplně dokončené, ale snad dostaneme v blízké době nové dobré zprávy ze strany Severního Irska – držme si palce. Stále tam jsou záležitosti, které je třeba vyřešit, ale já bych se chtěl zejména dívat dopředu.

Putin by na Ukrajině postupoval jako Hitler vůči Československu, tvrdí končící britský velvyslanec

Číst článek

Mojí prioritou je v následujících letech vidět zlepšení česko-britských vztahů. Minulý rok pro nás byl dobrý, rozhodně jsme se posunuli, Ukrajina nás semkla. Ale já bych chtěl jít ještě dál. Chci, aby naše země byly ve vztahu, který zvýší naši bezpečnost, zlepší naši prosperitu a odolnost. Posouvá se vzájemný obchod, minulý rok vzrostl o 13 procent, ale jsem přesvědčen, že můžeme udělat víc. A to bude můj cíl, postavit na úspěchu, který jsme zaznamenali minulý rok, a udělat víc.

Můžete jmenovat jednu nejvyšší prioritu, která by měla vévodit na seznamu věcí, kterých chcete dosáhnout? Skrze kterou třeba bude možné charakterizovat vzájemné vztahy.
Myslím si, že nejvyšší priorita pro naše vztahy je shodná pro obě vlády – Ukrajina. Spojené království a Česká republika reagovaly rychleji než téměř jakákoliv země. Myslím, že lépe rozumíme (ruské) hrozbě, a proto poskytujeme takovou pomoc a pokračujeme v ní. Protože co je teď v sázce na Ukrajině, je něco zásadního a týká se bezpečnosti celé Evropy a její demokratické suverenity. A pak jsou věci, které se s tím pojí, je to například energetická bezpečnost. Ale Ukrajina je číslo jedna.

Pozice Česka

Ještě chvíli zůstaneme u otázek, které nás spojují. Obě vlády – jak v Česku, tak v Británii – vedou konzervativní lídři. V Česku se kabinet skládá z pětikoalice, ale nejsilnější strana, kterou reprezentuje i premiér Petr Fiala, je ODS. Ve Velké Británii jsou Konzervativci v čele s Rishim Sunakem. Je to něco, co přispívá k posilování vzájemných vztahů?
Řekl bych, že element podobných stran může být nápomocný. Myslím si, že pomáhá, když se ODS a Konzervativní strana znají roky. Byly partnery opravdu dlouhou dobu.

Ale co je skutečně zásadní: když se shodují priority. Což je něco, co nyní vidíme. V tom se oba kabinety shodnou, a i díky tomu jsme za poslední rok mohli dosáhnout pomoci v takovém rozsahu, mluvím teď zejména o Ukrajině.

Hodně tomu přispělo i české předsednictví v Radě EU a doufám, že přetrvá sebedůvěra, která byla znatelná na české straně během posledního půlroku. Byli jsme totiž svědky toho, jak byla vláda schopná nacházet shody na velkých mezinárodních výzvách, které přicházely.

Co se týče mezinárodní scény. Poté, co se Velká Británie rozhodla odejít z Evropské unie, panovaly obavy, že se to ponese na vlně ochlazení vzájemných vztahů s evropskými zeměmi. Britové proto přišli s konceptem Global Britain. Jak účinným je nástrojem a jaké v něm vidíte místo pro Českou republiku?
To je rozhodně správná otázka. Myslím, že se spoustu lidí obávalo, že ve chvíli, kdy Británie odejde z EU, bude to znamenat ztrátu zájmu o Evropu. Že nebudeme mít zájem o evropské země, jako je Česká republika. Ale zároveň si myslím, že jsme svědky toho, že se tak nestalo, že to není pravda. Vidíme, jak Spojené království spolupracuje, očividné je to právě v pomoci Ukrajině.

Minulý rok jsme zažili také sjednocení (s Českou republikou) v mezinárodních otázkách. Zahájili jsme užší spolupráci ve vědě, což jsme dříve nedělali. Dotýkáme se spousty nových oblastí. Zdá se mi, že vysíláme signál: že chceme více, rozhodně ne méně.

Podcenění složitosti brexitu

Když se ale zaměříme na následky britského odchodu z EU, nejde opominout průzkumy veřejného mínění. Ve Velké Británii jich vyšlo v posledních měsících hned několik, ze kterých vychází, že Britové ve výsledku nejsou spokojení s tím, že proběhl brexit. Většina dotazovaných opakovaně říkala, že by nyní hlasovala spíše pro setrvání v Unii. Z pohledu britské diplomacie, jak vnímáte tyto průzkumy?
Brexit bylo demokratické rozhodnutí, byl to naprosto otevřený a transparentní proces. A jeho výsledek by se měl respektovat. V otázkách běžné každodenní britské politiky nevidím žádné konkrétní debaty o tom, zda bychom se měli vrátit a změnit naše demokratické rozhodnutí.

Přibáň: Stále více Britů považuje brexit za chybu. Očekávat jejich návrat do EU je ale naivní

Číst článek

Zároveň jakékoliv takové rozhodnutí by záviselo na obou stranách. Není to jen o tom, co chce Velká Británie, je to o tom, co chce Evropská unie. Poslední roky nás stály spoustu těžkých vyjednávání a složitého hledání kompromisů, nyní spějeme ke konci.

Vidíte jakoukoliv možnost změny uvažování ve smyslu, že by si Britové přece jenom řekli: „Dobře, tohle jsme nezvládli, pojďme se vrátit.“ Donedávna tato otázka nepřipadala v úvahu, ale co nyní?
Víte, já to nevidím jako něco, co by chtěla větší část britského politického spektra. Dokud se to nezmění, je těžké si představit změnu kurzu. Jsme teď v určitém časovém okně, které skončí v prosinci příštího roku, kdy se budou konat další volby. To je spousta času a uvidíme, co se během toho stane.

Ale možná v této souvislosti, není to problém komunikace? Na jedné straně máte hlavní proud politické reprezentace, která přijala ono demokratické rozhodnutí a s brexitem se vypořádává. Naproti tomu ale máte britskou společnost, která se minimálně podle průzkumů veřejného mínění zdá být nespokojená s dosavadním vývojem. Nedaly by se tyto rozdílné pohledy vyřešit lepší komunikací celého problému?
V politickém životě se agenda posouvá opravdu rychle. Roli v tom hrají také média, která se zasazují o nasvícení aktuální tematiky. Uvidíme, kam nás tohle zavede. Ale myslím, že překonáváme nejnáročnější část odcházení z Evropské unie. Mám pocit, že složitost celého procesu trochu podcenila předchozí vláda, mohlo se lépe komunikovat, jak moc náročné to bude. Teď už to máme za sebou a posouváme se dál, vpřed.

Rusko používá podle Británie na Ukrajině střely, ze kterých odstranilo jaderné hlavice

Číst článek

Předpokládáme, že navážeme obchodní vztahy se zeměmi v rámci EU. A jak už jsem zmínil, česko-britský obchod se rozrůstá. Nyní se zaměřuji právě na tohle, co můžeme v praktické rovině udělat, aby obchod a bezpečnostní spolupráce pokračovaly.

Způsob porozumění

O spolupráci se zřejmě plánujete zasazovat i vy osobně. Co pomáhá, abyste se v Česku cítil dobře? Snažíte se třeba na zdejší společnost napojit? K tomu by vám mohly pomoci tipy a doporučení, o která jste si prostřednictvím sociálních sítí říkal. Na twitteru jste se ptal, co byste měl číst, kam se jít projít, kde jsou dobré restaurace…
Z mého pohledu se od každého britského velvyslance na světě očekává, že bude využívat tradiční i nová média, že bude komunikovat. Když jsem byl v Bosně a Hercegovině, zjistil jsem, že sociální média jsou skvělý způsob, jak vést tuto konverzaci. Nejen vysílat informace, ale skutečně poslouchat, co lidé chtějí sdělit.

Od té doby, co jsem přijel, tak mám zkušenost, že jsou tu lidé velmi velkorysí. Dávají mi doporučení – mám asi 200 filmů, které bych měl zhlédnout, a kolem 500 knih, které bych si měl přečíst. Ale je to skvělé. Tato doporučení mi nabízí způsob porozumění a také nápady, co bych měl dělat.

Můj první den jako 🇬🇧 velvyslanec v 🇨🇿.

Těší mě, #JsemTuNovej. pic.twitter.com/o0z5AMpZ10

— Matt Field (@MattFieldUK) January 23, 2023

Což znamená, že nejste tak úplně nový v tomto způsobu komunikace, v této twitterové nebo digitální diplomacii. Dělal jste to stejně i v Bosně, nebo tím, že je to úplně jiná země, žádá si i jiné přístupy, jak se napojit na tamní obyvatele?
Ano, jak už jsem řekl, od všech našich velvyslanců se očekává, že to budou dělat. Ale je to jiné v každé zemi. Už dříve jsem používal Twitter a Instagram, také LinkedIn nebo Facebook. Pokaždé se tím dotýkáme různého publika. Musím nicméně říct, že tady je to jiné, více interaktivní, lidé jsou zde více přívětiví.

Kočka, pes, luskoun

Pokud se nemýlím, nepřijel jste sem se žádným zvířetem. Váš předchůdce Nick Archer si v Česku adoptoval psa, který se stal hvězdou jeho sociálních sítí. Dřívější velvyslankyně Jan Thompsonová zase měla kočku. Plánujete si osvojit také nějakého mazlíčka?
Nabízeli mi různé možností – psy, kočky. Ale abych byl upřímný, nemáme domácí zvířata, máme dvě děti a to je nyní dostačující. Děti nás zaměstnávají, kluci jsou také nadšení, že mohou být s námi v Praze. Vím, že současný americký velvyslanec má velmi fotogenického psa a můj předchůdce měl velmi oblíbeného psa. Ten byl možná nejoblíbenějším členem celé ambasády. Ale já nyní neplánuji nic podobného.

Sledovali jsme narození luskouna v pražské zoologické zahradě a děti se velmi těší, až se na něj půjdeme podívat. Ale nemyslím si, že bychom nějakého adoptovali.

Je pro vás tato digitální diplomacie důležitá? Z pohledu práce diplomata, jaký důraz kladete na tom abyste – zejména v dnešní době – nebyl staromódní, sledoval aktuální trendy?
Tak dlouho, jako je zde diplomacie, je zde i veřejná diplomacie. Vždycky to doprovázel i lidský aspekt toho, co děláme my jakožto diplomaté. Rozdíl je v tom, že se změnila média. Diplomaté vždycky vystupovali v televizi, dávali rozhovory do rádia a tak podobně. Sociální média nám dávají další možnosti, jak komunikovat s lidmi.

Když jsem se já osobně začal více angažovat na sociálních sítích, byl jsem velmi ovlivněn tím, jak to někteří moji kolegové dělali. Bude to deset let, co je diplomaté začali aktivně používat. Snažíme se, aby to bylo autentické a osobní, ale zároveň to musí mít smysl a důvod.

Je to také o tom, jaké dostávám reakce. Pokud se Čechům nebude líbit to, co dělám, tak to změním. Ale v tento moment mám pozitivní ohlasy, takže si myslím, že zůstanu u toho, co děláme.

Anna Urbanová, Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít