Turecko na rozcestí | Foto: Murad Sezer | Zdroj: Reuters
Turecko na rozcestí. Erdogana chce porazit ekonom Kilicdaroglu
Recep Tayyip Erdogan během 20leté vlády Turecku věznil novináře i představitele opozice, násilně zasahoval proti demonstrantům a žalostně řídil ekonomiku. Ani v zahraniční politice se nedržel zpátky: vystupoval jako suverénní lídr, udržoval blízké vztahy s Ruskem a v posledních měsících blokoval švédský vstup do NATO. Tečku za jeho politickou kariérou ale nyní může v prezidentských volbách udělat kandidát sjednocené opozice Kemal Kilicdaroglu.
Turci jdou v neděli k dvojím volbám, kromě parlamentních je čekají také prezidentské a hlasuje se o hodně. Ve veřejném prostoru se to jen hemží přívlastky jako „nejdůležitější volby roku“ či „referendum o Erdoganovi“.
Odborníci, které oslovil server iROZHLAS.cz, poukazují na rozjitřenou atmosféru a velmi nebezpečnou míru polarizace.
„V těchto volbách existují dva tábory, které věří pouze tomu, co tvrdí jejich politický tým, jsou vůči sobě silně zaujaté,“ upozorňuje Pelin Musilová z Ústavu mezinárodních vztahů.
Doplňuje ji přední odborník na Turecko z Finského institutu pro mezinárodní otázky (FIIA) Toni Alaranta: „Opoziční voliči netrpělivě očekávají změnu a ukončení Erdoganovy dvacetileté vlády. Na druhou stranu dochází k neustálému zastrašování, objevuje se i násilí, což vyvolává obavy o bezpečnost během voleb.“
Silnější prezident
V roce 2017 se Recepu Erdoganovi podařilo rozšířit pravomoci prezidenta v referendu, které nahradilo turecký parlamentní systém výkonným předsednictvím a zrušilo post premiéra. Referendum dalo Erdoganovi pravomoc vydávat dekrety bez souhlasu parlamentu, odpůrci tento krok považovali za další upevnění jeho autoritářské vlády.
Erdogan stojí v čele Turecka od roku 2003, kdy se stal premiérem. Na začátku byl široce oslavován jako islámský demokrat, který slíbil vytvoření mostu mezi muslimským světem a Západem. To se ale v průběhu let změnilo.
V roce 2018 dokončil přerod z parlamentního systému na prezidentský, čímž si uzurpoval větší díl moci. Využil demokratických procesů k posílení pravomocí a od té doby soustavně tlačí zemi k autokracii. Snesla se na něj proto kritika, že Turecko směřuje k vládě jednoho muže za cenu prohlubující se ekonomické krize.
Ačkoli ho odpůrci dlouho kritizovali pro hromadění moci a umlčování politického disentu, Erdogan je mezi svou základnou stále velmi populární.
Po dvě dekády nenacházel politického soupeře. Jeho plamenný populistický styl byl pro potenciální vyzývatele nedosažitelný, nyní se však zdá, že narazil. Při jeho třetí prezidentské kandidatuře se v Turecku schyluje k extrémně těsnému souboji.
Konkurencí mu je v letošních květnových volbách sjednocená opozice. Ta postavila společného kandidáta Kemala Kilicdaroglua. Čtyřiasedmdesátiletý ekonom není žádný politický nováček, jedná se o vysloužilého státního úředníka, který se nyní zavázal obnovit tureckou demokracii a nezávislost státních orgánů a zároveň zlepšit vztahy se Západem.
Kemal Kilicdaroglu
- prezidentský kandidát opoziční sjednocené šestikoalice
- vystudovaný ekonom
- zkušený turecký politik, představitel středo-levého spektra
- lobbuje za práva tureckých menšin, on sám je Kurd
- je mu 74 let
Svým voličům učinil slib: vzhledem k vysokému věku nehodlá kandidovat za pět let znovu, všechno úsilí chce vložit do tohoto volebního období, poté prý odejde do důchodu, aby trávil čas s vnoučaty.
Od dubna průzkumy ukazují, že Kilicdaroglu má nepatrný náskok. Rozdíl mezi oběma favority je do pěti procent.
V prezidentských volbách soupeří i další kandidáti než jen nejvíce protěžované duo. Po čtvrtku se jejich výběr ještě zúžil. Z prezidentského klání totiž odstoupil turecký opoziční kandidát Muharrem İnce.
„Odstupuji ze závodu. Dělám to pro svou vlast,“ pronesl na tiskové konferenci. İnce k rozhodnutí přistoupil poté, co Úřad státního zastupitelství v Ankaře ve čtvrtek uvedl, že zahajuje vyšetřování poté, co na sociálních sítích začala kolovat sexuální nahrávka, na které měl být údajně zachycen. Autenticitu záběrů přitom předtím popřel.
Recep Tayyip Erdogan
- současný turecký prezident
- ve funkci od roku 2014, zvítězil v první přímé volbě
- aby si upevnil svou pozici, prosadil přechod země z parlamentní na prezidentský systém
- předtím zastával premiérský úřad, u moci je od roku 2003
- je mu 69 let
İnceho stažení by mělo přihrát pár bodů hlavnímu opozičnímu kandidátovi Kilicdarogluovi. İncovi přisuzovaly předvolební průzkumy mezi dvěma až pěti procenty. Pokud v prvním kole nevyhraje žádný kandidát, dva nejlepší uchazeči se utkají ve druhém kole 28. května.
Vůdce vs. zrádci
Erdoganova kampaň za znovuzvolení je primárně postavena na třech pilířích – útocích na opozici a označování jejích členů za „zrádce“, příslibech materiálních výhod (třeba navýšení důchodů) a v neposlední řadě se staví do role silného vůdce.
„Snaží se přesvědčit veřejnost, že je jediný, kdo je schopen zastavit nepřátele Turecka, ať už se jedná o domácí ‚teroristy‘ a ‚nevěřící‘, nebo vnější mocnosti,“ popisuje pro iROZHLAS.cz odborník Alaranta.
Za nejdůležitější témata voleb lze považovat stav ekonomiky či uprchlickou krizi. Ekonomická situace je v 85milionové zemi alarmující, minulý rok se inflace vyšplhala na rekordních 85 procent.
K této agendě se v únoru přidalo také zemětřesení. Dvojí úder zdevastoval města na jihu země a zabil více než 50 tisíc lidí v Turecku a sousední Sýrii. Vláda se poté dostala pod palbu kritiky kvůli pomalé reakci i tomu, že nedokázala prosadit stavební předpisy, které by neštěstí zabránily.
Turkoložka Musilová si všímá, že Erdogan v kampani zdůrazňoval schopnost své vlády urychleně odstraňovat trosky a inicioval rychlé projekty bydlení v nejvíce postižených oblastech. Zatímco opozice poukazovala na nesmyslné ztráty na životech a obrovské fyzické a psychické škody zapříčiněné vládní politikou.
‚Silnější než kdy předtím‘
Je ale jasné, že turecký vládce Erdogan po dvaceti letech, co je v čele země, našel rovnocenného soupeře. Stalo se tak díky sjednocení opozice.
„Opozice je silnější než kdykoli předtím. Tvoří ji šest stran, které jsou ale ideologicky velmi různorodé, jejich společným jmenovatelem je závazek ukončit autoritářský prezidentský systém a obnovit parlamentní demokracii,“ uvádí Alaranta.
Meet the man who could be the next President of #Turkey. Kemal Kilicdaroglu tells the BBC he will bring democracy and freedom. He has a narrow lead over longtime leader Recep Tayyip Erdogan but its a tight race. Election on a knifeedge. With @Goktay @wburema@Zeynep_erdim pic.twitter.com/KVLVcCDRY7
— Orla Guerin (@OrlaGuerin) May 4, 2023
V prezidentských volbách se opoziční strany dokázaly sjednotit za Kilicdarogluem. „Jedná se o historický moment, který však stále neřeší dlouhodobý etnický konflikt v Turecku,“ doplňuje Musilová z Ústavu mezinárodních vztahů.
Dopady pro zahraničí
Výsledek nedělních voleb s napětím vyhlíží nejen obyvatelé Turecka. The New York Times píše, že výsledek by se mohl odrazit daleko za hranicemi. List zařadil Erdogana do skupiny vůdců s maďarským premiérem Viktorem Orbánem nebo bývalým americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Všichni tři se totiž dostali k moci prostřednictvím voleb a následně využili svůj čas v úřadu k narušení demokratických institucí.
Volby by navíc mohly ovlivnit i geopolitickou pozici Turecka. Vztahy se Spojenými státy a dalšími spojenci NATO jsou napjaté. Kromě přetrvávající blokády švédského přístupu do Severoatlantické aliance také proto, že Erdogan v posledním roce udržuje vztahy s Ruskem, a to navzdory loňské invazi na Ukrajinu.
Thread: Turkey’s May 14 presidential election is shaping up to be a toss-up between incumbent Recep Tayyip Erdogan and opposition leader Kemal Kilicdaroglu.
Amid a faltering economy and a disjointed earthquake response, where is Erdogan’s Turkey today, and what might the… twitter.com/i/web/status/1…
18:53 – 05. 05. 2023
Přesto odborníci oslovení serverem iROZHLAS.cz neočekávají výraznou změnu tureckého kurzu, ať už zvítězí kdokoliv. Turecko bude pravděpodobně pokračovat ve svém balancování, které v případě Ruska vedlo k uzavření Obilných dohod s Ukrajinou. Kromě dialogů Erdogana s Putinem Ankara také dodává Ukrajincům drony.
„V obecnější rovině by Erdoganovo vítězství znamenalo pokračování vyvažování a přinejmenším v dlouhodobějším horizontu také napjaté vztahy se Západem a NATO,“ předpovídá Alaranta.
„Opozice by také zdůrazňovala nezávislou zahraniční politiku Ankary a pokračovala ve vztazích země s Ruskem. Ale byla by méně konfrontační a snažila by se více spolupracovat se Západem,“ myslí si.
Over 1.7 million people attended Turkish President Erdogan’s rally in Istanbul on Sunday. As it has done to the supporters of Hungary’s Orban, India’s Modi, and Israel’s Netanyahu, the US has scorned a huge portion of the electorate in an allied country. pic.twitter.com/s5S4mKtTdl
— Mike (@Doranimated) May 9, 2023
Obdobně to vidí i výzkumnice Musilová, která v případě vítězství opozičního kandidáta předpokládá větší důraz na budování funkčních přeshraničních vztahů, poukazuje však na důležitost načasování: „Nelze očekávat hladký přechod ve vztazích mezi Tureckem a Západem, protože opozice pochází z ideologicky velmi odlišných stran.“ V případě vítězství by navíc opozice zdědila „hluboce chybnou státní strukturu“, která bude vyžadovat restrukturalizaci.
Očekávaným východiskem voleb ale bude pravděpodobně konečná ratifikace švédského připojení k NATO, tedy vstřícný krok pro euroatlantickou spolupráci. Naopak změnu postoje a ráznější přístup k Rusku, které válčí na Ukrajině, vyhlížet nelze.
„Turecko musí přemýšlet z teritoriální perspektivy. Rusko je sice teď zaměstnáno válkou na Ukrajině, ale to neznamená, že příště se nebude chtít zaměřit na oblast Černého moře. Což už představuje turecké ohrožení. Z mého pohledu si Turecko drží Rusko blízko, protože rozumí tomu, že Rusko je nebezpečná země,“ komentovala před časem expertka na zahraniční bezpečnostní politiku Hanna Notteová.
Vztahy s Evropou
„V posledních letech jsme byli svědky toho, že se Turecko a EU pohybují opačným směrem,“ komentoval pro Politico bývalý turecký velvyslanec v Evropské unii Selim Kuneralp. „Turecko se za Erdogana vzdálilo evropským hodnotám, proces přistoupení se zcela zastavil, takže myšlenka, že by se Turecko stalo členem Evropské unie, nyní není realistickým cílem,“ dodal.
Kandidátský status přitom Turecko získalo už v roce 1999. Kurz zpět do Evropy by ale mohl nastavit Erdoganův vyzývatel Kilicdaroglu.
Voliči v Turecku odevzdají hlasy pro prezidenta a do parlamentu ve volbách po celé zemi. Volební místnosti se otevřou v neděli v 8.00 a zavřou v 17 hodin. Předběžné prezidentské výsledky se očekávají ještě ten večer a parlamentní v pondělí.
Související témata: Turecko, volby, volby 2023, Recep Tayyip Erdogan, Kemal Kilicdaroglu, Prezidentské volby, parlamentní volby
