Byl konec Trussové nevyhnutelný? Britské vládě už nikdo nevěří, popisuje analytik

Vyjádření britské premiérky Liz Trussové před Downing Street 10 bylo velmi rychlé. Co v něm zaznělo, jak vysvětlila svůj konec?
Ano, bylo to velmi stručné prohlášení, že necítí možnost prosazovat to, kvůli čemu byla zvolena jako lídryně Konzervativní strany. A proto oznámila britskému panovníkovi Karlovi III. svou rezignaci. Zároveň řekla, že se dohodla se šéfem výboru Konzervativní strany, který zastřešuje poslance v zadních lavicích, že se nový lídr, a tím pádem její nástupce v premiérském křesle, vybere takovým “turbo výběrem” – to znamená během jednoho týdne a Trussová do té doby, než bude vybrán ten, kdo ji nahradí jak v pozici stranického lídra, tak nového premiéra, zůstává v premiérském křesle. Ale ta změna by měla proběhnout někdy příští týden.

Liz Trussová ve funkci vydržela 45 dní. Čekal jste, že po tak poměrně krátké době ve funkci oznámí rezignaci?
Když nastupovala, tak samozřejmě ne. Těch 45 dní, aby čtenáři měli představu, je nejkratší sloužící britský premiér nebo britská premiérka v historii této země. Předchozí neslavný rekord držel George Canning v 19. století, který zemřel ve funkci po 119 dnech. Ten tam tedy vydržel alespoň čtyři měsíce. Liz Trussová ani ne dva. Když nastupovala, tak to samozřejmě nikdo tušit nemohl. Ale po tom, co se dělo v několika uplynulých týdnech a zejména v posledních dnech, tak hodně nasvědčovalo tomu, že se její konec blíží. Její pozice byla silně oslabená i po tom, co rezignovali dva klíčoví ministři ve vládě – na postu kancléře pokladu neboli ministra financí a ministra vnitra. To jsou jedni z nejdůležitějších ministrů nejenom v britské, ale v každé vládě.

A když skončili tito dva poměrně krátce za sebou, tak to bylo neklamné znamení, že pozice Liz Trussové je velmi oslabená. Poté, co rezignovala Suella Bravermanová jako ministryně vnitra, tak i já osobně jsem si říkal, že už to nebude dlouho trvat, anebo bude mít Liz Trussová velký problém.

Že to nastane v podstatě následující den, tak to jsem samozřejmě netušil, netušila to ani britská média. Ale všechno, co se dělo v posledních hodinách před oznámením té rezignace, opravdu nasvědčovalo tomu, že dny a hodiny Liz Trussové v premiérském křesle se pomalu sčítají. A sečetly se pak poměrně velmi záhy.

K tomu se dostaneme podrobněji za chvíli, ale ještě zpátky k tomu kroku Liz Trussové. Nešlo to řešit nějak jinak? Byla ta rezignace nevyhnutelná?
V momentě, kdy britský premiér a lídr Konzervativní strany zjistí, že za sebou nemá své poslance, tak mu v podstatě nic jiného nezbývá. Británie je dlouholetá, velmi hluboká parlamentní demokracie a tam opravdu když předseda strany zjistí, že nemá podporu svých poslanců, tak čestně hodí klobouk do ringu a jde. Dělo se to tak v minulosti a Liz Trussová v tom nebyla výjimkou.

A teď opravdu došlo kromě rezignací klíčových ministrů i k takové situaci, která se stala ve středu večer, kdy bylo hlasování v britském parlamentu. Ten zákon nebo to, o čem se hlasovalo, se týkalo frakování plynu, takže to byla technicistní norma. Lídr Konzervativního klubu ale původně spojil to hlasování i s jakýmsi vyslovením důvěry premiérce Trussové, čili s tím, že poslanci by měli dát na srozuměnou, zda stojí za premiérkou nebo ne.

Pak došlo k nějakým nedorozuměním. Ten klub sám ta hlasování oddělil od sebe. Nemělo to být spojené s důvěrou. Potom zase ano. A ti poslanci byli tak zmatení, že část poslaneckého klubu Konzervativní strany nehlasovala nebo hlasovala proti, protože vlastně nevěděli, pro co mají hlasovat. A vyvolalo to velké vášně, protože Liz Trussová žila v domnění, že to je zároveň i hlasování o důvěru v ní a pohrozila těm, kteří pro ten zákon nehlasovali, že je požene před disciplinární výbor vlastní strany.

A tím asi ztratila i poslední zbytky důvěry svých poslanců, kteří byli sami zmatení, nikdo jim nebyl schopný říct, pro co vlastně měli hlasovat nebo čeho se to hlasování týkalo. To byl ten pověstný poslední hřebík do rakve Liz Trussové. A když se sešla se šéfem výboru, který zastřešuje řadové poslance, tak zjistila, že nemá jejich důvěru a že jako lídryně strany je vlastně odepsaná. A proto přišla rezignace.

Vy jste zmínil, že tomu předcházela i jakási vládní krize, jestli to tak můžu nazvat, kdy v posledním týdnu rezignovali dva ministři. Co dalšího tomu předcházelo? Byla to opravdu jenom tato politická situace, nebo tam bylo ještě něco dalšího?
Ne, ta situace byla vyvrcholením ekonomického vývoje, za který si svým způsobem mohla nová britská vláda sama, protože Liz Trussová byla zvolena do funkce a vstoupila do vlády s programem škrtání daní a úspor, tedy takové tradiční konzervativní politiky. Ale když její ministr financí představil plán, se kterým byla Liz Trussová zvolena a který s ní byl úzce spjat, tak ten plán seškrtat daně pro nejbohatší, který by britský rozpočet připravil asi o 45 miliard liber, vyvolal paniku na trzích.

Trhy absolutně ztratily důvěru v racionalitu britské vlády v současné krizi, kdy letí vzhůru ceny energií, roste inflace a britská vláda chce škrtat daně pouze pro ty nejbohatší. Tak začal obrovský propad libry. Britská ekonomika se začala hroutit a to výrazně oslabilo vládu Liz Trussové, která na to reagovala tím, že skončil ministr financí, který to takříkajíc vzal na sebe. Ale premiérka s tím plánem byla úzce spjatá. Druhá rána pro ni byla, když nastoupil nový ministr financí Jeremy Hunt, který představil opravený návrh rozpočtu a v podstatě zrušil všechno, s čím Liz Trussová do vlády v ekonomických otázkách šla.

Jeho návrh v podstatě ponechává opatření, se kterými přišla už Johnsonova vláda a proti nimž se Liz Trussová ve volební kampani na premiérku vymezovala. Takže z těch jejích ekonomických plánů nezůstalo prakticky vůbec nic. A to ji taky výrazně politicky oslabilo. Když se to všechno sečetlo i se zmatkem na britské politické scéně, tak výsledkem toho je její velmi rychlá rezignace.

Teď už bývalá ministryně vnitra Suella Bravermanová, která podávala demisi, ve svém vyjádření napsala “předstírat, že jsme neudělali chyby, pokračovat, jako by je nikdo neviděl a doufat, že se věci zázračně napraví, není seriózní politika”. Dá se to svým způsobem vnímat i jako rýpnutí do Trussové a její politiky?
Bezpochyby. To je to, o čem jsme tady mluvili. Exministryně vnitra cítila, že už takto dál nemůže, ztratila důvěru v britskou premiérku. Tamní politici v sobě mají zakořeněnou takovou politickou čest, a když cítí, že se nemohou ztotožnit s politikou, kterou provádí ať už premiér nebo vláda, tak vlastně nemají problém rezignovat. A toto byl případ i ministryně vnitra, která poměrně pregnantně vyjádřila, že s politikou vlády Liz Trussové už nechce mít nic společného. To byl ten další úder, který potom premiérku srazil dolů.

Jak velkému tlaku premiérka musela podle vás čelit? Ptám se, protože působila v řadě rozhovorů pro média nebo i ve svých vlastních prohlášeních celkem nejistě.
Samozřejmě to byl obrovský tlak. Já bych řekl, že v tak koncentrované podobě ho nezažilo mnoho premiérů před ní. Protože tady se opravdu střetla taková ta dokonalá bouře. Musela čelit obrovským ekonomickým problémům a velkému politickému tlaku. K tomu připočítejme, že se konzervativci začali obrovským způsobem propadat v žebříčcích podpory, kdy se najednou dostali někam pod 20 % a ten rozdíl mezi vládnoucí stranou a opozicí narostl na více než 30 procentních bodů.

Kdyby teď byly v Británii volby, tak by současná vládní strana asi velmi nepěkně prohrála. Liz Trussová se v průzkumech obliby politiků propadla někam k 10 % a stala se tak nejenom nejkratšeji působící britskou premiérkou, ale zároveň také nejméně oblíbenou za tu historii, kdy se měří průzkumy oblíbenosti britských politiků. Takže tlak na ní byl samozřejmě obrovský. Ona se mu snažila nějakou dobu čelit, ale pochopila, že už to prostě dál nejde.

S tím vším, co tady zaznělo, máte pocit, že skutečně nesplnila očekávání, se kterými byla zvolena šéfkou Konzervativní strany, zvlášť třeba v otázce ekonomické krize?
Bezpochyby ne. Ona v podstatě nastupovala do funkce s takovou představou, že bude novou Margaret Thatcherovou. Železnou lady, která přijde a stejně jako Margaret Thatcherová zvládne ekonomické problémy, tvrdě vše prosadí, vše bude fungovat a Británie se stane opět dominantní zemí, která bude hrát důležitou roli jak na mezinárodním poli, tak samozřejmě i v ekonomice. A to se nepodařilo.

My jsme zmiňovali na začátku, že její nástupce v čele Konzervativní strany by se měl volit poměrně rychle už příští týden. Má teď největší šance vyzyvatel Trussové Rishi Sunak?
Mluví se o něm. Buď Rishi Sunak nebo Penny Mordauntová, což byli ti politici, kteří v souboji o premiérské křeslo a nástupnictví po Borisi Johnsonovi skončili za Liz Trussovou. Penny Mordauntová vypadla těsně před finálovým kolem a Rishi Sunak postoupil do finálové dvojice, kde ho tedy Liz Trussová velmi suverénně porazila. Teď je samozřejmě otázkou, jakým způsobem se nový lídr bude volit.

Jestli konzervativci zvolí nějakou volbu v rámci poslaneckého klubu. Tam by samozřejmě Rishi Sunak měl silnou podporu, protože on byl i v těch kláních, kdy rozhodovali poslanci za Konzervativní stranu vždy vpředu, vždy získal nejvíc hlasů. Tam by jeho šance byly samozřejmě velké. Pokud by měla nějakým způsobem rychle rozhodnout členská základna, tak tam by zase daleko větší šance měla Penny Mordauntová, která je mnohem populárnější mezi řadovými členy Konzervativní strany. Uvidíme.

Stihl jste zaznamenat nějaké politické reakce na odchod Liz Trussové?
Ty první byly spíš takové sarkastické. Projevil se takový ten typický britský suchý humor, kdy už v předchozích dnech přišel jeden britský deník s takovým dotazem, kdo vydrží déle – zda Liz Trussová v premiérském křesle, nebo hlávkový salát koupený v jednom britském obchodním řetězci. Všichni se samozřejmě hned vrhli podívat na to, v jakém stavu je ten hlávkový salát, který vypadá velmi čerstvě a všichni sarkasticky komentovali, že hlávkový salát vyhrál a přežil Liz Trussovou v křesle premiérky.

Jak to bude teď dál? Šéf labouristů Keir Starmer vyzval k předčasným volbám ve Spojeném království. Jsou na pořadu dne?
To je dobrá otázka. Labouristé by samozřejmě chtěli. Ozvala se Skotská národní strana a skotská premiérka Nicola Sturgeonová, že je také potřeba vypsat předčasné volby, protože pozice konzervativců už je neudržitelná. To je na jednu stranu pravda, na druhou stranu v britském systému opravdu závisí na vládnoucí straně a konzervativci v tuto chvíli nemohou mít nejmenší zájem na tom vypisovat předčasné volby. Právě kvůli tomu, že jsou velmi oslabení a v průzkumech klesli hluboko hluboko dolů, tak je teď v jejich zájmu volby nevypisovat a pokusit se to “doklepat” do roku 2024, kdy by se měly konat a trochu si zlepšit reputaci a zvednout své šance.

Pokud by se v tuto chvíli konaly předčasné volby, tak by s velkou pravděpodobností skončily tvrdou porážkou současné vládnoucí strany a to není v jejím zájmu. Takže já si troufnu odhadovat, že konzervativci budou dělat, co bude v jejich silách, aby se těm předčasným volbám vyhnuli a pokusili se nějak stabilizovat situaci a dovládnout to, protože jinak je voliči velmi krutě potrestají.

Ať už Liz Trussovou v čele britské vlády nahradí kdokoliv, jaký bude ten hlavní úkol, který bude stát před novým premiérem nebo novou premiérkou?
Vrátit důvěru ve vládu, protože v Británii v tuto chvíli vládě nevěří prakticky nikdo. Takže obnovit důvěru jednak lidí ve vládu, že je schopná provést zemi těmi současnými problémy. Obnovit důvěru trhů, ekonomiky v to, že ta opatření, která vláda přijímá a bude přijímat, jsou racionální a mají smysl a neuvrhnou zemi do nějakých dalších ekonomických turbulencí.

Takže ten politik nebo politička, který nastoupí po Liz Trussové, by měla být nějaká silná politická osobnost, která stabilizuje britskou politiku, ekonomiku a bude schopná provést zemi těmi následujícími obtížnými týdny a měsíci. I proto se ozývají i hlasy části lidí, kteří by si dovedli představit návrat Borise Johnsona. On je velmi silná politická osobnost a on by mohl být tím politikem, který tu důvěru ve vládu, alespoň u konzervativních voličů, navrátí. Jestli jím bude, to si netroufnu odhadovat. Spíš si myslím, že ne. Ale v britské politice už jsem se nějak naučil nikdy neříkat nikdy.