Život mezi výkaly a pašeráky drog. Na hranici USA a Mexika trpí lidská důstojnost, hlásí reportér

Jsi zpravodajem Českého rozhlasu ve Spojených státech a v minulých dnech jsi se vypravil na americko-mexickou hranici. Pověz, jak to tam v tuto chvíli vypadá. Kde přesně jsi byl, kde přesně jsi natáčel?
Já bych to asi nazval dlouhodobou humanitární, logistickou, určitě politickou a řekněme i bezpečnostní krizí, která nemá žádné jednoduché řešení a kde hlavním poraženým, o tom asi budeme hodně mluvit, je lidská důstojnost. Já jsem se, pokud jde o to místo, vydal na nejvýchodnější část americko-mexické hranice, to je při ústí hraniční řeky Rio Grande do Mexického zálivu. Leží tam několikasettisícové texaské město Brownsville a na druhém břehu ještě o něco větší mexické Matamoros. Tak jako na jiných místech té hranice je to organicky jedno město, nebo by to bylo jedno město, ale je rozdělené hraniční řekou i vysokým, mohutným plotem, a tak jsou to dva různé světy oddělené jednou z nejstřeženějších hranic světa, na které ale panuje čilý třeba pašerácký ruch - řeka neřeka, plot neplot. Humanitární krize se teď kumuluje na mexické straně. Dá se obrazně říct, že tam se o Rio Grande doslova opírají všechny problémy Latinské Ameriky a vlastně celého světa, protože tam míří i uprchlíci z Ruska nebo Ukrajiny.

Jak složité je vůbec se na americko-mexickou hranici dostat? Můžeš tam jako novinář přijet, volně se pohybovat, lidé se s tebou baví, nebo k tomu musíš využít, já nevím, nějaké služby humanitárních pracovníků, kteří tě vezmou třeba s sebou?
Na americko-mexickou hranici, hlavně z té americké strany, se dá dostat docela bez problémů. Zkrátka přijedeš autem, pokud máš vízum do Spojených států jako já nebo jiný platný dokument, který tě opravňuje k návštěvě obou zemí, tak se bez problému dostaneš na mexickou stranu a zpátky. Ale pokud jde o to, že jsem se chtěl dostat přímo k uprchlíkům, kteří žijí na mexické straně, čekají na své termíny k pohovoru na americkou stranu k azylovému řízení, tak jsem se přidal k jedné, jak zmiňuješ, z humanitárních organizací, která pracuje na obou stranách hranice. Jmenovala se Team Brownsville, a i ten přejezd hranice byl trochu zážitek sám o sobě. Jednak, co mě trochu udivilo, nikdo nechtěl vidět pas při přejezdu z americké na mexickou stranu. I Mexičani tam mají takové checkpointy až asi padesát kilometrů od hranice, na americké straně je to podobné, a do té doby hlavně tímto směrem nikoho moc nezajímá, že jste přešli hranici. Co ty mexické pohraničníky zajímalo, bylo, co vezeme, protože jsem se vezl s jednou z dobrovolnic takovým pick-upem a vezli jsme krabice dětských plen do uprchlického ležení a možná dalšího materiálu. Dřív si tam prý docela běžně říkali o úplatky, teď se mexická vláda údajně snaží toto kultivovat. Ale i tak si na hranici řekli o tisíc pesos, což je o něco víc korun, než činí clo za dětské pleny pro uprchlíky, což mi přišlo trošku podivné. Jak oficiální toto clo bylo a kam ty peníze šly, těžko říct.

Už na začátku jsi říkal, že se budeme bavit hlavně o tom, že poraženou je lidská důstojnost v otázce toho, co se teď děje na americko-mexických hranicích, respektive co se tam děje už léta. Co ty jsi přesně viděl v těch uprchlických leženích?
Já jsem navštívil jedno velké uprchlické ležení, které je přímo na břehu řeky Rio Grande z mexické strany. Je to několik kilometrů dlouhý, my bychom asi řekli park, zkrátka prostor v rámci města přilehlý k řece, kde rostou stromy, tráva a mezi tím vším tam živoří tisíce lidí v dost zoufalých podmínkách. To ležení je přímo u Rio Grande, není to žádný oficiální tábor, zkrátka uprchlíci si tam vybudovali útočiště. Ti, kteří neměli k dispozici stan, posbírali klacky, našli třeba igelitové plachty a postavili si tam primitivní přístřešky. Je tam všude cítit štiplavý zápach, protože oni si tam samozřejmě průběžně vaří na tom sesbíraném klestí a bůhví co ještě do toho ohně používají, aby jim hořel. Potkal jsem v tom ležení bez jakéhokoli zázemí i rodinu s šestitýdenním miminkem. Jeho matka mi vyprávěla, že šla s manželem a starším synem přes džungli jedenáct dní i celou tu další cestu těhotná a porodila pak v Mexiku. Ukazovala mi potom jejich příbytek naprosto provizorně zbudovaný z igelitů a klacků. 

Odpadky se tam válejí, lidé tam konají potřebu, kde se dá, a v tom žijí i rodiny s malými dětmi, lidé bez peněz většinou, kteří spoléhají hlavně na to, co jim doveze charita jako právě Team Brownsville.

Ale slyšel jsem tam i smích. Je tam i naděje, že lidé přešli půl kontinentu a už jsou blízko třeba termínu k azylovému řízení. Připravují si jídlo na pánvi, které i docela hezky vonělo, což celkově kontrastuje s tou situací. Samozřejmě jde také o bezpečnost. Ležení je hned u čtvrti, kde pracují pašeráci a kam místní po setmění radši nechodí. Ale ukazuje se na tom, jak je všechno relativní, protože uprchlíci vám po té nebezpečné cestě řeknou, že se tam cítí docela bezpečně.

Nadosah lepšímu životu

Když už jsou těsně před kýženým vstupem do Spojených států, tak vyprávěli ti třeba, jak náročná jejich cesta, hlavně z Jižní Ameriky, předpokládám, byla?
Mluvil jsem s několika rodinami či jednotlivci a ty příběhy jsou si docela podobné. Ti, se kterými jsem mluvil, byli většinou Venezuelané, takže přešli přes sedm dalších zemí na sever Mexika. Cesta zrovna z Venezuely je nepředstavitelně náročná, přišli na ní o všechno. Extrémně nebezpečná je třeba Nikaragua, kde vládne diktatura, kromě toho, že tam vládnou spíš gangy. Ale úplně nejtěžší bylo pro rodiny překonat oblast Darién, to je džungle na hranici Kolumbie a Panamy, kde neexistuje žádná komunikace. Musíte tam víc než sto kilometrů džunglí, močály, horami, dostat se přes řeky. Operují tam i gerily, takže je to nebezpečné i z tohoto pohledu, obvykle musíte platit. Slyšel jsem částku několik set dolarů na osobu, což samozřejmě pro lidi unikající před bídou a pronásledováním venezuelské diktatury jsou velké peníze. Lidé mi vyprávěli, jak někteří další uprchlíci cestou zemřeli, nebo jak potkávali mrtvoly těch, co šli před nimi.

Systém je takový, že když se někdo rozhodne z Venezuely, Nikaragui a tak dále uprchnout a dostat se do Spojených států, tak může na vlastní pěst, nebo si na to musí najmout nějaké převaděče, někoho, kdo jim za velký obnos peněz pomůže, a pak jim třeba řekne, jak se dostat přes azylové řízení nebo natvrdo přelézt ploty, které na těch hranicích jsou?
V některých fázích cesty, právě třeba v džungli mezi Kolumbií a Panamou, popisovali, že zaplatili za ty, řekněme služby převodu přes tuto složitou oblast. Je to asi kombinace výpalného a převaděčských služeb. Pokud jde o tu finální fázi, tak hlavně v minulosti tam operovali a operují i pašeráci nejenom drog, ale i lidí přes řeku Rio Grande, kteří podle místních sesbírají skupinu několika desítek lidí a během třeba jedné hodiny je v noci převezou na gumových člunech přes řeku. Hlavně dříve se tito lidé snažili okamžitě přihlásit pohraničníkům a přihlásit se o azylové řízení, na které mají nárok, i když vstoupí do Spojených států mimo hraniční přechody. Ale americká vláda, a to platí i teď o té Bidenově, se tuto možnost snaží omezovat a snaží se od ní všemi možnými způsoby uprchlíky odrazovat. Humanitární organizace obviňují, v současnosti Bidenovu, vládu z toho, že se snaží zamezit uprchlíkům, aby svůj nárok na azylové řízení a jeho zahájení uplatňovali, a tlačí je k tomu, aby ho uplatňovali na oficiálních přechodech. Ale systém a vůbec to, aby se ty rodiny nebo jednotlivci k tomu dostali, je velice složité, náročné a systém kolabuje a nestíhá.

Promiň, ještě k tomu plotu nebo k té takzvané Trumpově zdi, ta se přelézt dá?
Ta se přelézt určitě dá. Ona hlavně v tomto místě není Trumpova. Oproti tomu, co vždycky vyhlašoval, tak Donald Trump toho moc nepostavil. Tento několikametrový, železný plot je tam mnohem déle, než kdy byl prezidentem právě Trump. Co mi říkali místní, kteří kolem té zdi žijí, tak se dá... Tipni si, za jak dlouho. Má několik metrů, jsou to takové železné sloupy blízko sebe postavené...

Tři, čtyři metry má třeba na výšku?
Čtyři určitě.

Je taky otázka, jestli je nahoře třeba ostnatý drát. Ale nevím, asi s nějakou radou dvacet minut?
Patnáct sekund říkali, že to pašeráci zvládají a okamžitě mizí do křoví. Mají tam prý postavené i zázemí, matrace a podobně, asi aby si odpočinuli, než mizí dál. Takže patnáct sekund trvá zkušenějším pašerákům drog přelézt tento hraniční plot.

Pašerákům drog? Myslel jsi spíš pašerákům lidí, ne?
Pašerákům drog. Pašerákům lidí... samozřejmě lidem, kteří nemají zkušenosti s přelézáním, to určitě trvá déle a asi se snaží spíš jít cestami mimo tento plot.

Nová politika, efekt stejný

Pokud jsem to dobře pochopil, tak americký prezident Joe Biden je teď kritizovaný za svůj přístup, co se týče azylové politiky. Ona se nijak nezměnila od časů Donalda Trumpa?
Pravidla se samozřejmě v čase mění, trochu se liší. Biden změnil zrovna na začátku roku pravidla, protože čísla byla rekordní, pokud jde o to, kolik uprchlíků, ať už přes oficiální přechody nebo mimo ně, vstupovalo do Spojených států. Na konci roku to bylo asi čtvrt milionu za měsíc. Teď se to snížilo asi na sto padesát tisíc poté, co Joe Biden po dvou letech, kdy veřejně hranici moc neřešil, k ní poprvé osobně vyrazil a ohlásil nová pravidla. 

Americká vláda ve zkratce zavedla systém, který nutí uprchlíky žádat o azylové řízení přes aplikaci a čekat na termín v Mexiku. To je samozřejmě mnohem nebezpečnější, než kdyby vás přijali ve Spojených státech a čekali jste na azylový soud nebo řízení tam. Pro lidi z Venezuely, Nikaragui, Kuby a Haiti zavedla zvláštní režim humanitárního vpuštění do země za určitých podmínek, jednou z nich je najít si ve Spojených státech sponzora. Kdo nevyužije jeden z těchto způsobů, toho Bidenova administrativa okamžitě vyhostí zpátky do Mexika bez nároku na azylové řízení. Pokud jde o tu odlišnost, tak Biden deklaruje třeba plán přijímat větší počet uprchlíků, než tomu bylo za Trumpa. Zřídil program pro ukrajinské uprchlíky, kdežto Trump naopak zrušil program pro ty syrské za tehdejší krize. Ale pokud jde o praxi na jižní hranici a o podmínky pro uprchlíky přicházející živelně z jihu, tak tam se zas tolik nemění. Někteří američtí kolegové, kteří se těmito tématy dlouhodobě zabývají, dokonce označují v tomto Bidena za Trumpa číslo dvě. Rétorika je jiná, záměry mohou být jiné, ale efekty jsou podobné. 

Trump 2.0. 
Trump 2.0. Tak to přesně říkají mimochodem. 

Zmiňoval jsi, že zkušení pašeráci drog dokáží překonat plot, který je na hranici, za nějakých patnáct vteřin. Chápu tedy správně, že v té oblasti bují drogová kriminalita, že tam jsou gangy, mafie, že tam je skutečně nebezpečno?
Na mexické straně, kde se zboží, řekněme kumuluje před tím, než ho zkoušejí pronést do Spojených států, tak běžní lidé, kteří tam žijí, po setmění raději nevycházejí, obzvlášť v některých ulicích a oblastech. Oni samozřejmě vědí, kde je to relativně bezpečné a kde jsou třeba sklady pašeráků, kam se nevyplatí jít, procházet se zvlášť po setmění, protože prý když tam někoho objeví, tak jsou schopni po něm střílet a podobně. Takže tam to hlavně v blízkosti hranice v některých čtvrtích a ulicích funguje tímto způsobem. Obecně s bezpečností je to tam docela špatné, i když v čase se to také mění a byla prý v tomto ohledu i horší léta. Každopádně člověk původně z mexické strany, který žije ve Spojených a už má americké občanství, mi vyprávěl, že když se teď vydává na mexickou stranu, protože ví, že se může bezpečně vrátit domů, tak že jeho vlastní děti ho prosí, ať se vždycky vrátí před setměním.

Spousta lidí určitě pracuje v Mexiku, ale bydlí ve Spojených státech, ne? Takže přejíždí mezi Brownsville a Matamoros.
Samozřejmě, to je efekt toho organického jednoho města. Spousta lidí žije svým způsobem na obou stranách, spousta lidí má povolení k pobytu na obou stranách, takže hranice se přechází docela běžně. Jsou tam i příběhy třeba středoškoláků, kteří mají americké občanství, jejich rodiče ho buď nemají anebo třeba nemají peníze na to žít na americké straně. To znamená, že oni chtějí pro své dítě, aby se mu dopřálo amerického vzdělání, které je přece jenom kvalitnější a ve veřejné střední škole zadarmo, ale bydlí na mexické straně. Takže to dítě musí třeba vstávat ve čtyři, v pět ráno každý den a dostávat se na americkou stranu, například na kole. Tam jde do školy a navečer se zase vrací těmi ne úplně bezpečnými ulicemi na mexickou stranu. Zároveň vám ale spousta lidí, kteří mají svůj život na obou stranách, řekne, že je to táhne srdcem, tyto Hispánce, na mexickou stranou, protože je tam takový pospolitější život, lidé vřelejší, a pokud jde o bezpečnost, tak že se tam ve školách nestřílí jako ve Spojených státech. Ten problém totiž funguje i obráceně - spousta zbraní, které jsou ve Spojených státech dostupné mnohem víc než v Mexiku, se pašuje zase opačným směrem, takže všechno je opravdu relativní.

Kdybych to měl všechno nějakým způsobem shrnout: situace v Brownsville a Matamoros u Mexického zálivu, pár set kilometrů jižně od Houstonu, je taková, že tam jsou uprchlická ležení, kde dostává na frak lidská důstojnost. Zároveň tam operují pašeráci lidí, drog, fungují tam úplatky, výpalné, jsou tam gangy. Je tam poměrně nebezpečná situace, ale uprchlíci, kteří už strávili stovky, tisíce kilometrů na cestě, jsou jenom krůček před tím dostat se do Spojených států. Ta hranice, jak je teď střežená, rozdělená plotem, zdí, zůstane taková už napořád? Nejsou nějaké debaty nad tím, jestli by to tak mělo, nebo nemělo být? 
Ti lidé vidí naději, protože ji doslova vidí přes hraniční řeku poté, co ušli někteří tisíce a tisíce kilometrů. Zeď, která je tedy spíš plot, ta mimochodem velmi narušuje životní prostředí, migraci zvěře, ale rozděluje i třeba některé národy původních obyvatel, kteří teď žijí na dvou stranách hranice. Někde tomu plotu padly za oběť i pohřebiště a jiná posvátná místa původních obyvatel. Zrovna v Brownsvillu postavili plot v některých místech docela daleko od hraniční řeky, takže někteří lidé najednou bydlí nebo zemědělci hospodaří mezi ním a skutečnou hranicí, takže jsou sice Američani, ale do své vlastní země musejí procházet speciální bránou na takový kód. 

Ten plot opřádá hodně mýtů. Jak jsem říkal, Trump ho nepostavil zdaleka tolik, jak hlásal. Biden ho zase tiše opravuje i staví nové části bariéry, i když se tím coby demokrat nechlubí nahlas a někdy ho i nazývá jinak, tam u hraniční řeky Rio Grande třeba jako hráz proti povodním. Navíc ten fyzický těžko zvládnutelný příval uprchlíků se těžko nějak výrazně sníží. Přibývá a přibývat bude klimatických uprchlíků, farmářů z Guatemaly a dalších zemí, kteří kvůli změně klimatu přišli o živobytí a podobně. Takže ano, dá se asi hádat, že tato bariéra jenom tak nezmizí, spíš asi naopak. Trend je, řekněme opačný. To, na které straně se narodíte, často určuje, jak bezpečný život a s jakými příležitostmi budete moci prožít, což ostatně určitě neplatí jen pro tuto hranici.

V podcastu byly využity zvuky z archivu Jana Kaliby, Bloomberg Quicktake YT,  NBC News YT, Alfonso Carrasco YT. Autorem videa je Alberto Solalinde, Instagram: @diablosolalinde.