Respektive bychom měli říct jednotných nepřijímacích zkoušek. O místa na středních školách se totiž nyní uchází silné ročníky narozené kolem roku 2008, občas nehezky nazývané Husákovi vnuci.

Přehrát

00:00 / 00:00

David Klimeš: Jednotné nepřijímací zkoušky

Na mnoha místech republiky silná poptávka po středoškolském vzdělávání problém jistě není, ale na docela dost místech ano. Typicky jde o městské aglomerace, jako je Praha či Brno.

Přijímačky na gymnázia jistě mají být úzkým hrdlem, problém ovšem je, když úzká hrdla jsou, kam se podíváte – od elitních gymnázií přes ta průměrná až po střední odborné školy.

Pak ale jednotné přijímací zkoušky nejsou o výběru té nejvhodnější školy pro studenta, ale soutěž cvičených opiček, kde mohou uspět jen ti, kterým rodiče za draho sjednávají ve velkém předstihu doučovací dril, aby při jednotné zkoušce ratolesti předvedly bezchybnou zaškrtávací sestavu.

To je samozřejmě úplně špatně. Je to silně nespravedlivé vůči dětem, které mají talent, ale už ne dobré rodinné zázemí či dosavadní základní vzdělání.

Ale při takovém přetlaku je to už nespravedlivé i vůči průměrným, či dokonce nadprůměrným studentům, kteří se klepou, kde vlastně budou od září pokračovat ve středoškolském vzdělání.

Zlobě rodičů a deziluzi uchazečů se nelze divit, protože politici jsou jako vždy zcela zaskočeni. Pokolikáté už vlastně? Nejprve bylo těžké pro silné ročníky najít místo v mateřských školkách a narychlo se zakládaly dětské skupiny. Pak bylo těžké najít místo na základní škole.

Z toho všeho tehdy ještě děti neměly moc rozum a drtilo to především rodiče. Ale nyní se to v boji o střední školy zas opakuje a je to již jiné.

Mladí lidé chtějí rozhodnout o svém dalším studiu, ale rodiče jim musí nějak šetrně vysvětlit, že politici jim zase zapomněli přichystat místa a tak budou rádi, když se vůbec někam dostanou.

Kdo je tady ředitel?

Kapacitní nedostatek a zcela zbytečný stres studentů má snad jen jedno pozitivum. Alespoň je o to více nyní vidět, jak je celý systém jednotné přijímací zkoušky mizerný.

Školy se v drtivé většině spoléhají jen na státní testy a rozzlobení rodiče pak ještě měsíce probírají, co za podivnosti tam ministerský byrokrat napsal.

Mělo by se proto zas posílit přihlédnutí ke známkám ze základní školy či dalším aktivitám, které ukazují celý dosavadní průběh studia, ať se uchazeč zas stane člověkem a přestane být cvičenou opičkou, která když není nadrilovaná na jeden bezchybný výstup, tak má smůlu.

České školství se jistě v mnohém posouvá kupředu, máme mnohé skvělé učitele a osvícené ředitele.

Ale málo platné, pokud nyní vidíme, že plánování školských kapacit za 15 let ještě nevzalo na vědomí něco tak základního, jako je existence demografických vln, tak je zcela na místě se zcela vážně ptát: Řídí vůbec někdo české školství?

Autor je komentátor Aktuálně.cz

David Klimeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít