EU marně čeká na reformní kroky italského premiéra Berlusconiho
Sliby chyby. Tak by se dal nazvat dosavadní váhavý postup italského kabinetu. Ohlášená reformní opatření a údajné razantní kroky jsou zatím v nedohlednu a parlament se jich dočká nejdříve příští týden, kdy je Berlusconi předloží poslancům. Z mnoha stran se proto na předsedu vlády snáší kritika a stále hlasitěji zní obavy, že Itálii čeká řecká cesta.
„Daný čas skončil! To, co si myslíme, že je potřeba udělat, to říkáme už dlouho. Je nutné zaměřit se na růst a rozvoj, nejen na krytí vysokého dluhu, protože bez toho budeme mít po čase stejný problém. Bez fungující ekonomiky nemůže nikdo spoléhat na budoucnost. Musíme proto přijmout opatření jak pro zaměstnance, tak pro podniky. Itálie nezaznamenává dostatečný růst už 10 let a navíc je mnohem nižší než v ostatních evropských zemích,“ říká prezident průmyslové unie z Prata, metropole italského textilního průmyslu, Riccardo Marini.
Podle něj Berlusconiho kabinet tak neplní předvolební sliby a země se de facto nachází už v nastaveném čase.
Je pravda, že Řím s konkrétními kroky otálí trochu i kvůli uražené ješitnosti: Berlusconiho totiž více než rozladil úsměv na tváři Angely Merkelové a Nicolase Sarkozyho poté, co se spolková kancléřka a francouzský prezident měli na nedávném summitu Evropské unie vyjádřit k přislíbeným italským reformám, na druhé straně ovšem italskou vládu mnohem více brzdí domácí politická scéna a spolu s ní především odbory, které v rámci celé Evropy patří k nejsilnějším.
„Ano, bezpochyby mají velkou moc. Nedávno jsme tu měli případ největší italské automobilky Fiat, která změnila svůj systém vztahů s odbory a vyjednala větší flexibilitu práce. Jedinou výjimkou byl FIOM, extrémistický levicový odbor kovodělníků. Právě ten hájil zaměstnance, kteří v jedné fabrice sabotovali montážní linky. Nakonec vše řešil soud, přesto tito pracovníci nemohli být propuštěni,“ vysvětluje Marini.
Italské odbory mají výjimečné postavení
Italské odbory mají skutečně výjimečné postavení a všichni se jich bojí. V podnicích, které mají více jak 15 zaměstnanců, a ve státní správě, tak není prakticky možné dát někomu výpověď. Zvýhodněni jsou pak hlavně starší lidé. Všichni totiž mají automaticky zajištěné zvyšování platu i kariérní růst, což znevýhodňuje mladé ve věku od 25 do 35 let, jejichž nezaměstnanost se nyní pohybuje kolem 27 procent.
Nerozhoduje totiž jejich vzdělání a schopnosti, podniky si nemohou vybírat pracovníky podle kvality. To chce Berlusconi změnit a stejný požadavek má i Evropská unie. Odbory jsou však proti a představují tak brzdu ekonomického růstu. Pro další vývoj v Itálii není nezanedbatelný ani problém takzvaného bohatého severu a chudého jihu a snahy některých politiků o rozdělení Apeninského poloostrova na dva státy.
„Ano, to je pravda, rozdíl mezi severem a jihem Itálie je dost podstatný, ale já mluvím o jednotné Itálii, ne o Itálii rozdělené. Já věřím, že Evropská unie je schopná postupovat racionálně a pak se současné problémy musí překonat. Samozřejmě je nutné nalézt správná řešení, protože nikdo není imunní, ani Francie, ani Německo. Problémy jednoho státu jsou problémy všech,“ říká Marini.
Je třeba spojit síly a čelit problémům
Podle něj udělala Evropská unie chybu na samém začátku, protože dříve než měnovou unii bylo potřeba vytvořit evropskou vládu a tím předejít současným potížím. Dnes je ovšem nutné spojit síly a čelit společně těmto problémům a hlavně zabránit tomu, aby se v budoucnosti neobjevily znovu.
I z tohoto důvodu je podle něho zároveň nemyslitelné, že by situace došla tak daleko, že by Itálie mohla následovat Řecko, jinými slovy, že by hrozilo její vystoupení z eurozóny:
„Ne, nemyslím, že by to bylo možné, protože Evropská unie se nemůže vrátit zpátky, ke společenství bez eura. Situace Řecka je řešitelná. Jedná se sice o značnou částku, ale ne natolik velkou, aby Evropská unie nebyla schopná situaci čelit. Kdyby se do podobné situace jako Řecko dostala Itálie, Evropská unie by nemohla čelit tak vysokému dluhu, jako je ten italský, který dosahuje 1,9 bilionu. Ne, taková možnost neexistuje. Je potřeba realizovat opatření, která by umožnila snížit státní dluh, snížit deficit a současně také podpořit růst - uvést ekonomiku do pohybu. To je absolutně nutné,“ dodává Riccardo Marini.
V každém případě jsou Italové na tahu, aby se situace na evropské šachovnici ještě více nezkomplikovala.
