Ona by chtěla, abych bojovala, řekla Siniaková po první letošní výhře a věnovala ji zesnulé trenérce

Tenistka Kateřina Siniaková dokázala poprvé v sezóně vyhrát singlový zápas v hlavní soutěži turnaje WTA Tour v ruském Petrohradě, kde porazila Belgičanku Kirsten Flipkensovou 6:1 a 6:2. Siniaková se z vítězství radovala na oblíbeném místě - v hale. Ale také krátce po velmi smutné události. V rozhovoru pro Radiožurnál Siniaková mimo jiné uvedla, že nevylučuje spolupráci s novou trenérkou.

Petrohrad Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kateřina Siniaková

Kateřina Siniaková | Zdroj: Reuters

Jaký jste měla pocit ze svého výkonu?
Za mě to byl super zápas, myslím, že jsem předvedla dobrý výkon. Byla jsem až překvapená, že to šlo tak jednoduše. Dneska jsem zahrála dobře a skoro všechno mi vyšlo a jsem moc ráda, že se mi to takhle povedlo.

Čemu přičítáte, že se vám tak dařilo?
Já jsem teď v Dauhá i v Dubaji docela dost trénovala. Je to těžké, protože hrajete pořád debla, ale snažila jsem se trénovat i na singla. Věřím, že to určitě pomohlo a dodalo mi to sebevědomí, že jsem se cítila na kurtu lépe. Ráda hraju v hale, takže i to mohlo pomoci.

Jak složité pro vás bylo nastupovat na kurt den po úmrtí dlouholeté kondiční trenérky a bývalé vynikající atletky Heleny Fuchsové?
Na kurt jsem nenastupovala těžce. Řekla jsem si, že tam nechám všechno pro Helču. Ona by to chtěla, abych bojovala dál a rvala se, jako se rvala vždycky ona. Možná bylo lepší, že jsem nehrála včera, protože to bylo těžké, když mi přišla nějaká zpráva a prohlížela jsem si naše fotky, tak mi bylo hrozně smutno. Bylo těžké připustit si, že už ji neuvidím. Jsem ráda, že jsem vyhrála a teď zkusím co nejvíc bojovat pro ni, protože to by určitě chtěla.

Zemřela Helena Fuchsová, úspěšná česká atletka a trenérka podlehla dlouhodobé nemoci

Číst článek

Možná vám budou na turnaji pomáhat i domácí diváci. Máte tady velkou podporu publika, to bylo znát i po vašem rozhovoru na kurtu, že?
Určitě je to příjemné, nehraji tady poprvé, takže už se tady známe. Je hezké, že mohu říct, že mě berou jako domácí, všichni se se mnou baví a je to hezký pocit na kurtu a mít za sebou podporu. Jsem ráda, že tady můžu hrát.

Překvapuje vás, že máte stále diváky v hledišti? Čekalo se, že po grandslamu v Austrálii už budou v hledišti spíš vzácností vzhledem ke koronavirovým podmínkám.
Překvapení to je, ale jak jsem cestovala, tak to vypadá, že v Rusku mají vše otevřené a vše funguje. Je super, že to takhle zvládají, a když přijdou fanoušci, tak je to tenis, jako jsme měli dřív.

Je i život jako dřív, nebo jste ve stále přísně podobně přísné bublině v hotelu i na kurtech?
Bohužel nesmíme vůbec nikam, ta bublina na všech turnajích pokračuje. Letos kvůli tomu nepřijel ani děda, protože bychom se nemohli potkat. Je to smutné, ale bohužel taková jsou pravidla.

Nepřijedou vám alespoň zamávat do hlediště?
Do hlediště by se asi dostali, ale nakonec se rozhodli, že ne. My s nimi nesmíme být v kontaktu, ani z hotelu nikam nemůžeme. Jsme v té bublině, takže bych jim mohla tak zamávat z kurtu.

V hledišti jsem vedle vašeho otce zahlédl i Eugenii Maniokovou, bývalou trenérku přední ruské i světové tenistky Jekatěriny Makarovové, pomáhá vám teď?
My se známe, protože ona je tady s Jelenou Vesninovou a přišla se podívat

Takže vám teď radami nijak nepomáhá?
Uvidíme, třeba do budoucna. Zatím spolu komunikujeme, tak uvidíme.

Z těch vašich slov to ale vypadá, že spolupráci s ní nevylučujete?
Spolupráci nevylučuji, to určitě ne.

Jaroslav Plašil, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme