Martin mě tehdy požádal, abych tehdy vystoupil za mladé. Byl jsem dlouhá léta nejmladším redaktorem Svobodné Evropy, stejně jako předtím on, jak připomněl teď další tehdy mladík Ján Šalgovič. Jsme už dnes léty ošlehaní, ale Martin bezesporu na dnešní poměry zemřel předčasně, mohl tu ještě dlouho být, svět nemusel být ochuzen o jeho šlehy i věcné připomínky.

Jeho život byl ale též bouřlivý, ale na rozdíl od jeho otce za to mohly dějiny jen částečně, část způsobila jeho citlivá a nekompromisní povaha, se kterou šel do všech životních zkoušek doslova po hlavě. Ta ho dovedla do četných konfliktů s odpovědnými redaktory svého psaní, nakonec i včetně mě, a také rovnýma nohama do komunální politiky, stejně jako pak stejně rychle z ní.

Svobodná Evropa

Moje první setkání s ním bylo hned nadvakrát, obojí spojené s Rádiem Svobodná Evropa. Poprvé to bylo virtuálně na jejích vlnách, když jsme jí poslouchali ještě rušenou. Martin tu připravoval zprávy, což celkem uniklo mé pozornosti, ale hlavně s Karlem Moudrým moderoval legendární pořad Sklípek, nazvaný podle jedné z písní zpěvačky Yvonne Přenosilové, která v něm občas též vystupovala, protože na volné noze připravovala jiné hudební pořady.

Pořad to byl zcela specifický, umělecký a bohémský, byť vycházel z centrálního vzoru Svobodné Evropy, který zněl Songs and thoughs, písně a myšlenky. Písní byla přehršel, stejně jako myšlenek. Pořad byl připravován vskutku volně, oba nesmírně talentovaní moderátoři pro tento žánr seznamovali posluchače za železnou oponou se světovými hity a také s novou tvorbou exilových písničkářů.

Ty měl na starosti hlavně Karel, Martin tvrdil muziku alternativním rockem. Častým hostem byl také další redaktor Svobodné Evropy Karel Kryl. Tvůrci působili dojmem, že pořad není žádná redaktorská protivná práce, ale jejich život sám, bylo z nich cítit, že do něj dávají všechno a nesmírně je to baví.

Pravidelnou rubrikou byl tzv. Domácí úkol, pravidelný fejeton, ve kterém Karel s Martinem reflektovali své osobní, milostné i společenské zážitky z Mnichova i z cest, později hlavně z návštěv osvobozeného Československa.

Stvořen pro rozhlas

Z pořadu se nakonec vyvinula PAST, tedy Politický a společenský týdeník, který vysílalo Rádio Svobodná Evropa i po přestěhování do Prahy, pro změnu denně, a moderovala i Yvonne Přenosilová, Jan Měkota a Jan Rejžek.

Po listopadu 1989 začal psát Martin Schulz i zcela seriosní komentáře do pořadu Události a názory, který nějaký čas i vedl. Byly i dále tvrdé a nekompromisní, vyjadřující velkou skepsi k mnohým novým politikům. Přednášel je svým krásným hlasem, který jako by byl stvořen pro rozhlasové vysílání.  

Když Svobodná Evropa skončila, pokračoval v komentování politického dění pro nástupnický pořad Názory a argumenty na Českém rozhlase 6. Zde také po celý rok připravoval svůj autorský pořad Svět podle Schulze, opět nekompromisní reflexi aktuálního dění.

Už za časů Svobodné Evropy byla založena tradice pravidelných Schulzových Yearenderů, tedy roků očima Martin Schulze. Každý rok na Silvestra vysílala Svobodná Evropa a Český rozhlas 6 autorské shrnutí události na domácí scéně ostrým perem i hlasem Martina Schulze. Naposledy Český rozhlas Plus shrnutí roku 2019.

Delší čas jsem s Martinem Schulzem ještě byl na večerním pořadu o Karlu Krylovi k jeho narozeninám v kavárně Cafeidoskop ve Spálené ulici, já moderoval diskusi, účastnili se též písničkář Vladimír Merta, překladatel Milan Dvořák a historik Radek Schovánek.

Ostrý a nekompromisní

Martin byl takový, jak jsme ho znali, ostrý, nekompromisní, kritický, sarkastický, bohužel i k moderátorovi večera, a hlavně plný života, zajímavých vzpomínek i inteligentního slova.

Jako funebrák Rádia Svobodná Evropa, jak mě nazval kolega Karel Michal, protože jsem se ujal informování o úmrtích kolegů a autorství nekrologů a pohřebních proslovů, jsem rozesílal mezi kolegy i zprávu o úmrtí Martina Schulze. Reakce většiny adresátů byla naprosto překvapená a šokovaná, Martin zemřel, jak řečeno nečekaně a poměrně mladý, ale tak nějak patřil k lidem, o kterých jsme si mysleli, že tu budou pořád.

Srostl s našimi životy a stále se zdráháme uvěřit, že tu už není. Pořád si člověk myslí, že od něj přijde nějaká sžíravá SMS nebo zpráva na messengeru, nebo zazvoní telefon a v něm se ozve něco jako „co to vyvádíš, ty jeden blbej Smithersi“, což byla přezdívka, kterou jsme spolu vymysleli a užívali jen mezi sebou.

A tak pane Burnsi, jak jsem mu sporadicky zase říkal já, zainteresovaní vědí, nač to odkazuje, pozdravujte v nebi nebo tam, kde jste, Milana Schulze a i když to s Vámi občas nebylo úplně jednoduché, hlavně s Tebou, řekni znovu, co už jsem řekl na jeho vzpomínce, bylo mi ctí s Vámi oběma být nějaký čas profesně i lidsky spojen.

Odpočívejte oba v pokoji, a jak jsi Ty občas opakoval na konci svých komentářů a hlavně Yearenderů, legendární hlášku z vysílání Svobodné Evropy přes Železnou oponu, i když asi tato opona je ještě mnohem železnější, přesto doufám, že i tato mezi námi jednou padne.

Dobrou noc a pevnou naději.

Radko Kubičko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít