Kvantita u Rusů nahrazuje kvalitu. Západní technika ale není všemocná, míní Petráš z Univerzity obrany
Východoukrajinské město Bachmut se stalo dějištěm snad nejurputnějších bojů od začátku války. Ukrajinci odmítali ustoupit, přestože museli vzdorovat přesile, Rusové útočili i za cenu obrovských ztrát. Podle plukovníka Zdeňka Petráše z Univerzity obrany v Brně se město pro obě strany stalo symbolem, přestože nemá zásadní vojenský význam.
„Rusové od léta nedosáhli významných územních zisků a Bachmut je jednou z možností ukázat, že speciální vojenská operace má nějaký výsledek,“ říká Petráš.
Poslechněte si celé Interview Plus Jana Bumby. Hostem je plukovník Zdeněk Petráš z Univerzity obrany v Brně
Rusko si činí nárok na Luhanskou a Doněckou oblast a Bachmut považuje za integrální součást svého teritoria. Naopak pro Ukrajince jde o symbol obrany ukrajinského území a snah o vytlačení ruských okupantů. Kvůli této symbolice tak střety nabývají velké intenzity, přestože nemají zásadní vliv na vývoj konfliktu.
Boje v Bachmutu prý v mnohém připomínají první světovou válku se zákopy a územím zcela zdevastovaným dělostřeleckou palbou. „Rusové se původně snažili získat Ukrajinu s využitelnou průmyslovou infrastrukturou, nyní už ale jde jen o získání města jako takového coby symbolu,“ dodává expert.
V posledních dnech se ale zřejmě intenzita bojů snížila, což Petráš vysvětluje tím, že obě strany dosáhly takzvaného kulminačního bodu a kvůli ztrátám a nedostatku munice nedokážou provést akci, která by zásadním způsobem změnila poměr sil.
„Je to patová situace a je otázkou, zdali se může vývoj situace změnit dodávkou materiálu či posílením jednotek,“ poznamenává.
Paradox války
Rusko sice podle Petráše velmi pravděpodobně u Bachmutu ztratilo velké množství vojáků, hovoří se až o 30 tisících mužů od loňského května, ruské pojetí války je ale zásadně jiné než v případě západních armád:
„Západní technika není všemocná. Ovládají ji lidé, kteří musejí být vycvičeni, secvičeny musejí být celé jednotky.“
„Kvantita může být náhražkou kvality a úspěchu operace může být dosaženo i za cenu vysokých ztrát na lidské síle,“ podotýká. V tomto duchu byla využívána zejména polovojenská Wagnerova skupina, která posílala do první linie špatně vybavené a nevycvičené rekruty, často z řad vězňů.
Intenzivní obrana Bachmutu stála ukrajinské obránce značné síly, to je ale podle Petráše jedním z paradoxů války, z níž se vytrácí logika. „Ukrajinská vláda vnímala, že obsazení Bachmutu by mohlo mít negativní dopad na morálku vojáků i veřejnosti,“ soudí.
Velení ukrajinské armády se rozhodlo dál bránit Bachmut, jednalo společně se Zelenským
Číst článek
V okolí Bachmutu se ovšem koncentrovalo velké množství ruských sil a pro Ukrajinu bylo jednodušší je likvidovat, než kdyby se rozmístily po frontové linii. „Ukrajina je tak dokázala paralyzovat a neutralizovat, což má svou strategickou důležitost,“ zdůrazňuje.
Petráš je zároveň skeptický ohledně schopností ukrajinské armády zkoncentrovat síly a provést úspěšnou protiofenzivu. Problémem je nedostatek vojáků se zkušenostmi z boje i materiálu a techniky, kterou slibují dodat západní spojenci, otázkou ale zůstává, zda v dostatečných počtech.
„Západní technika není všemocná. Ovládají ji lidé, kteří musejí být vycvičeni, secvičeny musejí být celé jednotky a připravena operační sestava, ale ještě důležitější je schopné velení armády, které dokáže techniku nasadit patřičným způsobem v dostatečné koncentraci a s momentem překvapení,“ uzavírá Petráš.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
