Válka v přímém přenosu. Je vidět, jak moc se informace stala zbraní, popisuje generál Feix

Ukrajina si potřebuje udržet pozornost světa, aby jí dál pomáhal. V rozhovoru pro Radiožurnál to řekl velitel Kybernetických sil a informačních operací - generál Miroslav Feix. Podle něj je pro válkou zmítanou zemi důležité, že tamní vláda umí využívat sociální sítě.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Miroslav Feix

Miroslav Feix | Foto: 'Anna Vavríková/MAFRA | Zdroj: Profimedia

Jak zvládá Ukrajina komunikovat během války s Ruskem?
Jedna věc je to, jak komunikuje ústřední vláda. Tam je vidět jednotný vizuální vjem, že to dělají cíleně a pracují s cílovým publikem. A pak jsou ty náhodné věci, které vznikají. Ty samozřejmě směřují také k tomu, že ukazují zvěrstva ruské armády, invazní jednotky, úspěchy ukrajinských jednotek a podobně. To jsou věci, které vznikají tak nějak, že to jde tím směrem, ale rozhodně to není silně koordinované nebo řízené.

Umí ukrajinská vláda využít tyto náhodné věci?
Určitě to dokážete využít. Když už něco víte, tak jste schopná amplifikovat situaci, která už nastala - využít ji pro svou komunikaci. Jako se novináři dozvědí o nějaké události, která je zajímavá, a pak o ní píší - to je stejné. To znamená je něco zajímavého, na sociálních sítích jsou to částečně algoritmy, ale také částečně někdo vyhledává zajímavé příklady, na kterých by mohl ukázat nějakou konkrétní věc.

Můžete jmenovat hlavní body současné ukrajinské komunikace?
To spíš jaké jsou cíle té komunikace. Cílem je udržet podporu a pozornost k jejich věci. Jednak udržet pozornost světa, aby jim pomáhal, a také směrem dovnitř udržet víru ve své vítězství a ve svou věc.

Zelenského role

Jak to dělají konkrétně?
Vidíme, že prezident pravidelně vystupuje a získává pozornost státníků. Pracuje s hněvem, nadějí, vztekem. A směrem do své populace komunikuje ve stylu, že se nevzdají, vyjednávají a pracují.

Jak moc důležitý je ve válečné komunikaci právě prezident Zelenskyj?
Dřív, když jste komunikovala, tak to bylo spíš skrze instituce. V současné době je komunikace i hodně personalizovaná. To znamená, že potřebujete osobu, se kterou se lidé dokážou identifikovat, a pak to na ní postavíte. Proto je v daném okamžiku důležitý prezident Zelenskyj, který je hlavní komunikátor jejich věci.

Měsíc války na Ukrajině a Zelenského emotivních projevů. ‚Vymyká se tomu, na co jsme zvyklí‘

Číst článek

Analyzujete to, jak momentálně Ukrajina na sociálních sítích funguje?
Neanalyzujeme to úplně v reálném čase, v přímém přenosu. Samozřejmě zpětně si vyhodnocujeme některé věci, a potom jak by se dalo nebo případně nedalo komunikovat - je to náš obor zkoumání. Takže ano, díváme se, jak jiní komunikují, zvláště ve válečném konfliktu.

Co se jim daří a co ne?
Mně se líbí, minimálně na té ústřední komunikaci, že je jasná, čistá. Neodchyluje se moc a jsou to krátká stručná sdělení, se kterými se můžete identifikovat. Není to nijak rozbředlé, hluboké, kde nevíte, o co jde. Je to taková klasická krizová komunikace - omezte témata, komunikujte jasně a stručně to, co chcete.

Úplně nedovedu říct, že by tam bylo něco vyloženě špatně. Samozřejmě si myslím, že některé věci můžete ještě lépe ovládat, ale tam je otázka, jestli jste to v dané situaci  schopni zorganizovat. Jedna věc je říct si, co by mělo být, ale víte, že to pravděpodobně nejde provést.

Ruské kanály

Co komunikace Ruska? Nedostává se k nám, nebo opravdu zaostává?
Jeden z těch aspektů komunikačního úspěchu Ukrajiny bylo, že hned na začátku omezili ruské kanály, působení nepřátelské propagandy. To samé, nebo podobné, probíhá teď i v Česku. A ano, my máme teď dominantní komunikaci z Ukrajiny, nebo našich médií.

To znamená, že ruský občan to vnímá opravdu diametrálně jinak, než my…
Určitě, tam je to naopak - oni zakázali naše komunikační kanály. Jsou zcela potlačována nezávislá média, zatímco u nás pořád ještě běží. Takže jejich informační prostor vypadá úplně jinak, než ten náš.

Zmínil jste, že Ukrajina se snaží udržet pozornost Západu, aby se zajímal o jejich věc. Snaží se Rusko nějakým způsobem naopak Západ otočit, aby pochyboval o podpoře Ukrajiny a podpořil Rusko?
Je to klasická strategie Ruska. Směrem na západ se nás snaží nějakým způsobem rozklížit, narušit naši jednotu. Pak jsou ale ty věci okolo - myšleno třeba směrem do Afriky nebo Oceánie - kde naopak bojují o přízeň, o to, který narativ zvítězí v informačním prostoru. To znamená, že třeba v Africe není úplně stejný pohled na ruskou invazi na Ukrajině, než u nás v Evropě. Zvláště pak ve východní Evropě.

Je něco, z čeho si Česko může vzít příklad? Měníte na základě těchto zkušeností nějaké postupy nebo nápady, co jste měli?
Já bych asi nemohl mluvit za Českou republiku. Je to probíhající konflikt a všichni se z něj poučují. Ale já v současné době nemám žádný kontakt na úrovni vlády, takže nevím, jak se poučují. My na úrovni armády v psychologických operacích se z toho konfliktu můžeme poučovat - stejně jako z ostatních konfliktů. Předpokládám, že ostatní to dělají také, a až bude delší čas, tak budeme naše poznatky a zkušenosti sdílet.

Válka v přímém přenosu

Je současný konflikt z vašeho pohledu a zaměření jiný než předchozí?
Rychlostí informací. To, kolik těch informací existuje - ať už pravdivých, nebo nepravdivých. Pokud jsme mluvili dřív o válce v Perském zálivu jako o konfliktu v přímém přenosu, tak nebyl. Toto je opravdu, že víte téměř všechno, co se kde děje, a musíte z toho vydestilovat co je pravda a co není. Nemyslím si, že to je fake ve smyslu úmyslné lži, ale je tam spousta dat, která vás můžou uvést v omyl, aniž by to někdo chtěl. Ale jestli je to v něčem jiné, tak je tam spousta mobilů, informačních zdrojů - toto je opravdu v přímém přenosu.

Je také vidět, jak moc se informace stala zbraní. Samozřejmě, že to nezastavilo ruské tanky na hranicích, ale bez informací, že by se svět okamžitě dozvěděl, co se tam děje, tak by ta podpora nebyla. Udržení podpory je důležité, a to je informační válka - skloubení fyzického a informací. Jenom Twitterem to nevyhrajete, ale zase jenom tanky by to také nešlo. Když přestane proudit podpora, tak nepotřebujete tolik materiálu k vítězství.

OVĚŘOVNA: Zelenskyj se svastikou a čeští politici se znakem pluku Azov. Po sítích kolují fotomontáže

Číst článek

Záleží opravdu pouze na informovanosti a pravdivosti informací? Nezáleží jen na emoci?
Pravda je důležitá ve smyslu, že to je fakt. Pokud nebudete používat pravdu, tak se vám ta emoce může rychle obrátit. Emoce je důležitá, udává intenzitu tomu směru. To je to, co vás nakonec žene kupředu - naděje, vztek - ale pořád potřebujete pravdu. Když si řeknete, že tam je tank, a jdete ho zničit, přijdete tam a on tam není, tak je to špatné. Potřebujete pravdu, a pokud možno pravdivě komunikovat. Válečná lest ale může být samozřejmě.

Změnil se způsob komunikace od té doby, co začala válka? Díváme se na to jenom v hranicích současného konfliktu nebo ta komunikace začala už v roce 2014, kdy Rusko obsadilo Krym?
Celkové narativy skutečně začaly v roce 2014. Už předtím se Rusko snažilo komunikovat o tom, jak přistupovat k Donbasu nebo ke Krymu. To samé na ukrajinské straně - to, že Západ pomáhal vyzbrojovat ukrajinskou armádu, je také výsledkem nějaké komunikace.

Už probíhal boj o informační prostor a teď to vyvrcholilo. Z této války je pro mě to hlavní, co jsem si odnesl, že si často malujeme, co všechno uřídíme a můžeme centralizovat. Pak ale vidíte, že je to takový objem, že jde zejména o ten hlavní směr. Mít stejný cíl a plus minus jet s tím stejným cílem.

My vojáci jsme zvyklí, že dostáváme rozkazy a naplňujeme některé cíle, ale to decentralizované provedení je veliké. My si vždycky myslíme, že někdo nahoře to vymyslí a všichni to opakují. Ale potřebujete jen celkový cíl a pak na tom jednotliví lidé pracují. Když to uvedu na příkladu - nikdo rozhodně na ministerstvu obrany neschvaluje tweet ukrajinského praporu. To je prostě neproveditelné.

Jak tedy komunikace na Ukrajině probíhá? Kdo řekne cíl, kdo ho potom dělá a jak vypadá příprava toho všeho?
Ona je to běžná komunikační strategie. Cíl je udržet pozornost světa, podporu Ukrajině a u vlastního obyvatelstva udržet odolnost a víru ve vítězství. To musíte udělat a to vám stačí, abyste každý den ráno vstala a vymyslela, jak to udělat.

Kdo to tam tedy dělá?
Lidi, kteří tam žijí. Já nevím, kdo to dělá u prezidenta Zelenského, možná si to dělá sám. Na to vám paradoxně stačí málo lidí, a to na všech úrovních. V tom praporu jsou jednotliví lidé, o kterých víme, můžou to být také jednotliví starostové, kteří to nějakým způsobem dělají. To je politická práce.

To znamená, když se na to podíváte analyticky, tak od roku 2014 nevnímáte, že by Ukrajina ladila komunikaci a řešila, kdo by ji měl na starost v případě války?
Tak jak se na to dívám z vnějšku, tak spíš ne. Vyvíjí se to asi jako ve všech státech, kde si všichni uvědomují, jak je komunikace důležitá. My jsme také začali pracovat na strategické komunikaci, hybridních hrozbách. Armáda začala před třemi, čtyřmi lety komunikovat jinak. Všude se to zlepšuje, všichni začali víc pracovat se sociálními sítěmi a veřejným informačním prostorem. Ale že by se specificky připravovali v posledních letech na krizovou komunikaci v době válečného konfliktu, to nevím. Těžko říct.

Dezinformacím věří i učitelé. Neměli by ovšem svými názory ovlivňovat smýšlení žáků, míní Kartous

Číst článek

Překvapilo vás, jak silná je komunikace Ukrajiny? Množstvím, emocemi, zaměřením…
Ani ne, nijak vyloženě překvapený jsem nebyl. To je přesně zase ten princip evoluce - když dojde krize, tak někdo tu vlajku zvedne. Oni měli v uvozovkách velké štěstí, že to udělal tým kolem prezidenta Zelenského.

Jak je to s Českou republikou? Pokud by se konflikt přesunul na naše hranice, tak kdo by měl na starost základní komunikaci státu. Bylo by to vaše velitelství informačních a kybernetických sil (VeKySIO)?
Základní komunikaci státu dělá vláda. A myslím si, že vláda v současné krizi komunikovala skvěle, zvláště ze strany premiéra. Jednoduché věty, jednoduše komunikované, ten začátek byl komunikačně skvělý. Pak když se dostanete do válečného konfliktu, tak se samozřejmě přejde na nějaké řízení, a od toho máme právě VeKySIO - aby vedlo komunikaci v době války. Ale spousta těch věcí bude běžně na vládě, na jednotlivých ministerstvech, aby své věci komunikovali. My k tomu dodáme kapacitu a schopnost plánovat, řídit a analyzovat.

Co je tedy teď role vašeho velitelství? Co teď konkrétně děláte?
Česko není ve válce, není ani stav ohrožení státu, takže české ozbrojené síly nejsou nasazené. Samozřejmě, máme nasazené vojáky na Slovensku, máme v Pobaltí aktivity NATO směřující k odstrašení. Ale specificky na Ukrajině naši vojáci nasazeni nejsou, a stejně tak ani naši psychologičtí operativci. K tomu byste potřebovala schválení Parlamentu. My se z toho konfliktu samozřejmě poučujeme, vyhodnocujeme - stejně tak jako sledujeme ostatní konflikty. Ale principiálně, pokud se ptáte na to, co děláme aktivně, tak teď nic.

To znamená, že maximálně podporujete převoz českých zbraní a vysílání vojáků do zahraničí…
Přesně, to co znáte běžně, tak my o tom pomáháme informovat. Když běžely převozy materiálu, tak jsme to pomáhali natočit, informovat o tom obyvatelstvo ve správný okamžik, aby nebyla ohrožená operační bezpečnost. Teď jsme řešili, jak konkrétně komunikovat naše nasazení sil na Slovensku. To znamená jak vysvětlovat běžným obyvatelům naše složité vojenské zkratky. Například právě operace eVA (enhanced vigillance activities, volně přeloženo jako činnosti/aktivity zvýšené ostražitosti). My musíme vysvětlit, že je to nasazení našeho praporu na Slovensku. A takto se připravuje ten narativ - to, co budeme říkat na sociálních sítích, do projevů. Tak, abychom to občanům normální mluvou vysvětlili.

Dezinformace o armádě

Jak moc řešíte dezinformace?
Řešíme to, pokud by to směřovalo k bojeschopnosti a připravenosti armády. Ze sektoru komunikace vyselektujeme to, co by ohrožovalo naši bojeschopnost. Například narativ o tom, aby se lidé nenechali očkovat, to byla dezinformace, která se dotýkala vojáků a mířila proti bojeschopnosti.

Celkově dezinformace řešíme jako fenomén, ale přímý boj s nimi ne. Snažíme se vždy spíš zjistit, jestli přeskakují do mainstreamu, anebo se pohybují ve svém „malém dezinformačním chlívečku“, kde ovlivní jen určité množství lidí. V okamžiku, kdyby to do mainstreamu přeskočilo, tak to už nás v daném okamžiku zajímá.

Ale znovu - je to něco, co by se týkalo bojeschopnosti armády. To je část, na kterou bychom nějak reagovali. Zbytek mě zajímá jako fenomén. Samozřejmě, že když na něco narazíme, tak to předáme těm, kteří to ve státě mají na starosti.

Oděsu zasáhly ruské rakety. Útok si vyžádal nejméně osm mrtvých a 18 zraněných

Číst článek

Jsou dezinformace součástí hybridního boje?
Jsou. Pojem dezinformace ale nemám rád, raději to nazývám jako informace, které používá nepřítel s nějakým cílem, nebo informace, které jdou proti tomu danému cíli. Ve válečném konfliktu. Samozřejmě vždy je lepší pracovat s pravdou, když aktivně působíte. Takže ano, dezinformace jsou součástí lži, ale spousta věcí může být pravdivých a jsou mnohem důležitější pro to, abyste na někoho hybridně působila a případně ho rozložila. Pravda může být někdy hrozně silná.

Zaznamenali jste nárůst informací, které jdou proti vašemu cíli?
Ne, na úseku to co my máme na starosti - na obraně a podobně - tak jde o „běžné brblání“.

Dělá velitelství kybernetických sil to samé, ale obráceně? Bavíme se o obraně před „informacemi, které podporují jiné než naše cíle“. Ale umíte, a je to i vaše role, šířit „informace, které budou podporovat naše cíle“?
Za vedení bojové činnosti ano, je to náš úkol. Máme to doktrinálně zpracované, víme, jak na to, ale v době míru to neděláme. To znamená my v současné době schopnosti a kapacity tohoto typu - že umíme natočit video, umíme vysvětlit problém jednoduše - využíváme pro podporu strategické komunikace.

Přesvědčit lidi, aby zaváhali

Jak tedy udělat dobrou dezinformaci? Nebo tedy jak udělat správnou „informaci, která by podpořila váš cíl“?
Uvědomíte si, co je vašim cílem, a vyberete si cílové publikum s tím, že chcete ovlivnit jeho chování a postoj k vám. Zanalyzujete si postoje, názory a motivační struktury publika, a to se budete snažit ovlivnit. To je klasický marketing.

Mě na tom zaráží to, že pokud se podíváme na informační prostor, tak dezinformací se na nás hrne velké množství. A vy mi říkáte, že všechny dezinformace jsou nějakým způsobem promyšlené?
Nejsou. Většina věcí, které považujeme za dezinformace, nejsou součástí sofistikovaného procesu - že by tam seděl někdo, kdo tahá za drátky. Jak jsme říkali na začátku - vy stanovíte cíl, obvykle rozložit protivníka. V tom okamžiku každý na své úrovni vymýšlí, jak ho rozložit, a to nemusí být sofistikované. Přesvědčit někoho, aby něco udělal, je složité, ale přesvědčit lidi, aby zaváhali, je poměrně jednoduché.

Pokud se vás zeptám, kolik je 4x4, tak vy dvě vteřiny nepřemýšlíte o ničem jiném, než o tom, kolik je výsledek. Za vámi se mohlo stát cokoliv a vy byste to vůbec nevnímala - veškerá vaše pozornost byla soustředěná na ten příklad. A takto se to dělá - zpomalíte rozhodování. Není to ani tak úplně sofistikované, ale do toho samozřejmě můžete mít dlouhodobé programy, které jsou sofistikované.

Jak se tomuto bránit?
Klasická odpověď na to je: prověřujte si zdroje. Ale to je téměř neproveditelné. Vyberte si pár důvěryhodných zdrojů, kde víte, že většinou mluví pravdu. To znamená, že nikdy ten zdroj nebude úmyslně lhát - to, že se spleteme, tak to bývá. A u těchto zdrojů zůstaňte, ty čtěte a se zbytkem už si nelamte hlavu.

Pokud už se do toho chcete pustit, tak víte, že u některých zdrojů si to musíte ověřovat a je jen na vás, kolik tomu budete věnovat prostředků. Když budete vychovávána ve víře v demokracii, v náš způsob života, tak vás to úplně neovlivní. Já si myslím, že výchova k občanství je ta nejsilnější věc, kterou můžeme udělat.

OVĚŘOVNA: Ukrajinští uprchlíci si neváží ubytování v Česku? Ověřili jsme pravdivost řetězového mailu

Číst článek

Má smysl přesvědčovat lidi, kteří uvěřili dezinformačním zdrojům?
Jak kdy a jak koho. Vy se klasicky staráte zejména o lidi, kteří věří vám, což je většina, a poté je spousta nerozhodnutých. S těmi samozřejmě diskutujete - každý věříme nějaké věci, která je nepravdivá. Ale jsou tu i silně přesvědčení lidé - takzvaní true believers - ty nepřesvědčíte ničím. Je to úplně zbytečné.

Máte představu, kolik je to lidí? Nezvětšuje se tato skupina?
Je jich málo, ale nezvětšuje se to. Je to psychologická věc, statisticky je to kolem jednoho, dvou procent. Vždy je to maximálně do pěti procent.

Když se na závěr vrátíme k Ukrajině - máte představu, jak teď bude Ukrajina  komunikovat, aby ten prodlužující se konflikt stále udržela na své straně?
Ne, ale moc by mě to zajímalo. Protože v době krize je komunikace „jednoduchá“ - máte přirozenou pozornost publika. Čím delší to je, tak tím je horší udržet pozornost. Pokud to vztáhnu třeba na povodně nebo tornáda, tak tam je týden velké podpory a za čtrnáct dní už tam zůstáváme sami a pomáháme odstraňovat následky jenom my, armáda a místní hasiči.

U tornáda a povodní většinou nefigurují informace z druhé strany…
To si jen myslíte - i u těch tornád jsou takové události. Třeba někdo vykrade obchod nebo si sousedi závidí - jeden dostal pomoc a druhý ne. Akorát se to rozjíždí na mikrosvětě jedné vesnice. A to my nevnímáme.

To znamená, že podle vás je současná situace učebnicový příklad - na začátku krize velká podpora, teď se prodlužuje a začínají se zdůrazňovat jiné názory…
Ano, úplně přesně. Hlavní téma už v uvozovkách nikoho nezajímá, a pokud potřebujete prodávat zprávy, tak musíte najít jiný, konfliktnější názor. A přesně pak je to umění toho, jak udržet pozornost pro tu dobrou věc.

Jak byste to udělal?
Přesně tak, co paradoxně dělají na Ukrajině - každý den pravidelně něco podporovat. Neustále opakovat, že to, co děláme je správné, a snažit se to dostat do pozornosti. To je jediné, co můžete v daný okamžik udělat.

Jana Magdoňová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme