Nejvíc prosperující města v Evropě otevřela dveře uprchlíkům, říká muž, který radil vládě Merkelové
„Pokud si budeme vyprávět příběhy o muslimské invazi, které neustále opakuje Viktor Orbán a francouzští extrémisté, pak vzniknou napříč Evropou nálady podobné antisemitismu z 19. století,“ vysvětluje Gerald Knaus ve druhé části rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Architekt migrační dohody mezi Evropskou unií a Tureckem z roku 2016 míní, že uprchlická politika Evropy zkolabovala a jedinou cestou ven je dohoda o legální migraci.
Gerald Knaus
- Je rakouský sociolog.
- Vystudoval ekonomii, politologii a ekonomii na Oxfordu.
- Je zakladatelem think tanku European Stability Initiative a významným aktérem německé politiky. S mírnou nadsázkou se dá říct, že zachránil kariéru Angely Merkelové tím, že vymyslel a navrhl dohodu mezi Evropskou Unií a Tureckem z roku 2016.
Co si myslíte o tvrdé migrační politice Velké Británie? Mám tím na mysli kontroverzní zákon z minulého roku týkající se deportace žadatelů o azyl z Británie do Rwandy. Může něco takového fungovat?
To, co Velká Británie udělala, je v Evropě ojedinělé. Británie má detailní domluvu se Rwandou, ale zatím bez výsledků, protože tyto věci jsou složité na uvedení do praxe. Problém nastane, až to první letadlo do Rwandy opravdu odletí. Pak se začne řešit, kolik lidí je Rwanda připravená přijmout, zda to bude dvě stě nebo dva tisíce.
Co bude pak? Velká Británie spoléhá na to, že počet lidí, kteří přicházejí do Británie, klesne, ale když se to nestane, tak celá strategie se Rwandou je na nic.
V Bělorusku lidská práva neexistují. I přesto tam posíláme lidi, říká muž, který pomohl Merkelové
Číst článek
To, co je zřejmé, a to říkám poslední měsíce všude, je, že Francie, Německo, země Beneluxu a kdokoli jiný, kdo se bude chtít připojit, by měli navrhnout Velké Británii evropskou dohodu. Například to, že od určitého data Evropa přijme kohokoli, kdo se z Francie vydá směrem k Británii.
Tím pádem se britské soudy budou moci rychle rozhodnout, zda uprchlíky přijmou či nikoli, a to s ohledem na to, že se mohou vrátit do bezpečí do Francie. Když by Francie přijala zpět všechny, kteří do Británie dorazí během dvou týdnů, tak se do Británie už žádná loď nevydá.
Proč by na to měla Francie nebo kdokoli jiný přistoupit?
To by musela britská vláda slíbit, že každoročně přijme fixní kvótu 40 tisíc uprchlíků z Evropy. To je méně, než počet lidí, kteří se k nim dostali minulý rok na lodích, a je to méně, než počet lidí, kteří žádají o azyl ve Francii a Německu.
Minulý rok žádalo v Rakousku o azyl sto padesát tisíc lidí. Čtyřicet tisíc není vysoký počet lidí pro Velkou Británii, ale je to více ochrany, než co doposud poskytovali. Počet uprchlíků v Británii by stoupl, ale zamezilo by se nepravidelnému přílivu uprchlíků z Francie. Evropě by to pomohlo, protože lidé by pak mohli žádat o legální status v Británii.
Řada z nich tam chce, protože tam mají rodinu nebo známé. Nyní jsou v Evropské unii a nemohou o azyl požádat. Myslím, že taková nabídka by byla atraktivní pro Velkou Británii a ukázali bychom velkou solidaritu, na které mají zájem všichni.
Když by taková dohoda vznikla, a už jsem o tom mluvil s nizozemskou vládou a představil to v Paříži, tak by to bylo skvělým vzorem dohody, která řeší, aby uprchlíci byli v bezpečí v Evropě. Zamezili bychom tak nelegální migraci a poskytli si napříč Evropou podporu. Tím pádem by se země nemusely uchylovat k praktikám, které nejsou v souladu s úmluvami o lidských právech. To je podle mě cesta kupředu.
Má Evropa nějaký strop co se týče počtu uprchlíků, které je schopná pojmout?
Ten limit je vždy politický, protože záleží na tom, jak uprchlíky vnímá veřejnost. Polsko by zvládlo přijmout milion a půl uprchlíků, Česko půl milionu. Na druhé straně se Polsko nezvládlo vypořádat s pár tisíci uprchlíky přicházejícími z Běloruska.
Péče o uprchlíky je ze strany Česka minimální, Evropa musí zlepšit azylovou politiku, říká odborník
Číst článek
Tamní vláda pochopila, že si brutalitu vůči uprchlíkům může před svými voliči obhájit a že za to získá politické body. Izrael se bál několika desítek tisíců uprchlíků z Afriky, ale více než milion ruských a ukrajinských židů přijali s otevřenou náručí.
Je tedy pravdou, že Evropa přijímá jen bílé křesťany?
Státy sousedící s Venezuelou přijaly miliony lidí z Venezuely. Turecko přijalo miliony Syřanů. Není to o barvě kůže, je to věc solidarity se sousedy, jejichž příběhy známe. To je podle mě hlavním důvodem, proč jsou miliony uprchlíků utíkající před Putinem vítáni s otevřenou náručí, zatímco pár tisíc uprchlíků z Afgánistánu stále mrzne v lese mezi Polskem a Běloruskem.
Německo přijalo velký počet Syřanů, protože Němci znali jejich příběhy, ale nemyslím si, že Polákům nějak extra záleželo na tom, co se dělo v Sýrii. Klíčové jsou příběhy, které si vyprávíme.
Například?
Můj nejoblíbenější příklad je příběh německých a rakouských židů, kteří se snažili dostat do Švýcarska. Podle našeho chápání to jsou stejní lidé. Rakouští židé byli umělci, obchodníci, zkrátka střední a vyšší třída z Evropy. Jenže pro Švýcary byli úplně cizí, a proto je vytlačili zpět do třetí říše. Skoro nikdo se do Švýcarska v té době nedostal.
O několik dekád později Švýcarsko přijalo tisíce vietnamských rodin. Švýcarům bylo tenkrát řečeno, že to jsou lidé, kteří utíkají před komunistickým režimem a to už byl příběh, se kterým se mohli ztotožnit. Znám příběhy velkých vietnamských rodin, které měly osm a více dětí, které neuměly ani slovo německy, ale když přijely na švýcarský východ, tak byly přijaty s otevřenou náručí.
Česko má nový ‚ideový koncept‘ k migrantům. ‚Má existovat flexibilní solidarita,‘ tvrdí Rakušan
Číst článek
Je hrozně důležité znát příběhy lidí, kteří přicházejí, a vědět, co máme společného. Když se tohle povede, tak bude Evropa mnohem otevřenější přijmout větší počty lidí.
A co jsou ty příběhy, které si vyprávíme dnes a které definují, zda uprchlíky vítáme, nebo násilně obracíme zpět do Turecka?
Evropané se bojí malého počtu lidí, kteří přicházejí v nepravidelných intervalech. Tyhle uprchlíky považují za nezasloužilé nebo za hrozbu. Pokud si budeme vyprávět příběhy o muslimské invazi, které neustále opakuje (maďarský premiér) Viktor Orbán a francouzští extrémisté, pak vzniknou napříč Evropou nálady podobné antisemitismu z 19. století. Je to narativ, který nás připravuje na násilí, kriminalitu a vyloučení.
Snad k tomu nikdy nedojde, ale když Orbán tvrdí, že evropská města byla obsazena cizinci, jimiž má na mysli muslimy, kteří jsou dnes už většinou francouzští a britští občané, tak tím naznačuje, že by se měli vyloučit.
Dohoda EU s Tureckem
Dohoda s Tureckem byla reakcí na migrační vlnu z roku 2015, kdy do Evropské unie dorazilo přes milion běženců, z toho na 860 000 přes Řecko. Proto se Brusel rozhodl přikročit ke spolupráci s Ankarou, díky které se také za první rok fungování dohody podařilo snížit počet příchodů z Turecka do zemí EU o 97 procent.
Na základě dohody z března roku 2016 se Turecko zavázalo zpřísnit hraniční kontroly výměnou za finanční pomoc z Bruselu, příslib bezvízového styku pro Turky a obnovení jednání o vstupu Turecka do Evropské unie. Po pokusu o převrat v roce 2016 a následných čistkách v Turecku ale došlo k výraznému zhoršení evropsko-tureckých vztahů, bezvízový styk tak zatím zaveden nebyl a nepokročila ani vstupní jednání.
Toto je vážná věc, protože Evropa má s vyhošťováním uprchlíků bohatou historickou zkušenost jen ve 20. století. Mám na mysli židy ve Vídni, Řeky v Istanbulu, muslimy ze Srebrenice a další.
Narativy o muslimech bychom měli brát vážně, protože jsou nebezpečné. Dnes si vyprávíme příběhy o muslimech, ale ve skutečnosti země jako Německo přijalo za posledních deset let více muslimů než kdy předtím, a přitom to pro ně neznamenalo žádné škody.
Co jsou příběhy, které bychom si měli vyprávět?
Musíme vysvětlovat lidem, jaké životní příběhy tito uprchlíci mají. Kanadě se v tomto ohledu daří skvěle. Každý rok přijímá padesát tisíc uprchlíků. Jejich přijetí je propojeno s občanskou společností, která se stala ochráncem uprchlíků.
To je nejlepší způsob, jak na to jít. Samozřejmě, že lidé budou chtít přijít legální cestou, pokud jim bude k dispozici podpůrná síť, která jim umožní se pořádně integrovat a stát se součástí nové společnosti.
Německo potřebuje uprchlíky, protože je to důležitá a potřebná pracovní síla. Pojďme nabídnout Tunisku a Turecku legální cestu do Evropy. Toto se nemusí dít na úrovni EU. Jestliže to Česká republika nechce dělat, tak ať to nedělá, ale myslím si, že se časem ukáže, že to byla chyba.
Tím máte na mysli uprchlíky utíkající se zemí postižených válkou nebo ekonomické migranty?
Teď mám na mysli například mladé Tunisany, kteří si kvůli ekonomické krizi nemohou v Tunisku najít práci, ale umí řadu jazyků a jsou připraveni pracovat. Když jim nabídneme legální cestu do EU a budeme schopni reflektovat výhody, které z toho plynou, tak bude Evropa úspěšnější snad ve všech aspektech.
Uvědomte si, že ty nejúspěšnější země v Evropě jsou ty, které uprchlíky přijaly. Která města máte spojená s úspěchem, ekonomickou prosperitou a nízkou kriminalitou? Je to Vídeň, švýcarská města, Stuttgart... Například Švýcarsko má, relativně k populaci, nejvíce cizinců z celé Evropy. Ve Vídni se zase téměř polovina populace narodila v zahraničí nebo alespoň jejich rodiče. Totéž platí pro Stuttgart.
Masová migrace je realita v místech, která ekonomicky prosperují. Vídeň byla v posledních deseti letech zvolena nejpříjemnějším místem k životu.
Jak reflektujete situaci ve Skandinávii? Mám na mysli severské země, které mají bohatou zkušenost s přijímáním uprchlíků. Nyní tam však sílí pravicové vlády a ozývají se hlasy těch, kteří by uprchlíky nejraději deportovali do zemí, jako je Sýrie.
Sice o tom mluví, ale ještě se nic takového nestalo. Týká se to hlavně Dánska, ale ve skutečnosti nikoho do Sýrie nevrátili. Je to spíše takové blafování, aby odradili nově příchozí uprchlíky.
Dánská exministryně pro imigraci porušila dánské i evropské zákony. Soud ji potrestal 60 dny vězení
Číst článek
Vemte si, že Švédsko mělo nejvíce otevřený pracovní trh z celé Evropy a vzalo největší počet uprchlíků relativně k populaci. V letech 2013-2019 poskytlo Švédsko ochranu více než dvěma stům tisícům lidí. Do Švédska přišlo obrovské množství lidí a přitom Švédsko není zemí, kde by předtím žilo mnoho cizinců.
Počet cizinců ve Stockholmu je marginální ve srovnání například s Berlínem, Stuttgartem, Švýcarskem nebo Vídní. Počet cizinců tam stoupl velice prudce za krátkou dobu. Švédsko má snad ještě větší program na přijímání uprchlíků než Německo. Švédsko ale pořád potřebuje další uprchlíky, stejně jako Dánsko. V Dánsku byla nedávno bývalá ministryně vnitra odsouzena za zavádění zákonů, které ubližovaly migrantům.
O skandinávské země nemám strach. Mám strach o hranice Evropské unie. To není jen věcí Řeků a Poláků, ale zodpovědná je celá Evropa, která pasivně přistupuje k tomu, že jak Řecko, tak Polsko porušuje lidská práva a zásady právního státu.
Potkáváme se na evropské konferenci, která se jmenuje „Time to Decide“ (Čas rozhodnutí). O čem se Evropa momentálně rozhoduje?
Žijeme v době, kdy migrační politika zkolabovala a to je děsivé. Pak jsou tu země, které si uvědomily, že potřebují nejen legální migraci, ale že ji mohou propojit s diplomatickými zájmy země.
Pokud se to podaří, budeme mít cestu ven. Ale pokud ne, jak říká Viktor Orbán, nezbude nám nic jiného než armáda a násilí. Toto je důležitý historický moment. Černý scénář zahrnuje situaci, kterou máme dnes na hranicích mezi Polskem a Běloruskem, v Egejském moři a kterou jsme měli dlouhá léta mezi Chorvatskem a Bosnou.
Skvěle ji dokumentují novináři a lidskoprávní organizace. Za poslední dva roky se ji zásadně nepostavila jediná evropská vláda. Nejhorší scénář je, že se tohle stane novou normou.
