Night nechtěně uspávají trendy rockem
V domácí kapele Night se potkali kytarista Patrik, Amák a Dan, kteří dohromady prošli skoro polovinou kapel takzvané táborské scény. Posledním ze čtveřice je bubeník Zdeněk z Priessnitz. Spolu fungují od roku 2008 a po dlouhé době strávené ve zkušebně se letos rozhodli vydat debutové album High End Low Liberation. Jak deska kapely, která vpadla na domácí scénu jako blesk z čistého nebe, nakonec dopadla, vám ve své recenzi prozradí hudební redaktor Pavel Zelinka.
Povím vám jeden příběh. Pravidelný výletník na bicyklu byl jednou omráčen nádhernou scenérií, kterou nalezl nečekaně na internetu. Zjistil, že není situovaná daleko od jeho bydliště, a navíc je dosažitelná na kole! Nadšený turista naplánoval výpravu na nejbližší volný víkend a od té doby se těšil jako malý Jarda. V den D brzy ráno vyrazil, ale cesta se po pár kilometrech roviny změnila v nepříjemný stoupák. Ne krátký výšvih, ale pozvolný výplaz, který se nemění ani za desátou zatáčkou. Když konečně cyklista dorazil k cíli, byl tak splavený a vyždímaný, že si ani nedokázal opravdu půvabný cíl cesty užít.
Tento smutný příběh jsem v přeneseném slova smyslu prožil při poslechu debutu nového domácího projektu Night. Jejich první singl Fraud mě svým moderním pojetím a přímým tahem na branku nadchnul, podobně jako cyklistu parádní scenérie. Těšil jsem se na celou desku High End Low Liberation, ale po prvním poslechu jsem se cítil jako horník po dvanáctihodinové směně. Musel jsem vynaložit velké úsilí, abych celou kolekci vyslechl vcelku. Přitom všechno na desce je nastaveno tak, že by člověk měl poskakovat od první vteřiny reprodukce tři metry do vzduchu. Elektro + indie kytary + jednoduché melodie + mastering Ecsona Waldese... Kde se stala chyba?
POSLECHNĚTE SI: Rozhovor s frontmanem Night Michalem ‚Amákem‘ Štastným z Odpolední session
První kousek Pragmatism ještě o ničem nevypovídá. Písnička ve středním tempu nezapře táborské spojnice k Sunshine (a dále k The Cure nebo nověji Cold Cave nebo Datarock). Na rozdíl od nejslavnějších oddenků táborské indie vlny, kteří už jedou nepokrytě na trendy bounce bounce vlně, Night při stejné činnosti chybí silné nápady. Výjimkou je právě otvírák, který ještě nenechává plně kralovat předprogramovanou elektroniku, ale nechá rovné úseky krájet živými bicími a ostřejším kytarovým dvojspřežím. Pak ale čtveřice naskočí do rovných kolejí, na kterých maximálně přibrzdí, jinak jede ve stejných intencích až do předposlední zastávky. Právě zaměnitelnost většiny položek alba, které jinak vytržené z kolekce nepůsobí špatně, spolu s neúměrně nataženými stopážemi některých kompozic (vrcholem je téměř osmiminutová Roses On The Crypt) u mě způsobila, že jsem nejpozději v polovině alba ztratil pozornost, která osvobozena nezachytila další signály High End Low Liberation. Teprve poctivá vypalovačka Superstition Kills jako by vytrhla muzikanty z očarování a z robotů se tak alespoň na přídavek stali znovu rockeři z masa a kostí.
Mám pocit, že ostřílení harcovníci, kteří za projektem Night stojí, tak dlouhou pulírovali výsledný produkt, až z něho vycídili elegantní, ale energie zbavenou skořápku. Je to dvojnásob škoda, když si uvědomíme, že stačilo jen málo, a mohli jsme si do sbírky přidat další domácí kapelu schopnou obstát v tvrdé mezinárodní konkurenci. Budu muset na koncert Night zřejmě zajít. Věřím, že v klubu – v živém provedení – budou písničky z High End Low Liberation znít lépe. Možná s řadou chyb, ale čiperně, jak se na rockovou hudbu odjakživa sluší a patří.
