Poslední útočiště akordeonů ve Francii. Před krachem ho zachránili fotbalista a Amélie z Montmartru
Milovníci snímku Amelie z Montmartru asi znají nazpaměť i hudbu, která ho doprovází. Však se také poté, co se film objevil v kinech, zvedla výrazně popularita akordeonu - tradičního nástroje, který připomíná starou Paříž. Poslední závod ve Francii, kde se akordeon vyrábí, najdete ve středofrancouzském Tulle. Navštívil ho i zpravodaj Radiožurnálu.
Pierre pracuje v tomto nejstarším závodě na výrobu akordeonů ve Francii už dvaatřicet let. Když mi zahrál, začal opravovat tlačítka, která jsou uspořádána do dvou až šesti řad: Pierre na nich zkouší různé tóny a pokud se mu něco nezdá, snaží se zjistit, kde je chyba. Sám na akordeon hraje a je přesvědčen o tom, že pokud nástroji chcete opravdu porozumět, musíte ho dokonale ovládat.
Poslední závod ve Francii, kde akordeony vyrábějí, navštívil zpravodaj ČRo Jan Šmíd.
Než se vydám do dílny, kde pracuje asi dvacet zaměstnanců, zamířím přímo k řediteli závodu, Richardu Brandaovi. Ten mi vysvětluje, že výroba akordeonů funguje tady na předměstí Tulle už od roku 1919.
A protože je to živoucí historická památka, i veřejnost se může podívat, jak se takový akordeon vyrábí - tedy až poté, co si sjednáte schůzku, zdůrazňuje pan Richard.
50. léta přinesla krizi
Pokračuje vyprávěním o historii akordeonu. Výroba akordeonů ve Francii začala od 50. let procházet krizí a nástroj ztrácel na popularitě - jakkoli máme Paříž často spojenou právě s ním. Na začátku století se ovšem zájem opět zvedl a pan Richard se nijak netají tím, že to bylo i díky slavnému filmu Amélie z Montmartu.
Hold akordeonu vzdala například proslulá Edith Piaf v písni L'Accordéoniste (Akordeonista). Zpívá v ní o ženě posedlé hráčem na akordeon - nebo spíš naléhavým hlasem samotného nástroje?
Amélie z Montmartru se líbila i Anne, která mě doprovází po třech hlavních sálech, kde se akordeon vyrábí. Sama se na něj také naučila hrát - prý tak lépe pochopila, na čem je vlastně tento nástroj založen.
Anne vysvětluje, že akordeon má dvě části, diskantovou a basovou, které jsou spojeny měchem. A jaký je rozdíl mezi harmonikou a akordeonem? Jestli jsem to dobře pochopil, u harmoniky je výška tónu závislá na pohybu měchu, zatímco pro akordeon to neplatí.
Znovu se k nám přidává ředitel Branda a spolu s Anne mi ukazují různé druhy akordeonu. Primárně se prodávají ve Francii, ale objednávky tu prý mají z Belgie, Německa i Spojených států.
Záchrana? Štědrý fotbalista
Přitom ještě před třemi lety byl závod na zavření. Richard Branda mi vysvětluje, že dnes už existenční potíže nemají a kontrolu nad výrobou má desítka akcionářů. Anne mi pak prozrazuje, že podnik za záchranu pravděpodobně vděčí fotbalistovi. Hráč Arsenalu Laurent Koscielny, který z Tulle pochází, totiž na přání svého otce poskytl závodu 600 tisíc eur.
Hraje snad sám Koscielny na akordeon? Ne, odpovídá Anne. Zkrátka jen v regionu vyrůstal a chtěl pomoci. Kdyby mě provázel muž, jistě by poznamenal, že na tom není nic divného: fotbalisté ve fotbalovém slangu přece hrají hlavně na housle.
