Ani další část výpravy do západního příhraničí se neobejde bez frustrace. V nabídce jsou kvalitnější oděvy i boty, jídelní lístky v restauracích jsou plné neobvyklých pokrmů, jenže je to všechno tak drahé, že si to prostý Čech raději odpustí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Proč komunální volby? Abychom žili jako v Rakousku

Koho by nakonec potěšila návštěva na zámku, kde je nutné koupit vstupenku v ceně deseti eur. Celé to končí pocitem, že jsem posměšně sledován většinou německy mluvících osob, kterým ostatně ani nerozumím, co si o mně říkají.

Tento pocit chudého a odstrkovaného příbuzného je v populaci rozšířen už řadu let, na síle získal zvláště v krizových dobách před deseti lety, když najednou začalo být jasné, že v příjmech ani životní úrovni ten bohatý a pyšný západ nedostihneme.

Stále jsou tuzemské platy pouze třetinové ve srovnáním s Němci nebo Rakušany, přesto máme potraviny stejně drahé, bydlení zvláště v Praze je ještě dražší a řadu věcí si tedy nemůžeme dovolit a můžeme si být jisti, že tato naše chudoba a bezvýznamnost je něčím, co se nikdy nezmění.

Pokud premiér Andrej Babiš (ANO) láteří v Bruselu na šéfa komise Jean-Claudea Junckera, že nám chce omezit podporu z Evropské unie, pak říká zrádnému Západu právě to, co bychom chtěli říct my všichni – jsou nám dlužni, ať zaplatí.

Nezávidí sousedům a umí se domluvit

Přesto je tento pocit zhrzenosti a bezvýznamnosti nesprávný a postrádá jakoukoli reflexi skutečnosti. Odvádět od skutečných poměrů může i srovnání platů. V Německu i Rakousku se z nich strhávají větší daně, zároveň jsou v Česku všeobecně nižší ceny.

Komunální volby 2018 - přehledně na jednom místě

Při výjezdu za hranice se tato výhoda pochopitelně z větší části ztratí, v běžném životě uvnitř českých hranic to však znamená, že si Němec může koupit tak o 50 procent zboží víc než Čech. Existují německé regiony, kde jsou reálné příjmy populace dvakrát vyšší než v některých tuzemských regionech. Ovšem lidé z některých českých oblastí, a zvláště z Prahy jsou v průměru bohatší než v chudších regionech Německa.

Zbývá tedy otázka, proč i chudé pohraniční oblasti Saska, Bavorska a Rakouska vypadají, že jsou o hodně bohatší než zanedbaný venkov i města kdekoli v Česku. O něco více peněz na údržbu a rozvoj obcí ti Němci či Rakušané obvykle mají, není to však žádný velký rozdíl.

Odpověď je tedy snadná. Nezávidí sousedům, neutápějí se v pocitu nespravedlnosti, ale starají se o své okolí aktivně a hlavně se na místní úrovni dokážou domluvit, jak poměry zlepšit.     

Dohnat Německo a Rakousko je možné a první krok k tomu se nabízí už za týden při komunálních volbách - vypravit se do volební místnosti a vybrat toho, kdo ví, že chudí nejsme a že si leccos dokážeme zařídit vlastní silou. Kdo k volbám nepůjde, těžko si už může stěžovat jen na nepřízeň světa.

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít