Týdny v přítmí s plyšovým míšou. Školačka Vika žije s mámou ve sklepě pod panelákem v Bachmutu

O Bachmut se už týdny urputně bojuje. Situace ve městě je nesmírně složitá – pro vojáky i civilisty, kteří se skrývají ve sklepích svých domů. Někteří už od jara. Jak se ve městě žije, popsal zpravodaj Radiožurnálu Martin Dorazín.

Tento článek je více než rok starý.

Od stálého zpravodaje Bachmut Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ve sklepě pod panelákem žije přes 35 lidí. Mají pec, a dokonce i provizorní sprchu za paravanem. Paní Valja pracuje v místní nemocnici. Má zaměstnání, a proto nechce a nemůže odjet. Její sousedka říká, že se cítí jako bezdomovci. „Jsme jako sklepní lidé,“ dodává.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž Martina Dorazína z doněckého Bachmutu

Pomáháme hledat baterku, která někam zapadla ve tmě. Lidé si zde přisvěcují telefony nebo baterkami na solární energii. Té je teď málo, takže dlouho nevydrží. Mají štěstí, že tady mají betonovou podlahu, takže je snazší udržovat pořádek. Ten je tady vzorový.

Malá Vika chodila do čtvrté třídy. Na otázku, proč nechtějí odjet, odpovídá, že jde o rodinné tajemství. Později prozradila, že jim zemřeli příbuzní. Jsou zde pochovaní a oni nechtějí ty hroby tady nechat. Nechtějí také, aby prázdné byty, které po nich zůstaly, někdo vykradl. Hlídají. Občas se tam jdou podívat, ale jsou tam rozbitá okna. Bydlet se tam nedá. Chodí krmit kočky.

Přežívají v ostřelování. Ve východoukrajinském Vuhledaru zůstává několik set civilních obyvatel

Číst článek

Vika se trochu učí, ale moc tomu nedá. Má jenom solární baterku a venku je to dost nebezpečné. Také je tam zima. Potmě se zkrátka číst moc nedá. Asi tu třídu budu muset opakovat, říká. V rozlehlém sklepě má své kamarádky, pár dětí od šesti do 15 let. Pár dětí, se kterými si občas hrají, ale většinou zde sedí nebo chodí sem a tam.

Vika si sem přinesla z bytu obrovského plyšového míšu, který zabral celou jednu postel. Lidí zde ubylo. Z 45 je jich tady teď 35. Postele jsou volné.

„Nebojím se a ani máma se nebojí. Možná že až bude hůř, tak odtud odjedeme,“ dodává Vika.

Ženy z podzemí v Bachmutu říkají, že jídlo zatím mají. Dokážou si uvařit. Jsou to dobré kuchařky, ale to, co nejvíce potřebují, jsou jakékoliv teplé zimní oděvy – vaťáky, teplé boty, teplé vesty.

Mimo sklep jsou slyšet zvuky výbuchů. V tomto zde žijí od večera do rána.

Martin Dorazín, pat Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme