Slovenská politika se živí nenávistí. Obrátit se může proti každému, varuje novinářka

Jak silnou vlnu podpory LGBTQ lidem na Slovensku mezi společností ten útok z minulého týdne v jednom z bratislavských gay barů vyvolal?
Neumím to přesně říct, jaká byla podpora po celém Slovensku. Ale na sociálních sítích byla velmi silná. Nicméně samozřejmě tam vidíte podporu určité bubliny, s kterou komunikujete. Podpora se projevila i v novinářských kruzích a u prezidentky Zuzany Čaputové, která ze všech politiků zareagovala vlastně úplně nejlidštějším způsobem. Neřešila, co na to řekne její voličská skupina. Ona přišla k tomu gay baru Tepláreň a objala majitele. Bylo to upřímné, lidské a autentické.

Nicméně ne všechny politické reakce slovenských politiků byly takové. Zaznamenal jsem kritiku v tom smyslu, že například slovenský premiér Eduard Heger v úplně prvním vyjádření na sociálních sítích raději napsal “Je nepřípustné, aby se kdokoli kvůli svému způsobu života měl bát o svůj život.”, než aby zmínil přímo tedy LGBTQ lidi. V dalších vyjádřeních už pak byl konkrétnější. Co z toho čtete?
Vyčítám z toho přesně to, že tito politici prostě kalkuluji s tím, jak by na jejich slova podpory reagovali jejich voliči. Právě proto, že se roky profilují jako konzervativní síla a nejen na Slovensku, ale v celém středoevropském prostoru vznikl dojem, že být konzervativní, to vlastně znamená být nepřátelský vůči menšinám a hlavně vůči LGBTQ komunitě. A toto se teď velmi projevilo. 

Navíc tu roky někteří politici vytvářejí dojem, že ochrana menšin nebo sexuálních menšin a homosexuálů je vlastně liberální agenda. A tyto politické skupiny pracovaly velmi tvrdě na tom, aby slovo liberál dostalo co nejvíc nánosů a bylo to takové pejorativní slovo, skoro nadávka. A teď se vlastně ocitli v situaci, kdy oni sami měli projevit nějaký úplně základní lidský postoj, který nemá vycházet být z toho, že je někdo konzervativec nebo liberál. A oni to neuměli udělat, protože kalkulovali. 

Druhá část příběhu je ta, že podle mě velká část této politické reprezentace sama přispěla k atmosféře, ve které se tato událost stala. Samozřejmě nemůžeme zapomenout zmínit, že ještě před pár dny slovenský parlament řešil, jestli zakážeme duhové vlajky. A tento návrh vycházel od poslance nejsilnější vládní strany, takže těžko si představit, jak autentický signál podpory může vyslat představitel takovéto strany, když se nedokázali vypořádat ani s vlastním poslancem, který přišel s takovým návrhem.

Vy byste tedy i přímo řekla, že za útok nesou vinu někteří slovenští politici? Z jakého politického spektra?
Oni se velmi rádi označují za konzervativní spektrum. Ale my ve skutečnosti mluvíme o velmi specifické skupině populistů nebo i fašistů. Konzervativní pojmenování je vlastně takovým spojovacím prvkem, protože mnoho z těchto politických proudů můžete zamést do kategorie konzervativní. To mluvíme i o vládní straně Igora Matoviče, která přinesla do parlamentu ty nejultrakonzervativnější síly, například pana Kuffu. 

A to jsou lidé, kteří o homosexuálech mluví jako o nemocných lidech a navrhují jejich léčení. Je to skupina, která prostě chce vrátit Slovensko do středověku. Pracují jen s emocemi, čili se strachem, úplně stejně jako fašistické politické síly. Takže nemají konstruktivní návrhy pro společnost a jediný zdroj jejich politické podpory je vlastně strach. K tomu, aby dokázali oslovovat další voliče, tak musí generovat určitý strach. A to dokážou nejlépe s jinakostí, takže strach z minorit, z menšin. Tentokrát a tedy velmi dlouho to jsou práva LGBT komunity.

Ráda bych ještě dodala, že bohužel tento vliv sem přetéká i ze sousedního Maďarska. Tam se takovéto nepřátelství vůči komunitě homosexuálů stalo státní doktrínou. Protože Viktor Orbán to spojuje vlastně s Bruselem a vytváří pocit, že právě maďarská identita je ohrožená Bruselem prosazujícím takové kulturní hodnoty, které jsou neslučitelné s hodnotami dobrého Maďara. A myslím, že i na Slovensku je poměrně velká část politické reprezentace, která s tímto začala pracovat.

Ještě k těm politikům. Vrahem těch dvou mužů v bratislavském podniku byl podle slovenských médií teenager z Bratislavy, jehož otec kandidoval za konzervativní nacionalistickou stranu Vlast Štefana Harabina, někdejšího prezidentského kandidáta. Zbraň, kterou mladík použil podle podezření policie držel jeho otec legálně. Co na to říkáte?
Velmi těžko se spekuluje o rodinném pozadí tohoto mladého hocha, který zavraždil dva úplně nevinné lidi. Ale ano, můžeme předpokládat, že narážel na některé postoje, které jsou vlastní Harabinovi a jeho straně. O nich už jsme se zmiňovali. Tito lidé mluví o židovské konspiraci, která si chce podmanit národní státy. Mluví velmi často o Američanech jako o nepřátelích, o liberálech, o liberálním fašismu, o liberální nadvládě. A dokážu si představit, že když v takovémto prostředí vyrůstá mladý člověk, tak se utvrzuje v tom, co si posbíral na různých webových stránkách nebo tajných videích od extremistů i z ciziny a že to platí i na Slovensku a on čelí velmi podobnému nepříteli.

Vrah zveřejnil před útokem na sociálních sítích svůj manifest, který je podle sociologa Michala Vašečky vyhlášením rasové války. Vnímáte to podobně, nebo stejně?
Ano, vnímám to velmi podobně, ale samozřejmě není to vyhlášení jen rasové války, ale přesně i liberálním silám. Je to i antisemitský manifest. Ale v první řadě je to manifest, který vychází z nejstarších a nejhorších konspiračních teorií. Je to manifest, který zahrnuje i mnohé aspekty, které tu skrytě jedna část společnosti šíří. A to je přesně to, že Židé ovládají všechny klíčové instituce, že jsou velmi propojení právě s homosexuální lobby a s nimi jsou propojení vlastně úředníci v Bruselu. A takto násilným způsobem se pokouší ovládat národní státy. 

Dám k tomu ještě jeden příklad. Taky prý pochází z Maďarska. Jedna velká část kampaně Orbána byla o tom, že představitelé jeho strany vykřikovali, že nechtějí, aby se na školách vyučovalo o změně pohlaví. To se nikde ani v náznaku nestalo. Ale oni vytvořili alternativní realitu, v které říkali, že Brusel ohrožuje naše děti, protože jim chce dávat návody, jak si změnit pohlaví.

A to je jen jeden z mnoha případů jak pracují ultrakonzervativní –⁠ dokonce bych je nazvala i fašistické –⁠ síly ve společnosti. Ve skutečnosti nemají žádnou agendu, protože většina představitelů těchto stran jsou političtí amatéři. Když se podíváte na jejich výkon, tak nic reálného, co by obyčejnému člověku zkvalitnilo život, nikdy nenavrhli nebo nepřinesli.

Já jsem na Deníku SME četl, že se jedná o první domácí pravicový teroristický útok. Je to podle vás to nejlepší možné označení toho, co se stalo?
Je to na diskusi, ale když si přečtete definici terorismu, tak je to akt proti skupině občanů, který má za cíl vyvolat strach. A v tomto případě vidím znaky právě takového konání. Protože když někdo v Americe přijde na základní školu a začne střílet do lidí, tak to taky nazýváme teroristickým aktem. A tento člověk přišel před gay bar a střílel do lidí, které neznal. Přesně si to naplánoval a sledoval to místo a cíleně plánoval útok na základě svojí nenávisti k té skupině občanů. 

A ještě k té řadové číslovce první. Nedaly by se za teroristické považovat už dřívější rasově motivované útoky i ty proti Romům na Slovensku, protože v minulosti se už takové útoky odehrály?
Ano, to je dobrá otázka. Když si vezmeme podstatu těch útoků, tak bychom to tak mohli nazvat. Ale tehdy mnoho z těch útoků bylo individuální a myslím si, že unikly pozornosti společnosti právě kvůli dlouhodobému rasismu. A tyto útoky lidé považovali za normální. Přitom se dělo to, že téměř zaživa někoho upálili nebo umlátili k smrti. Vlastně jde i o policejní násilí proti Romům. A je to tak, že tyto násilné činy podbarvené nenávistí vůči jiné menšinové skupině občanů jsou velmi závažné.

Teď možná trošku střelba do vlastních novinářských řad, protože jak se tak rozhlížím, co se všechno píše o bratislavském útoku, nemáte pocit, že se média možná až moc věnují právě vrahovi a jeho zvráceným názorům a tomu už zmíněnému manifestu?
Upřímně, momentálně ten pocit nemám, protože vidím všechno, co jsme k tomu útoku připravovali. A zároveň si myslím, že právě tím, že se to stalo poprvé, je důležité čtenářům vysvětlovat z jakého prostředí vrah přišel a jakým vývojem si prošel.

Souhlasím s tím, že toto nemá být hlavní aspekt příběhů a už v žádném případě bychom neměli dávat návod dalším zmateným mladým lidem, jak se zviditelnit. Velmi vnímám citlivost tohoto aspektu, ale zároveň si myslím, že jsme se soustředili velmi silně právě na oběti. 

My jsme udělali velmi dojemný a velmi silný rozhovor s majitelem toho baru a kolegyně, které ho dělaly, potom přišly s uplakanýma očima. A nešlo vůbec o to, že někdo chtěl násilně bičovat emoce, ale ten lidský příběh je doopravdy tak silný, že se s tím dokáže identifikovat každý cítící člověk. Řekne si, že tento problém je na úrovni všech rodin. Úplně živě si dokáže představit, co od mládí prožívají tito lidé jen kvůli tomu, že tato společnost stále už desetiletí nechce být připravena přijmout jinakost jako absolutně legitimní součást naší existence.

A čím si to vysvětlujete? Odráží se v tom možná i nějaká katolická tradice na Slovensku, která je zcela jistě silnější než ta, kterou máme v ČR? 
Ne, myslím si, že se to odráží právě v tom, o čem jsem už mluvila. Že politické strany a velká skupina lidí –⁠ a ano, možná můžeme do toho zahrnout i katolickou církev –⁠ nevyvíjí snahu prostě nějak připustit, že existuje věda a jsou silnější lidské hodnoty něž právě vylučování někoho na základě jeho jinakosti. 

Protože asi každý zná ve svém okolí homosexuály, kteří stále žijí dvojaký život. Já jsem o tom psala komentář, že znám lidi, kteří vyrůstali v rodinách, mají inteligentní rodiče, ale stále žijí tak, že naráží na otázky, kdy se vdají, kdy se ožení, kdy budou mít děti a prostě nemůžou se projevovat naplno, protože mají pocit, že nechtějí ublížit. Hlavně když pocházejí z menších měst nebo vesnic. 

A kořeny toho jsou přesně v té neochotě některých politických stran nebo skupin, například i církví, zariskovat a říct si, vždyť nepřijdeme o své věřící nebo voliče, když připustíme, nebo se začneme chovat tak jako nás k tomu iniciuje věda, která opravdu říká, že toto není žádná choroba, že je to jednoduše přirozený lidský stav a určité procento populace je prostě homosexuální. 

Dokud si politické strany neřeknou nebo nezjistí, že pracovat s tímto je jediný zdroj jejich možného růstu, tak se bohužel nepohneme dopředu. A nemůžeme se nekonečně odvolávat na to, že jsme katolická země nebo že potřebujeme čas. Já třicet let poslouchám, že potřebujeme čas.

V době sametové revoluce mi bylo 19 let a myslím, že když já jsem dokázala dospět a pochopit všechnu tu různorodost naší existence, tak mohli i mnozí jiní. Ale teď spíš vidím, že jsme opět na takové vlně, která nás vrací dozadu a je mi z toho smutno a je mi z toho nevolno.

Co všechno se teď pro LGBTQ lidi na Slovensku podle vás změní?
Nebude toho hodně. Myslím si, že bude velmi důležité, jak se zachová občanská společnost. Ale já i moji kolegové jsme trošku skeptičtí. Myslím si, že se nedá očekávat ten druh podpory, která se vznítila po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

Obávám se trošku toho, že uplyne pár dní, že si zakřičíme, řekneme si, že nechceme násilí a nepatří do naší společnosti. Ale když se kouknete na politickou skladbu současného parlamentu a ty strany, které momentálně fungují ve společnosti, tak to skoro vypadá, že nemají na výběr, protože nemají alternativní mód fungování.

Já si myslím, že společnost by jim měla vyslat signál, že po tom není poptávka. I když samozřejmě ty strany existují, protože mají pocit, že je po tom poptávka. Ale navzdory tomu, že jsem pesimistická, stále doufám, že tato ohavná událost v dalších lidech otevřela takové to nejlidštější a že si představili na úplně elementární rovině, jak se to mohlo stát jejich dětem, známým, nejbližším. 

Velmi chci věřit, že i jiné menšinové skupiny si uvědomí, že toto se kdykoli může obrátit proti etnickým Maďarům, proti Romům. Žijeme v takovém světě, že za nějakých okolností se i vy můžete ocitnout v pozici menšiny. A potom tento druh nenávisti a politiky, která se živí vysloveně z nenávisti, se může obrátit proti vám. Já velmi doufám, že čím dál více lidí na Slovensku si toto uvědomí. 

V podcastu byly dále využity zvuky ze zpravodajství Českého rozhlasu, ČT24, RTVS a YouTube. 

EDIT 18.10.: V původní verzi podcastu došlo k záměně citace u poslance Štefana Kuffy. Za chybu se omlouváme.