Za nákupem fotbalových klubů je často sportwashing a snaha o vylepšení reputace, říká publicista Häring
Přes deset miliard eur celkem, čtyři nejbohatší každý přes 800 milionů eur. Dvaceti největším evropským fotbalovým klubům se daří zvyšovat příjmy, přestože ceny za vysílací práva už tolik nerostou. Do čela žebříčku Deloitte Football Money League se vrátil Real Madrid, hned za ním jsou Manchester City a Paris Saint-Germain. Stává se z fotbalu výdělečný byznys? Nebo aspoň dlouhodobě udržitelný? O tom mluvil fotbalový publicista Karel Häring.
Jsou vyšší příjmy klubů překvapením?
Nemyslím si, že by byly překvapením. Možná po období covidu, kdy se počítalo s tím, že se to zastaví. Fotbal je stále celosvětový fenomén a kluby hledají veškeré možné cesty, jak své příjmy zvyšovat.
Jaké kluby se do té první dvacítky nejbohatších dostaly? A jsou ve výši jejich příjmů velké rozdíly?
Na špici je Real Madrid, který vystřídal Manchester City. Pohybují se tam i kluby jako PSG nebo Bayern Mnichov. Je tam převaha klubů z anglické Premier League. Anglické kluby mají světově nejvyšší příjmy z prodeje televizních práv. V nejlepší dvacítce je osm klubů z Premier League, takže už se to netýká jen těch největších klubů.
Je nějaká šance, že se pořadí na špici žebříčku výdělků někdy změní - může těm prvním pěti klubům vůbec někdo ekonomicky konkurovat?
Dlouhodobě se to nemění. Ovlivňuje to sportovní úspěch. Pokud se ty kluby dostanou daleko v Lize mistrů, tak to generuje vysoké příjmy. Ale udělá to rozdíl jednu nebo dvě příčky.
Na hřišti nevyhrává automaticky ten, kdo má nejvyšší příjmy, ale je to stále složitější a složitější pro ty méně movité v dlouhodobých soutěžích. Problém je to v Německu, kde vyhrál Bayern jedenáctkrát za sebou mistrovský titul. Letos ale zatím vede o dva body Leverkusen. Podobně je na tom Francie a ve Španělsku vyhrávají dva kluby. V Anglii za posledních šest sezony vyhrál pětkrát Manchester City, ale tam je konkurence větší.
Kdo jsou vlastně vlastníci těch největších evropských klubů? A proč si je podle vás pořizují?
V každé zemi je to jinak. Ve Španělsku třeba lidé přispívají do klubu a mohou volit, jaký prezident povede ten klub. V Anglii, Francii nebo Itálii mohou být soukromí vlastníci. Spousta vlastníků klubů v Anglii pochází ze Spojených států. Tam to mají jako byznysový model, protože to často jsou i vlastníci klubů NHL, NBA a tak dále.
Další majitelé jsou z arabských zemí nebo Číny. Newcastle United je teď nejbohatší klub světa, protože ho vlastní v podstatě Saúdská Arábie jako stát.
Jak se na zahraniční vlastníky klubů dívají fanoušci v dané zemi - jak přijímají investory z Kataru, Saúdské Arábie nebo Číny?
Když fandíte Newcastlu, tak to berete, že vás vlastní Saúdská Arábie, protože investují. Obecně se to ale bere jako sportwashing. Státy si prostřednictvím sportu dělají reklamu a zlepšují si reputaci.
