Boris Johnson na hraně pádu. ‚Večírky v Downing Street za covidu zacloumaly veřejným míněním,‘ říká Kytka

Lenka Kabrhelová mluví s novinářem Ivanem Kytkou, který žije a působí v Londýně

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

20. 1. 2022 | Praha/Londýn

Britský premiér Boris Johnson musí hasit nejvážnější kauzu za dobu svého působení v čele vlády. Po zprávách o večírcích, které se konaly v sídle premiéra v době přísných koronavirových uzávěr, klesá jeho podpora u veřejnosti i vlastních poslanců. Výzvy k rezignaci neotupila ani Johnsonova omluva. Chýlí se ke konci kariéra muže, jehož dráhu lemují kontroverze? A co Británii vlastně přinesl?

Hudba: Martin Hůla
Editace, rešerše, sound design: Matěj Válek, Miroslav Tomek, Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„There is no excuse for taking the British people for fools. Would the Prime Minister agree it’s now time for him to resign? (19.1.2022)“

Wendy Chamberlain (poslankyně za Liberální demokraty)

„No, Mr Speaker. But what I can tell her, as I said to the House last week, I apologise sincerely for any misjudgments that were made. (19.1.2022)“

Boris Johnson (britský premiér)

Konzervativní britský premiér Boris Johnson se ocitl pod palbou v posledních dnech jak ze strany opozice, tak i ze strany vlastních spolustraníků, aby rezignoval. Ivane, proč čelí Boris Johnson takovým výzvám? Co všechno je pro něj v tuto chvíli v sázce? Jak vážná situace tentokrát je?
Boris Johnson byl vždy jako politik a premiér trochu nekonvenční, takové enfant terrible britské politiky. Velice často mu to procházelo. Teď ovšem, zdá se, britské veřejnosti a poslancům jeho vlastní strany přetekl pohár trpělivosti.

V podstatě jde o to, že zatímco 66 milionů Britů dodržovalo drakonická opatření během dvou velice přísných karantén, tak přímo v sídle britské vlády, v úřadu britského premiéra byli velice laxní s dodržováním pravidel, a pořádali buď na zahradě Downing Street 10, anebo přímo v útrobách úřadu premiéra dýchánky a večírky s alkoholem v době, kdy obyčejní lidé měli zakázáno scházet se, ať už v práci nebo mimo práci, a jakkoliv se společensky stýkat.

Pochopitelně je to vážná věc, která zacloumala veřejným míněním a voličskou přízní. A vedla k tomu, že konzervativní poslanci v těchto dnech zvažují, zda ho ponechat v úřadu.

Pojďme to zasadit do nějakého časového rámce a vůbec vysvětlit, co všechno se večírků týkalo, co všechno se v Downing Street mělo dít. Před měsícem se objevilo video, na kterém se o večírcích uspořádaných v roce 2020 v Downing Street mluvilo. Co všechno v tuto chvíli o večírcích víme? O jak vážné přečiny šlo? Mohlo jít dokonce třeba o trestné činy?
Popravdě řečeno, informací, které postupně unikly do britských médií, je tolik, že je velice obtížné třeba i počet přestupků spočítat.

Hovoří se o tom, že společenských akcí bylo možná tucet nebo dokonce i více. Měly se v podstatě týkat toho, že po pracovní době, kdy lidé skončili se svými povinnostmi třeba v šest hodin vpodvečer, měly kolovat e-maily v úřadu britského premiéra, které zvaly osazenstvo – až 100 lidí – na setkání buď na zahradě s tím, že si mají přinést svůj vlastní alkohol a své vlastní občerstvení, nebo přímo v některé z kanceláří.

„In the evening of the 18th, there was a Christmas party in Number 10. We know about it, because the Daily Mirror reported how officials knock back glasses of wine during a Christmas quiz and a Secret Santa. (BBC News, 3.12.2021)“

„Vláda britského premiéra Borise Johnson čelí obvinění, že pořádala vánoční večírek v době, kdy se lidé nesměli stýkat a stovky nemocných umíraly na covidových odděleních (ČRo Regina, 8.12.2021)“

„As the BBC’s Chris Mason later reported: We know from a source that there were drinks and there were nipples and there were games. (BBC News, 3.12.2021)“

„List Daily Mirror také tvrdí, že loňský vánoční kvíz v Downing Street byl pečlivě plánovaný předem. Premiér Johnson měl u sebe dva spolupracovníky v bytě. (Události, České televize, 15.12.2021)“

„Konkrétně v době, kdy celá země byla v přísném lockdownu. Opozice chce vysvětlení (ČRo Plus, 8.12.2021)“

„Loni na Vánoce se lidé nesměli stýkat a tato opatření respektovali. Teď se dozvědí, že vláda nařízení porušila a pořádala vánoční večírek a směje se tomu. Vyzývám premiéra, aby se osobně omluvil. (8.12.2021)“

Keir Starmer (lídr opozice a předseda Labouristické strany)

„I’ve just seen reports on Twitter that there was a Downing Street Christmas party on Friday night. Do you recognise those reports? – I went home. Hold on hold on. (ITV News, 10.12.2021, video pořízeno 22.12.2020)“

Allegra Strattonová (tehdejší mluvčí britského premiéra)

„Premiér Boris Johnson popíral, že by se vánoční večírek vůbec odehrál. Poté, co televize ITV odvysílala video, na kterém pracovníci premiérské kanceláře o večírku vtipkují, slíbil, že celou věc nechá prošetřit. (ČRo Plus, 8.12.2021)“

„This is recorded. This fictional party was a business meeting… and it was not socially distanced. (ITV News, 10.12.2021, video pořízeno 22.12.2020)“

Allegra Strattonová

Boris Johnson dlouho popíral, že by o něčem takovém věděl. Pak popíral, že by se některého z takových dýchánků nebo pijatik měl zúčastnit. Nakonec postupně vyšlo najevo, že jednak o večírcích věděl a v parlamentu musel přiznat minulý týden, že nejméně na jednom, možná na dvou sám byl.

„Chtěl bych se omluvit, šel jsem tehdy do zahrady, abych poděkoval zaměstnancům a po 25 minutách jsem se vrátil do své kanceláře a pokračoval v práci. (12.1.2022)“

Boris Johnson

Velice velice nepříjemná situace, protože Britové byli velice svědomití v tom, jak dodržovat pravidla, a snažili se skutečně vládě, a především zdejšímu zdravotnickému systému pomoci v tom, že je nepřestupovali, že dodržovali to, že se nesmějí stýkat například rodinní příslušníci, byť třeba bydleli v jednom městě nebo v jedné vesnici.

Opatření byla tak drakonická, že umožňovala v podstatě každý den 60minutovou procházku venku a pouze nákup základních potřeb nebo léků. Nic jiného člověk dlouhé týdny, dlouhé měsíce nesměl dělat.

Navíc v roce 2020, vlastně na konci už karantény, bylo v Británii mimořádně krásné počasí, bylo skutečně velice těžké odolat tomu, nevydat se alespoň na zdravotní procházku, řekněme, do přírody, protože něco takového vláda zakázala. Když se v tu chvíli dozvíte, že na zahradě Downing Street se slavilo a hodovalo a pilo, tak pochopitelně to není nic hezkého pro veřejnost.

Jak to premiér Johnson vysvětluje?  Jak tyto všechny věci před veřejností obhajuje?
Velice zvláštně. Naposledy v úterním rozhovoru pro televizi Sky, kde říkal, že ho vůbec nenapadlo, že podle jeho interpretace „pracovní setkání“ na zahradě Downing Street by mohlo porušovat pravidla nebo karanténu.

„I wanna begin by repeating my apologies to everybody for the misjudgements that I’ve made, we may‘ve made in Number 10 and beyond. (Sky News, 18.1.2022)“

Boris Johnson

V podstatě jde ale o to, že on sám ve stejných dnech vystupoval v televizi s velice přesvědčivými projevy o tom, jak lidé mají být trpěliví a snažit se zabránit šíření koronaviru v těch dnech. Takže je to velice obtížné.

„Nobody told me that what we were doing was as you say against the rules. (Sky News, 18.1.2022)“

Boris Johnson

Vymlouvá se na to, že když kolovaly zvací e-maily na ty večírky, tak ho nikdo neupozornil a nikdo mu neřekl, že se jedná o akci, která je na hranici nebo spíše za hranicí zákona. Je to vysvětlování, kterému britská veřejnost příliš nevěří. A co je hlavní: nevěří mu ani jeho vlastní poslanci, kteří zvažují, jaké další kroky podniknout.

Je zajímavé, že se to dotklo samozřejmě drtivé části veřejnosti, která musela sedět doma. Jeden z večírků se dokonce odehrál – bylo to už v roce 2021 – v předvečer pohřbu zesnulého prince Philipa, ohledně kterého pak oblétly fotografie osamělé královny sedící na smutečním obřadu, která se také distancovala od své rodiny. Takže se dá říct, že se to dotklo úplně celé společnosti jak vyšších vrstev, tak obyčejné veřejnosti, co se týče reakce?
Řekl bych, že vyšších vrstev nebo královské rodiny, která má nepsanou povinnost jít příkladem britské veřejnosti se to dotklo ještě více. Skutečně fotografie osamělé královny dodržující sociální odstup se pro mnohé v Británii stala jakýmsi symbolem dvou koronavirových lockdownů, těch přísných karantén.

„We are here today in St. George’s Chapel to commiting to the hands of god the soul of his servant Prince Philip, Duke of Edinburgh. (El País, 17.4.2021)“

Jde také o to, že v té době se lidé nemohli se svými blízkými, kteří opouštěli tento svět, ani důstojně rozloučit. V domovech důchodců rozloučení probíhala přes okno nebo na dálku, přes mobilní telefon apod. A to jsou velice citlivé, velice emotivní situace, které se britská veřejnost rozhodla, že prostě neodpustí nebo nebude odpouštět.

Už to říkal bývalý předseda konzervativců, že kontrast mezi královskou rodinou nebo samotnou královnou, která se drží stranou nějakých dvacet třicet metrů od ostatních smutečních hostů – a i těch byl omezený počet, myslím, že to mohlo být v té době jenom dvacet – a současně vedle toho fotografie, snímky a svědectví z Downing Street, kde se lidé volně scházeli a slavili a popíjeli, tak skutečně může stát politika jeho kariéru.

Už jsi naznačil politický rozměr. Pojďme se na něj podívat podrobněji. Říkal jsi, že už to vzbudilo velkou kritickou odezvu i v rámci Konzervativní strany, kde jinak premiér Johnson měl podporu. Víme samozřejmě, že opoziční labouristé premiéra vyzývají k rezignaci, což také není poprvé, to jsi také zmiňoval. V čem je teď situace jiná?
Řekl bych, že v tom, že část poslanců, kterých je v parlamentu 350, ale možná polovina nebo třetina z nich má vládní funkce, zastávají různá místa ministrů nebo jejich náměstků.

Z těch 350 poslanců se formuje v těchto dnech nebo i v těchto hodinách stále silnější menšina zatím, která chce vyzvat premiéra Johnsona vlastně na souboj, volbu nového premiéra, které by se sám mohl také účastnit, ale musel by – pokud by se hlasovalo, pokud by do toho souboje šel, pokud by to nepovažoval za nemorální – dosáhnout absolutní většiny hlasů. Sílí počet poslanců Konzervativní strany, kteří mají teď jedinou pravomoc, pokud premiér sám neodstoupí dobrovolně a nepodá rezignaci, odvolat ho.

„I expect my leaders to show that responsibility for the actions they take. Yesterday he did the opposite of that. (19.1.2022)“

David Davis (poslanec Konzervativní strany)

„Britský konzervativní premiér Boris Johnson čelí kvůli vládním večírkům v době lockdownu stále většímu tlaku. K odstoupení ho vyzývají už i poslanci jeho vlastní strany (Radiožurnál, 19.1.2022)“

„You‘ve sat there too long for all the good you‘ve done. In the name of God, go! (19.1.2022)“

David Davis

„Setkání premiéra s poslanci provázely vypjaté emoce. Bývalý ministr pro brexit, konzervativec David Davis Johnsonovi připomněl, že se ho dlouho zastával, teď je ale načase, aby šéf vlády přijal zodpovědnost za své činy. Měl by prý odejít. Jiný poslanec označil premiérovo jednání za hanebné a rovnou přeběhl k opozičním labouristům. (Radiožurnál, 19.1.2022)“

Sílí počet těch, kteří podle protokolu Konzervativní strany jsou připraveni požádat lídra tzv. Výboru 1922, který sdružuje poslance, kteří nejsou ve vládních funkcích, aby vypsal volby nového lídra. S tím pochopitelně souvisí vládní nejistota, nestabilita a řekl bych osobní prohra Borise Johnsona.

Ale má Boris Johnson skutečně důvod se obávat, že zrovna tuto bitvu prohraje? Zmiňoval jsi, že postavil vůbec celou svoji politickou kariéru a veřejné působení na tom, že je bořič pravidel. Dokonce se nijak netajil tím, že obchází pravidla, dokonce že lže – to se stalo během jeho novinářské kariéry. Je to součást toho, čím oslovuje voliče. Takže v tuto chvíli, dá se říct, že to opravdu může být Johnsonovo poslední stéblo, že mu může zlomit vaz? Není to jen součást toho, jakým způsobem se na veřejnosti profiluje? Nemůže mu to projít?
Leccos z jeho minulých podobných kousků by tomu mohlo napovídat. Ale řekl bych, že v této situaci je hněv jeho vlastních poslanců a hněv veřejnosti příliš silný, aby šlo o nějakou pózu nebo aby se snažil vystupovat jako outsider vůči establishmentu, který reprezentuje voliče, kteří někdy sami také nedodržují všechny předpisy, někdy také neříkají celou pravdu ve svém okolí a které Boris Johnson mohl celkem snadno oslovovat a hlasovali pro něj.

Ale řekl bych, že situace je příliš vážná na to, aby mohl hrát na nějakou takovou notu. I když zmiňovaný rozhovor pro televizi Sky News jako by naznačoval, že se snaží vžít do role neposlušného žáka, který pochopil, co všechno spáchal a že je připraven se napravit.

„I deeply and bitterly regret that hapenned and I can only renew my apologies both to Her Majesty and to the country. (Sky News, 18.1.2022)“

Boris Johnson

Řekl bych, že pokud se najde 54 poslanců Konzervativní strany, kteří požádají o volbu nového lídra, tak to pro něj bude příliš pozdě.

„I am heartily heartily sorry for misjudgements that were made in Number 10. (Sky News, 18.1.2022)“

Boris Johnson

Můžeš nás, Ivane, vzít možná dovnitř politického uvažování v rámci Konzervativní strany?  Vychází na veřejnost cokoliv o tom, jak o té věci poslanci smýšlejí? Jak silnou podporu v tuto chvíli Johnson ve straně má?
Vycházejí na veřejnost, ale jen v takových téměř humorných až obskurních detailech. Ví se o tom, že se sešli poslanci, kteří byli nově zvoleni do britského parlamentu při předčasných volbách v severoanglických volebních obvodech, které tradičně patřily labouristům.

Jsou to právě oni, kteří mají obavy, že příští volby by mohly velice snadno s takovým profilem svého lídra prohrát. U dveří místnosti, kde se scházeli, měl stát tzv. whip Konzervativní strany, který si dělal čárky a černá znaménka u toho, kdo navštěvuje mítink. Současně měly existovat obavy o tom, zda není místnost odposlouchávaná vládou nebo přímo úřadem premiéra, zda nechce vědět, o čem přesně hovoří.

Vím, že ráno hlásila BBC, že v rámci zachování anonymity nebo demokratického procesu si ti poslanci, kteří chtějí podat žádost a poslat formální dopis lídrovi Výboru 1922, tak se domlouvají na nějakých zvlášť jmenovaných poslech, kurýrech, kteří dopis budou doručovat.

A na druhé straně labouristé – posilují politicky s touto kauzou?
Posilují v průzkumech veřejného mínění, což už je trend, který trvá několik týdnů a souvisí s úplně prvním odhalením někdy koncem listopadu nebo počátkem prosince minulého roku. Ve volebních průzkumech se dostali až na desetibodový náskok: poměr je teď, myslím, 42 procent preferencí pro Labouristickou stranu a 32 procent preferencí pro Konzervativní stranu.

Průzkumy ve většinovém volebním systému, který má Británie, někdy nejsou zcela reprezentativní. Co je také trochu brzdou pro labouristy, aby se to dalo přeložit do jasného volebního vítězství, jsou výkony jejich lídra Keira Starmera, který přestože je ve funkci už vlastně dva roky, tak nedokázal vtisknout svůj obraz veřejnosti jako budoucího přesvědčivého lídra nejen Labouristické strany, ale také britské vlády.

On je ten, který možná v těchto týdnech táhne Labour Party trochu dolů. Bude zajímavé sledovat, zda té pro konzervativce nepříjemné situace dokáže nějak sám osobně více využít. Protože jeho výkony v parlamentu, které jsou vždy takovým veřejným představením kandidáta na příštího britského premiéra, nejsou zdaleka tak přesvědčivé, jako bývaly třeba výkony Tonyho Blaira, když byl ještě v opozicí.

„Britský premiér Boris Johnson podle svého bývalého poradce lhal v parlamentu o účasti na nelegální party v Downing Street v době přísného lockdownu. Podle Dominica Cummingse dobře věděl o tom, že se jedná o večírek a souhlasil s jeho uspořádáním. (ČRo Plus, 18.1.2022)“

„Once the prime minister’s closest advisor, now one of his fiercest critics. Dominic Cummings newly detailed version of events contradicts what the prime minister told MPs. (BBC News, 18.1.2022)“

„Ve zkratce tvrdí, že Johnson lhal. Minulý týden totiž v parlamentu řekl, že setkání na zahradě v Downing Street považoval za pracovní schůzku. Podle Cummingse ale premiér dobře věděl, že se jedná o tzv. drinking party, na kterou si má každý ze zhruba stovky pozvaných přinést vlastní pití. Cummings o tom píše na svém blogu. Připouští tam, že schůzky na zahradě oficiálního sídla premiéra byly na jaře a v létě roku 2020 docela běžná věc. Zmíněná party se podle něj ale vymykala. Cummings na to podle vlastních slov upozornil Johnsonova vrchního sekretáře Martina Reynoldse, který rozesílal pozvánky, ale ten zrušení party odmítl. Na obavy pak prý přímo nereagoval ani premiér Johnson. (…) Cummings, který patřil k nejbližším spolupracovníkům premiéra je údajně ochotný svoji výpověď zopakovat i pod přísahou. (ČRo Plus, 18.1.2022)“

Jestli tomu správně rozumím, pro Borise Johnsona je tato situace svým způsobem úplně nová, protože začíná ztrácet podporu a jisté body tam, kde na ně býval zvyklý. Jaké politické kroky se v tuto chvíli z jeho pohledu nabízejí? Teď mířím k jedné zprávě, která se objevila o víkendu a po víkendu, a sice krok vlády, která v pondělí potvrdila plán zmrazit navzdory inflaci koncesionářský poplatek veřejnoprávní BBC. Dokonce v jednu chvíli problesknul i nápad na úplné zrušení koncesionářského poplatku. Může to, Ivane, s aférou souviset? Co o tom říkají političtí komentátoři?
Nelze to úplně vyloučit. Pochopitelně, když se dostal Boris Johnson na konci minulého týdne pod velký tlak, tak se přes víkend snažil přijít s nejrůznějšími legislativními, často populistickými návrhy, kterými by tlak přehlušil a převzal zpátky agendu rozhlasových a televizních relací – to, co budou hrát, řekněme, v prvních dvou minutách, kdy lidé nejvíce poslouchají.

Mezi návrhy, který se ale připravoval už delší dobu, byl i návrh na zmrazení poplatku BBC, což ovšem pro britskou veřejnost a pro politickou scénu není úplně nová situace. V roce 2008, kdy Británie čelila finanční krizi, tak byl koncesionářský poplatek podobně, myslím, tehdy na rok nebo dva roky zmražen. Co bylo pro BBC v prvních hodinách, kdy se o návrzích debatovalo, nepříjemné, že ministryně kultury měla prohlásit, že od roku 2027 už nebude v Británii platit veřejné financování BBC, ale že se bude muset najít nějaký jiný model.

Od původního záměru od té doby – možná i trochu pod tlakem parlamentu a svých vlastních spolupracovníků – ustoupila. Nicméně není pochyb o tom, že během příštích pěti let se bude o budoucnosti BBC i s jiným premiérem znovu debatovat, o tom, jak ji financovat. Trochu to souvisí s tím, že britské domácnosti, když se dostanu pod finanční tlak, jako je to teď v souvislosti s růstem cen energií a vysokou inflací přes pět procent, tak hledají první položky, kterých by se v rodinném rozpočtu mohly zbavit.

Bohužel pro BBC to byl velice často právě koncesionářský poplatek. Neplacení koncesionářského poplatku je v Británii trestným činem, za který lidé mohou jít i do vězení. Návrh Nadine Dorriesové směřoval z části proti tomu, aby to také přestalo být v Británii trestným činem, aby to byla třeba jen nějaká administrativní pokuta.

Co se týče samotného kroku, de facto zmrazení financí pro BBC, ty jsi ve veřejnoprávním vysílání v Británii strávil velkou část svého profesního života. Co by to pro organizaci jako takovou znamenalo?
Je to velice nepříjemné, protože stejně jako ostatní sektory britské ekonomiky a britské společnosti je BBC nastavena například na pravidelné valorizace platů, pravidelné valorizace všech nákladů.

Ve chvíli, kdy do rozpočtu nepřitečou očekávaná jeden a půl, dva a půl procenta, tak to znamená škrtat programy, znamená to škrtat třeba celé vysílací rozhlasové nebo televizní kanály a šetřit všude, kde to půjde. Situace je pochopitelně trochu jiná než v českých veřejnoprávních médiích, která jsou zvyklá na to, že je poplatek zmrazen na několik let a musejí hledat úspory nepřetržitě. Na druhou stranu britská BBC nemá možnost přivydělávat si reklamami tak, jako má třeba Český rozhlas nebo Česká televize, takže situace je trošku jiná.

Vraťme se na závěr k osudu Borise Johnsona. V tuto chvíli je ve hře jeho další politické působení. Ať už, Ivane, opustí premiérský post teď nebo až s vypršením řádného mandátu, dá se mluvit už teď o tom, jaký bude jeho politický odkaz? Můžeme mluvit o tom, že změnil britskou politiku a politickou kulturu? Ukazuje se na současné kauze něco takového?
Určitě ji změnil v tom smyslu, že pod jeho vedením opustilo Spojené království Evropskou unii. Když už začíná první bilance jeho politického odkazu, tak komentátoři zdůrazňují dvě věci. Dotáhl do konce brexit, nechal ho schválit parlamentem, byť s tím neustále otevřeným protokolem o Severním Irsku.

Po počátečních rozpacích a možná zbytečně vysokých číslech obětí koronaviru Británie celkem zvládla rychlé schvalování vakcín, vakcinační programy a celou další strategii. Takže i teď, kdy je země pod tlakem nákazy omikronu, tak to není nijak zvlášť na veřejném ekonomickém životě vidět. Mnozí také říkají, že Boris Johnson odchodem z Evropské unie, tím, že jakžtakž zvládl pandemii, splnil své historické poslání a je načase, aby byl vystřídán a přišel teď někdo jiný.

Pokud jde o britskou politiku a veřejný život, tak bych řekl, že svým chováním takového zlobivého dítěte trochu zrelativizoval hodnoty, které v Británii tradičně zpátky desetiletí a století platily. K nevoli tradičních konzervativců a k nevoli části britské veřejnosti, která má za to, že pokud dá politik slovo voličům, tak se ho má snažit dodržet. Nemá lhát ve svém soukromém životě a podvádět. Nemá lhát a podvádět ani ve veřejném životě. Toho se Boris Johnson bohužel, byť v této chvíli třeba nemáme přímé důkazy, vlastně zprostředkovaně dopouštěl. A to bude bezpochyby velká kaňka, velký šrám na jeho pověsti jako bývalého britského premiéra.

Lenka Kabrhelová, Matěj Válek a Miroslav Tomek

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Velká Británie, Boris Johnson, kauza, politika, Downing Street 10, důvěra