Katastrofický scénář havárie Záporožské elektrárny? Česko v ohrožení není, uklidňuje expert

Vy jako ředitel odboru výzkumu Státního ústavu radiační ochrany teď v nizozemském Amsterdamu jednáte o rizicích spojených s ruskou invazí na Ukrajinu a Záporožskou jadernou elektrárnou. Můžete přiblížit, kdo u těch jednání přesně je?
Jsou to především reprezentanti několika evropských jaderných regulačních úřadů a jejich podpůrných organizací včetně toho ukrajinského a také zástupci z Evropské komise. Je to obecně dáno pod hlavičku Asociace západoevropských jaderných regulátorů.

A co je přesně tématem vašich jednání v Nizozemsku? Řešíte možná to, že si každá evropská země vyhodnocuje ta rizika spjatá se Záporožskou jadernou elektrárnou trošku jinak a teď jste se sešli, abyste si skutečně řekli, co se v tom místě děje a jak na to v případě, že dojde k nějakému méně nebo více katastrofickému scénáři, reagovat?
Ano, to je rozhodně velká součást té schůzky. Jedná se především o to, že ne všechny země znají VVER-1000 technologii, která je v Záporoží, tak dobře jako jiné. Například my v České republice jsme strávili posledních mnoho let výzkumem právě těžkých havárií na této technologii. To znamená, my ve Státním ústavu jsme schopni předat tyto znalosti našim kolegům v Evropě tak, abychom si mohli lépe nastavit podobné modely, ze kterých vycházíme, aby nedocházelo k nedorozuměním nebo aby nedocházelo k příliš velkým odchylkám na základě různého přístupu k tomu vyhodnocení nebo k tomu designu.

A k vytváření potom těch modelací, co se může stát, kdyby se něco přihodilo, chápu-li to správně?
Přesně tak. Vycházíme z toho, že nějakým způsobem musíme říct, co všechno se může z té elektrárny dostat. A to, jak se k tomu dostat, k tomuto jakémusi soupisu nebo číslu, je relativně komplikovaná úloha, kterou my jsme studovali opravdu mnoho let právě pro tento typ elektráren a jsme připraveni se podělit o tyto znalosti.

A studovali jsme ho, protože některá z našich elektráren funguje na podobném principu jako ta Záporožská?
Elektrárna Temelín je stejného typu a po událostech ve Fukušimě přes různé granty, například ministerstva vnitra v bezpečnostním výzkumu, jsme strávili opravdu mnoho let výzkumem, co by se mohlo stát právě například na Temelíně, v našem případě i v Dukovanech, v případě těžké havárie. No a dnes jsme schopni aplikovat tyto znalosti a poznatky na Záporoží.

K této elektrárně zamířila také mise Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Jaký je její cíl? Co bude zjišťovat?
Cílem této mise je zhodnotit stav elektráren jednotlivých bloků, funkčnost jejich bezpečnostních systémů, míru jejich poškození v samotném areálu, zhodnotit podmínky, v jakých pracuje personál, a v neposlední řadě provést kontrolu jaderného inventáře elektrárny. V zásadě cílem této mise je přinést věrohodné a ověřené informace, abychom s nimi mohli potom pracovat.

Jaké kompetence Mezinárodní agentura pro atomovou energii má? Co může dělat?
Tato agentura má obrovskou zásobu lidských znalostí, expertů z celého světa i z České republiky, kteří v různých oblastech pomáhají. Proto například experti, kteří jedou do Záporoží, jsou lidé, kteří tyto elektrárny znají. Vědí, na co se mají koukat, vědí, po čem se mají dívat, vědí, co by tam mělo být, co by tam naopak být nemělo. Jsou to lidé s dlouhou praxí.

Takže se ta mise dá nazvat i takovou kontrolorskou, inspektorskou výpravou?Určitě se to tak dá říct. A tato výprava bude naprosto zásadní právě pro přínos informací. Jediná otázka bude, kam všude budou tito experti vpuštěni. To v tuto chvíli nevíme. Doufáme samozřejmě, že uvidí všechno nezbytné.

Ale Rusko muselo souhlasit s touto misí, takže se dá asi předpokládat, že se dostanou i na místa, kam by se chtěli podívat a chtěli by zkontrolovat stav elektrárny…
Podle posledních informací ano. Dokonce snad ruská strana tuto misi vítala, což ve mně vzbuzuje jistou nejistotu, abych se přiznal. Ovšem součástí té skupiny budou například experti také z Litvy nebo z Polska a nemyslím si, že zástupci těchto států by byli jakkoli benevolentní k jakýmkoli ústupkům.

V Záporožské elektrárně stále pracují Ukrajinci, přestože se elektrárna nachází na obléhaném území ruskými vojáky?
Ano, drtivá většina personálu nebo alespoň kritického personálu, o kterém víme, jsou Ukrajinci.

Rusové potřebují, aby tam nadále pracovali a zachovali činnost elektrárny?
Obecně personál jaderné elektrárny je velmi unikátní, protože každá jaderná elektrárna je unikátní a vycvičit nový personál je velmi náročné. Dokonce, i kdybyste vzal personál z jiné obdobné elektrárny, například z českého Temelína, což je typově velmi obdobná elektrárna, tak by ten personál měl zásadní problém provozovat ty bloky. To znamená, tento personál je pro kohokoli, kdo chce tyto bloky provozovat, velmi důležitý. Ovšem stále platí, že ti lidé jsou pod obrovským stresem a díky nim také zachováváme určitou míru jaderné bezpečnosti.

Dá se očekávat, že ti mezinárodní inspektoři, když už jsem je tak nazval, tam přivezou i třeba nějaké náhradní díly, přístroje pro monitorování radiace a další důležitý materiál?
Ano, mnoho materiálu bylo výslovně vyžádáno. Neznám konkrétní soupis tohoto materiálu, pokud vím, jsou to ty, co jste jmenoval, nevím, jestli všechny. Vím, že byly během různých útoků poničeny právě měřáky radiace, to znamená, ty budou určitě součástí tohoto materiálu.

Ostrůvek II ostřelování

Znamená pro elektrárnu nějaké bezprostřední riziko to skoro každodenní informování o tom, že dochází k nějakým zásahům, ostřelování, bojům a podobně?
Tady je hrozně důležité si uvědomit míry různých rizik. Bavíme-li se o riziku poškození elektrárny, tak to riziko je samozřejmě velmi vysoké. Bavíme-li se o riziku poškození, které by mělo za důsledek radiační událost, je nižší, ale stále vysoké.

Bavíme-li se ovšem o riziku těžké havárie, je řádově výrazně nižší i navzdory té vojenské aktivitě v té oblasti.

Ona se nabízí otázka, jak moc je reaktor a další zařízení elektrárny odolný proti případnému poškození?
Standardně jsou tyto reaktory testovány například proti pádu letadla. Takzvaný betonový kontejnment, ve kterém je reaktor a primární okruh, je velmi odolný. Způsobů, jakými by se dalo takříkajíc zvenku dostat dovnitř, je málo. A málokdy by měly jakožto přímý důsledek velkou jadernou katastrofu.

Tady je důležité si uvědomit jednu věc, a to, že ty reaktory fungují jednak pomocí lidí, ale také mají jisté automatické systémy, především ty bezpečnostní, které fungují samy. Pokud by se stalo něco, co by nějakým způsobem reaktor ohrozilo, ten reaktor se sám odstaví, aniž by jakkoli dal příležitost nebo možnost operátorovi do toho zasáhnout.

Jednoduše řečeno, pokud reaktor vycítí, že je problém, není v lidských silách ho zastavit, aby se neodstavil a tím snížil míru rizika. A každá minuta, každá hodina, kdy je reaktor odstavený, zásadním způsobem snižuje riziko vážných důsledků.

Ještě k těm rizikům. Ukrajinská energetická společnost o víkendu upozornila na vysoké riziko úniku vodíku a radioaktivních látek v důsledku pokračujícího ruského ostřelování Záporožské elektrárny. Zmínila také nebezpečí požáru. Jaké následky by taková událost mohla mít?
Pokud zasáhneme budovy, které jsou, řekněme, pomocné, ve kterých se skladuje vyhořelé palivo, ve kterých se skladuje i vodík, tak bychom se bavili v nejhorším případě o lokální kontaminaci, kterou bychom byli schopni zjistit relativně rychle. I na základě sítě, která je v celé Evropě, která je na Ukrajině. Než by to sem došlo během několika dnů, dokázali bychom to změřit i u nás ve Státním ústavu radiační ochrany, kde dokážeme zaměřit i úniky, které se staly historicky například na území Ruska. To znamená, pokud by šlo o rizika pro konkrétní lokalitu, ta by samozřejmě byla, tam by byla jistá míra kontaminace. Ale bylo by to velmi lokální.

Pojďme teď k hypotetickému scénáři, že se stane havárie, že dojde k výbuchu. Jsou asi, předpokládám, nějaké modely, které by ukázaly, kam až se ten radioaktivní mrak teoreticky může dostat. Je to tak?
Tyto modely jsou, a tady bych chtěl říct, že to je přesně ten bod, do kterého vstupuje naše jednání tady v Nizozemí. Otázkou je, jakým způsobem můžeme tyto modely vytvořit. Kam až se to může dostat. A to všechno předchází i tomu, co se může stát v tom konkrétním reaktoru. Kdykoli uvidíte nějaký model, obrázek, mrak, který jde ze Záporoží, na internetu se jich ukazuje relativně dost, je důležité si uvědomit, že za tím musí být i logika toho, co se tam konkrétně mohlo stát. Různé scénáře generují různé štěpné produkty, to má okamžitě vliv na sílu toho mraku. Počasí je naprosto očividný parametr, který se každý den mění. Tyto modely jsou vypočítávány velmi pravidelně právě vzhledem k počasí.

Třeba každý den…
I několikrát denně, pokud se bavíme například o tomto období, kdy skutečně to riziko je velmi vysoké. Když riziko malinko klesne, tak to můžeme dávat jednou denně. Ty výpočty jsou relativně automatizované, to znamená, my jim pouze dodáváme naše vstupy na základě toho, jakým způsobem uvažujeme, že by mohlo dojít k té, řekněme, těžké havárii nebo tomu nejhoršímu, k čemu by mohlo dojít. A tyto programy už potom každý den dopočítávají na základě aktuálního počasí, kam by ten mrak šel.

V žádném našem scénáři se nikdy nestalo, ani v tom nejhorším, v tom, který je řádově horší než nejhorší katastrofický scénář, jaký si umíme představit, nikdy se nestalo, že by byla v ohrožení Česká republika. Jsme jednoduše dostatečně daleko, aby nám tady něco hrozilo. Samozřejmě čím blíž, tím je to horší. Ovšem drtivá většina scénářů, a znovu musím zdůraznit, v zásadě nemohou nastat, protože jsou tak katastrofické, že není fyzický způsob, jak jich docílit.

My to využíváme pro takzvaně konzervativní přístup. Evropa je v tomto případě v bezpečí, a to i díky tomu, že moderní reaktory jsou stavěny tak, aby i v případě havárie bylo znečištění, ač katastrofální, tak lokální. Aby to nešlo na celou Evropu nebo na celý kontinent.

Když zůstaneme u té geografické roviny, Slovensko je dostatečně daleko?Slovensko je také dostatečně daleko.

Ty dopady by byly pouze v jižní Ukrajině?
Velmi pravděpodobně. Záleží znovu na tom, jestli prší, jestli neprší, jak fouká vítr. V ideálních klimatických podmínkách se budeme bavit o nižších desítkách kilometrů.

Pokud by pršelo, hodně foukalo, mohlo by to být o něco víc. Já opravdu nechci teď říkat lajnu, za kterou už nic a před kterou něco. Ale obecně se bavíme o desítkách kilometrů, kdy skutečně by to riziko bylo vysoké.

A jak ty přípravy na konkrétní scénáře včetně toho nejhoršího vypadají? Jaké kroky se konají pro to, abychom v ten moment, kdyby k něčemu takovému došlo, mohli co nejrychleji reagovat?
První jakákoliv informace pro reakci vychází z měření radiace v okolí té elektrárny. To je náš první vstup, kdy víme, že se něco děje. Většinou by to trvalo několik dní, pět sedm dní, než by se takový mrak dostal k nám. To znamená, v České republice bychom měli určitě dostatek času. Naše hlavní reakce by velmi pravděpodobně nijak nezahrnovala ochranu obyvatel, protože míra rizika pro Čechy je extrémně nízká. Ta reakce by ale zahrnovala způsob, jak pomoct Ukrajině se zmírněním následků.

Než půjdeme úplně pryč od tohoto katastrofického scénáře, možná jenom dodejme pro ilustraci takové situace… ty dopady, o kterých mluvíme, by minimálně v tom lokálním měřítku byly smrtící...
Ty by byly katastrofální. Pokud bychom se bavili o tom, že by člověk byl skutečně v bezprostřední blízkosti, pak by byly samozřejmě velmi pravděpodobně i smrtící. Ale závisí velmi na tom, jakým způsobem by docházelo k té katastrofě. Protože je opravdu velmi náročné dojít do toho stavu, i když chcete.

Ta elektrárna se nám velmi efektivně brání v každém jednom kroku. My většinou vycházíme z předpokladu, že už došlo ke scénáři, kdy se reaktor taví. A jak jsme se k tomu dostali, na tom už nezáleží. Protože tím vlastně pomineme veškeré možnosti, veškeré permutace různých vstupních scénářů. My předpokládáme - taví se to a jdeme dál. Co budeme dělat potom. Ale znovu zdůrazňuji, že tyto pravděpodobnosti jsou opravdu extrémně nízké.

Nicméně o to důležitější je, že musíme zjistit reálný stav elektrárny. V důsledku ruské invaze na Ukrajinu zřejmě poprvé došlo k situaci, že se bojuje v bezprostřední blízkosti jaderných elektráren.

Pamatují na takové případy například válečné smlouvy, konvence?
Ano, je to pravidlo 42 mezinárodního humanitárního práva, překládám doslova, neznám český terminus technicus, které jasně říká, že zařízení jako jaderné elektrárny mají být vyjmuty z válečného konfliktu a nemají být cílem útoku. Historicky se o to nikdo předtím nepokusil.

Myslíte si, že je podobný bod v konvencích dostatečně obsáhlý, že se do budoucna nebude muset počítat s tím, že by se podobné otázky měly ošetřit lépe i v mezinárodních smlouvách? I s tím, co jste viděl, že se ze Záporožskou jadernou elektrárnou dělo v posledních měsících?
Z pohledu mezinárodních smluv a mezinárodního práva se, přiznám, necítím příliš kompetentní, abych to zodpověděl. Ovšem z mého pohledu každá taková událost mění způsob myšlení. A jedním z principu jaderné bezpečnosti je nikdy nepředpokládat, že víte všechno a vždy se poučit z dřívějších událostí. To znamená, řekněme, lidé jako já v Evropě už s tím určitě počítat budou. A tak jako po Fukušimě došlo ke změnám v myšlení, tak po tomto jednoznačně také.

Když se obracíte do minulosti, k nějaké historické evropské zkušenosti, předpokládám, že se vždy vracíte k Černobylu. Myslíte si, že i právě to, co se teď děje kolem Záporožské jaderné elektrárny, může prohloubit naše evropské obavy z jaderných elektráren? Nebo nikoli?
Jaderné elektrárny vždy čelily obavám veřejnosti a jsem si jistý, že to také jeden z důvodů, proč je jaderná energetika jedno z nejbezpečnějších odvětví průmyslu. Bude zásadním úkolem všech zainteresovaných, aby tento stav udrželi a informovali o něm. A nebude to jednoduché. Bude záviset i na konkrétních zemích. Různé země se staví k jaderné energetice různě přívětivě, nebo nepřívětivě. A samozřejmě tam, kde je už dnes vysoká opozice, to bude ještě o něco složitější.