Kde se vyráběl všelék a kov proměňoval v čisté zlato.
Vydejte se magickou Prahou po stopách alchymistů
Magie, okultismus i alchymie. To vše se prolíná celým dílem německy píšícího spisovatele Gustava Meyrinka. Inspirován a ovlivněn byl atmosférou Prahy. Jeho příběhy plné tajemství vznikaly především v prostředí starého ghetta, a to ještě před jeho asanací. Pro Meyrinka byla totiž Praha místem plným podivuhodných dějů a příběhů. Vydejte se po stopách alchymistů a při procházce si poslechněte Meyrinkovu Neviditelnou Prahu.
Fotoesej serveru iROZHLAS.cz nabízí pouť do dvou rozdílných časů - Prahy Rudolfa II. a Gustava Meyrinka. Alchymisté jsou v Praze totiž stále přítomni. Prostřednictvím míst s nimi spjatými se navíc metropole coby tajemnými příběhy opředené město snaží nalákat nové turisty. K fotoreportáži si můžete z archivu Českého rozhlasu poslechnout i nahrávku povídky Gustava Meyrinka z výboru Neviditelná Praha:
Gustav Meyrink: Neviditelná Praha (Archiv Českého rozhlasu)
Nedaleko od svatováclavského chrámu, jenž je v samém centru starého božiště, se dosud nalézá klíčový bod Prahy alchymistické - věž Mihulka. Ta je jedním z prokazatelně dochovaných míst působení alchymistů z dob Rudolfa II. V kamenné věži Pražského hradu, která se tyčí nad strmým srázem Jeleního příkopu, byla totiž alchymistická dílna, která se v 16. století proměnila v hladomornu.
Alchymisté se pokoušeli sami sebe i vše kolem transmutovat ve všelék i zlato. Šlo však o celkový tradiční pohled na svět. Vše v přírodě zraje a mění se z jednoho jediného do jednoho jediného. Olovo jako nezralé a zelené jablko spěje k proměně ve zralé a šťavnaté jablko – tedy zlato. Oba kovy mají stejnou první materii, jen v různou etapu svého vývoje či zrání.
Pohled do jejich tehdejší kuchyně nabízí alchymistické muzeum v Praze:
Zlato bylo výraznou motivací alchymistického dění. Angličan Edward Kelley byl jedním z řady alchymistů, kteří přesvědčili císaře Rudolfa II., že umí vyrobit zlato. Tím od císaře získal nemalé bohatství, slávu, pražské domy i pozemky v okolí Prahy.
Za své služby získal alchymista Kelley - mezi jinými - také známý Faustův dům. Do něj se nastěhoval se svou ženou Johanou Kelleyovou a její dcerou.
Mladotovský palác neboli Faustův dům, který stojí na dnešním Karlově náměstí, získal podle některých zdrojů kolem roku 1587. I dnes si místo do jisté míry stále uchovává nádech alchymie: v současné době se tam nachází lékárna i lékařská fakulta včetně akademického klubu.
Dochovanou originální částí Faustova domu je fragment schodů. Ty stále nesou stopy času kroků Edwarda Kelleyho.
Jelení příkop u Pražského hradu. I ten patří mezi alchymistická místa staré Prahy. „Medvědi v jelením příkopě byli krmeni masem adeptů,“ píše Meyrink. Český učenec a alchymista Tadeáš Hájek z Hájku byl dvorním rádcem a osobním lékařem císaře. Hlavní slovo měl při schvalování adeptů či odmítnutí podvodníků z oblasti alchymie, astrologie nebo lékařských věd, jenž se chtěli dostat na dvůr a tím také do přízně císaře Rudolfa II.
Ostatně být alchymistou nebylo jen tak. Nejen lékař nebo lékárník, ale i alchymisté coby filosofové a metalurgové museli znát kovy, kameny a jiné minerály.
A mezi důležité vědomosti patřila i znalost rostlin.
Tadeáš Hájek z Hájku přeložil a přepracoval z velké části Mattioliho herbář, rostliny tak měly české názvy a popisy svých léčivých a zhoubných vlastností. Český Mattioliho herbář čili kniha lékařského umění, se stal žádaným rádcem a pomocníkem do každé zámožnější rodiny.
Přes zašlou okenní tabulku můžeme vidět letohrádek Belveder. Místo, kde se scházeli učenci císařské akademie hermetických věd a prováděli zde své praxe. O kousek níže se nachází podobný průhled na královský letohrádek. Podobný, přesto ale úplně jiný. Více se pak můžeme dočíst v Meyrinkově románu Golem, kde ve zdi u poslední lucerny existuje magické a mystické místo, jež může být, dle slov autora románu, pomezím světa živých a světa mrtvých.
Podobnou fotografii si můžete pořídit i vy: tento výhled je focen z veřejně přístupného druhého patra domků ve Zlaté uličce:
Císař Rudolf II. udržoval klid a mír, Praha vzkvétala na poli vzdělání, umění, bádání. Vzdělaní učenci a obchodníci se sem sjížděli ze všech končin světa.
Meyrink v povídce „Neviditelná Praha“ popisuje, že Praha je „práh“ či cesta do jiných světů a časů.
Starý hermetický a rosekruciánský spis angličana R. Fludda ve Strahovské knihovně v areálu kláštera. Další ze zajímavých alchymistických spisů.
Mrtví volají na živé heslem antických filosofů „Memento mori“ tedy „Pamatuj, že zemřeš“.
Nádoby z dílny alchymistů.
Při mapování alchymistické Prahy nesmí chybět její důležitá postava - Tycho de Brahe. Do Prahy byl povolán v době, kdy byl Rudolf II. již těžce nemocen. Císař mu nabídl zázemí v Benátkách nad Jizerou, kde alchymista začal stavět svoji laboratoř, aby pro Rudolfa II. vyrobil svůj „známý všelék“. Jednou jeho ingrediencí byla například i rtuť. Na fotografii je hrobka v Týnském chrámu.
Současnost přes alchymistickou křivuli má své podobenství v Meyrinkových slovech: „Praha je jako loutka, vede lidi jako marionety od zrození ke smrti.“
