V Pobaltí odstraňují sovětské pomníky. Rusové jsou proti, s kritikou ale šetří, bojí se vyhoštění
Desítky let připomínaly nedobrovolné připojení k Východnímu bloku. S ruskou invazí na Ukrajinu teď mnohé sovětské pomníky v Polsku nebo Pobaltí mizí z ulic a parků. V Lotyšsku a Estonsku, kde čtvrtinu obyvatel tvoří etničtí Rusové, je to ale mimořádně citlivé téma.
Ještě před pár týdny stával na břehu estonské řeky Narvy, na sever od stejnojmenného města mezi lesy, masivní piedestal kousek od silnice. Dneska tu po něm zbyla jenom ušlapaná hlína a někdejší půdorys vytyčují čerstvě zasazené borovičky. A také květiny a svíčky.
V Pobaltí odstraňují sovětské pomníky. Ruská invaze na Ukrajinu dala impulz k tomu, na co se Polsko a pobaltské státy už dlouho chystaly.
„Já jsem kategoricky proti odstraňování jakýchkoli pomníků, protože pomníky se přece neumisťují jen tak. Je to připomínka toho, co se stalo, a toho, co by se nemělo opakovat,“ namítá pro Radiožurnál devětačtyřicetiletý pan Vadim, rodák z Narvy.
V polovině srpna estonská armáda oblast uzavřela a víc než třicetitunový sovětský tank T-34 naložila a odvezla. K nelibosti velké části místních Rusů, kteří tu tvoří přes 90 procent obyvatel. Pro mnohé z nich to byl symbol hrdosti a vítězství nad nacistickým Německem. Pro řadu Estonců je to ale také symbol sovětské okupace, která následovala.
„Nakolik je nám známo, tak se tento tank nikdy neúčastnil bitvy v Narvě ani jinde. Byl v Narvě od roku 1970, ve stejné době vznikaly pomníky tohoto typu na řadě dalších míst v bývalém Sovětském svazu,“ vysvětluje Hellar Lill, ředitel Estonského válečného muzea, že tento konkrétní kus ani nemá žádnou zvláštní historickou hodnotu.
V městečku Viimsi, asi půl hodiny jízdy od Tallinu, je to teď v muzeu estonského ministerstva obrany druhý takový exponát. Jeden tam už dřív měli.
Báli se provokací
Rozhodnutí o tom, že pomník z Narvy přesunou právě sem, padlo na nejvyšší úrovni. Premiérka Kaja Kallasová zkraje srpna oznámila, že kvůli rostoucímu napětí se tak musí stát co nejrychleji.
Estonská vláda se obávala provokací jako před 15 lety. Kvůli přesunu sochy takzvaného Bronzového vojáka tehdy vypukly masové nepokoje. Estonské úřady tentokrát dokonce načas uzavřely v Narvě hraniční přechod s Ruskem. A zvláštní opatření zavedli i přímo ve válečném muzeu ve Viimsi, kam tank převezli.
Do Estonska odchází proruští Ukrajinci i protirežimní Rusové, popisuje bývalá zpravodajka v Moskvě
Číst článek
„Konzultovali jsme s policií, co by mohlo nastat, ve skutečnosti se ale nic takového nestalo. Pár lidí se pokusilo umístit sem svíčky,“ říká ředitel muzea Lill.
Přímo v Narvě sice přesun nesou nelibě, do otevřené kritiky se ale třeba pan Vadim příliš pouštět nehodlá.
„Mám ruské občanství, o tom ale tady není radno moc mluvit, protože by mě hned mohli vyhostit do Ruska za nějaká nepatřičná prohlášení na konto vlády a státu,“
naráží pan Vadim na několik nedávných deportací Rusů, které estonské složky označují za kremelské provokatéry, a fakt, že on sám nemá estonské občanství.
Nárok na estonské občanství není od obnovení nezávislosti země automatický. Mnozí místní Rusové jako Vadim tak žijí dodnes jen s trvalým pobytem a pořídili si místo toho ruské doklady. Ve statistikách figurují jako takzvaní neobčané.
