S ruskou válkou na Ukrajině došlo k naplnění černých scénářů, na které východoevropané upozorňovali dlouhá léta, ale jejich západoevropští protějšci to za takové riziko nepovažovali. Státy jako Polsko, Česko či pobaltské země jsou nyní lídry, kteří zdůrazňují dělící linie pro Rusko, popisuje pro iROZHLAS.cz Justyna Gotkowská, expertka na bezpečnostní a obrannou politiku. „Nemůžeme si dovolit nechat v tomto rozdělení šedé zóny,“ upozorňuje.

Rozhovor Praha 7:00 18. května 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Od ruské invaze na Ukrajinu sledujeme, že hlas zemí východní Evropy je mnohem více slyšet. Posouvá se určující rozhodovací pravomoc ze západoevropských států na východ?
Myslím si, že s ohledem na věrohodnost zemí východní Evropy to tak je. Důvodem je mimo jiné to, že většina středo-východních zemí říkala, že s Ruskem musíme jednat jako s hrozbou, protože má agresivní cíle a prosazuje neoimperialistickou politiku. Ale tyto země nebyly vyslyšeny v NATO ani EU.

Nemluvě o tom, že západoevropské státy definovaly jejich energetickou politiku výstavbou plynovodu Nord Stream 2. A v rámci Severoatlantické aliance nebyly ostatní členské státy ochotny umístit nebo navýšit počet jednotek na východním křídle.

Po začátku války na Ukrajině volaly východní země po větší vojenské podpoře, s časem se ukazuje, že měly pravdu a přesně tohle bylo potřeba. Důležité je zmínit, že země prosazovaly tuto politiku dlouhodobě. Co nyní pouze vyplavalo na povrch: jejich analýzy a strategie vůči Rusku odpovídaly realitě. Proto je nyní jejich názorům nasloucháno více, než tomu bylo v minulosti.

Západoevropské země nedokázaly ruské kroky číst adekvátně, přichází proto o pravomoci vést debatu o rozhodování?
Určitě můžeme pozorovat přesun moci. Po ruské invazi názory, které prezentovaly Pobaltské státy, Polsko i další státy visegrádské čtyřky, byly většinou přijaty jak v NATO, tak v Evropské unii. Od té doby mají větší sílu určovat společnou politiku.

Jejich snažení má reálný dopad, třeba je větší zastoupení sil NATO na východním křídle, v případě EU je to ovlivňování sankční politiky i obecné politiky směrem k Rusku. K nějakému přelévání sil došlo, ale ne úplně, protože země jako Německo nebo Francie jsou přirozeně mocnější v závislosti na jejich demografii nebo ekonomii. Východní křídlo ale jednoznačně posílilo, což mu zajistilo pevnější pozici pro další vyjednávání.

Vůdčí role východu

Jak východoevropské země nakládají s touto změnou?
Na příkladu Polska vidíme, že se to odráží v okamžitém navýšení výdajů na obranu a zbrojení. To se projevuje na situaci v regionu a vztahu ke spojencům. Díky tomu totiž může Polsko sehrát významnější roli pro celé východní křídlo. Ukázalo se tím jako věrohodný partner pro Pobaltské státy a inspirovalo sousedy ve Visegrádu, aby tak učinily také. To mění vojenskou dynamiku v NATO.

,Cílem je odradit Rusko.‘ Čeští vojáci se na Libavé připravují na operaci NATO na Slovensku

Číst článek

Pak je tu diskuse o tom, zda by se měla Ukrajina stát členským státem EU. Bezpochyby tyto úvahy představují výzvu pro členské státy, zároveň by to mohla být příležitost, aby se začalo spolupracovat s Ukrajinou více a v budoucnu, za předpokladu, že se Ukrajina stane členskou zemí EU, uvidíme přelévání moci také v Unii.

Válka bude mít dlouhodobé důsledky a promění určitou dynamiku uvnitř NATO a samozřejmě také v EU. Už nyní je to velmi patrné v Alianci, ale s postupem času se to projeví i v EU, jakmile se dostaneme do fáze, kdy dospějeme k rozšíření. Myslím si, že pozici východoevropského regionu ještě posílí veškeré debaty kolem obnovy Ukrajiny, které v následujících letech přijdou.

V jaké fázi přelévání síly ze západní Evropy do východní se nacházíme? Už spějeme k jejímu konci, nebo jsme na startovní čáře?
Myslím, že ve skutečnosti jsme teprve na začátku. Zdá se mi, že se přístupy změnily a jsme nyní uprostřed přeměny regionu. To se týká střední a východní Evropy, kdy se do mocenského středu dostává především Polsko, Pobaltské státy a díky rozšíření NATO také Finsko a snad brzy Švédsko. Změna ve veřejném prostoru už nastala, lidé pochopili, že Česká republika, Slovensko, Polsko a severské země mohou být tahouny do té doby západní politiky.

Pro dlouhodobé důsledky této přeměny je ale třeba více času, aby se uchytila v politických kruzích, o což jde těmto státům především. Jen tak budou moci efektivně určovat další směřování.

Státy v tomto regionu by se ale neměly spokojit s aktuální situací. Nyní je čas pro to, aby upevňovaly své pozice a vyrovnaly se západním zemím. Na tom se nyní musí kontinuálně pracovat.

Porozumění hrozby

Co konkrétně ovlivnilo tuto změnu? Bylo to jasné čtení ruské politiky ještě před invazí ze strany některých východoevropských států, co kladly námitky, které nebyly vyslyšeny, a na druhé straně absolutní nepochopení ruského záměru a určitý pragmatický přístup ze strany Německa a Francie?
Z části je to tak. Rozdíl vidíme i v jednotě – východoevropské státy mají čitelné a totožné názory, naopak postoje západoevropských států se často rozchází. Nenachází totožná stanoviska na všechny komplexní problémy spojené s válkou na Ukrajině a úplně nechápou, že je strategickým cílem nakreslit zřejmé hranice, kde končí Evropa a kde začíná Rusko.

Nemůžeme si dovolit nechat v tomto rozdělení nějaké šedé zóny, tedy země, které stojí napůl cesty mezi státy NATO, respektive EU a Ruskem. Tak to bylo dříve a vedlo to k tomu, že Rusko napadlo Ukrajinu.

Celou tuto proměnu stavíme jako soupeření o to, kdo bude udávat krok Evropě a zda to budou státy západní, nebo východní. Je ale nutné stále kreslit tyto hranice? Dříve toto rozlišení odráželo stav, kdy se východoevropské státy zotavovaly ze sovětského područí a doháněly vyspělejší západoevropské. Ale k čemu to slouží nyní?
Pro mě je to čistě geografický popis. Občas potřebujete země rozlišovat, na základě polohy nebo regionu, ke kterému patří. Proto používám pojmy jako centrální a východní Evropa, východní křídlo, apod. Ale navrhla bych používat severo-východní křídlo, tím bychom obsáhli i severské země, čímž bychom se vymanili z toho minulého vnímání.

Tyto státy sdílí stejný cíl a to, jak směřovat evropskou politiku, přistupovat k Rusku jako hrozbě, přijmout v tomto ohledu strategické kroky, které zajistí obranu a bezpečnost. Jsou také nakloněnější k rychlejšímu přijetí Ukrajiny v EU.

Je to i politické skupinkování?
Politická je Visegrádská čtyřka, která ale v posledních letech funguje spíše v upravených formátech. Vztahy mezi státy jsou institucionalizované, schází se na pravidelných akcích. Můžeme jmenovat ale také sdružení Pobaltských států, nebo třeba Bukurešťskou devítku, která se schází před summitem NATO. Toto jsou příklady politické dimenze, ale to, co nazýváme východním křídlem, je čistě geografické pojmenování.

Strážení východního křídla

Jaké jsou aktuální bezpečnostní výzvy, kterým čelí země východního křídla NATO? Jsou využity všechny nástroje pro obranu hranice s Ruskem?
NATO zvyšuje svou přítomnost u hranic od roku 2014 a zejména pak po roce 2016. Nejedná se pouze o zbraňové systémy, ale také o fyzickou přítomnost jednotek. Kromě této vojenské přítomnosti jsou patrné i strukturální změny.

Analytik: Vztahy Česka s Polskem jsou na mimořádně dobré úrovni, a to hlavně díky pomoci Ukrajině

Číst článek

Za pár týdnů nás čeká summit ve Vilniusu, na kterém se bude znovu řešit celý koncept obrany a reforma kolektivní obrany, struktury NATO, řeší se případná odpověď na jaderné zastrašování a samozřejmě také vyšší výdaje na obranu uvnitř Aliance. Součástí debat je také možné navýšení vojenské přítomnosti právě na východním křídle.

O jakých plánech konkrétně mluvíte?
Dvouprocentní závazek na obranu, který je aktuálně v platnosti a do budoucna by se mohl zvedat, skutečně tvoří jádro kolektivní obrany NATO. Pro naplnění regionálních plánů, které předkládají jednotlivé státy, by bylo navýšení žádoucí. Všechno tohle se aktuálně debatuje, až dospějí členské státy k rozhodnutí, bude to potřeba v domovských zemích zavést.

Skutečně to závisí na jednotlivých zemích, jak se postaví k hrozbě, kterou představuje Rusko a zda budou ochotny proti tomu něco udělat, investovat do obrany. Země východního křídla tomu rozumí a mnoho z nich už nyní vydává na obranu více než dvě procenta.

Pro summit bude zásadní, aby také západoevropské země přijaly toto riziko za své a umožnily navýšit procenta kolektivní obrany, což rozprostře zátěž mezi členy Aliance. K tomu je ale potřeba zmiňovaná reforma.

Stoltenberg: Všechny země NATO se shodly, že Ukrajina se v budoucnu stane členem Aliance

Číst článek

Co tedy očekáváte za výsledky summitu NATO ve Vilniusu?
Výsledky budu posuzovat podle tří kritérií. První se týká regionálních plánů, které by si měly státy připravit. Veřejnost konkrétní projekty neuvidí, protože jsou tajné, ale snad bychom měli dostat informace o tom, jaké jsou jejich obrysy a jakým směrem se ubírají. Každopádně se poté dozvíme, na čem bylo dosaženo dohody. Na tomto budu posuzovat, jak a jestli se NATO posouvá kupředu.

Zadruhé je to vojenská přítomnost na severním a východním křídle. Uvidíme, jestli se státy NATO rozhodnou jít ještě dál, než na čem se dohodly na posledním summitu v Madridu. Což znamená, jestli se rozhodnou navýšit brigády v Pobaltských státech a Polsku. Také zda a jaké jednotky budou umístěny ve Finsku.

Třetí aspekt považuji za nejzásadnější s ohledem na přetrvávající válku. Týká se toho, jak hodlá NATO nastavit do budoucna své vztahy s Ukrajinou. Na stole je i možnost, že by Ukrajina získala akční plán pro členství, což tedy neočekávám, ale může se k tomu nasměrovat. Cokoliv menšího pro mě bude zklamáním.

Švédská přihláška

Zajímavé je, že jste do svých hodnotících bodů nezahrnula debatu o začlenění Švédska…
Ano, máte pravdu, to je také důležité. Doufám, že k tomu dojde. Ale myslím si, že je všeobecná shoda na tom, že se to má dříve nebo později stát a svým způsobem už je to vyřízené.

Švédský velvyslanec: Je zklamání, že se nám ještě nepovedlo vstoupit do NATO. Ale jsme připraveni

Číst článek

Švédsko je svým způsobem poloviční člen, protože už bylo přijato skoro všemi členskými státy, nebylo ratifikováno pouze dvěma. Švédové už se účastní neformálních jednání, začleňování probíhá.

Je jen těžko představitelné, pokud by nyní Rusko napadlo Švédsko, že by NATO nereagovalo. Přestože je ratifikace velmi důležitý krok, nicméně je to už v zásadě formalita.

Ale já už to zkrátka beru jako hotovou věc, asi proto jsem ji nezahrnula. Nicméně je to tedy tři plus jedno hodnotící kritérium.

Pro přijetí Švédska do NATO jsou potřeba dva podpisy, maďarský a turecký. V Turecku o víkendu proběhly prezidentské volby, které ale nepřinesly vítěze a bude se konat druhé kolo. Očekává se však, že ať už obhájí mandát Recep Erdogan nebo vyhraje Kemal Kilicdaroglu, švédskou přihlášku podepíší. Na co tedy čekají?
Kromě prezidenta Turci volili i složení parlamentu a myslím si, že dobrou zprávou je, že tam bude stabilní složení. Erdoganova strana AKP sice ztratila nějaké hlasy, ale pořád tvoří většinu, nehrozí tedy nestabilita, parlament bude funkční. To je zásadní sdělení a výsledek, který nebyl jistý.

Jak jste správně zmínila, ani já si nemyslím, že by přijetí Švédska ovlivnilo, kdo se nakonec stane prezidentem. To může mít dopad na mnoho jiných otázek a oblastí, ale z pohledu NATO se snad nic nezmění.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít