Basketbalistka za obchodníka se smrtí, mariňák za berlínského vraha? Rusko řeší s USA další výměnu

Brittney Grinerová je už nějaký ten den zpátky ve Spojených státech amerických, už znovu trénuje basketbal. V jakém stavu se vrátila po deseti měsících v ruském vězení?
Na jednu stranu krátce po výměně se mluvčí pro americkou národní bezpečnost John Kirby nechal slyšet, že Grinerová má být v dobré náladě. Podobně mluvil i zvláštní prezidentský zmocněnec pro jednání o rukojmích Roger Carstens, podle něj většinu z osmnácti hodinového letu ze Spojených arabských emirátů, kde se výměna uskutečnila, strávila Grinerová rozhovory s lidmi na palubě vládního speciálu. Byla prý velmi energická, čile komunikovala. Na druhou stranu ale po přistání na americké půdě následovalo striktní stažení se do ústraní. Letadlo přistálo na vojenské základně v texaském San Antoniu a Grinerová okamžitě zmizela z očí veřejnosti. Ve vojenské nemocnici absolvovala kompletní zdravotní a psychologickou prohlídku. Není ale vůbec jasné, kdy a jestli vůbec se rozhodne vrátit k profesionální basketbalové kariéře. Ženská sezona v NBA začínal teprve někdy v květnu, takže do té doby má dost času jak na fyzickou, tak i na psychickou rekonvalescenci.

Celý příběh toho, proč ji Rusové věznili, je strašně zajímavý. Po několika měsících se Grinerová vrátila z Ruska do Spojených států?
Vrátila se po zhruba deseti měsících. Pokud se bavíme o délce celého procesu od okamžiku zadržení jenom krátce před začátkem ruské invaze na Ukrajinu až po propuštění teď na začátku prosince, tak můžeme říct, že na ruské poměry to nebylo vůbec dlouhé. Bylo to necelých deset měsíců. Grinerová si verdikt vyslechla už v srpnu, méně než půl roku od chvíle, kdy ji na moskevském letišti Šeremeťjevo zadrželi po příletu z New Yorku a na letištní kontrole u ní objevili náplně do elektronické cigarety s konopným olejem. 

Přitom v Rusku není vůbec nic výjimečného, že člověk stráví ve vazbě rok i víc, než vůbec dojde na samotný soudní proces. Takže v tomto ohledu to bylo v případě Grinerové ještě poměrně rychlé. Technicky vzato ta výměna se ani nemohla uskutečnit dřív, než bude mít za sebou odvolání vůči onomu devítiletému trestu, který dostala. To ruský soud zamítl koncem října. Vzhledem k tomu, že celá tato kauza se odehrála navíc v době mimořádně napjatých vztahů mezi Ruskem a Západem, tak je možná až s podivem, že se k Grinerovou podařilo dostat ven takto relativně rychle.

Devět let za náplň plnou konopného oleje v elektronické cigaretě? 
Ano. Přesně tak. Ona to nepopírala. Namítala, že se tak stalo nedopatřením, že si ten konopný olej s sebou vzala omylem, když se balila ve spěchu.

Trest za takový prohřešek si odpykávala v jakém vězení? V jakých byla podmínkách?
Nejdřív byla ve vazební věznici v moskevské oblasti, a potom, co soud zamítl její odvolání a verdikt se stal pravomocným, ji převezli do trestanecké kolonie v mordvinsku, to je na východě evropské části Ruska. S jistotou se dá říct, že ani v jednom případě to rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Podmínky v ruských věznicích se nedají zdaleka srovnávat s těmi evropskými. Systém ve svém základu staví na systému gulagů a na předpokladu, že si zařízení mají na provoz sama vydělat, takže vězni tam často dlouhé hodiny pracují, často třeba šijí uniformy na zastaralých strojích, to je koneckonců i případ kolonie, kde byla Grinerová.

Obecně lékařská péče odpovídající kvality v ruských věznicích je něco jako science fiction, takže pravidlo číslo jedna je hlavně neonemocnět, což se lépe říká, než realizuje v prostředí, kde je hojně rozšířená třeba tuberkulóza. V neposlední řadě je to prostředí, které je prorostlé od shora dolů šikanou, ať už ze strany spoluvězňů, tak dozorců, přičemž Grinerová byla, můžeme říct v tomto ohledu mimořádně zranitelná, protože je to za prvé cizinka, za druhé černoška a za třetí navíc lesba. Nicméně v její prospěch zřejmě hrálo to, že je to sportovní celebrita světového formátu. Patří skutečně k nejlepším hráčkám v historii americké basketbalové NBA, dvakrát získala olympijské zlato i titul mistryně světa. Navíc i když se její blízcí a přátelé nejdřív snažili případ příliš nemedializovat, nakonec rozpoutali obrovskou mediální kampaň za její propuštění. 

I když není vyloučené, že i přes toto všechno se jí ve vězení nestalo něco opravdu nepříjemného, tak se dá předpokládat, že kdyby byla naprosto neznámou, anonymní osobou, tak by tamní zacházení mohlo být podstatně horší.

Sportovkyně za „obchodníka se smrtí“

Ten příběh se nicméně dále rozvíjí, je bohatší než to, co jsme tady společně popsali. Spojené státy americké totiž Grinerovou vyměnily za ruského obchodníka se zbraněmi Viktora Buta. Proč zrovna za něj?
To je jedna z těch nejzásadnějších otázek, proč mělo Rusko takový eminentní zájem právě na Butovi. Jeho jméno se neobjevilo zčistajasna, v jednáních o výměnách vězňů mezi Moskvou a Washingtonem figurovalo už roky. Poprvé se o jeho výměně spekulovalo už někdy před víc než deseti lety. Jak teď po výměně za Grinerovou připustil někdejší poradce Donalda Trumpa pro národní bezpečnost John Bolton, jednání o výměně Buta se vedla i za jeho působení v Bílém domě, a to konkrétně za bývalého amerického mariňáka odsouzeného za špionáž, Paula Whelana. Tuto výměnu měl ale podle Boltona odmítnout přímo prezident Trump. Nicméně otázkou je, čím je pro Moskvu konkrétně But tak důležitý, co citlivého na koho ví nebo na koho je to důležitý kontakt. Připomenu, že třeba britský deník The Guardian už někdy před dvaceti lety psal, že But má být údajně bývalým agentem KGB, což i kdyby to nebyla pravda, tak se dá předpokládat, že nějaké kontakty na ruské nebo sovětské tajné služby mít mohl, protože jenom stěží by realizoval takové obchody se zbraněmi a v takovém rozsahu, kdyby neměl to, čemu se v ruském prostředí říká „kryša“, střecha neboli jakési krytí na vysokých místech.

Říkala jsi, že se o výměně Buta uvažovalo už někdy před deseti lety. To znamená, že byl vězněný ve Spojených státech už takto dlouho?
Přesně tak. Ve Spojených státech si odseděl něco přes dvanáct let, tedy zhruba polovinu z pětadvacetiletého trestu, který tam dostal. Ale ze začátku byl vězněný v Thajsku. Americké služby mu byly na stopě dlouhé roky, byl to svého času jeden z nejhledanějších zločinců planety, protože dodával zbraně snad do všech myslitelných konfliktů své doby od Latinské Ameriky přes Afriku, Blízký východ až po Asii. Obcházel všechna možná zbrojní embarga, podle Belgie pašoval i diamanty, pral špinavé peníze. Proto ostatně ta přezdívka „obchodník se smrtí“. Ale nakonec po letech skrývání padl do léčky, kterou na něj v roce 2008 nachystali američtí agenti. Konkrétně ho tehdy vylákali do Thajska pod záminkou uzavření obchodu s kolumbijskými povstalci z FARCu, revolučních ozbrojených sil Kolumbie, na dodávky raket země-vzduch. Při tom jakémsi imaginárním obchodu ho zatkli a trvalo pak další dva roky, než Thajsko Buta vydalo do Spojených států.

Butův příběh inspiroval například i filmaře k vytvoření snímku Obchodník se smrtí s Nicolasem Cagem. Asi tak zná jeho příběh široká veřejnost. Viktor But se už stihl po výměně vyslovit na podporu Putina a invaze na Ukrajině, jak jsem zaznamenal. Dá se trochu zaspekulovat, jaké má Kreml teď asi s Butem plány?
V první řadě ještě na palubě vládního speciálu ho velmi vydatně prohnali propagandistickým masomlýnkem, čehož se sám viditelně ochotně účastnil. Videa s ním zveřejnily ruské státní agentury, dal taky velký rozhovor televizi RT, dříve Russia Today. Jeho kauza je totiž hodně sledovaná i v Rusku a má, řekněme poměrně velký propagandistický potenciál, protože ruští státní představitelé, státní média často a ráda používají heslo, které by se dalo volně přeložit jako „svoje přes palubu neházíme“, což se snaží demonstrovat právě na jeho případu. Prezentují ho navíc jako někoho, kdo údajně neprávem trpěl jenom proto, že je Rus. Snaží se jeho věznění prezentovat jako údajně politicky motivované a jako případ údajné rusofobie. Navíc v kontextu invaze na Ukrajinu But propagandě vydatně posloužil svým prohlášením, že by byl prý ochotný jít bojovat na Ukrajinu jako dobrovolník.

Už se ale v jeho případě rýsuje dost možná jiné angažmá. Teď zkraje týdne předseda poslanecké frakce nacionalistické strany LDPR Leonid Sluckij informoval, že But se už stal jejím členem, což není úplně překvapivé vzhledem k tomu, že politická kariéra čekala před lety po návratu do Ruska i třeba Marii Butinovou. Dneska to je poslankyně za stranu Jednotné Rusko, ale taky si odseděla určitou dobu ve Spojených státech za to, že se nedeklarovala, že je ruskou agentkou, která prosazovala ruské zájmy. V tomto smyslu možná nacionalisté z LDPR takříkajíc vypálili rybník kremelskému Jednotnému Rusku, když ulovili Buta dříve než ono. Ale třeba deník Politico spekuluje, že by se But údajně mohl vrátit i k nelegálnímu obchodu se zbraněmi. Zvláště ve světle toho, že západní země vyklidily prostor v některých kritických afrických zemích, kde to vakuum velmi rychle zaplnilo Rusko, ale samozřejmě i ve světle toho, že Rusko má teď samo problémy sehnat některé zbraně k nasazení na Ukrajině.

Výměny zajatců nebo vězňů mezi třeba právě Spojenými státy a Ruskem, ty jsou běžné? Nakolik výjimečná je výměna, které jsme byli minulý týden svědky?
Řekněme, že to není nic úplně výjimečného, byť to není záležitost, která by se odehrávala nějak extra často. Ale i navzdory současné, opravdu mimořádně komplikované situaci mezi Ruskem a Spojenými státy si teď v dubnu obě země vyměnily jiné dva odsouzené, bývalého amerického mariňáka Trevora Reeda za ruského pilota Konstantina Jarošenka. Situace je ale obecně taková, že americké ministerstvo spravedlnosti i další americké orgány nejsou zpravidla příliš nakloněné takovým výměnám, protože to podle nich zvyšuje šanci, že i další Američané pak můžou být svévolně zadrženi, aby Rusko mělo páky, jak dostat domů svoje lidi. Nicméně konečné slovo má v tom procesu Bílý dům.

(Ne)výhoda medializace

Nezaznívají nějaké hlasy, že Washington měl být ve vyjedávání s Rusy úpornější, že mohl Buta vyměnit možná za více Američanů? Nekritizuje někdo, že by tam mohl být nepoměr?
Zdánlivě to nemusí vypadat, že by tam byl nějaký nepoměr, je to výměna jeden na jednoho. Jenže v reálu to tak není už jenom proto, co oba dotyční spáchali, a taky že dopadení Buta trvalo roky, stálo to obrovské zdroje finanční i lidské a Rusové zřejmě velmi dobře vycítili příležitost, možná můžeme říct slabinu v Bidenově administrativě, která s nimi byla o Butovi ochotná jednat a která se v budoucnu už nemusí opakovat, až bude v Bílém domě jiný prezident. Díky tomu se jim podařilo dostat domů muže, který byl svého času jedním z nejhledanějších lidí na planetě, s takřka minimálními náklady. Koneckonců bývalý americký ministr zahraničí za Donalda Trumpa, někdejší šéf CIA Mike Pompeo prohlásil, že to vytváří špatný příklad, když Washington mění zloduchy za celebrity a že to není v zájmu americké národní bezpečnosti a Američanů, kteří cestují do ciziny. Podobně někdejší Trumpův bezpečnostní poradce John Bolton tu výměnu dokonce označil přímo za chybu s tím, že to velmi dobře registrují teroristé po celém světě a státy, které porušují mezinárodní právo.

Na druhou stranu Bidenova administrativa byla pod obrovským tlakem ze strany veřejnosti. Manželka Grinerové Cherelle, potažmo kolegyně, kolegové z NBA i další sportovci se v posledních měsících snažili velmi aktivně celou kauzu co nejvíc medializovat v naději, že to nějak případ posune. Grinerové se zastal třeba basketbalista LeBron James, jezdec formule jedna Lewis Hamilton a další. Toto všechno Rusové dobře věděli a sledovali. Zvláštní prezidentský zmocněnec pro jednání o rukojmích Roger Carstens pak připustil, že je Moskva zkrátka v jednu chvíli postavila před rozhodnutí: buď Grinerová za Buta, nebo nic, nebo žádná dohoda nebude, a to přesto, že se Američané snažili do výměny zahrnout i další.

To znamená, že třeba padlo jméno Paula Whelana? Už si ho tady zmínila.
Ano, Paul Whelan, bývalý americký mariňák, je v ruském vězení už čtyři roky. Připomenu, že ho zatkli na konci roku 2018 v Moskvě a obvinili ze špionáže, později odsoudili na šestnáct let. Ten případ je ale specifický oproti Grinerové. I zmiňovaný mluvčí pro americkou národní bezpečnost John Kirby připustil, že je specifický závažností toho, z čeho Rusové Whelana viní. Rusové ho nebudou chtít vyměnit jen tak za někoho. Americká televize CNN už někdy v létě s odkazem na zdroje blízké jednáním o výměnách uváděla, že Rusové měli údajně vznést požadavek na to, aby do ní byl zařazen ještě jeden další ruský občan, konkrétně Vadim Krasikov, což je člověk, kterého loni odsoudili na doživotí v Německu za vraždu Čečence Zelimchana Changošviliho. To byla vražda za bílého dne přímo uprostřed Berlína v létě 2019. Jenže ruský požadavek je v tomto případě pro Washington velmi obtížně realizovatelný, protože Krasikov si trest neodpykává ve Spojených státech, ale v Německu. 

Takže Rusové vlastně chtějí něco naprosto nestandardního. Němci by museli souhlasit s takovou výměnou.

Zmiňovala jsi některé reakce ze Spojených států. Jak naopak komentují tu výměnu ruská média? Jsou, přepokládám, nadšená...
Pokud se bavíme o státních nebo státem kontrolovaných médiích, tak tam můžeme říct, že  návrat Buta ždímají na maximum. V prvních dnech akcentovala hlavně všechna ta prohlášení o tom, že by byl prý ochotný jít jako dobrovolník bojovat na Ukrajinu. Všímala si pochvalných komentářů na adresu Vladimira Putina. Koneckonců pro ruskou propagandu je to i šance, jak v uvozovkách zamáznout velmi kontroverzní výměnu vedoucích členů ukrajinského Azovu, které Kreml nejdřív líčil jako úhlavní nepřátele, antikristy, aby je pak bez okolků nechal vyměnit za Putinovi blízkého podnikatele Viktora Medvedčuka. Takže v porovnání s tím tato výměna Moskvu téměř nic nestála a získala hodně.

V podcastu byly dále využity zvuky z CBS, MSNBC, Fox News, Guardian News, Lord of war (2005), The Daily, NY Times, Russian Federal Security Service, Global News, WION.