Předák Klement Gottwald tehdy vyhlásil, že „socialistická zákonnost bude metodou vlády, základní politickou směrnicí podmíněnou konkrétní situací třídního boje“.
„Vznikly a fungovaly pouze na základě stranického rozhodnutí komunistické strany až do jejich zrušení v prosinci 1989. Základem demokratického státu je, že ten má v rukou ozbrojené složky. “
Když před speciálním Národním soudem měl stanout Jan Antonín Baťa, byla to velká událost. Cílem bylo především odsoudit kapitalistický liberální systém a také ho zdiskreditovat.
Básník Ivan Blatný prožil většinu života v exilu, a přesto, že stále psal, jeho básně končily v odpadkovém koši. Setkání s ošetřovatelkou v blázinci se pro něj stalo osudným.
„Matocha patří mezi vysoké duchovní, kteří po únoru 1948 nezaujali kladný postoj k lidově demokratickému zřízení v Československu a navíc se spojili se západní špionážní službou,“ zapsala StB.
Po únoru 1948 byl Šváb dál povyšován, až se v září 1950 stal náměstkem ministra národní bezpečnosti. S jeho působením v bezpečnostních složkách je spojeno využívání nezákonných vyšetřovacích postup.
Za první republiky psal pro katolický i vládní tiskt, v letech protektorátu patřil k novinářům podporujícím nacistickou okupační správu. A co následovalo po druhé světové válce? A po únoru 1948?
Hladký průběh komunistického převratu v únoru 1948 byl umožněn i tím, že se nesešli poslanci. Předseda tehdejšího Národního shromáždění Josef David je nesvolal. Dobrovolně – nebo pod nátlakem?
„Odmítáme se vší rozhodností snižující a urážlivé výroky ministra informací Václava Kopeckého o úrovni a ceně vysokoškolského studia,“ stálo v prohlášení, které podepsal Vladimír Peška.
Necelé dva měsíce po zrodu Československa vznikla z rozkazu vrchního velení Hradní stráž. Ve 20. a 30. letech minulého století šlo o jedinou plně profesionální jednotku československé armády.
Na konci války v roce 1945 Rudolf Slánský zažíval vrchol svojí kariéry. Po šesti letech ale přišlo uvěznění a strmý pád. 70. výročí politického procesu připomíná seriál Radiožurnálu.
Nástup komunistů do vedení Československa zasáhl všechny oblasti společnosti: od ideových odpůrců, třídních nepřátel a nepřátel přátel. Do soukolí se tak dostali i lidé jen za to, že psali básně.
Česko||Mikuláš Kroupa|Historie|Příběhy 20. století
Rodák z Prahy Zdeněk Zelený vyrůstal v katolické rodině a jeho otec byl ruským legionářem. Už v mládí našel zalíbení ve skautu, později se dokonce zapojil do nelegální činnosti této organizace.
Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale od roku 1946 až doposud zastávaly post pražského arcibiskupa pouze čtyři osoby. Nástup Dominika Duky, někdejšího „vězně svědomí“, byl v roce 2010 vítán.
Za všechny nezdary mohl třídní nepřítel. Na venkově to byl prohnilý pozůstatek předmnichovské republiky. Úspěšní sedláci, kteří nesouhlasili s překotnou kolektivizací, si vysloužili označení kulak.
Narodil se v Pruszkově u Varšavy, jako tříletý se s rodinou přestěhoval do Teplic. Po výcviku na navigátora 311. československé perutě absolvoval přes 500 hodin operačních letů. Zemřel v Izraeli.
„Nejhorší to bylo, když jsme šli z té Nerudovky. Skleslí, schlíplí, beze slova. My jsme vůbec nevěděli, co k tomu říct. A když jsme pak slyšeli Gottwalda v rádiu, to byl konec.“
Češi jsou hluboce rozpolcený národ. Dějiny se na našem území různým způsobem zauzlovaly a výsledkem je, že téměř každé důležité výročí vyplaví na povrch nejrůznější národní dilemata či přímo traumata.
Po únoru 1948 komunistický režim stavěl vysoké pece a ocelárny, rozorával meze a likvidoval živnostníky. Československo brzy začalo za vyspělými zeměmi zaostávat.
Sedmdesáté výročí komunistického převratu v Československu se kromě poctivé historické reflexe stalo i příležitostí pro poněkud povrchní a hlavně nepravdivé srovnávání tehdejší a dnešní situace.
