Vláda představila novou pomoc pro podnikatele. ‚Až teď napravuje chyby,‘ říká ekonomický redaktor

Na začátku tohoto týdne se rozeběhl nový a dlouho očekávaný program COVID Gastro Uzavřené provozovny. Původně měl být pouze pro gastronomii, nakonec ho v lednu vláda rozšířila i pro všechny další uzavřené provozovny, které zatím žádnou přímou podporu nedostaly. To byla poměrně zásadní novinka, i když v tomto týdnu – krátce poté, co byl spuštěn příjem žádostí – se ten systém potýkal s prvotními problémy. I v polovině týdne se ještě někteří podnikatelé nemohli do toho systému přihlásit, protože byl přetížený. Ministerstvo průmyslu to vysvětlovalo tím, že zároveň dobíhá další program, COVID Nájemné, jeho druhá výzva. Teď se to vše schází. Zároveň byly v lednu ohlášeny nové programy, například pro lyžařská střediska, a prodloužení dalších programů, které pokrývají například příspěvky na nájemné.

Jen pro představu, v jakém stavu jsou v tuto chvíli podnikatelé a jejich provozy, tři čtvrtě roku, nebo skoro rok po začátku koronavirové krize?
Myslím si, že teď ta situace začíná být opravdu kritická, můj dojem vychází z toho, že jsem v tomto měsíci mluvil s celou řadou podnikatelů, které koronavirová krize a vládní opatření nějak zasáhly. Teď jim začínají docházet peníze a rozhoduje se o tom, jestli to položí, nebo vydrží a pokusí se své podnikání nějak zachránit.

Ale je to opravdu dlouhá doba, protože některé provozovny v podstatě šest až sedm měsíců nemohly normálně fungovat. Je jasné, že jejich finanční zásoby se tenčí a nejsou bezedné.

V rozhovorech mi podnikatelé často říkali, že vydrží už možná tak jeden měsíc, pak už jim zkrátka nezbydou žádné peníze na splácení úvěrů, leasingu. Pak samozřejmě musíte projevit velkou empatii, když od nich slyšíte, že se bojí, že za měsíc budou muset vyhlásit bankrot, protože už nebudou mít na splátku hypotéky. Bojí se, že jim banka vezme bydlení a oni s celou rodinou skončí na ulici. I takovéto případy momentálně jsou reálné, jsou to situace, které můžou klidně nastat. Situace se samozřejmě liší podnik od podniku. Je těžké to nějak generalizovat, vždy záleží na tom, jak velké finanční rezervy daný podnik měl, jaké jsou jeho fixní náklady atd.

Ale obecně lze říct, že se blížíme do bodu, kdy už to podnikatelé opravdu nemusí příliš dlouho vydržet.

Za ten necelý rok jsme tu svědky velmi živé diskuze k tématu, jakým způsobem se k podnikatelům zachoval stát. Jaké programy už běží a jakou pomoc to pro podnikatele znamenalo?
Programů je opravdu hodně, napočítal jsem jich přibližně 25, ale záleží na tom, co všechno do toho součtu zahrnete.

Existují různé programy od Antiviru až po speciální podpory například pro školy v přírodě. Máme tu všemožné COVIDy – COVID Bus cestovní ruch, kultura, ubytování, COVID nájemné atd. Je poměrně těžké se v nich zorientovat, jedno mají ale společné: jsou postaveny na kompenzacích nákladů nebo na nějakém propočtu: typicky je to částka krát něco, například počet pokojů, počet zaměstnanců, počet sedaček, počet lanovek, případně ještě krát počet zavřených dnů. Podle toho se vypočítává podpora. Jinými slovy stát zde zvolil přístup vyplácení podpory po segmentech. Snaží se pro dané odvětví najít vždy nějaký vhodný mechanismus, který by pro ně byl adekvátní, a nějakým způsobem kompenzovat náklady, jež by měly být – alespoň jak se to vláda snaží prezentovat – objektivní. Zároveň ale spousta firem propadává pomyslným sítem, na žádnou pomoc zatím nedosáhly. Nejsou to pouze hospody, které jsou asi nejvíce vidět a slyšet, protože je to takový dobře medializovatelný segment. Ale třeba malý obchod fakticky dosáhne jen na nájemné, ještě tedy ne na celé, protože stát proplácí pouze polovinu. Majitel takového obchodu dostane kompenzační bonus a to je v podstatě vše, případně může dostat ještě ošetřovné. Samozřejmě otázka je, jestli takový podnik pak zvládne něco prodat on-line, pokud třeba nemá za sebou zázemí nějakého velkého řetězce a nemá prostředky na to, aby si rychle zřídil internetový obchod. Má nulové tržby a peníze mu v podstatě leží na skladě ve zboží, pokud se ho už nemusel zbavit, což by mu samozřejmě přineslo další ztráty. Teď tedy čerpá půlku nájemného a 15 tisíc jako kompenzační bonus, do toho ale mohou běžet nějaké náklady. Nově by si mohl zažádat ještě o COVID Gastro Uzavřené provozovny. Ale ta podpora není úplně vysoká.
Další věc – tím sítem propadávají například dodavatelé do zavřených provozoven. Ty teď mohou čerpat v podstatě pouze Antivirus B, což je ale příspěvek na část výplaty. Zaměstnanec musí být na překážce. Stát proplatí pouze část výplaty – 60 %, zbytek zaměstnavatel musí zaplatit ze svého. Ale toho zaměstnance nemůže přeřadit například jinam, protože musí být nadále na překážce, pokud si chce zachovat ten příspěvek. Dodavatelé do provozoven jsou tedy ve velmi složité situaci. A to se bavíme například o pivovarech, o řeznictvích, pekárnách a spoustě podobných segmentů. Dále jsou tu velkoobchodní přeprodejci, kteří dodávali zboží do maloobchodu.

Částečně měl tento problém řešit program Agricovid Gastro, který spravuje ministerstvo zemědělství. Ten byl směřován na výrobce potravin a nápojů. Ale zatím není úplně jasné, jak velký zájem o tento program bude. Ministerstvo zemědělství nechce zveřejnit průběžná čísla o počtech žádostí. Mluvil jsem s některými podnikateli, kteří by o tento program teoreticky mohli mít zájem, podle nich se jim to nevyplatí, protože tento příspěvek by se jim zkrátil o jiné dotace, například o Antivirus nebo o Nájemné.

Dostali by pak třeba jen pět, deset tisíc, nebo vůbec nic. Pak pro ně postrádá jakýkoliv smysl si o takový příspěvek žádat. Další problém je, že to všechno trvá strašně dlouho. Například COVID nájemné. Ještě nejsou podány a vyhodnoceny všechny žádosti, nebyly tedy vyplaceny všechny příspěvky – to se bavíme o období léto 2020. Ti podnikatelé už ty nájmy museli dávno uhradit a teď jen čekají zpětně na proplacení. Abychom nekřivdili ministerstvu průmyslu a obchodu, tak to tvrdí, že příspěvky vyplácí hned, jakmile žádost schválí, je tam prodlení maximálně týden. Ale to neřeší problém, že podniky momentálně čekají na nájemné na třetí kvartál, ale už museli zaplatit nájem za čtvrtý kvartál – to je žádost, která se teprve teď rozbíhá. Chvíle, kdy tyto peníze dostanou, je momentálně v nedohlednu. A pak jsou tu i programy, které se teprve chystají – nebo jsou připravené, ale ještě se nezačalo s podáváním žádostí. To je například program COVID Ubytování II, kde by to posílání mělo začít příští týden.

Takže ta pomoc je tu vlastně v permanentním skluzu, když se na to díváme perspektivou podnikatelů. Mají naopak, s některými programy dobré zkušenosti?
Celkově platí, že kompenzační bonusy, příspěvek, který podnikatelé dostanou celkem rychle a není příliš složité si o něj zažádat – a podobně to platí o programu Antivirus, který proplácí výplaty zaměstnancům – tam je rychlost velmi pružná. Na druhou stranu v případě Antiviru si podnikatelé stěžují, že to akorát předají zaměstnancům a nic z toho nemají.

V zahraničí se hodně mluvilo i o roli dalších aktérů – když odhlédneme od toho, jakým způsobem se může chovat vláda – od aktérů, kteří jsou zapojeni do podnikání a mohou v krizové situaci vypomoci alespoň trochu. Jde třeba o banky, o pronajímatele prostor atd. Fungují v Česku odklady splátek nebo zmrazení úroků atd.?
V současnosti je podle mne situace trošku mlhavá. Po jarní vlně tu šest měsíců platilo splátkové moratorium, které na podzim skončilo a teď je to pouze na firmách, případně na domácnostech, jestli se dohodnou s poskytovateli úvěrů. Ta situace se poměrně těžko mapuje, protože na jedné straně podnikatelé říkají, že jim banka rovnou řekla, ať nežádají, že jim zkrátka další odklad nepovolí. Když se pak chcete dopátrat nějakých oficiálních čísel od bank, pošlou vám vyjádření, z něhož vyplývá, že zájem je naprosto minimální a i velké banky hlásí počty žádostí ze strany firem v řádech několika desítek, nižších stovek. Z oficiálních statistik to vypadá na minimální zájem. Na druhou stranu z toho sektoru zaznívá, že banky nejsou ochotné. Těžko říct, co si z toho odnést.

Vláda ústy především ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka tvrdí, že dělá, co může. Teď se zaštiťuje tím, že by podnikům měly pomoct i nové programy. Co se tedy zavádí nového a na jaké oblasti se ty programy soustředí?
Asi bychom mohli začít od programu COVID gastro uzavřené provozovny. Vláda ho oznámila už v prosinci, ale tehdy měl být pouze pro gastronomii. V lednu byl nakonec rozšířen pro všechny provozy, které vláda zavřela. Každý má nárok na 400 korun za zavřený den na jednoho zaměstnance a peníze pak může utratit za nějaké další fixní nebo provozní náklady, použít je například na splátky úvěrů.

To byl program, od kterého všichni hodně očekávali, protože by zajistil podporu i podnikům nebo provozovnám, které se nevešly do žádného speciálního programu, jako jsou například fitness centra, bazény, sauny nebo menší prodejny. Tyto provozy v podstatě dosáhly pouze na Antivirus, COVID nájemné, případně majitel na kompenzační bonus. Má to samozřejmě háčky. Zaznamenal jsem velmi kritické reakce podnikatelů, které překvapilo, že tam je podmínka poklesu tržeb ve čtvrtém kvartálu minulého roku meziročně o 30 %. Ona ta podmínka sice dává určitý smysl, protože proč podporovat někoho, kdo má tržby 100 % nebo vyšší, je-li někdo takový v této době. Mluvil jsem i s podnikateli, kteří říkají, že nemají tak vysoký pokles, ale třeba jen o 25 %, ale stejně jsou ve finančních potížích. Takže pro ně je tento program vlastně nepoužitelný, jsou už předem automaticky vyloučeni a žádnou podporu nedostanou.

Zároveň jim vadí, že vláda o této podmínce neinformovala předem, vzbudila v nich velké očekávání, že konečně dostanou nějakou podporu navíc, a nakonec přišlo velké zklamání, protože pravidla jsou taková, jaká jsou a oni žádný nárok na podporu nemají.

Další výtka se týká výpočtu podpory. Rozhodující je totiž počet zaměstnanců ke konci října minulého roku. Problém ale je, že během minulého roku firmy zejména z gastronomie propouštěly, takže se to nakonec bude počítat z menšího počtu zaměstnanců, než jaký byl například v roce 2019. Ve výsledku ta suma bude také nižší. Zástupci gastronomie tehdy navrhovali, aby se to počítalo z roku 2019, vidíme to na například na údajích z trhu práce, že hospody propouštějí výrazně vlastně nejvíce v této době.

Teď jste zmínil řadu výtek a výhrad, které přicházejí ze strany podnikatelů, hlavně v tomto případě v gastronomii. Naplňují nové programy sliby, které politici podnikatelům dali a dál dávají?
Existuje určitě více pohledů, jak se na to dívat. Vládě nelze upřít snahu napravit některé chyby nebo nedostatky, které měly ty dřívější programy. Například COVID nájemné z podmínek třetí výzvy – té nové za čtvrtý kvartál – vypadlo, že nájemce a pronajímatel nesmí být spřízněné osoby nebo osoby blízké. A příspěvek se také rozšířil na provozovny, které vláda nezavřela, ale potýkají se s poklesem tržeb. Další věc – dá se zmínit, že například na kompenzační bonus nově dosáhnou taxikáři, a to i zpětně. Zároveň vláda v těchto dnech připravuje i speciální program pro dodavatele. Takže vidíme nějakou snahu ty chyby postupně napravovat a lepit díry v tom pomyslném sítu. Podle mne jsou to ale spíš takové náhodné věci. Možná záleží na tom, jak moc si daný sektor nápravu dokáže vykřičet. A je otázka, nakolik zde vláda postupuje koncepčně. Navíc se můžeme celkem legitimně ptát, jestli tyto věci nebylo možné vychytat dřív, protože ani ne za měsíc a půl si budeme připomínat rok od prvních potvrzených případů nákazy koronavirem – a teprve teď začínáme vymýšlet program pro dodavatele, skoro rok od vypuknutí epidemie. Další věcí je výše úspory. Podniky si dlouhodobě stěžují, že dostávají málo peněz. Mám několik příkladů. Není to tak dávno, co Ministerstvo průmyslu a obchodu přišlo s tabulkou, podle které modelová hospoda dostane více, než kolik zaplatí na nájmu a za mzdy.
Když se ale pak bavíte s hospodskými, tvrdí úplně něco jiného. Říkají, že z programu Antivirus a Nájemné dostanou maximálně pětinu nákladů. Zároveň podle různých odhadů z tohoto segmentu loni zmizelo asi 30 % ročního obratu všech hospod, což je nějakých 60 miliard korun. Takže když si pak srovnáte to, že v programu COVID gastro se rozdělují dvě a půl miliardy na nájemném, za obě výzvy nějakých šest miliard, tak to asi úplně nemůže stačit. A není to jen pro hospody, ale i pro ostatní provozovny.

Vzpomeňme si, že vláda na jaře mluvila o tom, že ekonomiku podpoří až 1 bilionem korun včetně tedy bankovních záruk.

Už teď ale můžeme říct, že je to nesplněný slib. Vláda teď říká, že do ekonomiky nalila 283 miliard korun, což je ale opět číslo, které zahrnuje i spoustu nesmyslných položek – například výdaje na zdravotnictví. A pak tam jsou také bankovní záruky. Když toto všechno odečteme, dostaneme se na sumu necelých 70 miliard korun, které byly skutečně vyplaceny firmám a živnostníkům.
Podle Hospodářské komory je ale částka, kterou dostaly přímo firmy, ještě nižší, nějakých 23 miliard korun. Vzpomeňme si, že vláda loni několikrát prosadila prohloubení schodku státního rozpočtu až na ten tolik skloňovaný půl bilion. Je pravda, že stát nakonec hospodařil s nižším schodkem. Ovšem nikoliv kvůli tomu, že by méně utrácel. Stát utrácel víceméně tak, jak si naplánoval, ale protože měl vyšší příjmy, než vláda původně počítala. Ty příjmy byly v té třetí novele státního rozpočtu, která navrhla ten schodek 500 miliard korun, byly podhodnocené zhruba o 111 miliard korun. V případě daňových příjmů nakonec stát vybral o 55 miliard korun víc, jinými slovy je to 55 miliard navíc, které stát z ekonomiky stáhl od firem a od lidí, aniž s tím předem počítal. Jen u firemních daní, to bylo o 31 miliard korun víc, takže o tom lze uvažovat i tak, že stát od firem vybral zhruba o třetinu více peněz, než původně plánoval a než kolik firmám poslal podle Hospodářské komory na vládní podpoře. Otázka, jestli ta podpora nemohla být vyšší, je tedy myslím celkem legitimní, aniž tím chci obhajovat prohlubování schodku státního rozpočtu.

To je jeden z velmi pádných argumentů, které zaznívají ze strany podnikatelů, nejen těch malých. Je tu i argument, který už jsme tu také nakousli, a sice to, že řada ekonomů i samotných podnikatelů říká, že ten problém je v samotném nastavení pomoci. Zmiňoval jste už, že ta pomoc trochu kulhá za tím, co se děje v reálnou chvíli. Česká vláda zvolila model zpětného proplácení, ale třeba země v našem sousedství – Rakousko, Německo – založily asistenci na přímých okamžitých platbách, které jsou odvozené z procent dřívějšího obratu. Jak česká vláda tváří v tvář té kritice ze strany podnikatelů hájí svůj přístup?
Vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček za ANO říká, že rakouský nebo německý obratový model není spravedlivý. Je to asi otázka přístupu. Ze strany vlády častokrát zaznělo, že chtějí proplácet pouze objektivní náklady, které podnikům reálně vznikly. Kdyby se podle vicepremiéra Havlíčka zvolil obratový model, nebude ta podpora úplně férová. Jeho argumentaci lze shrnout asi těmito slovy: když máte náklady do výše 90 % tržeb a stát vám proplatí 80 % tržeb, je jasné, že nevystačíte na všem. Ale něco jiného je, když máte náklady do výše 50 % a stát vám dá také těch 80 % tržeb, tak vlastně lze argumentovat, že pro tu firmu vytvořil zisk v podobě těch 30 %, což dává do jisté míry logiku. Na druhou stranu bychom se měli ptát, jestli ten současný přístup vlády je spravedlivý, nebo ne. Lze myslím celkem dobře argumentovat, že úplně spravedlivý také není. Podpora je selektivní a stále máme spoustu provozu, které tím sítem propadají. Týká se to hlavně dodavatelů. Další věc je, že současný model ani nepokrývá všechny náklady. Nájemné a zaměstnanci zkrátka nejsou všechny výdaje, co podniky mají – typicky například náklady na elektřinu, jejíž spotřeba při druhém a třetím lockdownu oproti loňskému jaru neklesla tolik, jsou tu splátky úvěrů a leasingů atd. Můžeme se tedy ptát, jestli je spravedlivé, že jednomu podnikateli stát přispívá na nájem, ale druhému, který třeba má nemovitost vlastní, ale ta nemovitost je zatížena hypotékou nebo nějakým dalším úvěrem, tak po skončení moratoria žádnou vlastně úlevu nemá a musí splátky platit dál. Na této úrovni tam myslím najdeme v detailech věci nebo nastavení, které také není úplně spravedlivé.
Ten obratový model by byl určitě snazší v tom smyslu, že by se řeklo: ty jsi podnikatel, který je úplně zavřený, tak tady máš třeba 80 % předpandemického obratu, klesly ti tržby kvůli restrikcím na polovinou, tak tady ti dáme alespoň čtvrtinu obratu. Firmy by věděly, na čem jsou, co mohou od státu čekat. Zároveň by zřejmě tolik podniků nepropadávalo tím děravým sítem. Každá firma by si pak sama rozhodla, za co ty peníze utratí – podle toho, jaké má náklady. Takže bychom pak nemuseli řešit, že tu máme desítky programů, ve kterých se nikdo nevyzná, trvá strašně dlouho je vyhodnotit a žadatelé na ty peníze čekají i několik měsíců. Přitom firmy teď nejvíc potřebují je mít nějakou hotovost.

Dá se v tuto chvíli vůbec odhadovat z nějakých dostupných údajů, kolik podniků by po krizi nemuselo otevřít? Přicházejí takové údaje?
Nějaké odhady na to existují. V sektoru gastro to sami restauratéři vyčíslili asi na 15 % podniků, které by tuto tu krizi nemusely přežít. Je jasné, že teď se asi začne lámat chleba a měli bychom se připravit na to, že více firem bude končit v insolvenci. Myslím si, že ta velká insolvenční vlna nás teprve čeká. Kdo má ale větší šanci na přežití, to se poměrně těžko odhaduje. Vždy záleží na tom, jak máte velké finanční rezervy. Rozhodně se teď dostáváme do bodu, kdy už trvá tak dlouho, že zásoby se tenčí asi úplně všem. V případě hospod se lépe daří například kavárnám, bistrům, někomu, kdo byl zvyklý prodávat s sebou i před pandemií, tam se vlastně nic moc nezměnilo. I restauratéři říkají, že tento typ provozů je na tom vlastně trochu lépe než tradiční hospody, bary, které byly více zaměřené na večerní provoz. Je vidět, že teď se vlastně už zvyšuje frustrace některých podnikatelů.

V této situaci asi není úplně překvapivé, že slyší na různé hlasy možná trochu radikálních iniciativ typu Chcípl PES, které hledají řešení, jak podniky otevřít navzdory vládním opatřením.

Česká společnost a samozřejmě i společnosti v zahraničí se hodně upínají k otevření ekonomiky, veřejného života, ke zlepšení epidemické situace. Jak výrazný bod zlomu to může pro podniky znamenat?
Samozřejmě doufají, že se jejich podnikání vrátí do normálu co nejdříve. Je ale jasné, že to rozvolňování bude postupné a nakonec to pro ně nemusí být žádná spása. Protože ve chvíli, kdy se bude rozvolňovat způsobem, že se otevře třeba jen část provozovny, nebo tam budou platit nějaká přísná pravidla, tak na tom ti podnikatelé mohou být paradoxně hůř, než když jsou zavření, protože stále není jasné, jak budou vypadat kompenzace, až se začne rozvolňovat. Vláda tvrdí, že nějakou podobu kompenzací a podpory samozřejmě zachová i během rozvolňování, ale zatím jsme od ní neslyšeli, jak konkrétně to bude vypadat. A mezi podnikateli teď opravdu panuje velká nejistota i obavy z toho, co se bude dít. Víme, že v těchto týdnech se debatuje i o úpravě tabulky PES, protiepidemického systému. Z návrhů, které padaly, byli někteří podnikatelé trochu překvapeni, protože by nedávalo žádný smysl otevírat při omezené kapacitě nebo při zachování pravidel, která bude nutné dodržovat k zamezení dalšího šíření viru. Myslím, že všichni by teď od vlády rádi slyšeli jasné stanovisko a jasnou podobu podpory, aby věděli, na co se připravit v době, kdy se sice všechno začne vracet do normálu, ale ta situace ještě nebude tak růžová, jak se na první pohled může zdát.

Jakub Horáček, ekonomický redaktor ČRo. Jakube, děkujeme.
Hezký den.