Taktický jaderný útok? Lhář Putin ho může vydávat za nutnou obranu, soudí komentátor Dvořák

Já vám nejprve povím, co jsem z projevu Vladimíra Vladimiroviče vyčetl já, a vy mi pak když tak řekněte, v čem se případně pletu. Zaznělo obviňování Západu a Ukrajiny, že byl útok na Rusko a Rusko se muselo logicky podle Putina bránit. Zaznělo tvrzení, že za ruský lid se v tuto chvíli bojuje na Donbasu. Zase se mluvilo o fašistech, o západu, se kterým se nejde za žádných okolností dohodnout. Ale co nezaznělo - žádná eskalace konfliktu, žádné vyhrožování jaderným útokem, překvapilo vás to?
V podstatě máte pravdu, Matěji. Mě vlastně ani nezarazilo, že tam nic kloudného či jak to říci, nezaznělo, protože když to tak racionálně zvážíte - takováto slavná událost, nejvýznamnější svátek za celý ten Putinský ruský rok a tam přicházet s nějakou mobilizací, s nějakým vyhlašováním války, to by zřejmě bylo na Putina moc - i když já teď po tom 24. únoru věřím, že je schopen absolutně čehokoli. Ale toto bylo opravdu velmi chaboučké a bylo evidentní, že to míří jenom na domácího posluchače, protože do světa toto můžete sice vykládat, ale nemůžete počítat s tím, že budete vyslyšeni, protože takové bláboly, vyložené lži, to je prostě neuvěřitelné. 

Já bych řekl, že je to i na toho Putina moc. A kolega Michael Romancov to popsal přesně. Říkal, že mu Putin připadal pohaslý nebo dokonce vyhaslý. A Michael z něj zkrátka měl dojem, že je to unavený starý muž. Já jsem tento dojem neměl úplně také, měl jsem spíše pocit, že je to takový jeho standardní výkon. Ale čím dál víc o tom přemýšlím, tak se vlastně přikláním k tomu, že Michal měl pravdu.

Musíme si ovšem uvědomit, že to, co nezaznělo, může klidně zaznít za dva, za tři dny, popřípadě týdny a bude vyhlášena mobilizace, bude možná vyhlášena i válka. I když u té války, víte, tam jsem trošku na vážkách, protože on přece jen především utkvěle tvrdí, že nejde o žádnou válku, ale speciální..

Mírovou operaci.
Ano. Vojenskou operaci na Donbasu, i když se odehrává třeba i ve Lvově, což je na úplně druhém konci země. Takže on s tou válkou to bude mít těžké. 

Vy jste zmínil politického geografa Michaela Romancova. On v rozhovoru pro iROZHLAS ještě před tím Putinovým projevem řekl, že jednou z možností je, že Putin se v tom projevu vlastně na té přehlídce bude stylizovat do role Stalina na přehlídce v roce 1941, kdy posílal tehdy vlastně vojáky přímo na frontu, tak to se nevyplnilo. Můžeme zmínit, Libore, kdo na přehlídku dorazil ze zahraničních hostů? Nebyl tam třeba Alexandr Lukašenko.
Máte svatou pravdu. Putin zřejmě musel hodně přemýšlet, jak to udělat, protože na jedné straně poblahopřál všem šéfům těch států ze Společenství nezávislých států vyjma gruzínského a ukrajinského - tam popřál lidům obou zemí. No a s těmi zahraničními hosty to tentokrát dost dobře nešlo, protože někteří z těch vůdců, dejme tomu středoasijských, samozřejmě Alexandr Lukašenko - nebo ještě někdo, třeba čínský zástupce - ale hrozilo samozřejmě, že spousta pozvaných západních někdejších spojenců odřekne. A to by samozřejmě pro Putina bylo velice nepříjemné. Takže tomu připisuji to, že jaksi principiálně ty vůdce světové tentokrát nezval i za cenu toho, že nepozval ani svého nejbližšího spojence, kterého jste jmenoval, to jest Aleksandra Lukašenka.

On svůj projev k výročí konce druhé světové války měl i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který mimo jiné prohlásil, že Ukrajina nad Ruskem zvítězí. Jak silný kontrast pro vás mezi těmi projevy byl?
No, tam je vidět prostě na prezidentu Zelenském tu oduševnělost, ráži, bych řekl, razanci. Prostě to je člověk, který stojí na počátku své politické kariéry. Uvidíme, jak dlouho bude trvat.

Je to herec původním povoláním, to jest, umí uplatnit i jaksi užitečné prvky své bývalé profese. Ale znovu říkám, on je neustále nabit silou, i když to s tím vítězstvím, to je samozřejmě věc velmi ošidná, protože přesto, jak hrdinně se ukrajinská armáda zatím brání, může nakonec klidně jeho národ tu válku prohrát. Když už jste zmínil Stalina, tak si uvědomme, jak vyhrál Stalin druhou světovou válku nebo Velkou vlasteneckou, chcete-li - prostě bez ohledu na cokoli vrhal do bojů další a další lidi a prostě těmi masivními ztrátami, které nakonec činily 27 milionů lidí, to vlastně vyhrál.

A já se obávám, že Putin je schopen téhož. V posledních dnech několikrát jsem opakoval jednu velmi důležitou větu Willa Burnse, šéfa CIA a bývalého velvyslance v Moskvě amerického, který řekl ‚no, Putin si nemůže dovolit tu válku prohrát‘. A abych pravdu řekl, já se k tomuto názoru přikláním také, protože v sázce je příliš mnoho. I když Putin je samozřejmě schopen i porážku prohlásit za vítězství, i když to na Rudém náměstí neudělal. Přesně toto jsem od něj čekal.

Mimochodem už zmíněný William Burns kromě toho, že říkal, že nemůže Putin si dovolit tu válku prohrát, tak myslím také říkal, že teď podle něj zdvojnásobí úsilí, aby k tomu nedošlo - ale že si myslí, že k vyhlášení jaderného útoku se neuchýlí, že něco takového podle něj nehrozí. Co to znamená? Můžeme mu věřit?
Už jsem říkal, že Putinovi nelze věřit vůbec nic. Vůbec nic. A pokud jde o toto Burnsovo tvrzení, tak možná, že alespoň prozatím je Putin rozhodnut nepodnikat nějaké frontální kroky v podobě třetí světové války, která by byla vedena jadernými strategickými zbraněmi. To asi ne, ale že by byl schopen a ochoten udeřit nějakou půltunovou náloží jadernou, taktickou - například na ocelárny Azovstal, to bych si představit uměl.

Tím spíš, že moje oblíbená paní doktorka Drábová myslím v České televizi zmínila, že ty důsledky takové jaderné exploze jsou opravdu velmi lokální a jí jako odbornici a jaderné fyzičce můžeme věřit, že ví, o čem mluví. To bych si představit uměl. Zvlášť když si uvědomíte, že ta ruská vojenská doktrína přímo obsahuje bod, který mluví o tom, že Rusko může jaderných zbraní užít nejen odvetně, ale může jich užít i jako první, když pocítí, že je ohrožena sama existence ruského státu. No a to lhář Putinova typu může prohlásit absolutně kdykoliv.

Zpět na to Rudé náměstí v Moskvě. Jaká byla vojenská přehlídka letos?
Víte, já bych řekl, že byla jako obvykle taková se vší parádou. Já si vzpomínám, že v těch 60. letech jako velvyslanecký synek jsem se na ty přehlídky docela těšil.

Vy jste žil v Sovětském svazu, takže si to pamatujete… 
Ano, ano. Ale tenkrát asi, protože to bylo daleko blíž ke konci války, tak to nadšení bylo jaksi nefalšované. 

Ti veteráni, kteří tam přicházeli, byli ve zralém nebo docela ještě mladém věku, zejména pokud se jim podařilo válku přežít jako devatenácti, dvacetiletým. Bylo to zkrátka úplně něco jiného než dnes, když už tam můžou dorazit jenom pár doslova stoletých babiček a dědečků. Ale jinak bych řekl, že to zkrátka mělo takový ten sovětský anebo teď Putinský ráz. V tomto smyslu vlastně se na tom nic nezměnilo a docela ústrojně do toho zapadal i ten Putinův projev.

A bylo to tedy stejně honosné jako v těch minulých letech? Protože ono se spekulovalo o tom, jestli bude dost techniky nebo co se tam tedy vlastně ukáže. Navíc byla zrušena ta letecká část kvůli špatnému počasí údajně.
Říká se, že té techniky i mužů, kteří přišli, bylo zhruba stejně nebo srovnatelně podobné počty, jako byly v těch uplynulých letech, takže v tomto smyslu si myslím, že se nic nezměnilo. Tady je hodně důležité v tuto chvíli to, že ten 9. květen neboli Den vítězství v Rusku je dnes opravdu nejdůležitějším svátkem roku a jako k takovému se k němu všichni staví. To jest jak politici, tak i obyvatelstvo, které je ochotno, popřípadě nuceno, s tím režimem souznít.

Když jste nabízel to srovnání s těmi 60. lety minulého století, tak připomeňme, že ty velké, zuřivé oslavy v Sovětském svazu bývaly spíš na velká výročí, pokud vím. Takže možná se nabízí otázka, proč jsou nyní každý rok tak velkolepé? Je to prostě tím, že už odpadlo to podzimní slavení Velké říjnové revoluce?
Je to tím, že odpadly v podstatě skoro všechny ty staré sovětské svátky, viz dejme tomu První máj, který býval skoro stejně honosný jako ten devátý květen. Samozřejmě Velká říjnová revoluce, protože tam je Putinův postoj vůči vůdci světového proletariátu Vladimíru Iljiči Leninovi všeobecně znám. On o něm prohlásil, že to je člověk, který položil atomovou bombu pod ruský carský trůn. První máj už víceméně ponechává komunistům.

No a takové svátky, jako je třeba 23. únor, tedy den Sovětské armády, dnes Den obránce vlasti, to zdaleka není pro něj tak důležité a tím pádem to není taková paráda, jako je právě ten 9. květen. Jiná věc je, že když si uvědomíte, že od konce druhé světové války uplynulo 77 let, tedy skoro celé století, tak je samozřejmě na pováženou, co to v případě toho Ruska znamená?

Prostě pro mě to znamená, že tu není žádná vize nějaké rozumné budoucnosti. Proto je Putin přímo nucen neustále se obracet do té slavné minulosti. No a tato válka je vlastně minulost nejslavnější, byť jsem mluvil i o tom, za jakou cenu bylo vítězství dosaženo. Ale když se podíváte do minulého století, tak první světová válka v podání ruských vojáků nebyla žádná sláva, Japonská válka v roce 1905 znamenala zkázu celého ruského válečného námořnictva a těžkou prohru na Dálném východě. No a krymská válka v letech 1854–1855 byla vlastně také věc, jíž se ruská branná moc pochlubit nemůže, protože tam ta ruská vojska smetlo doslova pár francouzských a anglických praporů.

No a 9. květen, tedy Den vítězství, domnělý den také velkého rychlého vítězství Ruska nad Ukrajinou, který se ale nekoná, protože ten ukrajinský odpor Rusy určitě překvapil. Co říkáte na to, jak s tím teď pracuje ruská propaganda, protože ta se zatím před ničím nezabrzdila. Já jsem viděl na sociálních sítích videa dětí v průvodu s takovými obleky ruských tanků, obrněných vozidel a děti jako sestřičky s nosítky…To se nám asi tady ve středu Evropy zdá naprosto neuvěřitelné. 
Víte, to je prostě ta militarizovaná výchova, má dlouhou, hlavně sovětskou tradici, takže na tom mě vlastně nic tak strašně nezaráží. To je součást národní tradice a musíme si jenom přiznat, že ta tradice je především - a to vám ten Putin, který furt zachraňuje svět, nikdy nepřizná - no, ta je především imperialistická.

To je především tradice, která mluví a sní o expanzi, a to je podle mého soudu hlavní hybná páka celého toho Putinova konání, počínaje asi tím nechvalně známým proslovem z roku 2007 na mnichovské bezpečnostní konferenci, kdy v podstatě volal po obnovení sfér vlivu a takových věcí. A západ ho asi tenkrát špatně poslouchal nebo nevěřil, že to Putin myslí vážně. Další léta ukázala, že to myslí smrtelně vážně. A od roku 2008, kdy tedy dosáhl toho bleskového vítězství v Gruzii, pak přišla anexe Krymu v roce 2014 a rozpoutání té separatistické války na východě Ukrajiny. Pak přišlo i syrské dobrodružství, které trvá dodnes, ale které patrně zdaleka nezpůsobuje Putinovi takové problémy jako to, do čeho se pustil před tím necelým čtvrt rokem.

To bylo zkrátka tak, že on zřejmě nezvážil správně síly a možnosti Ruska. Já bych nevyloučil, že ten jeho v určitém smyslu nejistý řečnický výkon na Rudém náměstí je dán i tím, že je to bezpochyby zkušený politik a inteligentní člověk, že si to zkrátka musí uvědomovat. Na druhé straně určitě se snaží v sobě nejrůznější pochyby potlačit, ale marná sláva, musí si uvědomovat, jak to prakticky je.

Já se na závěr vrátím k jedné z minulých epizod, kterou jsme spolu natáčeli, kde jsme se dívali do hlavy Vladimira Putina a bavili jsme se o tom, že to je téměř nemožné odhadnout, jaký další krok asi udělá. Nicméně když bych měl zmínit ještě jeden hlas ruské státní propagandy, tak já jsem zaznamenal výrok šéfky státních médií Russia Today a Sputnik, která tvrdila, že prý tak, jak ona zná Putina, taky jí víc přijde pravděpodobná jaderná válka, než to, že by se Rusko vzdalo. Tak jak Vy znáte Putina, co vám přijde pravděpodobnější?
Obávám se, že v tomto případě má paní Simonjanová pravdu.