Covidový zákon rozdělil Francii, jedni mluví o Macronově diktatuře, druzí o odpovědnosti a solidaritě

Tento týden začal ve Francii platit nový covidový zákon, který vyvolal po celé zemi rozsáhlé protesty. Co všechno tento zákon zavádí a proč to budí tak velký odpor?
Je to zásadní rozhodnutí francouzské Ústavní rady, která minulý týden s konečnou platností rozhodla o dalších nových nařízeních spojených právě s covid pasem. Ten odteď musí ve Francii předložit i každý klient v kavárnách, barech, restauracích. Platí ale i pro návštěvy v nemocnicích nebo v domovech pro seniory. Nevztahuje se na pohotovostní služby, zásadní je i schválení tohoto nařízení Ústavní radou, že se všichni zdravotníci a veškerý personál ve zdravotnictví nebo v sociálních službách, což jsou třeba i hasiči, musí nechat naočkovat, a to do 15. září. Pak začnou kontroly. To jsou tedy ta zásadní rozhodnutí, která se protestujícím, ale ani opozici prezidenta Emmanuela Macrona nelíbí. Taková nařízení považují za diskriminační, za zásah do osobních svobod. Mnozí hovoří také o Macronově diktatuře.

Takže tu máme dvě hlavní větve nového postupu. Jednou je povinné očkování pro vymezené profese, druhou ten zdravotnický pas – tam nově platí povinnost prokazovat se při vstupu do restaurací, kaváren, meziměstských vlaků atd. Jak celý ten systém funguje?
Stejně jako je v České republice aplikace Tečka, tak ve Francii už více než rok funguje aplikace, která se jmenuje TousAntiCovid, která původně vznikla pro trasování kontaktních případů a pro informování veřejnosti o počtu nakažených, o vytíženosti nemocnic, ale i o úmrtích. Dnes tam najdeme navíc informace o počtu očkovaných a samozřejmě si tam právě každý může stáhnout i informace buď o testování, o svém osobním testování, nebo o očkování, svůj vlastní QR kód. Ten pak jednoduše ukáže na každém místě, kde je ho dnes nutné předložit. Barmani, ale i provozovatelé kin a majitelé kempů, ochranky u vstupu do galerií, do muzeí a další profese pak jednoduše QR kód načtou mobilem. Tak zjistí, zda je dotyčný naočkovaný nebo má negativní test.

Takže se to skutečně eviduje přímo na místě a kontroluje to například obsluha ve službách.
Ano, ty kontroly nejsou zase tak složité, ale třeba majitelé barů, s nimiž jsem teď mluvila, si často stěžují i na to, že nemají vyloženě náladu někoho kontrolovat, že si připadají jako revizoři, navíc na to nemají čas.

Samozřejmě to přináší i menší množství klientely. Ovšem kdo chce třeba na výstavu, což bylo vidět i v některých muzeích, tak určitě zároveň podstoupí i testování. Ten test navíc teď může být starší, do 72 hodin, tedy až tři dny, kdy lidé musí mít ten antigenní test.

V Česku je testování nastavené tak, že do konce prázdnin mají lidé nárok na dva PCR testy měsíčně zdarma, několik antigenních testů. Je to ve Francii uspořádáno podobně?
Ano. Všichni ve Francii, kdo mají francouzské zdravotní pojištění, se mohou nechat zdarma testovat buď antigenním testem, který dělají i skoro všechny lékárny, anebo PCR testem, který zase mohou podstoupit na klinikách, v laboratořích, na to je lepší si vždycky rezervovat místo dopředu. Od podzimu francouzská vláda už zavádí zpoplatnění testu. Už v tuto chvíli musí za test platit i zahraniční turisté, kteří ještě donedávna nemuseli platit – ten test byl zdarma. V tuto chvíli stojí antigenní test pro zahraniční turisty nebo pro lidi, kteří nemají francouzské zdravotní pojištění, 29 eur za antigenní test, 49 eur za PCR test.

Zároveň se ty nezbytné profese, zdravotníci a hasiči, musí nově povinně nechat očkovat proti covidu. Co to pro ně konkrétně bude znamenat?
Mluví se zejména o zdravotnících, ale jsou to i ty další profese spojené s péčí nebo servisem, a to zejména o seniory. Kromě lékařů, sester, všech administrativních pracovníků nebo dalších zaměstnanců v nemocnicích, na klinikách, centrech, v hospicech a podobných centrech se zdravotní péčí, jsou to ale i profese, které se starají o hendikepované doma. Jedná se jak o státní, tak i o privátní sektor a týká se to samozřejmě i hasičů, a to profesionálních i dobrovolných. Jsou to třeba i dobrovolnické práce, například Červený kříž a studenti, kteří pro ně dobrovolně pracují. Prostě na všechny, kteří pracují ve zdravotním systému, se teď bude vztahovat povinnost očkování. Do 15. září mají tito lidé možnost se nechat naočkovat. Pak začnou kontroly očkování.

Co to bude přesně znamenat například v případě, že se ten dotyčný zdravotník nebo i administrativní pracovník nějakého zdravotnického ústavu nebude chtít nebo moct nechat očkovat třeba ze zdravotního důvodu? Přijdou takoví lidé o zaměstnání, o smlouvu, nebo budou někam přeloženi ve smyslu zapojení?
Samozřejmě že lidé, kteří jsou alergičtí na očkování, jsou z tohoto nařízení vyjmuti a nebude se jich týkat. Jinak v konečném důsledku může být osobám, které se nechtějí nechat naočkovat, pozastavena smlouva na dobu neurčitou. Tito lidé sice nebudou přímo vyhozeni z práce, ale nebudou dostávat plat a nemusí chodit do práce. Zaměstnavatel pak nemůže pozastavit smlouvu lidem, kteří pracují na smlouvu na dobu určitou nebo mají například smlouvu o dílo. Nutné je vědět, že tento zákon o řešení zdravotní krize, který teď odsouhlasila Ústavní rada, má omezenou platnost, a to 15. listopadu. Myslím, že se také nepředpokládá nějaký velký úbytek těchto zaměstnanců, že by třeba takový servis pak nemohl být zaručen – služby typu zdravotní péče nebo hasičská pomoc. V zásadě jde francouzské vládě o to, aby naopak tento servis zaručoval bezpečí pro širokou veřejnost.

Evropské země jsou v tomto ohledu zatím spíše zdrženlivější. Víme, že teď se k podobnému kroku – a tam se to bude týkat více sektorů státních zaměstnanců – odhodlaly Spojené státy, které dokonce chtějí naočkovávat i část armády. Jak francouzská vláda konkrétně lidem vysvětluje, proč se k zavedení povinného očkování a zdravotnických pasů uchýlila?
Vláda to vysvětluje jako osobní odpovědnost a solidaritu každého ke svému okolí a kolektivu, a zejména pak ochranu seniorů a lidí, kteří potřebují tu pomoc, nebo by případně potřebovali pomoc v případě, že by byli nakaženi. Není totiž nikde zaručeno, jak může průběh u jednotlivce probíhat. Francouzská vláda ta v tuto chvíli možná drsná a přísná nařízení vysvětluje jako nutnou prevenci, chce předejít tomu, co se stalo loni, kdy v létě uvolnila opatření, a po návratu z dovolených v září došlo k ohromnému nárůstu počtu nakažených. Tehdy se přetížil zdravotní systém, muselo docházet k převozu nemocných, známé byly ty záběry, fotografie z vlaků TGV, kdy se převáželi nemocní, znovu se zavedl noční zákaz vycházení, lockdown, uzavřela se všechna veřejná místa, lidé nesměli cestovat, vzdalovat se od svých domovů se mohli třeba na kilometr. Přesně toho se chce francouzská vláda vyvarovat, aby situace v září nemusela dospět do tak kritického stádia, kdy by se opět celá země uzavřela.

A vypadá to teď takto dramaticky v souvislosti například s šířením varianty covidu delta, která teď asi ve většině zemí převládá?
Bohužel je to přesně tak. Ta čísla stále stoupají a denně se objevuje i přes 20 000 pozitivních případů. Na jednotkách intenzivní péče je teď ve Francii přes 1600 osob a samozřejmě panuje právě obava z šíření varianty delta, která se objevuje až u 93 % pozitivních případů.

Proti záměru zavádět covid pasy i proti tlaku úřadů na očkování se v posledních týdnech opakovaně protestovalo. Vy jste s řadou lidí mluvila – kdo se protestů účastní? Jaké jsou jejich obavy, argumenty nebo důvody, proč vycházejí do ulic?
Protestující vyšli do ulic už čtvrtou sobotu po sobě. A je to zvláštní, protože překvapivě jsou to protesty v letních měsících. A Francouzi, jak známo, má srpen spíš za odpočinkový měsíc. Protestující ze začátku argumentovali právě tím nařizováním – že se jedná o nedodržování lidských práv, o diktaturu, pak se k tomu přidala i kritika povinnosti se očkovat, že nemáme dostatečné informace o vakcíně, zda je vůbec účinná, zda je bezpečná. A v tuto chvíli se ale z demonstrací stal víceméně nástroj k vládní kritice politiky prezidenta Emmanuela Macrona, takže mezi protestujícími nejsou jen lidé, kterých se to přímo týká, jako hasiči, lékaři, zdravotníci nebo majitelé barů. Jsou to i představitelé opozičních politických stran. Zajímavostí je, že je to víceméně napříč politickým spektrem – jak pravicoví politici nebo zastánci ze strany republikánů, přívrženci ultrapravice, tedy Marine Le Penové, nebo je to naopak zase ultralevice Jeana-Luca Mélenchona. Jsou to ale lidé, kteří se hlásí také k hnutí žlutých vest. Jsou to přívrženci antifašistické akce, v podstatě lidé, kteří nesouhlasí s politickým systémem. Nakonec to jsou i lidé, kteří i mohou být naočkováni, ale prostě se jim nelíbí to nařízení o povinnosti a svou účast na demonstracích často chtějí podpořit ty, kterých se to nařízení vyloženě týká. Takže ty demonstrace patří, řekla bych, k těm víceméně průměrným, nejsou úplně největší, ale zásadní je, že jsou po celé Francii, a to i v malých městech, že se prostě mohou týkat všech.

To je docela pestrá směs účinkujících. Jsou tam třeba i nějaké veřejně známé osobnosti, teď myslím s výjimkou zmiňovaných politiků, které by vlastně táhly tedy ten odpor někam kupředu?
Mezi známými osobnostmi, kteří podporují protestující, je třeba i jeden z šéfkuchařů ověnčený michelinskou hvězdou Philippe Etchebest.

Teď od 30. srpna budou muset covid pas ve Francii předkládat i zaměstnanci restaurací, pokud na ně tedy přijde kontrola. Nebudou sice nuceni se nechat naočkovat tak jako třeba zdravotníci, ale budou muset případně pravidelně podstupovat test. Právě toto nařízení kritizoval tento známý šéfkuchař a argumentoval i tím, že to odrazuje lidi od práce i od potěšení z francouzské gastronomie.

Jak na to v tuto chvíli reaguje vláda? Snaží se nějak komunikovat s lidmi? Dává jim nějaká vysvětlení nebo sliby, nebo je naopak motivuje spíše restriktivně nějakými výhrůžkami?
Neřekla bych, že by vyloženě vyhrožovala. Myslím si, že by se to vládě spíš vymstilo, i když na protesty samozřejmě reagovat nějak musí. Ty protesty jsou přece jen po celé Francii. Nutné je vědět, že vedou i k určitému uvolnění opatření a od toho původního nařízení se trošičku vzdalují. Třeba po této sobotě se francouzský ministr zdravotnictví Olivier Véran vyslovil tak, že ještě tento týden nebudou ty kontroly kaváren a restaurací tak velké a spíš se k nim přistoupí až v nadcházejících týdnech, tak, aby si majitelé mohli víceméně zvyknout na práci i na kontrolu klientů. Zjistí se tak víceméně i to, zda lidé skutečně nadále chodí na kávu nebo na oběd. Ústupkem je i to, že antigenní nebo PCR testy mohou být staré až 72 hodin.

Jedna z motivací vlády je přimět lidi, aby se očkovali ve větších počtech a víc, funguje to? Jak na tom je Francie v tuto chvíli s proočkovaností?
Vládě jde v tuto chvíli právě o naočkování co největšího počtu lidí. Ministr zdravotnictví Olivier Véran by si přál, aby bylo do konce srpna naočkováno alespoň jednou dávkou až 50 milionů obyvatel. V tuto chvíli podle informací serveru Santé publique má alespoň jednu dávku vakcíny přes 44 milionů obyvatel, to je asi tak 67 % populace. Obě dávky má v tuto chvíli 37 milionů obyvatel.

Vede se o očkování stále ještě nějaká širší debata? Panuje v odborných kruzích nebo mezi vědeckými elitami shoda na tom, že očkování opravdu je cestou, jak se z pandemie dostat ven, jak z ní vybřednout?
Debata se samozřejmě vede, a to jak v kruzích politických, tak i v těch vědeckých. V politických se hlavně zmiňuje otázka osobní svobody. A samozřejmě, stává se to tématem opoziční politiky. Mnohdy vznikají i různé komploty. Posledním takovým, který se řešil i mediálně, je případ ženy, která v sobotu manifestovala ve městě Metz a nesla transparent s antisemitským sloganem. Stručně řečeno, nařízení o covid pasu dávala do souvislosti s židovstvím, což je úplně jiný charakter protestu. Vyšlo najevo, že se jedná o stoupenkyni ultrapravice, případ už řeší i policie a vyjádřil se k tomu i ministr vnitra Gérald Darmanin. Pak jsou tu ale také velké diskuze na vědecké úrovni, které z valné většiny zastávají kladný názor na urychlené očkování, které má víceméně předejít přetíženosti nemocnic. V té souvislosti se samozřejmě vede i diskuze o možnosti povinného očkování pro další profese, jako jsou třeba vyučující, případně nařídit třetí vakcínu pro seniory, a v konečném důsledku třeba i povinnost očkování pro všechny. To jsou ale zatím jen hypotézy.

Celá ta věc se tedy začíná přetavovat do docela silného hlasu, který kriticky směřuje vůči krokům vlády francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Jak se to odráží v jeho politických výsledcích? Víme, že Francie se blíží k prezidentským volbám, mají se uskutečnit za necelých osm měsíců. Macron bude chtít obhajovat mandát. Může se mu to povést? Dá se v tuto chvíli už odhadovat, jestli se způsob, jak vede zemi pandemickou krizí, může na té jeho snaze o znovuzvolení promítnout?
Emmanuel Macron se zatím vyloženě nevyslovil a oficiálně svou kandidaturu do voleb 2022 ještě nepodal. Měl by to udělat možná co nejpozději, protože jeho mandát nadále trvá. Pokud by to udělal už teď, veškeré jeho konání by bylo bráno jako předvolební mítink, i když už se o něm mediálně mluví jako o skutečném kandidátovi. Oficiálně to potvrzené není, ale je to víceméně jasné. Macron se už teď často obrací k různým skupinám společnosti, mluví k mladým prostřednictvím Instagramu, jezdí po regionech a navštěvuje malá města, kde se naopak stýká s tradiční společností. U jeho protipandemické politiky většinová společnost podle mne jeho kroky víceméně kvituje, souhlasí s nimi. Ono je to tak trochu patrné i na počtu očkovaných. Lidé v tuto chvíli tu strategii přijali. Na druhou stranu je ale kritizován z obou stran opozice, a třeba předseda socialistů Olivier Faure ho kritizuje za nedůslednost a pokrytectví. Podle něj měl vyhlásit celostátně a nabádat k tomu, aby se očkovalo povinně, když už to očkování je už tak trošku povinné.

Takže ta kritika směřuje k tomu, že udělal krok na půl cesty, že nešli až úplně do konce. A nenařizovala jeho vláda plošné očkování?
Přesně tak. Předseda socialistů Olivier Faure víceméně řekl, že se prezident Emmanuel Macron bojí slova povinnost, že neřekne, že očkování je povinné, a nadále se mluví jako o očkování, které je dobrovolné. Ale veškeré kroky a nařízení samozřejmě spějí k tomu, aby se co nejvíce obyvatel, co největší část populace naočkovala.

Jak jste zmiňovala, je přece jen ještě docela dlouhá doba do voleb, osm měsíců, ale generují ty politické debaty a protesty nějaká jména, z nichž by se rekrutovali potenciální protikandidáti Emmanuela Macrona v prezidentských volbách?
Macron stejně jako kandidátka ultrapravice Marine Le Penová kandidaturu neoznámila, a právě ona by mohla být jeho protikandidátkou. Alespoň při poslední volbě tomu tak bylo.

Zatím známe kandidáty pravicových republikánů, kde bude kandidovat vítězka regionálních voleb za region Île-de-France Valérie Pécresseová. Dalším kandidátem za pravici je Xavier Bertrand, ten představuje spíš takové tradiční konzervativní křídlo pravice. Na opačném pólu, na levici, se spekuluje o současné starostce Paříže Anne Hidalgové, která je ze socialistické strany. Právě ona je teď poměrně mediální hvězdou, velice často vystupuje v médiích, v neděli například přejala olympijskou vlajku, je takovou mezinárodní reprezentantkou Francie i v tématu olympijských her, takže se i u ní očekává, zda do boje půjde. Macron se v tuto chvíli nejspíš ani tak neobává právě Marine Le Penové, s ní by nejspíš do druhého kola, pokud by se tam tedy dostal, šel raději než právě s některým z těch jiných kandidátů, protože u Le Penové má tak trochu zajištěné, že i voliči jiných stran by spíš v druhém kole volili pro něj, pro Macrona, než právě pro Le Penovou. V podstatě by tak víceméně lidé dali najevo to, že Macron je menším zlem. Pokud by tam ale byl kandidát nebo kandidátka z umírněné pravice nebo z umírněné levice, tak si Macron nemůže být tak jistý, že by uspěl, protože za pět let svého mandátu přešel od levice až k pravicové politice, a to se samozřejmě mnohým jeho voličům nelíbí a považují to za zklamání.

V tuto chvíli se tedy zdá, že většina národa prezidentovy kroky podporuje. Je to tak?
Dá se říct, že víceméně ano.

Za ten rok a půl pandemické krize se člověk leccos dozvěděl o společnosti, ve které žije. Překvapilo vás osobně něco na postojích francouzské veřejnosti od té chvíle, co covid začal měnit společnost, co propukla opatření atd.? Dozvěděla jste se něco, co jste do té doby o Francouzích nevěděla?
Pandemická krize byla zvláště na úplném začátku řešena ve Francii jinak, než tomu bylo třeba v České republice. Ve Francii nebyly třeba povinné roušky. Stát prostě nemohl vyžadovat po lidech něco, co jim nemohl zařídit a zaručit. Takže nevyžadoval vyloženě nošení roušek. Naopak se ale ihned nesmělo přemisťovat a většina to skutečně dodržovala. Pro mě bylo velice zajímavé pozorovat francouzskou společnost, jak reaguje na tato nařízení. Mnozí to samozřejmě velice striktně dodržovali, jiní – a v určitých kruzích samozřejmě – to bojkotovali. Byli lidé, kteří neměli možnost to dodržovat. To jsou případy třeba chudší společnosti tady v Paříži. Spousta rodin bydlí ve velkých počtech v malých bytech a lockdowny byly pro ně velice náročné, takže bylo i tím pádem velice náročné kontrolovat takové lidi na ulicích. Policie kontrolovala ty, kteří víceméně neměli kam jít a neměli kam se uchýlit.

A dá se v tuto chvíli odhadovat, kterým směrem ta pandemická krize vede francouzskou společnost?
Zajímavý je určitě pohled na kulturní instituce nebo na ten kulturní svět ve Francii. Právě toto totiž lidé za ten rok a půl, co byl přístup ke kultuře omezený, samozřejmě často kritizovali. Museli přejít úplně na jiný model toho, jak si kulturu užívat, stejně tak jako v jiných státech, ale tato věc byla podle mě velice zásadní. Lidé o tom často hovoří, že prostě potřebují kulturu k životu, potřebují chodit do knihoven, do kina… Myslím si, že i v tomto směru se lidé budou snažit přistoupit na ta nařízení nebo nějak víc i solidárně a kolektivně pracovat na tom, aby došlo ke zlepšení, abychom nedošli do stádia, které tady bylo právě loni, abychom se vyvarovali dalšího případného lockdownu.