Italský deník o symbolu Turína - věži La Mole Antonelliana
Všichni, kdo sledujete zimní olympijské hry, jste si už určitě všimli jednoho z jejich symbolů. Dominanty města Turína - věže s názvem La Mole Antonelliana. Je v historickém centru města a chodí ji teď obdivovat desetitisícce turistů z celého světa. Vydala se k ní i redaktorka Hana Hikelová.
Věž La Mole Antonelliana je dílem Alessandra Antonelliho, který ji začal stavět v roce 1863. Po několika úpravách projektu se její stavba zastavila ve výšce 167 metrů.
"La Mole Antonelliana je jedinečná budova, nádherná, okouzlující. Ale také hodně složitá, uvnitř je relativně úzký ale obrovský otevřený prostor. Je to takový labyrint. Nic tady nebylo skoro 100 let, nikdo nevěděl, co s tím udělat," říká mi Alberto Barbera, ředitel Národního muzea filmu. Právě toto muzeum tady sídlí už více než pět let.
"Když se na začátku devadesátých let rozhodlo, že sem muzeum přemístíme, hlavním problémem bylo najít někoho, kdo bude schopný udělat projekt. Několik let se to nikomu nedařilo. Nakonec jsme v roce 1998 oslovili Francoaisse Confinó - švýcarsko - francouzského architekta, přijel, podíval se na věž a řekl, že to půjde. Pak se na projektu rok pracovalo a tady vidíte výsledek," ukazuje mi Alberto Barbera nádherné prostory uvnitř věže.
Uprostřed si můžete v klidu lehnout na polstrované lehátko a dívat se na staré nejen italské filmy, u stěny je pětipatrový labyrint - každý si tam přijde na své - efekty z hororů, animované filmy, staré fotografie, moderní počítačové prezentace filmových, světelných a zvukových efektů.
" Tohle není tradiční muzeum, ani by se tomu muzeum nemělo říkat. Je to něco jiného - je to cesta plná emocí, je to jako byste jela autem a po cestě se vám vybaví s nostalgií všechno, čím film v minulém století prošel, Ale také se hodně věnuje budoucnosti filmu. To je část, plná efektů, na které si dal Francoaisse Confinó hodně záležet," vypráví se zaujetím Alberto Barbera. Když se ptám, proč je národní muzeum filmu právě v Turíně, opět se utvrzuji v tom, že toto město je ve světě spojováno pouze s FIATem neprávem.
"Muzeum filmu se zrodilo v Turíně, protože italský film se také narodil taky. Italský kinematografický průmysl tady vznikl v prvních letech 20. století. Rozvíjel se hodně rychle. Byla to úžasná doba pro Turín, vznikal FIAT, rodila se tu italská móda a Turín byl v té době úžasným městem, plným podnikatelů. Buržoazní město, které bylo hodně kreativní a mohli tady riskovat a investovat do projektů budoucnosti. Během pár let se tenkrát Turín stal hlavním městem italského filmu."
A platilo to až do 30. let, kdy tuto roli převzal Řím. Teď se sem ale podle Barbery film opět vrací. 20 až 30 procent italské filmové produkce v posledních letech opět vzniká v Turíně. Říká nadšeně Alberto Barbera a neopomene mi připomenout, jak je úžasné, že je tady teď olympiáda. Turín se totiž konečně může ukázat světu jako kulturní město.
I když tu sídlí třeba i druhé největší egyptské muzeum na světě, turisty teď při olympiádě zajímá více to filmové: "Je tady teď obrovský počet turistů. Je pravda, že muzeum filmu se za těch pět let stalo nejnavštěvovanějším muzeem v Turíně. Viděli ho už 2 miliony lidí, a to je na to, že Turín není turistické město hodně. Vliv olympiády je ale úžasný. Teď sem chodí 5000 lidí denně a turisté, co přijeli na olympiádu jsou nadšení. Koho by nezaujala tato zvláštní budova, která je symbolem města a olympiády."
