Kdo si hraje, vydělává. Profíci berou za esport miliony, turnaje jsou velká show

Za pár dnů odstartuje v Kolíně nad Rýnem v Německu jeden z největších esportových turnajů letošního roku ve střílečce Counter-Strike: GO. Prize pool, to znamená peníze, o které se tam bude hrát, je stanovený na v přepočtu 21 milionů korun. Je to běžná suma, o kterou se v počítačových hrách hraje, nebo je to trošku víc než normálně? Protože to je spousta peněz.
Ve vrcholovém esportu je to relativně normální částka, o kterou se hraje, ale když pohlédneme na esport jako takový, tak je to spíš odchylka od průměru. Většinou se nehraje o tak vysoké peníze. 

Když říkáte, že v tom vrcholovém se o takto velké peníze hraje, tak je běžné, že přijedou hráči na turnaj, složí týmy, které hrají určitou počítačovou hru, přijedou a tam vidí, že dnes je možné vyhrát 20, 30, 40 milionů?
Ví to dopředu, protože se to skládá už z toho zájmu, který vznikne během kvalifikace. Oni se na to nejprve musí kvalifikovat, případně být pozvaní organizátorem. Rozhodně to není tak, že se dostaví na místo a najednou jim je řečeno, aha, tak hrajete o tolik milionů korun. Vždycky je to vyvolané zájmem sponzorů, zájmem lidí, kteří kupují práva, protože ty turnaje jsou sledované, tak někdo musí koupit práva z toho, co generuje ten prize pool, jak se říká. Zároveň je to generované i tím, které týmy se kvalifikovaly. Když tam jsou zajímavé týmy, prize pool vzroste, když tam zase tak zajímavé, sledované týmy nejsou, prize pool může být i menší. 

Být profesionálním esportovcem

Prize pool tedy neznamená to, že těch 21 milionů vyhraje ten první, ale že se to rozdělí třeba mezi prvních pět?
Je to odstupňované, první získává nejvíc, největší percentuální podíl z té částky, a pak druhý, třetí a tak dále a částky se snižují. Myslím, že na některých turnajích je to třeba až do patnáctého místa, že když jste patnáctí, tak stále ještě něco dostanete. Často to je tak, že na pozdějších místech už nejste v plusu, že nepokryjete náklady na to dopravit se na turnaj, když je třeba na druhé straně světa, případně i s ubytováním a tak dále. Pokud to nehradí turnaj, tak vám výdaje převýší příjmy z toho turnaje. Ve chvíli, kdy se umístíte na prvních třech místech, tak už se vám to rentuje jako týmu, ale to se nepovede každému. Je pravda, že první místa hodně rotují, není jeden tým nebo nějaká organizace, která by pořád vyhrávala. 

Takže tam není Federer 10 let dokola, ale ty týmy se mění, takže je to takové férovější, když bych to porovnal se sportem, který je asi většině posluchačům bližší. Ale je tedy podobné, také se cestuje po světě, když neskončíte úplně dobře, tak vás ten turnaj asi stojí víc, než jste tam vyhráli, protože jste nic nevyhráli; možná dostanete body do nějakého žebříčku... 
Dá se říct, že starý svět, to znamená ten klasický sport, se přesunul do nového světa, ale ten moderní, nový svět esportu začal už někdy na přelomu 90. let a nového tisíciletí. Už tehdy byl ustanoven jakožto něco, kdy hráči hrají profesionálně za peníze. Asi jsme měli říct, že esport rovná se hráč, který dostává buď plat, anebo prémie z uhraných turnajů a z toho dostává normální výplatu, dá se říct. Ve chvíli, kdy se profesionalizuje, tak už se dá říct, že to je esportovec. 

Četl jsem na portálu Esports Insider o platech profesionálních hráčů. Když zůstaneme u Counter-Strike, tedy střílečky, která už toho také hodně zažila, je letitá, není to nic nového a stále se hraje, je to jedna z nejpopulárnějších her, která se hraje v profesionálním esportu, tak třiadvacetiletý hráč Estonec Robin Kool si loni vydělal v přepočtu 19 milionů korun. Jak je to možné? 
Je to díky tomu, že jeho tým vyhrál jeden z nejštědřeji dotovaných turnajů, na kterém byla dotace milion dolarů. Je to složené z toho, že on dostává nějakou gáži od své mateřského organizace, to znamená, že pravidelně, měsíčně a regulérně dostává výplatu, plus je to složené ze sponzorských příspěvků, které má samotný hráč, případně, teď nevíme, jestli je tam nějaká sponzorská smlouva v rámci organizace. Ale hráči jako takoví uzavírají svoje vlastní sponzorské smlouvy na to, že hrají na nějakém vybavení, že mají něco v počítači, třeba grafickou kartu určité značky, a za to, že ji reprezentují, dostávají peníze. Je to podobné, jako když má fotbalový tým na dresu nápis nějakého sponzora, velmi podobně se to dělá i v ersportových reáliích. 

I esportovci mají dresy, ne?
Přesně tak, sponzor na nich navíc může mít nějaký svůj vzkaz, i ten hráč vlastně může, je to podobně jako ve fotbale. I fotbalisté mají uzavřené jednotlivé sponzorské smlouvy s nějakými organizacemi, se kterými jejich tým nemá vůbec nic společného. 

Takže kdybych to znovu připodobnil k tenisu, tak když Federer by měl raketu od firmy Head, tak tady hráč, Robin Kool, může mít grafickou kartu od NVIDIA a je to úplně stejný princip, protože ta firma mu za to může platit a ještě mu dává ty produkty jako takové. 
Ano. 

Takže hráči mají jednak profesionální smlouvu s týmem, jednak mají tyto svoje separátní smlouvy, a pak asi mohou těžit i z nějakého vlastního marketingu, ne?
Určitě, velmi podobně jako klasičtí sportovci, stále to odděluji, i když ten oddělovník je tam spíše z nějakého ideologického důvodu. Mají svoje sociální sítě, na kterých můžou prodat svoji reklamu, pokud jsou aktivní, co se týče nějaké svojí propagace, tak streamují separátně od svého týmu svůj trénink, dá se říct, kdy se připravují na turnaj nebo nějakou kvalifikaci.

Jakože vezmou video svého tréninku, který živě natáčí, a ukážou ho lidem na YouTube, Twitchi nebo jiném portálu, kde se dá takto streamovat video?
Přesně tak. Na Twitchi je možnost donátorství, to znamená, že když se na vás někdo dívá, tak vám může poslat menší obnos peněz za to, že se mu líbí to, co vidí, a když se mu to líbí hodně, tak z toho může být i pěkná sumička. 

Můžete jít za lepším? Může vám v přestupním období, jestli nějaké existuje nebo jestli trvá celou dobu herní sezony, nějaký jiný tým nabídnout, hele, my máme lepší smlouvy, víc peněz, pojď k nám?
Standardní přestupové období, jak ho známe z fotbalu nebo hokeje, není. Hráči můžou přestupovat v libovolném termínu, pokud už není ten hráč nebo tým nahlášen v soupisce do nějakého turnaje, pak už to nejde. I když znám případy, kdy to i v takovém případě šlo, a bylo to na scéně velmi komplikované.

Takže teď, když za týden začíná turnaj v Německu, tak už je pozdě na to změnit týmy?
Do jisté míry ano. Upřímně, nedělá se to, protože ten tým je na něco zvyklý. Když to přirovnávám ke sportu, tak ve fotbale si Beckham s Messim taky můžou přihrávat, ale když spolu nebudou hrát nikdy, tak se můžou spoléhat maximálně na nějaký svůj osobní skill, kterým to můžou dohnat. Tady to je podobné, oni hrají v týmech, konkrétně Counter-Strike se hraje v pěti, a když na sebe nejsou zvyklí, když neví, co ten druhý dělá, tak není úplně šance, že by se umístili na předních příčkách. Je to velmi podobné. 

Counter-Strike není jediná hra, která se hraje na profesionální úrovni na turnajích. Co všechno za hry můžeme potkat na těch turnajích, pokud se na ně vydáme i fyzicky, protože to je taky možné? To jsou velké eventy, kde můžete na velkých obrazovkách sledovat hru, hráči jsou přímo tam, vidíte to všechno naživo nebo se na to podíváte někde v televizi, na počítači a tak dále. Co všechno za hry tam můžeme potkat? 
Z těch nejhranějších, dá se říct, to je skutečně Counter-Strike. Úplně původní verze vznikla někdy v roce 1998-1999, takže to je opravdu letitá věc. Pak to jsou hry jako League of Legends, Dota 2, hraje se ještě stále StarCraft, který vznikl v roce 1998, teď už se sice hraje druhý díl, ale je to pořád o tom stejném. Hraje se Overwatch, což je střílečka. League of Legends a Dota, tam člověk podobně jako v nějaké strategii ovládá svoji jednotku, kliká na myš, kam má ta jednotka jít, a je to taková přetlačovaná pět na pět. Je to na velké mapě, kde se snaží ovládnout nějaká území a být lepší než soupeř. 

StarCraft, to je stejné jako třeba Warcraft, tedy strategie?
Tak. 

O kolika profesionálních hráčích světově se bavíme? Musíme v tuto chvíli říct jedno důležité číslo - globální esportový trh má hodnotu kolem třiceti miliard korun. To není žádné marginální odvětví. Tak kolik je těch fakt velkých profesionálů, kteří se z toho dokáží uživit, nemusí dělat vůbec nic jiného, prostě hrají hry, jezdí na turnaje, trénují?
Bude to opět velmi podobné jako třeba v tom zmiňovaném tenise. To znamená, že hráčů, kteří nemusí dělat absolutně nic jiného, je několik stovek, maximálně několik tisícovek. Hráčů, kteří si na tom vydělají něco, nějakou menší nebo větší částku, a klidně některý měsíc v roce můžou vydělat tolik, kolik je zajistí na celý rok dopředu, může být až několik desítek tisíc. Ale jsou to nižší desítky tisíc a jsou v tom započítány i stovky a tisíce před tím, kteří si tím skutečně vydělávají.

Peníze v esportu

A teď těch 30 miliard, které jsem tu zmínil, to je hodnota globálního esportového trhu. Na začátku jste zmínil jednu věc, na kterou jsem se chtěl ještě doptat, totiž to streamování. Běžně se platí za práva na přenos z těch turnajů a her, běžně se asi hraje i Liga v těch hrách, ne? Takže to lidé můžou běžně sledovat. Jak velké peníze se v tom točí?
Dřív to nebylo skoro nic, dokud se esport nedostal do fáze, kdy už to začalo být zajímavé i pro běžného diváka, což trvalo poměrně dlouho. Stálo to hodně vysvětlování, co se děje na obrazovce. Protože když se zapne hra jako Counter-Strike, tak tam po sobě lidé střílí zbraněmi, to je trošku pochopitelné i pro člověka, který to vidí úplně poprvé, nebo Fifa, tam je to také jasné, je to fotbal, ale když se člověk podívá na hru jako je StarCraft nebo League of Legends, tak vůbec neví, co se tam děje. Dá se říct, že běžného, většinového diváka to nezajímá. Takže to trvalo opravdu dlouho, než se to překlopilo do toho, aha, to by mohlo být zajímavé i pro běžného diváka televize, teď specificky myslím televize. Ale neprodávají se jenom televizní práva, prodávají se práva na takzvané restreamování, to znamená, že existuje oficiální stream, kde běží oficiálně nějaké organizace, tady je teď turnaj a toto je jediné místo, kde ho můžete sledovat. Jednotlivé organizace v jednotlivých státech si to můžou uzpůsobit a zakoupit práva na to, aby mohly restreamovat. Je vidět stejný obraz, ale mají jiné, dejme tomu české komentátory, kteří to komentují, a to je ta úprava. Ten stream se může v tuto chvíli prodávat i do televize a také se to děje.

Za?
Za velmi slušné částky, které ale absolutně nedosahují hodnoty, jako je třeba Liga mistrů ve fotbale, nebo, já nevím, US Open, Wimbledon a tak dál, tomu se to absolutně neblíží. Ale je pravda, že prize pool, jak jsme zmiňovali na začátku, tak tam už to, myslím, někdy přesahuje prize pool toho, co známe ze sportů, které se teď objevují na stránkách sportovních deníků. Není jich moc, ale někdy se povede, že celková částka, o kterou se hraje, je daleko vyšší, než dejme tomu v českém fotbalovém poháru. Tam už se opravdu bavíme o úplně jiných částkách. 

To je hrozně zajímavé téma, protože, a to mi kdyžtak tedy teď potvrďte, jsem v minulosti četl, že vůbec v herním průmyslu, když se vytváří nějaká počítačová nebo hra na konzole, tak že třeba její vývoj stojí i víc, než natočení nějakého velkého hollywoodského bijáku, neříkám, že superáčkového filmu, ale… 
Je to tak. Zhruba do roku 2012, 2013 ty nejdražší hry stály desítky milionů dolarů. Za to se dá natočit film, když to převedeme na tu kinematografii, ale nedosahovalo to hodnoty hollywoodských blockbusterů, které stály 100, 150, 200 milionů. Teď už hry stojí 100, 150, 200 milionů. 

To je neskutečné.
Ale nejsou to všechny hry, jsou to ty největší, které pravděpodobně budou posluchači i znát, znamená Last of Us, Marvel's Spider-Man a tak dále. Jsou hry, které zasáhly i mimo svoji bublinu, dá se říct. 

Zasáhly i do toho filmu. 
Přesně tak. Zná se to i díky tomu, že vznikl seriál Last of Us, tak ten je na motivy hry, která byla vyvíjena dlouho a stála hodně peněz. Ale dřív tam byla jistá disproporce, filmy stály víc, ale celý herní průmysl jako takový, a teď nemyslím jen esportový, generoval více peněz, než ten filmový dohromady. Teď už to dosáhlo i na stejné rozpočty, co se týče výroby her. Často je to opodstatněné tím, že na tom dělá hodně lidí. Když se podíváte do titulků libovolné hry, která je velká, úspěšná, tak tam je buď stejně, anebo ještě mnohem víc lidí, než dělá na nějakém hollywoodském blockbusteru. Člověk si říká, proč to tak nabobtnalo, a je to i požadavkem na grafiku. Lidé chtějí, aby grafika byla co nejrealističtější, aby se postavy hýbaly co nejvíc jako reální lidé. Jsou také to požadavky na to, aby to byl zážitek, který buď člověku vydrží hrozně dlouho, to znamená, že hru odehraje za nějakých dvacet, třicet hodin, a to už je bráno jako dlouhá, velká hra, anebo aby ji šlo hrát dokola, opakovaně. To znamená ještě druhou věc, totiž aby hra byla udržovaná, aby na ní stále pracoval nějaký tým, protože vydání hry je jenom špička lidovce.

Jenom začátek.
Tým se musí starat o to, aby byly opravovány různé chyby, na které hráči narazí v průběhu hraní, a není dnes vůbec výjimkou, že existují „Game as a service“, to znamená hra jakožto služba, ve které neplatíte na začátku vůbec nic, stáhnete si ji zadarmo, ale platíte za to, že si třeba chcete koupit lepší zbraň. Ale když se takovýchto lidí sejde hodně, a u úspěšných her se sejdou, tak to mnohdy může vydělat víc, než klasický prodej v obchodech, od kterého se už teď upouští. 

Pak je také rozšíření hry, kterou si zahrajete sám, což je multiplayer nebo nějaká online verze, a tam už se dostáváme zpátky k esportu, protože to, co můžete sdílet, vám zase dá novou dimenzi hraní. Největší fanouškovská základna her je kde? V Asii?
Je to Asie...

Znám videa nadšených fanoušků, kteří sledují StarCraft a jsou z toho úplně u vytržení.
StarCraft je extrémně populární a vždycky byl populární, to je třeba dodat. Kde je populární už téměř dvacet let a ti nejlepší hráči tam jsou braní za top celebrity, to je Jižní Korea, tam to dokonce mělo i velkou státní podporu, teď už si nejsem jistý, jestli je stále tak vysoká, ale byly tam i turnaje, které vyloženě zaštiťovalo ministerstvo průmyslu a na které se sezvaly veškeré top týmy světa, a byl to velký svátek pro Jižní Koreu jako takovou. Pak Čína, Japonsko, z tradičních evropských regionů to jsou severské státy, tedy Švédsko, velká síla je i v Německu, co se týče esportu, a severní Amerika, Spojené státy. 

Fanouškovská základna v Česku? Počítačové hry, konzolové hry? 
Nikdy nikdo nedělal žádný přesný průzkum, aby se dalo říct, kolik lidí tady ví, co jsou počítačové hry. Odhaduje se to na nějakých 1,7 milionů lidí, kteří se tomu aktivně každý měsíc věnují, ať už z pohledu esportu nebo toho standardního. Ale je to podle mě ovlivněné tím, že spousta lidí se nepovažuje za hráče, byť třeba každý den ráno v tramvaj nebo v autobuse hraje nějakou hru. Z pohledu průzkumu je i toto hráč, ale ten člověk se tak neidentifikuje a není pak zařazen do té množiny lidí. 

Jaké jsou počty sledujících streamů v České republice? Desítky tisíc? 
Desítky tisíc, ty skutečně nejúspěšnější jsou na stovkách tisíc.

Říkal jsem číslo 30 miliard dolarů, tak na konci roku by globální esportový trh mohl dosáhnout hodnoty pětatřiceti miliard podle projekcí, na konci dekády by to mohlo být už bezmála 150 miliard. Roste taky prize pool. Na podzim bude mistrovství světa ve hře League of Legends, o té jsme taky mluvili. Říkali jsme, že na Counter-Strikeovém turnaji teď bude prize pool 21 milionů korun v přepočtu, na mistrovství světa v League of Legends, které bude někdy, to bývá říjen listopad, tam to bývají miliony dolarů, takže klidně přes 100 milionů korun.
Ale dává to smysl, protože to je celosvětová událost, celosvětová záležitost. Na to kouká úplně celý svět v esportovém smyslu. A nejen esportovém smyslu, to je právě klíč k tomu, že na to kouká spousta lidí čistě kvůli tomu, že to je zajímavá show. Není to jenom o tom, že člověk sedí u počítače a kouká na jiné lidi u počítače, jak hrají hry. To je show na stadionu, kde se sejdou fanoušci, jsou v těch prvních brázdách, fandí, mají takové ty obrovské rukavice s prsty, ukazují na tom podobiznu nějakého oblíbeného hráče, jsou oblečeni v kostýmech z té hry a tak dále. Je to skutečně velká show. Dá se říct z jedné perspektivy, že se na to skládají sami hráči, protože tak velký turnaj by se nedal udělat jenom ze sponzorských příspěvků, ale je to právě z mikrotransakcí, které probíhají v té hře, a jistý desátek se odloží na turnaj. Těch mikrotransakcí tam probíhá neuvěřitelné množství, takže z toho ta firma je schopná to dotovat. 

V podcastu byly využity zvuky z youtubových kanálů PLAYzone, Red Bull Gaming, 프리카캌, AfreecaTV, betway esports, karrigan, MindYourGames, EpicSkillshot - LoL VOD Library, hitpointcz a ESL Counter-Strike.