Podobně jako řada jiných sci-fi dneška vykresluje maďarský animovaný film postkatastrofickou budoucnost Země jako ostrovy života soustředěného do určitých oblastí. Zbytek planety je poušť.
Český film Úsvit režiséra Matěje Chlupáčka se věnuje přijímání intersexuality a morálce korporátního světa. Baťu ukazuje jako byznysmena, který se neštítí „ohýbat“ věci ve prospěch vlastního obchodu.
Problémy Evropy se proměňují, ale dilemata, která to přináší, se mění pozoruhodně málo. Filmy Jean-Pierra a Luca Dardennových tak zatím takřka nestárnou.
Druhý americký film původem íránského režiséra Babaka Jalaliho není zvlášť originální a jeho rizikem je, že zážitek z něj bude efemérní. Je to ale velmi milý, pozitivně a empaticky vyznívající snímek.
Hollandová se ve svém novém filmu věnuje temné hodině evropské humanity, která nastala poté, co Lukašenko začal v roce 2019 na bělorusko-polskou hranici ve velkém dovážet uprchlíky z Blízkého východu.
Společným jmenovatelem příběhů jsou životy ničené nebo zastíněné rozsáhlou chobotnicí drogového násilí, ale pro řadu diváků bude sama nejasnost příběhu značnou překážkou.
Mimo jiné díky výborným hereckým výkonům v čele s Cillianem Murphym je Oppenheimer intenzivní, v nejlepších momentech strhující podívaná.
Film graduje právě jako morální drama o síle a moci.
Sebeuvědomělá cukrkandlová komedie Grety Gerwigové uvádí do hraného filmu ikonickou panenku, která na generacích dětských duší napáchala stejné množství užitku i škody.
Sedmý díl akční série nešetří akčními atrakcemi (o ty tu přece jde především), ale staví na současně působící zápletce. Mocnou zbraní je takzvaná Entita, umělá inteligence, která se vymkla kontrole.
Dvanáct mikropříběhů jednoho domu. Partneři se tu nacházejí v často dosti bizarních situacích, které snímek sleduje s načernalým humorem. Filmem jako režisér a scenárista debutuje herec Denis Šafařík.
Transformers (nejen nový díl) opět potvrzují, jak je současná popkultura fixovaná na koncept mnoha paralelních vesmírů, multiverz a portálů mezi nimi. Kdy se to divákům přejí?
Do českých kin vstoupil Aftersun jako festivalový miláček, který Paulu Mescalovi vynesl nominaci na Oscara a který se i přes nevelký komerční úspěch objevil na množství seznamů nejlepších filmů roku.
Kriminálka Noc 12. velmi přístupnou filmovou formou znepokojuje diváky. Sahá přitom do maskulinního svědomí v otázkách společenské nerovnosti. A toho, kam muži obvykle nedohlédnou.
Kromě své regionální rodiny Falcon Lake patří také do skupiny velmi silných ženských debutů, které charakterizují současnou festivalovou kinematografii a patrně ji i promění do budoucna.
Město zločinu a úzkosti||Pavel Sladký|Film|Premiéry Pavla Sladkého
Letošní francouzský počin je hned dvoudílný se stopáží přes čtyři hodiny. Jedničku, která má podtitul D’Artagnan, dávají kina po celém světě včetně těch českých právě teď.
Filmová dramatizace událostí, které předcházely vzniku nyní ikonických bot se jménem basketbalisty Michaela Jordana, nadchne zejména příznivce telefonních hádek a velkých „amerických emocí“.
Veľká Mača (Slovensko)||Pavel Sladký|Film|Premiéry Pavla Sladkého
Snímek pojednává o pět let staré vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky a o souvisejících událostech. Nabízí ale víc než přehlednou rekapitulaci událostí.
Dokument skládá portrét ženy skrz její vlastní slova. Prostřednictvím vzpomínek na partnera i literárních oblíbenců nechává Kareninovou, mýtus za titulky, jak ji sám režisér nazývá, najít samu sebe.
Dokumentární tragikomedii, jak jí říkají, natáčeli Pecháčková a Klusák tři roky. Zaznamenali řadu paradoxních i vyhrocených situací, věnují pozornost ale také různým poetickým detailům.
Ti, co čekají starého Macklemora a nové Can't Hold Us, budou pravděpodobně alespoň trochu zklamaní. Ti, co čekají žánrový posun a songwriterské dozrání, budou zklamaní asi ještě o něco víc.
Idan Haguel nemá zdaleka tolik koncepční filmařské dovednosti ani důslednosti, aby film dovedl k palčivému obrázku současnosti, nejen té izraelské. Podobně jako jeho postavy si vlastně neví rady.
Slunce praží, prázdniny jsou v nedohlednu a všechno na světě se zdá být možné – i tenhle zdánlivě předem prohraný hokejový souboj Davida s Goliášem, který působí jako nejdůležitější moment života.
Norský režisér Kristoffer Borgli více než ústřední pár satirizuje povahu současného světa. Ukazuje, jak snadné je stát se slavným prakticky pro nic i jak sebestředná společnost 21. století je.