Pohled na zničený Vuhledar | Foto: Martin Dorazín | Zdroj: Český rozhlas
Rok ve válce Na lince Ukrajina–Praha
Unikátní svědectví o konfliktu na Ukrajině. Čtyřdílné vyprávění, na jehož počátku byly telefonické rozhovory moderátora Jana Pokorného a válečného zpravodaje Radiožurnálu Martina Dorazína ve vysílání i mimo něj. Přehled vývoje konfliktu na pozadí hovorů o hrůzách, které válka přináší, i o odvaze, statečnosti, strachu a životě speciálního válečného zpravodaje.
1. Probuzení do války
Ruská armáda překročila 24. února 2022 ukrajinské hranice. Začala válka a v Praze Radiožurnál spustili speciální vysílání, v hlavní roli s válečným zpravodajem Martinem Dorazínem.
Ten ale řešil v tu chvíli i aktuálnější problém: Je bezpečné zůstat ve městě Mariupol, které se za pár dní stalo jedním z cílů ruské agrese? Má se vydat s kolegy novináři na cestu?
Dorazín byl v tu chvíli v pronajatém bytě, kde pracoval i bydlel s dalšími kolegy. Okna byla obložená matracemi. Po ruce měli vodu, neprůstřelné vesty a sbalené věci. Později do Prahy poslal i video, kde popisuje, jak se chystají na útok.
Postupně se obklíčení Mariupolu zužovalo a na území pod kontrolou Ukrajiny zůstala jediná volná cesta. Z těch posledních dní nejsou od reportéra Českého rozhlasu žádné zprávy. Jenom víme, že nad ránem 27. února vyhodnotil, že je čas odjet a přesvědčil i své kolegy.
Někteří chtěli zůstat. Říkal jim: Máte pět minut na to si sbalit věci a odjet se mnou. Nakonec odjeli z bytu všichni. Měli naštěstí dost benzínu a cesta, kterou zvolili, byla bezpečná. Nedlouho po jejich odchodu z Mariupolu bylo město odříznuto od komunikačních sítí.
„Člověk už rozezná rakety podle typu výbuchu. To je poměrně jednoduché. Rozezná minometnou palbu, protože to má úplně jiný zvuk. Rozezná dělostřeleckou palbu nebo jestli to přilétá či střílí obránci.“
Martin Dorazín (zpravodaj z Ukrajiny)
2. Nový svět
Válka se stala novou realitou. Počty obětí strmě rostly. Miliony lidí utíkaly před raketami za hranice Ukrajiny, stovky tisíc z nich i do Česka. Reportér Martin Dorazín našel s kolegy nový domov v hotelu v Dnipru.
Už za pár dní se ale letecké poplachy staly součástí života i tady. Rusové se stahují na východ. Fronta se táhla, a stále táhne, stovky kilometrů. A nikdo netušil, kde udeří válka plnou silou příště.
„Člověk už rozezná rakety podle typu výbuchu. To je poměrně jednoduché. Rozezná minometnou palbu, protože to má úplně jiný zvuk. Rozezná dělostřeleckou palbu nebo jestli to přilétá či střílí obránci,“ říká Dorazín v druhém díle podcastu.
Pokorný pak vzpomíná i na jejich telefonáty. Jedné otázce se vyhýbal: Co bylo to nejhorší, co na Ukrajině viděl?
„Pokaždé si člověk myslí, že nic horšího už být nemůže, a uvidí ještě něco horšího. Asi ty hroby. To když lidé otevírají a vytahovali tam ty ztrouchnivělé mrtvoly z děr. To bych si nepřál ani vidět, ani cítit. To bylo asi ten nejhorší zážitek,“ přemítal Dorazín.
Na řadu přišlo ostřelování Zaporožské jaderné elektrárny a první zmínky o válečných zločinech v Buči a Irpyni po odchodu ruských vojsk.
3. Rakety vždy letí dvě
Matematika války je neúprosná. Každý den přibývají další a další oběti. Ukrajina sice v září získala zpět velké území, ruské rakety ale stále létaly dál.
Při jednom z útoku ve Slovjansku se zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín s kolegy novináři stal součástí záchranného týmu. A opět musel počítat rakety.
Ještě předtím ale z vysílání Radiožurnálu zazněla otázka, jak postupuje ruská ofenzíva. „Zas teď něco tady zrovna bouchlo, ale nebylo to přímo do centra,“ odpověděl Dorazín.
Členové pražské redakce se během rozhovoru obávali o bezpečnost svého kolegy na Ukrajině. Ptali se, jestli mají rozhovor raději ukončit. Přestože Dorazín podotknul, že musí být opatrný, mohli pokračovat.
Potom si fotografka Iva Zímová všimla, že se někde opět ozvala rána. Sebrali proto dodávku a jeli na místo, kde raketa trefila dům. Ihned začali pomáhat zraněným.
„Nemáš čas na nic jiného myslet. Prostě musíš zastavit krvácení a odvést je někam kousek dál,“ dodal Dorazín. Je možné, že další v troskách zůstali. Na místě neviděl, že by pracovali záchranáři.
Dorazín se navíc v listopadu stal stálým zpravodajem Českého rozhlasu na Ukrajině. Symbolicky tak po třech letech opustil svůj oficiální post v Polsku – paradoxně v době, kdy při jednom mimořádném incidentu raketa vyslaná z válečné zóny připravila o život dva lidi.
„Najednou přejedete hranici a jste v úplně jiném světě a musíte si zase vzpomenout, jak se ve válečné situaci chovat, protože pořád ještě ani západní Ukrajina není bezpečná.“
Martin Dorazín (válečný zpravodaj)
4. Spálená země
Před Vánoci poprvé veřejně použil označení válka – tedy slovo, za které obyčejným obyvatelům Ruska celý rok hrozilo až 15 let vězení.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve stejné době poprvé opustil Ukrajinu. V americkém Kongresu se mu dostalo mohutných ovací. Do Spojených státu přivezl vlajku od obránců Bachmutu – z dalšího města, které má tu smůlu, že se stalo strategickým vojenským bodem.
Právě boj o Bachmut mezi Ukrajinskými obránci a wagnerovci bylo jedním hlavním témat prvních měsíců následujícího roku.
Na Ukrajině se tou dobou bojovalo na mnoha místech a dění poblíž fronty stále pokrýval válečný zpravodaj Martin Dorazín. „Jak je slyšet, tak Rusko stále ostřeluje. Střílí přímo do města, kde ještě zůstalo 200 až 300 civilistů. Ale nepohnuli se směrem dovnitř. Všechno se to odehrává pár set metrů ode mě,“ popisoval situaci ve Vuhledaru.
Na přelomu roku ale nebyl jenom na Ukrajině – i válečný zpravodaj musí mít dovolenou. Byl tak v Gruzii, na lyžích v Itálii, doma a v Polsku. Druhý týden v lednu se ale vrátil zpátky.
Nebylo to lehké. „Návrat na Ukrajinu po měsíci je svým způsobem i šokem, zvláště když překračujete jako já hranici z Polska, z nádherné, ještě stále novoročně vyzdobené a svítící Varšavy, potom přes poklidné venkovské východní Polsko. Najednou přejedete hranici a jste v úplně jiném světě a musíte si zase vzpomenout, jak se ve válečné situaci chovat, protože ani západní Ukrajina ještě pořád není bezpečná,“ vykresloval.
A situace se dál na východ nelepší. Čím blíže je frontové linii na Ukrajině, tím je okolí pochmurnější. V Česku mezitím vrcholily prezidentské volby, Dorazín je pokrýval v Kyjevě.
V únoru také získal jednu z nejprestižnějších českých novinářských ocenění, Cenu Ferdinanda Peroutky. Stále však zůstává na Ukrajině, protože s výročím začátku ruské agrese rostou obavy, že přijde další velká ofenzíva.
Přesunul se na Donbas. Tam ho ale čekají nečekané problémy.
Související témata: Podcast Rok ve válce: Na lince Ukrajina-Praha, podcast, Martin Dorazín, Jan Pokorný, Ruský vpád na Ukrajinu, Ukrajina, Rusko, invaze na Ukrajinu, Média a Ukrajina
