Syrské narkotické impérium. Jakou roli hrají drogy v comebacku diktátora?

Jak moc důležitý je teď Captagon pro Sýrii?
Já bych v první řadě řekl, že je třeba rozlišit, jak moc je vlastně důležitý Captagon pro Sýrii jako takovou a pro nějakou síť obchodníků a sít pašeráků, kteří z něho profitují. Captagon je syntetická droga a není to něco, z čeho by masově benefitovala celá společnost. Podle mě to má spíš negativní dopady, ale když se ptáte, jak z toho benefituje Sýrie, tak je třeba si uvědomit, že tam nefungují nějaká obrovská koková nebo maková pole, jak to známe z Kolumbie, Afghánistánu nebo třeba ze sousedního Libanonu. Jsou to naopak ty malé, skryté továrny, tak jako jsou třeba u nás varny pervitinu nebo něco takového. A právě proto to říkám, že z toho benefitují jen lidé, kteří to vaří, ne celá komunita.

A když se ptáte na to, jaký je ten captagonový trh, jak moc z toho Sýrie může benefitovat, tak ten trh je obrovský. Spojené království nedávno odhadovalo, že trh s Captagonem byl třeba v minulém roce asi 57 miliard dolarů, což je obrovská suma. Tato čísla se samozřejmě špatně ověřují, je to pouze nějaký odhad, ale - jen pro představu - většinou se to odhaduje z toho, kolik bylo zadrženo dodávek Captagonu. A těch bylo asi pět za miliard dolarů, to znamená plus minus nějakých 10 % toho, co se odhaduje, že je export ze samotné Sýrie. 

A co to je vlastně za drogu? Ono se jí říká kokain chudých, tak jak se užívá nebo vyrábí?
Jsou to v podstatě tabletky. Takové malé, kulaté, bílé nebo světle žluté tabletky. V některých případech se dvěma vytlačenými půlměsíci, v některých případech třeba se znakem nějakého luxusního auta nebo něčeho takového. A to je vlastně jediná věc, která Captagon jako drogu spojuje. Tím, že její výroba není žádným způsobem regulovaná, není to něco, co by dělaly farmaceutické společnosti, není to něco, co by někdo kontroloval, tak je jakožto Captagon prodávaná celá řada různých substancí, které jsou jen vytlačené do podoby těchto pilulek.

Takže mají trošku podobu extáze. U ní se taky vždycky říká, že se do její pilulky vytlačují jakési znaky, aby byla rozlišitelná...
Klidně je možné si to představit jako nějaký ibuprofen. Nicméně jsem ještě chtěl říct, že problém je, že není úplně jasné, co v těch tabletách je. Základem toho Captagonu je nějaký amfetamin. A já tady nebudu předstírat, že jsem nějaký expert na chemii nebo toxikologii...

To jsme dva, kteří to nebudou předstírat...
Nicméně ten amfetamin je základ. To znamená, že ta droga jako taková je vlastně nějaký stimulant. Nicméně často je to řezané něčím dalším, ať už nějakým metamfetaminem, nějakým syntetickým kofeinem nebo vším ostatním, co do toho výrobci předávají, aby ta droga samotná nabyla na objemu.

Proč zrovna Sýrie?

Tak pojďme k tomu, na co jeden z nás expert je, a to vy. Kde se Captagon vzal v Sýrii? Proč zrovna v Sýrii se vaří, užívá a proč se tam s ním obchoduje?
To je popravdě trochu zamotaná historie, protože Captagon je jako takový známý někdy od 60. let, kdy ho syntetizovala nějaká německá chemička. A asi po dvě dekády se až do 70. let prodával jako normální léčivo. Tuším, že normálně v Evropě nebo ve Spojených státech se s ním léčily třeba nervové problémy, různé traumatické stavy nebo třeba bulimie. Nicméně během 70. let se zjistilo, že amfetaminy mají spoustu negativních dopadů, a ta droga tak byla celosvětově zakázaná.

Zároveň do jisté míry pořád fungovala ve Východním bloku. Uchytila se třeba v Bulharsku, a bulharské farmaceutické společnosti ji tak nadále vyráběly. A během 90. let se s ní začalo obchodovat na Balkáně, ve východní Evropě. Zaznamenal jsem, že byla dokonce na začátku 90. let zachycená v Československu a zároveň na Blízkém východě. S koncem balkánských válek po ní přestala být taková poptávka v samotném Bulharsku, ale ještě z doby Studené války existovaly poměrně čilé kontakty mezi Bulharskem a Sýrií. Do Sýrie se ta droga dostává někdy na konci 80. let, případně na začátku 90. let. A odtud se postupně dostává do zálivových států a do zbytku Blízkého východu. Takže Captagon je v Sýrii zhruba od 90. let. V té době byl vyráběný ve velmi malém množství a byl prodávaný primárně do zálivových států, protože se tehdy v Evropě prakticky přestal používat.

Už tady padla některá ta velká čísla, jak moc čile se s Captagonem obchoduje. Platí tedy, že asi ne Sýrie jako stát, ale ti gauneři v Sýrii z toho obchodování s Captagonem hodně profitují?
Ona je dnes trochu otázka, co je dnes Sýrie jako stát - kde začíná syrský stát, kde končí syrský stát a kde začínají gauneři atd. Během občanské války, která v Sýrii trvá od roku 2011 dodnes, to znamená více než dekádu, tak se syrský stát rozložil. Ať už pod náporem občanské války, nebo procesy, které v něm probíhaly.

Je to tzv. failed state?
Do jisté míry ano.

To je terminus technicus v politické geografii...
Já ten termín nemám ze spousty důvodů úplně rád. Osobně bych ho nepoužil, ale myslím, že by se Sýrie klidně mohla kvalifikovat jako rozpadlý stát. Tak jak se o něm mluvilo v té době, když byl tento termín populární. Nicméně různé části syrského režimu se do jisté míry propojily třeba se sítěmi organizovaného zločinu, s pašeráckými sítěmi, s různými nestátními milicemi, které pomáhaly Asadovou režimu přežít občanskou válku. A tyto sítě různých obchodníků, milicí, lidí, kteří jsou částečně součástí režimu, ale zároveň mají vlastní byznys mimo, jsou právě ti, kteří s Captagonem obchodují. Takže to jsou právě ti, kteří z toho obchodu víceméně nejvíc benefitují.

Já jsem se díval na informace Investigace.cz, českého portálu plného investigativních novinářů z loňského nebo předloňského roku. Oni tam uváděli, že obchod s Captagonem sahá snad až k rodině vládců Sýrie, tedy k diktátorovi Basharu Asadovi.
Je to tak. Jedna ze součástí syrské armády, takzvaná Čtvrtá divize, jedna z nejelitnějších jednotek syrské armády, je v současnosti pod velením bratra Bashara Asada, který se jmenuje Máhir Asad. A tato jednotka se stala jednou ze základních součástí syrské armády během občanské války. Byly to ty jednotky, které byly používané na frontových liniích, jednotky, které zajistily přežití režimu. Díky tomu získaly celou řadu různých výhod. Bylo jim například povoleno účastnit se celé řady různých ekonomických aktivit. Už jen proto, že Sýrie jako stát už několikrát zkrachovala a prochází obrovskou ekonomickou krizí. A aby si udržela tyto elitní jednotky, tak jim začala umožňovat různé vlastní ekonomické aktivity.

Čtvrtá divize je napojená na různé obchodníky, s různými věcmi obchoduje sama, vybírá například poplatky za nějaké checkpointy. A je mimo jiné napojená na lidi, nebo chrání lidi v rámci toho klasického výpalného, kteří ovládají přístavy v Tartusu a v Latakii. Tedy ty hlavní přístavy, které má Sýrie k dispozici. A právě přes tyto přístavy prochází obchod s Captagonem. A uvádí se, že i v těch teritoriích, na jejichž územích je Čtvrtá divize rozmístěna, se nachází i různé varny, kde se Captagon vyrábí.

A tím se vrátím k tomu, co už jsem říkal na začátku. Je momentálně těžké říct, kde začíná a kde končí syrský stát, protože je propojený celou řadou různých obchodníků, paramilitárních milic a těchto jednotek, které jsou státní a jsou součástí syrské armády, ale zároveň jsou tak trochu mimo a jedou si vlastní byznys. A bratr Bashara Asada je velitel této jednotky.

Takže je do toho nějakým způsobem zapojený, pokud ta jednotka ovládá ty přístavy. Když to tedy velmi zjednoduším...
Ano, ta distribuční linie je do jisté míry pod jejich kontrolou.

Když se budeme bavit o lodích, které pak směřují přes Středozemní moře...
To je další věc, protože ty většinou nepatří přímo syrským obchodníkům, protože Sýrie je přeci jen pod poměrně silnými mezinárodními sankcemi, takže tam jsou do toho zapojené ještě další firmy. Drogový byznys je přeci jen poměrně komplexní záležitost, do které je zapojena spousta lidí. Takže v tomhle jsem trochu opatrný, říkat, že ty chapadla sahají až k Asadově rodině. Do jisté míry určitě, nicméně, jak jsem říkal, současná Sýrie je takový jako amalgam různých státních, nestátních aktérů, různých byznysových skupin, různých paramilitárních skupin a tak dále.

A co obchod s okolními státy, když opomeneme ten přes moře? Máme tady Libanon, Turecko atd. CNN nedávno vydala text o tom, že je Sýrie velmi čilá v tom, jak obchoduje s Captagonem se svými sousedy. Známe čísla, známe podrobnosti?
Čísla a podrobnosti neznáme, nicméně známe ty příklady zachycených zásilek Captagonu na jordánské a íránské hranici a spoustu zachycených zásilek v Libanonu. Případně zásilky, které směřovaly z Libanonu do Saudské Arábie. Takže ty syrské přístavy samozřejmě nejsou jedinou trasou, po které Captagon proudí ze Sýrie dále do světa, respektive dále na Blízký východ a do širšího Středomoří. Ale využívají se právě i trasy přes Libanon, trasy do Jordánska a často také trasy do Iráku. Trasa do Turecka je, myslím, trochu komplikovanější, protože severní Syrie stále ještě není kompletně pod kontrolou režimu Bashara Asada. Nicméně především v Libanonu těch zásilek bylo zachyceno opravdu hodně.

Jsou známé různé bizarní případy toho, když byl objeven Captagon ve falešných granátových jablcích, nebo když byly objeveny falešné misky na humus, které byly v skutečnosti vyrobeny částečně z pilulek a částečně ty pilulky byly nacpané vevnitř. Takže těch způsobů, jakými se pašuje ven ze Sýrie, je skutečně mnoho.

Já budu ještě jednou operovat s tím pojmem stát. Vy tady popisujete, že Sýrie vyváží tu drogu i do okolních států, vaří se tam, obchoduje se s ní a zároveň tu máme nějakou šedou strukturu, kdy nevíme, co je ještě stát a co není. Tak mění se Sýrie v "narkostát"?
Tak moc, jak jsem se vyhranil vůči tomu pojmenování rozpadlý stát, bych se zároveň vyhranil vůči tomu pojmenování narkostát. Ono je to samozřejmě hodně dobré na fantastické titulky, zároveň je to dobrý slogan. Jako termín je to pro mě lehce problematické. Asi bych k tomu řekl dvě věci, které jsou důležitější. Pokud definujeme narkostát jako politický útvar, kde je většina toho státu nějakým způsobem zapojená do obchodu s drogami, tak zřejmě ano. Velká část syrské elity do toho nějakým způsobem nejspíš zapojená bude. Ale my o tom moc nevíme, to je právě ten problém. My jsme schopní vystopovat, že určitá zásilka odešla odněkud, víme, kdo kontroluje dané území a přes koho musela projít. Ale kdo vydává ty rozkazy uvnitř Sýrie k tomu, aby se obchodovalo, případně neobchodovalo, to zatím nevíme. Proto jsem taky skeptický k tomu pojmu narkostát. Stejně tak i k tomu říkat, že to sahá přímo až k Basharu Asadovi, byť do jeho rodiny nejspíš ano.

Ale když se ještě k tomu narkostátu vrátím, ono to není tak výjimečné. Když se podíváme na narkostát jako takový, tak víme, že dlouhodobé konflikty takovýto byznys většinou lákají. Pamatujeme si, že se o narkostátu mluvilo ve spojení s Albánií, Kosovem a dalšími balkánskými státy. Mluvilo se i o Afghánistánu...

Pak o státech v jižní Americe.
Ano. Takže Sýrie k tomu má ideální predispozice. Stát v dlouhodobém konfliktu buď svoje území příliš nekontroluje, nebo nechává mimo svoji kontrolu některé rozsáhlé části svého území. Zároveň je Sýrie blízko těch území, kde se drogy masově konzumují. Takže Sýrie k tomu má ideální pozici. Nicméně druhý důvod, proč mi to označení narkostát nepřijde vhodné, je to, že je ten byznys do jisté míry záležitostí celého regionu. Sýrie může být to místo, kde se droga produkuje a to místo, odkud je vyvážena, nicméně ty sítě sahají mnohem dále.

Sahají ke konzumentům, sahají do dalších států, přes které musí droga putovat. A pokud se tady budeme orientovat jen na Sýrii, tak ztrácíme ze zřetele třeba Libanon, přes který jde obrovská část obchodu. Nebo třeba i zálivové státy, kde naopak dochází k masové konzumaci právě Captagonu. Například Irák má s drogami momentálně obrovský problém.

Captagon vs. syrská diplomacie

Narušuje vývoz té drogy do ostatních zemí nějakým způsobem diplomatické vztahy, pokud tedy mezi Sýrií a státy, o kterých jsme tu už mluvili, existují?
To je právě docela paradoxní. Já si myslím, že vývoz té drogy diplomatické vztahy nenarušuje, protože ty vztahy prakticky neexistovaly. Většina zálivových států po začátku občanské války přerušila vztahy se Sýrií. Uznala část opozice, nebo se vyhranila vůči režimu Bashara Asada. To, na koho to dopadlo diplomaticky mnohem více, byl paradoxně Libanon. Po odhalení několika zásilek Captagonu zálivové státy kompletně zakázaly veškeré dovozy z Libanonu. Bylo to sice z různých politických důvodů, ale tím oficiálním důvodem bylo, že nechtějí, aby se z Libanonu Captagon pašoval do Saudské Arábie, Spojených arabských emirátů atd.

Kdyby to nějak extrémně vadilo dalším arabským státům, tak nevystoupí Bashar Asad po tak dlouhé době na summitu Ligy arabských států.
Je to tak. To, co momentálně pozorujeme, je daleko spíš nějaká normalizace.

To je aktuální záležitost.
Ano. Daleko víc je to, co vidíme v posledních několika měsících, normalizací vztahů Sýrie s většinou jejích bývalých nepřátel. Viděli jsme návštěvu Bashara Asada ve Spojených arabských emirátech nedávno, což je něco, co bylo ještě před dvěma lety naprosto nemyslitelné. Viděli jsme, že syrský ministr zahraničních věcí cestoval po arabských státech, což také bylo ještě nedávno nemyslitelné. Zároveň po nedávném zemětřesení, které bylo i na severu Sýrie, Saudská Arábie poslala do režimní Sýrie humanitární pomoc. I to by ještě před rokem bylo nepředstavitelné.

Jak si vysvětlujete tu normalizaci těch vztahů?
Já si myslím, že všichni už jsou tou válkou unavení. V poslední době jsme viděli, že došlo k normalizaci vztahů mezi Íránem a Saudskou Arábií. Vypadá to, že především zálivové státy se snaží situaci v regionu momentálně spíš uklidnit, než eskalovat. Takže součástí té normalizace je právě nějaká změna širšího geopolitického uvažování právě na straně bývalých oponentů režimu Bashara Asada. Nebo alespoň části z nich. Spojené státy, Evropa, Spojené království totiž Asada stále považují za vyvrhela.

Tak či onak se tímto může Bashar Asad vrátit na výsluní? On stále zůstává tím samým diktátorem a prezidentem Sýrie, jakým byl. Ale teď se vymaňuje z té mezinárodní blízkovýchodní izolace.
Je to tak. A i proto mě trochu dráždí, když se soustředíme až moc na Captagon a na to, jestli je Sýrie narkostát. Tím totiž zapomínáme na všechny zločiny proti lidským právům, na použití chemických zbraní proti vlastnímu obyvatelstvu, na veškeré mučení vlastního obyvatelstva.

Já si myslím, že na to nikdo nezapomíná. Jen je tohle další fenomén, který není úplně nový, ale který asi prorostl Sýrii natolik, že je důležité o tom mluvit. I s ohledem na to, že pokud se Bashar Asad vrátí do pozice respektovaného lídra státu, který tady s námi na Blízkém východě je, tak si může jeho rodina, která může být do jisté míry zapletená do toho velkého drogového byznysu, dál obchodovat a nikoho to vlastně nebude zajímat.
Analytici, kteří sledují jednání mezi Sýrií a arabskými státy, tak nejen letos, ale už několik let upozorňují na to, že téma Captagonu je v těch jednáních přítomné a že to syrský režim dává aktivně na stůl. Přiznává, že dodávky této drogy je něco, co opoziční skupiny na jeho území dělají, ale režim zároveň zdůrazňuje, že je schopný to zastavit. A to je něco, co používá Asadův režim jako kartu při těch jednáních. Není to podle mě hlavní důvod té normalizace, ale je to něco, co bylo důležité například v jednáních mezi Jordánskem a Sýrií. Protože Jordánsko má se Sýrií poměrně dlouhou hranici. A styky mezi bezpečnostními složkami obou států byly podmíněné právě i tím, že dojde k nějaké spolupráci na omezení pašování Captagonu.

A Sýrie tohle občas používá i na různých mezinárodních fórech. Myslím, že v roce 2021 byla velká kauza, že se Sýrie plně vrátila do Interpolu a dostala přístup k jeho komunikační síti. A dovedu si představit, že i tohle byl jeden z těch důvodů, že nějaká kooperace se syrským režimem je nutná, pokud chceme omezit proudění té drogy ze Sýrie do ostatních států.

Že to vlastně může ten vládnoucí režim využít jako výhodu?
Paradoxně ano. Stejně tak jako dokázal využít jako výhodu následky nedávného zemětřesení. Tehdy se pokoušel přimět ostatní státy, aby začaly jednat s režimem, aby veškerá pomoc, která měla jít na území postižená zemětřesením, šla přes Damašek - přes území a přes logistické sítě kontrolované režimem Bashara Asada. Koneckonců také aby se i zvedly sankce, které na něj byly uvalené právě proto, aby mohla proudit humanitární pomoc. Takže si dovedu představit, že stejně tak jako dost cynicky využil humanitární pomoc po zemětřesení, tak bude využívat i obavy s Captagonu.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z webu CNN a z youtubových kanálů France 24 English, AFP, AlHadath, Channel 4 News a The Heritage Foundation.