Osmapadesátiletý Pražan startuje na 240 kilometrů dlouhé trati v marocké poušti
Právě dnes startuje v Maroku jeden z nejtěžších běžeckých závodů na světě. Účastníci stráví v horké poušti několik dní, během každého z nich uběhnou desítky kilometrů a veškeré zásoby si při tom nesou na zádech. V 58 letech se do závodu přihlásil i Josef Škvor z Prahy. Náročnou trať bere jako životní výzvu.
Josef Škvor je duší sportovec. Odmala vesloval, plave, jezdí na kole, běhá a také láska k horolezectví ho stále drží. Za posledních deset let zvládl několik pražských maratonů a také stokilometrový běh po hřebenech Krkonoš.
Do Maratonu De Sable – běhu v poušti – se zamiloval už v 90. letech. Nejprve se však vydal prozkoumat terén na kole.
„V roce 2004, když jsem měl nějaké rodinné problémy, tak jsem se přihlásil na cyklozájezd do Maroka. Říkal jsem si, že si musím vyzkoušet, jak ta poušť vypadá. Tři neděle jsme se pohybovali na kolech přibližně v téhle oblasti a tu poušť jsem si zamiloval. A teď jsem se rozhodl, že jednak změním zaměstnání v roce 2013, a také jsem se rozhodl, že se přihlásím na ten pouštní maraton,“ líčí Škvor.
Odhodlaného běžce čeká osm náročných dní v terénu, zhruba 240 kilometrů, horko, písek a samota. Od organizátorů má k dispozici stan na noc a lékařské ošetření. Veškeré zásoby, tedy asi deset kilogramů, si ponese na zádech.
„Denně musí mít závodník sebou potraviny v celkové hodnotě dvou tisíc kalorií a ten zbytek jsou různé drobnosti. Je tam povinná výbava jako signalizační zrcátko, nůž, baterka, náhradní baterie a podobně, takže jsme komplet závislí na tom, co si sami vezmeme,“ říká Josef Škvor.
Jenom ne stesk, přeje si závodník
Přes poledne panují v poušti až čtyřicetistupňová vedra. Podle Josefa Škvora je důležité, aby byl na takovou zátěž organismus dlouhou dobu připravován pravidelnou zátěží.
„Takže jsem se snažil naběhat co nejvíc, najezdit na kole a přihlásil jsem se i na spinning,“ popisuje Škvor.
Každý běžec na dlouhé tratě ví, že celý závod je o vnitřní síle a vůli. Právě psychického stavu se Josef Škvor obává asi nejvíc.
„Já jsem člověk, kterému se stává, že se mu stýská, takže doufám, že tenhle pocit stesku odbourám. Zase sám o sobě vím, že když už budu probíhat pod tím startovním bannerem, tak už se zakousnu a už to půjde, ale do té doby to musím zvládnout hlavně v hlavě. Dát se dohromady a prostě se na to připravit psychicky,“ poznamenává Škvor.
Do Čech se vrátí asi za týden. A už teď ví, že maraton v poušti nebyl zdaleka jeho poslední výzvou. Zkusit by chtěl i závod okolo Mont Blancu.
