Výstavu Století českých zednářů připravili sami členové lóží. A možná k další takové výstavě dojde až za sto let, neboť ne všichni zednáři mají rádi pozornost a dovolí své rituální předměty ukazovat.
V přízemí libereckého centra Forum pořádá nestátní nezisková organizace proFem do 18. října 2023 výstavu, která může změnit představy a očekávání veřejnosti o obětech a podobě sexuálního násilí.
Výstava českých sklářů na tomto festivalu se jmenuje Czech Glass a má podtitul Fragile. Koncipována je tak, že má vyzdvihnout jedinečný autorský styl každého z nich a má ukázat i odlišné postupy.
Česká oděvní návrhářka Liběna Rochová svou práci předvedla na výstavách a přehlídkách po celém světě, například v Rakousku, Německu, ve Spojených státech i v Japonsku.
V září probíhá olomoucký Street Art festival. Výstava pouličního umění probíhá ve spolupráci s Univerzitou Palackého a vystaví například tvorbu Františka Palackého.
Roky trvající soudy o cyklus obrazů Alfonse Muchy se uzavřely dohodou. Malířův dědic souhlasil se stažením žaloby a spoluprací na umístění uměleckého díla v Praze. Zasáhnout ještě může další příbuzná.
Jan Hochsteiger se zmrzlinářskému umění vyučil na univerzitě v italské Bologni. Zmrzlinářství se věnuje už 20 let a zmrzlinářské stroje, které jsou součástí sbírky, také rád zkouší v chodu.
„Je to nadčasové a pro první republiku ikonické dílo. Podle mne je to Škodova nejlepší práce,“ je přesvědčený kurátor výstavy Škodových soch v Hradci Králové.
Co může mít móda společného s uměním? V kontextu 60. let minulého století to odkrývá nová výstava Fashion Paradox – Móda X Umění, která je aktuálně k vidění v pražském Museu Kampa.
„Nejsou zde jen křesťanské výjevy. Josef Váchal se orientoval na hinduismus a buddhismus, cvičil jógu. Jsou zde i zednářské symboly a citát z Bhagavadgíty," popisuje výstavu místností její kurátorka.
V areálu Eurocentra se veřejnosti do neděle 13. srpna 2023 představí na 40 firem. Některé jsou na tradiční akci poprvé. Hostem slavnostního zahájení přehlídky byla paní Eva Pavlová.
Nová sbírková expozice 1939–2021: Konec černobílé doby v Národní galerii v Praze nabízí myšlenkovou mapu, která vypovídá nejen o estetických hodnotách doby, ale také o společenském kontextu.
„Klimabox přijde do našeho depozitáře, tam se dílo zabalí, tím se vyrovnávají teploty a jednotlivé vlhkosti. Prostředí pro dílo zůstává totožné v rámci balení a potom odvozu,“ říká ředitel galerie.
„Medvídci mě uchvátili, když jsem je viděla v roce 2011 na mezinárodní výstavě. Pak jsem se pídila po tom, jak medvídka vyrobit,“ vypráví Lenka Přesličková.
„Ženy mohly být část týdne pežetkami, tedy že pracovaly v polních kuchyních. Pak ale taky nosily zprávy a vyráběly ruční granáty. Chtěli jsme zkrátka narušit stereotyp,“ vypráví kurátorka.
Pohled na 50. léta jinak. „První, co by vás napadlo obecně ve veřejném prostoru – procesy, Slánský, Milada Horáková, Toufar... Snažili jsme se vystoupit z těch jednoduchých razítek,“ popisuje Stehlík.
O vernisáž byl velký zájem jak mezi krajany, tak i Američany, které Česko zajímá. A v New Yorku měla premiéru i fanfára speciálně složená pro otevření výstavy.
Výstava je „z velké části výsledkem práce, vynalézavosti a vášně Henriho-Paula Nargeoleta“, který se měl zúčastnit jejího slavnostního zahájení, uvedl jeden z kurátorů výstavy Pascal Bernardin.
Ztracená Evropa na samém okraji vzpomínek. To je název výstavy otevřené na jedné z univerzit ve Washingtonu, kde prezentují své snímky tři čeští fotografové a dokumentaristé.
Po Varšavě visí plakáty, které zvou na výstavu čínského politického karikaturisty Badiucaa. Jeho výstavám se Čína skrze ambasády pravidelně snaží zabránit. A nebylo tomu jinak ani v případě Polska.
„V pruhu, který se táhne od Albánie až po baltské státy, byly zřizovány tábory, kde bylo vězněno asi milion a půl lidí. Zemřelo asi 130 000,“ popisuje historik Muzea paměti XX. století Petr Blažek.
„Tímto rozhodnutím tento spor končí. Muzeum Allarda Piersona musí tyto umělecké poklady vrátit státu Ukrajina, nikoliv muzeím na Krymu,“ uvádí se v rozhodnutí nejvyšší soud.
Jiří Novotný a Milan Bednář jsou členy Clubu sběratelů hracích karet. Znají pravidla her, historii karet i gamblerství. „V Číně se zpočátku hrálo s penězi,“ vysvětlují.
„Roháč obecný má velká kusadla, ale zaútočí s nimi jen na jiného roháče. Na člověka nikoliv, jenom bychom ho museli vyprovokovat,“ doplňuje etnolog Petr Šípek.