Deset let od stříbra fotbalové dvacítky: Z Argentinců jsou hvězdy, z Čechů se prosadily jen výjimky
Před deseti lety získali čeští fotbalisté do 20 let na světovém šampionátu v Kanadě stříbrné medaile. Jejich kariéry se ale nevyvíjely tím směrem, který si tehdy fanoušci a experti přáli. Na první pohled to může být shoda nepříznivých okolností, ale dost možná jde o systematický problém českého fotbalu.
„Možná jsme se dostali tak vysoko díky tomu, že jsme to neměli postavené na top individualitách, ale měl jsem generaci, která dokázala podřídit výkon na hřišti ne individuálnímu výsledku. Kluci táhli za jeden provaz. Hráli dobře kolektivně a organizovaně,“ říká trenér Miroslav Soukup, na co sázela jeho stříbrná dvacítka.
Zklamání po finálové prohře s Argentinou brzy vystřídalo nadšení a hlavně naděje. S národním týmem dospělých se pomalu loučily opory a stříbrní mladíci je měli začít nahrazovat. Jenže to se nestalo. Chvíli vypadalo nadějně - útočník Fenin dával góly za Frankfurt a stoper Šimůnek vyhrál s Wolfsburgem Bundesligu. Ale jiní se na cestě do největších evropských klubů velmi rychle zastavili.
Pokus o restart kariéry nevyšel. Martin Fenin v Brně skončil
Číst článek
„Třeba Luboš Kalouda byl koupený do CSKA Moskva. Oni vědí, že jeden nákup se jim povede dobře, jednoho ještě třeba prodají a jeden se nepovede, takhle oni počítají. A Luboš, jak jsem ho znal povahově, nebyl úplně průbojný typ,“ přemýšlí tehdejší trenér.
A že je výběr toho správného klubu klíčový, si myslí i nejlepší střelec české reprezentace Jan Koller. „Většina hráčů zapadla, asi tam nebylo správné načasování jejich přestupů do zahraničí, jak přestoupili, tak to psychicky nezvládli.“
Ale najdou se i výjimky - třeba Marek Suchý, který po šampionátu ještě vydržel ve Slavii a přes Spartak Moskva se stal pevným článkem švýcarské Basileje. Jenže někteří jeho spoluhráči z dvacítky už fotbal ani profesionálně nehrají. Brankář Radek Petr chytá zlínský krajský přebor a taky patří do kategorie těch, kterým se nepovedl přestup do italské Parmy.
„Někteří prostě skončili, protože neměli sílu a morálku pokračovat dál. Možná přišlo i zklamání z toho, že nedostali šanci,“ říká Miroslav Soukup.
Češi bodují týmovým pojetím, kvalitou zaostávají
Jedním z důvodů, proč tahouni tehdejší dvacítky, třeba Martin Fenin, Luboš Kalouda nebo Jan Šimůnek, nedotáhli své kariéry tak daleko jako Argentinci, kteří je tehdy ve finále porazili o jediný gól, může být týmové pojetí. Agüero, Banega, Di María nebo Romero dnes hrají ve velkých evropských klubech, Čeští reprezentanti hrají většinou domácí soutěže.
„Nechci říct, že nemáme talenty nebo špičkové hráče. Ale český mládežnický fotbal byl postavený na kvalitní a profesionální práci trenérů, ale je to hodně postavené na fyzických výkonech a už odmala na organizaci hry,“ přemýšlí Soukup.
Názor Miroslava Soukupa o kvalitních trenérech ale vyvrací muž, který ho u dvacítky nahradil a teď pracuje jako sportovní ředitel v Teplicích - Jakub Dovalil. „Nechce se tomu věřit, ale třeba Němci říkají, že si myslí, že problém je v tréninku. Že v Česku nejsou špatní hráči, ale problém je trénink.“
České fotbalisty do 19 let nemusí nutit do tréninku. Hlavní je, aby chodili včas spát
Číst článek
A možná to tedy nejsou jen výstřelky Martina Fenina nebo špatná volba přestupu u mnohých dalších, co českým talentům zavírá dveře do velkých klubů. Letos zanechala dobrý dojem na mistrovství Evropy reprezentace devatenáctiletých, která sahala po postupu do finále. Jenže jejich vystoupení připomíná to 10 let staré v Kanadě.
„Všichni, kdo se dívají na fotbal, vidí, že je to dosažené maximálním vypětím, propojením realizačního týmu a organizací hry. Ale kvalita hráčů pořád není taková, jakou bychom si představovali, na tom je třeba pracovat,“ upozorňuje sportovně-technický ředitel fotbalové asociace Michal Prokeš.
Proto fotbalová asociace internetovou licencí školí dobrovolníky, kteří trénují ty nejmladší v malých klubech, nebo vznikly krajské akademie pro čtrnácti a patnáctileté chlapce, kde se pilují hlavně individuální dovednosti. Protože ty jsou zřejmě důležitější než organizace hry, aspoň pokud chce český fotbal znovu vychovat fotbalisty pro velkokluby.
