Na mudrování si voják ve výslužbě nepotrpí. Petr Pavel byl stručný, a přesto na nás hned zkraje apeloval, abychom ani po tragickém 21. prosinci na pražské filozofické fakultě nepodlehli atmosféře strachu a abychom vedle našeho bezpečí pečovali i o svobodu. Dál už to byl mix slabších i silnějších vět, opepřený dvěma odvážnými tématy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: V prezidentově projevu leccos chybělo, naštěstí včetně vyřizování si účtů s oponenty

Stěžovat si na vládu, že špatně vysvětluje své kroky, nebylo od prezidenta originální. Coby nejvyšší ústavní činitel by měl kromě toho cítit, že mizerná komunikace je jen symptomem vážnějších problémů Fialova týmu při přístupu ke spravování země.

Ministři působí ve svých resortech ztraceně, klopýtají za událostmi a ani z přípravy legislativy si nedělají vrásky. Zákony stále častěji nesepisuje kabinet, ale poslanci, čímž dochází k narušení optimálního legislativního procesu.

Je to samý pozměňovací návrh či rovnou přílepek vyhýbající se standardním připomínkovacím místům včetně Legislativní rady vlády, zneužíván je stav legislativní nouze a porušován jednací řád Sněmovny.

Naší oporou by měl být i stát

Nic z toho prezidenta kupodivu netrápí. Aspoň ale poukázal na vulgarizaci politiky, která stoupá vinou stran koaličních i opozičních. Petr Pavel se snažil vyvažovat – má pochopení pro vládní reformy i opoziční kritiku.

Už proto je lichý pokřik z opozičních lavic, že prezidentův projev vyzněl provládně. Mimo je i samotná snaha vtahovat prezidenta do mezistranických válek. Jeho ústavní role je jiná – a toto si Petr Pavel uvědomuje.

Přesto dvakrát vstoupil na tenký led. Poprvé, když vyzval ke krokům vedoucím k přistoupení ke společné evropské měně. ODS, ANO ani SPD tím nepotěšil, zato naznačil, jakou specifickou agendu by mohl razit v příštích měsících.

Už z dřívějška známe Pavlův slib, že bude moderátorem politických debat. Chce-li jej zhmotnit, má příležitost probrat na Hradě s partajními zástupci třeba právě budoucnost eura.

Riskantní též bylo obrátit se zvlášť na mladé. Však už to Pavel schytal, že stejnou pozornost nevěnoval seniorům a dalším zranitelným skupinám. Jenže mladá populace byla dlouhá desetiletí přehlížena i s jejími zájmy a potřebami. Asi i proto Česko leckdy evokuje skanzen.

Pokud prezident hodlá víc vtáhnout později narozené do politického procesu, činí to nejsprávnější, co může. Snížení věkové hranice pro možnost volit tentokrát nezmínil, ale z dřívějška víme, že fandí i tomu.

Mnozí také vyhlíželi Pavlovu reflexi mezinárodní situace – už proto, že v bezpečnostních a zahraničněpolitických otázkách je kovaný. Bohužel se dočkali jen lehkého dotyku. Řeč nepřišla na Ukrajinu, Blízký východ ani volby, ke kterým se schyluje v klíčových destinacích. Škoda. Zvlášť když dění za hranicemi významně ovlivňuje naši ekonomiku, ale i náladu ve společnosti.

S ní však prezident zatím pracovat neumí. Spíš než aktivního politického aktéra připomíná náhodného kolemjdoucího, který vás vyslechne, leč neporadí. A když Petr Pavel přeje, ať máme každý někoho, o koho se můžeme opřít, ani jej nenapadne dodat, že naší oporou je – či by měl být – i stát, v jehož čele stojí.

Tyto mouchy ale třeba do roka a do dne vychytá. Prezidenta máme, jakého si zasloužíme – nedokonalého. Ovšem poslech jeho svátečního projevu se aspoň obešel bez pocitů studu, vzteku a trapnosti.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít