Kašmírský uzel už asi nikdo nerozváže
Některé chyby v politice připomínají situaci, když si ráno v rozespalosti začneme zapínat košili nakřivo. Dalším lepším zapínáním už prvotní nedopatření nenapravíme. Tak je tomu i v případě Kašmíru.
Právě probíhající indická opatření jsou jedním z dalších pokusů napravit, co se stalo před tři čtvrtě stoletím. Indická vláda zrušila zvláštní status svazového státu Džammú a Kašmír.
Znamená to mimo jiné omezit jeho širokou autonomii, které se těšil prakticky od počátku, a umožnit občanům z ostatních částí Indie kupovat nemovitosti a vykonávat veřejné funkce.
Tím vláda narušila důležitou bariéru, která - přinejmenším v očích řady obyvatel - chránila oblast před úplným pohlcením Kašmíru ze strany Indické republiky. Jenže právě o to současná indická vláda usilovala. U moci je už v druhém období premiér Nárendra Módí a jeho nacionalistická BJP.
Rána do stolu
O větším začlenění sporného území do „těla Indie“ mluvili představitelé BJP už před květnovými volbami a rozhodnutí tedy bylo otázkou času, přestože proti němu protestovala i indická opozice.
Ozbrojené složky jsou ochotny zajít jakkoli daleko. Stojíme za Kašmírem, řekl šéf pákistánské armády
Číst článek
Tento krok vysílá velmi silné „seismické“ pulsy do široké oblasti. Zatímco v domovském státě premiéra Módího lidé oslavují vítězství indické síly, v samotném indickém Kašmíru, převážně muslimském, budí rozhodnutí velmi negativní emoce. Totéž platí i pro pákistánskou část Kašmíru, a i samotný Pákistán. Vláda Imrána Chána se ocitla ve velmi nepříjemném postavení, protože pákistánští národovci premiérovi vyčítají, že nebyl dostatečně silný, aby Indii v jejím kroku zabránil.
Kašmír, to není jen velmi chudá a relativně malá oblast na periferii obou států, Indie a Pákistánu, ale také místo symbolického střetu, který je provází od počátku, tedy roku 1947. Během osamostatňování Indie a následném krvavém vydělování muslimského Pákistánu nebylo jasné, co bude s Kašmírem.
Jeho vládce, hinduistický mahárádža Hari Singh, doufal, že si uchová samostatnost. Jenže pak jeho území začali zabírat ozbrojenci z muslimské, pákistánské strany. Máhárádža se obrátil o pomoc na Indii, ale její podmínkou bylo, že se Kašmír připojí k Indii. Vládce byl hinduista a dával přednost Indii, většina obyvatel se hlásí k islámu. Referendum, které se mělo konat, už Indie nikdy nepřipustila.
Pákistán a Indie bojovaly o Kašmír dva roky a území si rozdělily pouhou provizorní linií – a od té doby se kvůli Kašmíru střetly ještě dvakrát, naposledy už jako jaderné mocnosti. Dohodě z roku 2004, v níž se zavázaly, že spor nebudou řešit vojensky, není možné stoprocentně důvěřovat, protože slovo bylo během posledních desítek let vícekrát porušeno z obou stran.
Hnisající rána
Kašmír se totiž stal hnisající ranou vzájemných vztahů, v níž je už velmi těžké najít kompromis. Vlády obou států si jen velmi těžko mohou dovolit ústupky tváří v tvář vybičované atmosféře ve svých vlastních společnostech. Vlastně téměř všechno, co se odehrává mezi Indií a Pákistánem, je nějak zbarveno vzájemnou nedůvěrou kvůli Kašmíru.
Kvůli tomuto konfliktu jsou zablokovány některé důležité reformy, neúměrnou moc získaly tajné služby a armáda, panuje podezření, že Pákistán podporuje islamistické extremisty na indickém území. Hnutí muslimských obyvatel Kašmíru za samostatnost se v každém případě dostalo pod kontrolu náboženských extremistů a přijalo násilné metody. Spor se přenesl i do Afghánistánu, s nímž Kašmír sousedí a ničí i tamní společnost.
Obrovská chyba se stala hned na počátku, po třech čtvrtích století už je velmi těžké ji napravit, a vzhledem k současným okolnostem se to ani nezdá možné.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Carpe diem. V zemi se šíří nová nálada
Petr Holub
Podzim, ideální čas na nákup nemovitostí?
Julie Hrstková
UMPRUM – další oběť ve válce propagand
Petr Fischer
McDonaldova teorie světového míru
Iva Pekárková