Rodiče dávají dětem v Afghánistánu prášky na spaní, protože nemají na jídlo, říká člen Lékařů bez hranic
Mezinárodní vojenské jednotky z Afghánistánu odešly, ale Lékaři bez hranic, jejich pacienti a chudoba zůstali. Na devítiměsíční misi je v Afghánistánu i Tomáš Bendl, manažer komunikace Lékařů bez hranic a upozorňuje na zde rozšířenou podvýživu. „Po práci cvičím a čtu, abych se nezbláznil,“ směje se.
Jak byste popsal den v Kábulu?
Den v Kábulu je relativně klidný. Bohužel to samé nejde říct o zbytku Afghánistánu. Ohromný problém je nedostupné jídlo. Podvýživa je téma, kterému se teď věnujeme nejčastěji a bohužel to s sebou nese příběhy, které se občas těžce snášejí.
Prášky na spaní jsou tu levnější než krajíc suchého chleba. Podvýživou je v Afghánistánu ohroženo až 20 milionů lidí, vysvětluje Tomáš Bendl, manažer komunikace z organizace Lékaři bez hranic
Co vidíte v rámci vaší afghánské mise? Jak byste celkově popsal situaci v zemi?
Když jsem byl nedávno s týmem v západním Afghánistánu, kde máme mimo jiné právě projekt na léčbu podvýživy, jedni rodiče se nám se slzami v očích svěřili, že svým vlastním dětem někdy dávají prášky na spaní, aby mohly i s prázdným žaludkem alespoň na chvilku usnout. Protože na potraviny zkrátka nemají peníze.
Jeden takový blistr melatoninu, jehož celé balení seženete v českých lékárnách možná za 200 korun, je tady často levnější než jeden krajíc suchého chleba. Podobné příběhy jsou dnes v Afghánistánu ne úplně výjimečné. Riziko podvýživy tady podle našich nejnovějších čísel a odhadů hrozí až 20 milionům lidem.
„Počet akutně podvyživených dětí stoupl o 35 až 50 procent.“
Máme projekty, ve kterých stoupl oproti předchozím letům počet akutně podvyživených dětí třeba i o 35 až 50 procent. Ta krize je ohromná a příčin je bohužel tolik, že je velmi těžké najít ucelené řešení.
Spojenecké síly z Afghánistánu odešly, politická situace se začala nějakým způsobem posouvat. Jak fungují Lékaři bez hranic v takovém místě?
V naší práci používáme tzv. vyjednávaný přístup. To znamená, že velmi otevřeně hovoříme o naší práci se všemi stranami ozbrojeného konfliktu, abychom jim vysvětlily, jak budeme pracovat. To konkrétně znamená, že budeme poskytovat zdravotní péči všem bez rozdílu toho, na jaké straně konfliktu stojí anebo jaké mají náboženské vyznání, případně politické přesvědčení.
Musí mluvit s ženami a celý den tráví na twitteru. Někteří tálibánci si stěžují na práci ve státní správě
Číst článek
Tímto způsobem jsme vyjednávali i se Spojenými státy, když tu ještě byly. Stejně tak jsme ale vyjednávali s Tálibánem nebo i jinými islamistickými ozbrojenými skupinami. Například Islámský stát je teď hodně aktivní na území Afghánistánu a vysvětlujeme jim to všem stejně. Náš přístup je transparentní veřejná komunikace a tím pádem i velmi jednoduchá, protože každé straně říkáme to samé.
Situace žen v Afghánistánu
Zmínil jste situaci afghánských žen, které myslím od loňského roku nesmí pracovat v nevládních organizacích, nesmí získávat vysokoškolské vzdělání. Podařilo se třeba vám a vašim kolegům sesbírat ohlasy na toto zhoršení situace afghánských žen?
Několikrát jsem se o tom bavil právě s našimi kolegyněmi, které jsou z Afghánistánu. Naprostá většina našeho zdravotního personálu jsou Afghánci, tvoří zhruba 90 procent naší pracovní síly. Je těžké s nimi o té věci mluvit, protože to na ně samozřejmě doléhá. Velmi často zmiňují – právě s ohledem na ekonomickou krizi, která teď zemi sužuje, – i finanční stránku věci.
„Ženy pod současnou vládou v Afghánistánu možná přijdou o práci.“
Zhruba 10 procent domácností v Afghánistánu živí ženy. Je to z toho důvodu, že muže často zabila nebo zmrzačila válka. Ti teď nemohou najít práci nebo zkrátka v domácnosti nejsou vůbec a veškeré břímě toho uživit domácnost, děti, postarat se o rodinu, je na ženách. A těm je teď říkáno, že o tu práci pod současnou vládou dost možná přijdou. Ten tlak je ohromný a psychicky se to na nich hodně podepisuje.
Říkal jste, že některé matky dávají dětem prášky na spaní, aby neměly hlad, aby se jim podařilo alespoň na chviličku usnout. Také jste mi říkal, že jíte jen suchou rýži a fazole dohromady. Chleba skoro není. Jakým způsobem mohou Lékaři bez hranic pomoci řešit tuto krizi?
Jako Lékaři bez hranic nedokážeme vyřešit problematiku podvýživy, nedostatek jídla a problém související s ekonomickou krizí. Dokážeme řešit následky těchto problémů, což v podstatě znamená léčit konkrétní podvýživu u konkrétního pacienta. Nedokážeme předejít přírodním katastrofám, nedokážeme zastavit války, nedokážeme zabránit genocidě. Je potřeba v tom být upřímný.
KLDR přirovnala potravinovou pomoc ze zahraničí k otrávenému bonbonu. V zemi přibývá smrtí hladem
Číst článek
To ale neznamená, že jednotlivá pomoc jednotlivým lidem nemá smysl. Myslím, že každý, kdo by viděl naše pacienty, by pochopil, jak jsou vděční a co pro ně ta naše pomoc znamená. Nezpochybňoval bych, že když teď nedokážeme pojmenovat a vyřešit příčiny, že bychom neměli řešit důsledky.
Jak se léčí podvýživa? A jak vypadají afghánská zdravotnická zařízení? Poslechněte si celý rozhovor.
