Týkala se odmítnutí jmenovat Aleše Gerlocha do pozice soudce Ústavního soudu. Stalo se tak v březnu letošního roku. Drtivá většina senátorů neviděla v Aleši Gerlochovi na politicích dostatečně nezávislou osobnost, která by mohla dobře vykonávat zmiňovanou funkci. Hlava státu si to nemyslela. Pro obsazení prázdného křesla ústavního soudce to bylo málo. Bez souhlasu horní parlamentní komory do něj nikoho prezident usadit nemůže.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Hartman: Blíží se přestup soudce Šámala, z Nejvyššího soudu míří k soudu ústavnímu

Musí proto vybrat kandidáta, který by byl pro senátory přijatelný. Na začátku Zemanova pobytu na Hradě to nebyl problém. Senát byl vůči jeho návrhům vstřícný. Nejenom díky vzájemně přátelským vztahům. Zasloužily se o to také konzultace jednotlivých jmen s předsedou Ústavního soudu a dalšími vlivnými lidmi z justice.

Doplnění počtu

Zemanovy návrhy poměrně hladce procházely. Obměna soudců byla plynulá a Ústavní soud pracoval v kompletní sestavě. Nebyla to samozřejmost. Mezi Zemanovým předchůdcem Václavem Klausem a Senátem probíhal specifický ping-pong. Z Hradu do horní komory byly posílány návrhy, které byly odmítány. Po nějaké době přestala tehdejšího prezidenta tato hra bavit a žádné kandidáty nevybíral.

Řady ústavních soudců prořídly, což se nutně muselo projevit v práci této instituce. Zjednodušeně řečeno, nestíhala vyřídit všechny stížnosti, které k ní byly posílány. Nedodělky se počítaly v řádu stovek. V současné době sice není situace tak kritická, přesto jedno místo je od začátku roku stále neobsazeno. Vypadá to však, že se to poměrně brzy změní.

Uvolněné místo

Miloš Zeman senátorům nabídne předsedu Nejvyššího soudu Pavla Šámala. Tedy renomovaného právníka. Odborníka na trestní právo a například autora nového trestního zákoníku. Bylo by překvapením, kdyby ani on neprošel. Miloš Zeman po odmítnutí Aleše Gerlocha sice poměrně dlouho přemýšlel o někom jiném, nakonec ale vytáhl docela zajímavého kandidáta.

Převzato z Plusu

I když v tomto případě lze spekulovat o tom, jestli tak dlouho hloubal pouze nad přijatelným adeptem na funkci ústavního soudce. Pavel Šámal je totiž předsedou Nejvyššího soudu. Přechodem k soudu ústavnímu tuto pozici uvolní. Do ní potom může prezident republiky jmenovat člověka pouze podle svého gusta. Nepotřebuje k tomu schválení od Senátu ani od nikoho jiného.

Týká se to obsazení velmi vlivného postu. Nejvyšší soud totiž může v mimořádných případech měnit rozhodnutí ostatních soudů. Například také ta, která by se týkala citlivých politických kauz. Možná, že právě vidina změny ve vedení Nejvyššího soudu udělala z Pavla Šámala kandidáta na ústavního soudce. Uvidíme, jestli to paradoxně nebude pro některé senátory argument, proč s jeho jmenováním nesouhlasit.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Petr Hartman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít