Jak mizí ukrajinské děti? | René Volfík, iROZHLAS.cz

Deportace ukrajinských dětí.
Ruské rodiny se z nich snaží vytvořit ‚loajální Rusy‘

Mariupol | Anna Urbanová |

Čtěte celý článek

K nedobrovolné deportaci do Ruska dochází od začátku války. Ve velké míře se přitom jedná o ukrajinské děti, které se pak někam „ztratí“. Ruští vojáci je odebírají rodinám při filtračním procesu, odvedou je z dětských domovů nebo je nevrátí z letních táborů. Konkrétní data, kolik lidí a kam bylo deportováno, dosud nejsou. Jasné není ani to, co se s nimi děje. Rusko nicméně přijalo zákon, který usnadňuje adopci. Navíc vyplácí finanční příspěvky na osvojené děti.

Mariupol Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bezmoc, obava a nevědomost. Pocity, se kterými se potýkají rodiče ukrajinských dětí, o kterých neslyšeli dlouhé týdny. „Mám v hlavě jenom jednu věc: jak dostat své dítě zpět,“ zdůraznila jedna z matek. „Moc nám chybí,“ poznamenala další.

Rusko čelí obviněním z násilného odebírání dětí z okupovaných oblastí Ukrajiny na výchovu v Rusku. „Je to jasný příznak. Jakýsi kamínek v ruské mozaice toho, s čím máme co dočinění,“ řekl k tomu pro iROZHLAS.cz expert na Ukrajinu a historik David Svoboda.

Podle nedávného zjištění agentury Associated Press (AP) je „otevřená snaha“ Ruska o adopci ukrajinských dětí v plném proudu. Tisíce dětí byly nalezeny ve sklepích válkou zničených měst, jako je Mariupol, a v sirotčincích na Ruskem podporovaných územích Donbasu. Rusové pak argumentují, že se jedná o děti, které přišly o rodiče. Vykreslený obrázek ale komplikuje fakt, že tito „sirotci“ jimi ve skutečnosti ne vždy jsou, vyplývá z investigativy.

Deportace ruští vojáci provádí třeba z dětských domovů. Zaznamenané jsou i případy, kdy ukrajinské rodiny pod ruskou okupační správou svěřily děti ruským výchovným institucím a poslaly je na letní tábory. Stalo se však to, že ukrajinská fronta se pohnula a oddělila děti od rodin, Rusové se nyní nemají k tomu, aby děti vraceli.

‚Ozdravný pobyt‘

Takovou zkušenost mají obyvatelé Izjumu. Některé jejich příběhy zmapoval Washington Post. Dotklo se to desítek dětí, jejichž rodiče je poslali na tábory. Udělali to prý v dobré víře.

Rusové slibovali idylický zážitek. „Rodiče, kteří chtějí zlepšit zdraví svých dětí na dětských ozdravných táborech v Ruské federaci, by měli od pondělí do soboty mezi 10.00 a 15.00 kontaktovat odbor školství města Izjum,“ distribuovali v inzerátu místních novin. „Přineste s sebou rodný list dítěte,“ dodali.

Právě na výzvu, že by si děti mohly odpočinout od hrůz války, které byly přímo účastny, slyšely mnohé rodiny. Jenže rodiče své potomky od té doby neviděli mnoho týdnů. Někteří z nich ani nenahlásili, že jsou pohřešovaní, obávají se reakce, která by přišla. Že by je měli za kolaboranty nebo sympatizanty s Rusy. Hledají je tak na vlastní pěst, poptávají se známých. Do Ruska se ale nevydávají, s ukrajinským pasem by je už nepustila hraniční kontrola zpět.

Naděje na návrat ale je. Některé děti se daří dostat zpět do jejich domovů. V polovině října o desítce z nich informovalo ukrajinské ministerstvo. 37 dětí bylo „násilně přemístěno“ z Charkovského regionu na konci srpna a měly být umístěny do ruského města Kabardinka na jihu země, na 300 kilometrů od Krymu. Úřad na telegramu zdůraznil, že se tak stalo „navzdory tomu, že všechny mají rodiče“.

Server Moscow Times informoval o tom, že se děti shledaly se svými rodinami na Ukrajině a nyní zůstávají v ubytovnách pro vnitřně vysídlené osoby v Zakarpatské oblasti.

Příspěvky na adoptované

V Rusku existuje registr rodin, funguje také systém vyplácení finančních odměn za adoptované dítě. Ukrajinské děti tak nemusí mířit pouze do prominentních rodin, ale právě dotace mohou být stimulem pro nezajištěné ruské obyvatele.

Newsweek upozornil na to, že od února letošního roku činí příspěvek více než 20 tisíc rublů (tedy 8100 korun). Jednorázový příspěvek nabízený státem je výrazně vyšší při adopci postiženého dítěte, dítěte staršího sedm let nebo při současné adopci sourozenců, a to 156 tisíc rublů (63 tisíc korun).

Musela se kvůli tomu měnit legislativa. Do května nebylo možné adoptovat dítě s cizím občanstvím, ale nový zákon podepsaný ruským prezidentem Vladimirem Putinem to od té doby usnadňuje. Díky tomu se zrychluje proces odejmutí jejich dosavadní státní příslušnosti, a naopak osvojení ruského občanství.

Ruská ombudsmanka pro dětská práva Maria Lvova-Belovavová řekla, že na 120 ruských rodin zažádalo o opatrovnictví, více než 130 ukrajinských dětí obdrželo ruské občanství. Protože se jí přisuzuje zodpovědnost ohledně toho, jak je nakládáno s ukrajinskými dětmi v Rusku, uvalily na ni sankce Spojené státy, Evropská unie, Velká Británie, Kanada i Austrálie.

Ukrajinista Svoboda pro iROZHLAS.cz uvedl, že je přesvědčen, že většina dětí neskončí v Moskvě ani v jiných velkých ruských městech. Předpokládal by, že je spíš vojáci převezou na Dálný východ. „Aby proces případného návratu nebo jejich identifikace a dohledání byl ztížen,“ domníval se.

„V čím provinčnějším a odlehlejším prostředí se budou děti nacházet, tím snazší může být proces jejich indoktrinace,“ řekl. Dodal zároveň, že sice jedna věc je dítě umístit do rodiny, druhá věc je ale jejich „převýchova“, která vyžaduje jejich koncentraci a výskyt režimních institiucí, které zajistí údajné potřebné vzdělávání.

Svoboda uvažoval: „Pokud režim v Rusku padne, tak se rodinám přestane (příspěvek) vyplácet a rozhodnou se děti někam navrátit. Kam a komu? To by mě samotného zajímalo.“ Připomněl situaci po konci druhé světové války, kdy byl v Německu zřízen registr osob bez občanství a některé děti se tímto způsobem podařilo nalézt. Významnou roli v této rovině sehrál Červený kříž.

Známé praktiky s ‚ukradenými‘ dětmi

Osvojování cízích dětí není žádná nová praktika. Podobné snahy mělo nacistické Německo, které se zaměřovalo na rasově vyhovující děti a jejich germanizaci.

Starosta Mariupolu Vadym Bojčenko v březnovém prohlášení přirovnal násilné deportace obyvatel města, které na jaře bylo okupováno Rusy, k nacistickému Německu a násilnému odsunu Židů do koncentračních táborů.

„To, co dnes dělají okupanti, je důvěrně známé starší generaci, která zažila hrůzné události druhé světové války, kdy nacisté násilně zajímali lidi,“ řekl Bojčenko podle CNN. „Je těžké si představit, že v 21. století mohou být lidé násilně odvezeni do jiné země,“ dodal.

Žena drží své dítě v ulicích Mariupolu, opodál postávají ruští vojáci | Alexander Nemenov / AFP, Profimedia

Jiné to nebylo ani ve Španělsku. Praxe přemisťování dětí začala za režimu generála Francisca Franka během občanské války v letech 1936 až 1939. V roce 2011 vyšly na povrch do té doby nepublikované skutečnosti. A sice že od 50. let se v zemi rozjel byznys s „ukradenými dětmi“, který řídila mafie. Přesná čísla nejsou doposud známá, odhaduje se ale, že počet odcizených dětí se pohybuje v řádu desítek tisíc.

Zkušenost s únosy a převýchovou dětí byla prokázána také v zemích Latinské Ameriky. V 70. letech se tam děti disidentů a nepohodlných osob dostaly do hledáčku třeba argentinské junty.

Mezi lety 1976 až 1983 bylo systematicky přemístěno na 30 tisíc politických oponentů tamního režimu. Přibližně 500 dětí mělo být „ukradeno“ zadrženým matkám krátce po jejich narození. Prostřednictvím nelegální sítě adopcí se tyto děti často dostávaly do rukou rodin stejných vojenských nebo policejních důstojníků, kteří se podíleli na vraždě jejich biologických rodičů. V jiných případech děti skončily v sirotčincích nebo byly adoptovány rodinami loajálními vojenskému režimu, přičemž jejich skutečný původ zakrývaly falešné dokumenty.

‚Dělali to vždycky‘

Podle historika Svobody z Ústavu pro studium totalitních režimů se současný ruský režim nepotřeboval inspirovat v žádné zahraniční zemi, bohatě si vystačil sám. Čerpat mohl ze své zkušenosti, které se pojí až s obdobím vlády Ivana Hrozného v 16. století. „Dělali to vždycky,“ poznamenal.

Konce sovětských a ruských vládců od Lenina po Putina. Umírají ve funkci nebo jsou sesazeni

Číst článek

K dokonalosti to však z jeho pohledu dovedla „komunistická bolševická mašinérie“ za Josifa Stalina v padesátých letech a Putin podle něj nezůstává příliš pozadu.

Při hledání motivace je podle historika Svobody odpověď naprosto zřejmá: genocida. „Tohle všechno bude v intencích ruské snahy, která v dějinách není ojedinělá, změnit demografickou strukturu na okupovaných územích. Podobný osud by zřejmě čekal celou Ukrajinu, kdyby se ruským armádám dařilo lépe,“ vysvětloval. Cílem by pak mělo být „vyrábět z Ukrajinců loajální Rusy“.

Ani to, že se Rusové zaměřili na nejmenší, není překvapením. „Tenhle temný úkon má napomáhat snahám změnit vědomí a identitu ukrajinské populace, podchytit její kořen tam, kde je to nejnáchylnější k úpravám. Což jsou dětské duše,“ podotkl Svoboda.

Už dříve se pro Putina otevírala možnost podobných praktik, třeba v případě napadení Čečny, nicméně tam byl problém v náboženství. „Čečenci mají muslimské vyznání, což je pro Rusko neslučitelné. Oproti tomu právě Ukrajinci mají kromě náboženství i podobný kulturní a historický základ,“ vysvětloval Svoboda. Což od začátku „speciální operace“ podporují autority narativem, že Ukrajinci de facto nejsou národem.

Deportace v hledáčku mezinárodních institucí

Čísla deportovaných dětí se diametrálně odlišují. Portál ukrajinské vlády „Děti války“ operuje s cifrou osm tisíc. Své „statistiky“ zveřejňuje nicméně také Rusko, agentura TASS zmiňuje více než 4,5 milionu lidí (z toho 690 tisíc dětí), kteří přijeli do Ruska z Ukrajiny od začátku invaze v únoru.

Mezi prvními zprávami o násilných odvodech do Ruska se hovořilo v březnu v souvislosti s okupovaným Mariupolem.

Podle Organizace spojených národů (OSN) jsou obvinění, že Rusové násilně posílají ukrajinské děti k adopci do Ruska, uvěřitelná. Mluvila o tom náměstkyně generálního tajemníka OSN pro lidská práva Ilze Kehrisová na zasedání bezpečnostní rady na začátku září.

‚V Rusku zločiny nikdo stíhat nebude.‘ Zřídit zvláštní mezinárodní tribunál ale není jednoduché

Číst článek

„Jsme znepokojeni tím, že ruské úřady přijaly zjednodušený postup udělování ruského občanství dětem bez rodičovské péče a že tyto děti budou moci být adoptovány ruskými rodinami,“ uvedla.

Výzkum Human Rights Watch ukázal, že dochází k násilným deportacím. Vycházel přitom z rozhovorů, které tým vedl s 54 lidmi, kteří odešli do Ruska, prošli filtrací, měli rodinné příslušníky nebo přátele, kteří byli přemístěni do Ruska nebo podporují Ukrajince a snaží se utéct z Ruska.

OSN vydala zprávu o násilných transferech Ukrajinců do Ruska na konci léta. Praxi označila za „závažné porušení válečného práva, které představuje válečné zločiny a potenciální zločiny proti lidskosti“.

Postupy vůči dospělým, kteří byli vyhodnoceni jako blízcí ukrajinské vládě nebo armádě, měly zahrnovat mučení a násilné vyhoštění. Nebo převoz do ruských trestaneckých kolonií a dalších zadržovacích center.

ŽENEVSKÉ KONVENCE

Mučení, trýznění, braní rukojmích, deportace, nucené přemísťování civilního obyvatelstva, přesídlování vlastního obyvatelstva na okupovaná území, (…) může být klasifikováno jako válečný zločin.

Podle údajů Dětského fondu OSN UNICEF bylo před ruskou invazí 24. února v ukrajinských sirotčincích, internátech a dalších výchovných zařízeních více než 91 tisíc dětí. V červnovém prohlášení agentura OSN uvedla, že si je vědoma zpráv o tom, že Rusko „možná upravuje stávající legislativu, aby usnadnilo urychlenou adopci“ sirotků z Donbasu.

ZPRÁVA UNICEF

UNICEF zastává názor, že k adopci by nikdy nemělo docházet během mimořádných událostí nebo bezprostředně po nich. Nelze předpokládat, že děti oddělené od rodičů během humanitární nouze jsou sirotci. Měly by být poskytnuty všechny možnosti pro sloučení rodiny.

Rusové obvinění kategoricky odmítají. Ruský velvyslanec při OSN Vasilij Nebenza obvinil Západ ze snahy očernit jeho zemi a označil obvinění vznášená vůči jeho zemi za „nepodložená“. Podle něj to, co bylo označeno za „filtraci“, byla pouhá registrace lidí přicházejících do Ruska.

„Pokud můžeme soudit, podobné postupy jsou uplatňovány v Polsku a dalších zemích Evropské unie vůči ukrajinským uprchlíkům,“ řekl Radě bezpečnosti. Uvedl, že do Ruska nebo Ruskem kontrolovaných separatistických oblastí na východě Ukrajiny odešlo více než 3,7 milionu Ukrajinců, včetně 600 tisíc dětí, kteří však „nejsou drženi ve věznicích“.

Zpět nahoru

Pozůstatky těžkých bojů na linii střetu | René Volfík, iROZHLAS.cz