Těsně před druhou světovou válkou vybudovala československá armáda v pohraničí tisíce malých železobetonových bunkrů. Dodnes se řada těchto bunkrů zachovala a v některých jsou i muzea. Díky několika nadšencům vzniklo jedno před lety také v bunkru u šumavského Annína. Otevřené je několikrát do roka. Třeba právě o tomto víkendu.

0:37 18. května 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Muzeum lehkého opevnění stojí na úrovni Annína, je třeba k němu vystoupat asi 200 metrů do kopce.

„Československá armáda potřebovala vymyslet nějaký systém obrany. Byli jsme obklíčení a nejjednodušší bylo opevnění, které mělo nahradit i lidskou sílu,“ připomíná Roman Mrzena, který se s přáteli o některé bunkry stará. Československo tehdy mělo malý počet obyvatel a tak i malou armádu.

Vstup do bunkru je po žebříku. Vstupní chodba je zalomená, aby se uvnitř nedalo střílet. „Vstup byl chráněný dvěma dveřmi. První byly mřížové a druhé pancéřové,“ popisuje Mrzena.

Posádka bunkru byla sedmičlenná. V každé ze dvou střeleckých místností byli dva vojáci jako obsluha kulometu, třetí obsluhoval periskop a sledoval okolí. Sedmý voják měl na starosti ostrahu chodbičky, udržoval spojení s okolím a obsluhoval ventilátor.

K vidění je prohlídce těžký kulomet vzor 37 a lehký kulomet vzor 26, které tehdy patřily k vybavení bunkru.

Kolem Sušice bylo 41 bunkrů. Měly jí bránit ve směru od hranice. „Přímo v boji nasazené nebyly, ale dvakrát byly obsazené. Poprvé za mobilizace v roce 1938, podruhé v době kubánské krize,“ doplňuje Martin Douša.

Zvětšit mapu

Lukáš Milota Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít