Po pěti špatných filmech si začnete pokládat existenciální otázky, říká o své profesi kritička
Filmoví kritici musejí na karlovarském festivalu zhlédnout několik filmů denně. Jejich úkolem je ukázat divákům, co mohou od filmů očekávat a čím byl pro ně zajímavý. „Nesmíme zapomínat na to, že nezáleží, jestli se nám film líbil, nebo ne. Jde především o naše pocity,“ dodává kritička Jessica Kiangová.
Na jaké filmy, které jsou v Karlových Varech k vidění, by se diváci měli zaměřit?
Jessica Kiangová: Na to je těžké odpovědět, protože jsme teprve na začátku festivalu. Už jsem ale viděla spoustu zajímavých filmů. Třeba britský snímek V záběru, který režíroval Naqqash Khalid, což je metafikce a satira samotného filmového průmyslu.
Dále jsem viděla premiéru českého filmu Úsvit od Matěje Chlupáčka, který se do angličtiny překládá jako We have never been modern. Film pojednává o poměrně současných problémech a myslím, že by se možná mohl ucházet i o ocenění Oscar.
Ondřej Pavlík: Ze soutěžních filmů zmíním Blažiny lekce, což je bulharský snímek Stefana Komandareva. Je to působivé sociální drama, skoro až sociální thriller o tom, co dnes rozděluje společnost.
Vzhledem k výbornému výkonu tipuji cenu za nejlepší ženský herecký výkon pro herečku, která ztvárnila hlavní roli sedmdesátileté důchodkyně, jež si přivydělává učením bulharštiny.
Mohl byste nám přiblížit svoji práci tady na festivalu?
Pavlík: Jsem tady za časopis Cinepur a mám možnost si vybírat, o čem budu psát. Většinou chodím ráno na novinářské projekce soutěžních filmů. Mám pocit, že právě to karlovarský festival prezentuje jako svoji výkladní skříň.
Baví vás stále sledování filmů, když je to i vaším zaměstnáním?
Kiangová: Myslím si, že mám výjimečnou a privilegovanou práci, kterou mám skutečně moc ráda. Jsou určitě dny, kdy sedíte na čtyřech nebo pěti filmech, nelíbí se vám a začnete si klást si existenciální otázky. Ale po většinu času si myslím, že je to úžasná práce.
Adaptace Topolova románu Citlivý člověk ve Varech budí kontroverze, diváci odcházeli zmatení
Číst článek
Co můžete vidět jedině tady na Karlovarském festivalu, a ne jinde ve světě?
Kiangová: Jsem tady myslím už pojedenácté nebo podvanácté a je to jeden z festivalů, na který jezdím nejdéle. Je tady skvělá atmosféra a kinosály jsou vždy přeplněné. Doufám, že české publikum je na to hrdé, že si to uvědomuje, protože toto rozhodně není samozřejmost.
Karlovy Vary před dvěma lety zrušily sekci specializovanou na dokumentární filmy a na filmy ze střední a východní Evropy. Je to dobře, nebo to byl špatný krok?
Pavlík: Myslím si, že to ještě nedokážeme zhodnotit. Zaměření Karlových Varů na středovýchodní Evropu je něco, čím se prezentuje navenek. Možná že do jisté míry se filmy tady hrají víc než jinde, možná je to něco, co se sem přichází objevovat, ale těžko říct.
Čtete si také recenze svých kolegů?
Kiangová: Když píšu recenze, tak se snažím nečíst ostatní kritiky, protože potom přijdete o svoji unikátní perspektivu. Díky svým recenzím můžu vyzdvihnout filmy, které třeba nejsou publikem zase tolik přijímané. Nesmíme zapomínat na to, že nezáleží, jestli se nám film líbil, nebo ne. Jde především o pocity, o to, co se ve filmu odehrává, a o to, jaký film je.
Jaké trendy se ve filmech objevují? Čím se odlišuje karlovarský festival od ostatních na světě? A jací filmaři se mohou stát budoucími hvězdami? Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu nahoře v článku.
