Otrokářské lodě odvezly z Afriky přes 20 milionů lidí, pět milionů z Angoly. Dnes tam stojí muzeum
Transatlantický obchod s africkými otroky patří k nejtemnějším kapitolám lidských dějin. Největší násilná migrace trvala přes dvě stě let. Za tu dobu odvezly otrokářské lodi z Afriky více než 20 milionů lidí. Necitlivý zásah do společenské struktury ovlivňuje dodnes život mnoha afrických zemí. Jedním z prvních míst, odkud byli otroci odvážení, je Angola. Do míst, kudy na své cestě prošly tisíce lidí, se vypravil zpravodaj Jaromír Marek.
Na první pohled je to místo přímo idylické. Bílý dům na návrší nad mořem stíní mohutné stromy. Dole u břehu kotví muži se svými čluny. Tady přitom byla jedna z křižovatek na cestě za utrpením.
Křesťany proti své vůli
„Zde každého pokřtili a dali mu nové jméno. Tím okamžikem přestalo jeho původní jméno platit. Záznamy o tom, kolik lidí prošlo denně nebo za měsíc neexistují. Záznamy se nevedly. Vést nějaké statistiky tady nemělo žádný smysl, velké množství lidí zemřelo cestou přes oceán. Odhaduje se, že z Angoly bylo celkem uneseno celkem 5 milionů lidí,“ říká průvodkyně, která domem, který je dnes proměněn na muzeum otroctví, provází.
Původně to bylo sídlo muže jménem Álvaro de Carvalho Matoso, Portugalce, který patřil mezi největší obchodníky s otroky první poloviny 18. století. V patře bydlel, v přízemí byla malá kaple, kde se zotročení lidé stávali proti své vůli křesťany. Katolická církev přitom otroctví odsuzovala. Už v polovině 15. století, proti němu vystupoval papež Evžen IV. V praxi se ale církevní nařízení nedodržovala.
„Otroci nebyli považováni za lidi. Byli příslušníci nižší rasy, chovali se k nim jako ke zvířatům. Nikdo například nedbal na to, jaké byly rodinné struktury. Dodnes to představuje silné trauma,“ vysvětluje průvodkyně.
Potomci otroků
Právě z území dnešní Angoly přicestovali první otroci do Spojených států. Dvě desítky lidí přivezli na britské pirátské lodi v srpnu 1619. Toho dne se začaly psát dějiny otrokářství Nového světa. Potomci nedobrovolných imigrantů žijí ve Spojených státech dodnes. Právě odtud přijela šedesátnice, kterou potkávám v muzeu.
„Jsem potomek prvních Afričanů, kteří byli odsud deportováni do Ameriky. Dlouho jsem o tom neměla ponětí, věděla jsem jen, že moji předkové byli otroci. Mnoho dnešních Afroameričanů nemá tušení, odkud přišli jejich předkové. Je přitom velmi důležité vědět, odkud pocházíme,“ říká návštěvnice.
Na terase jsou tři obrovské mosazné nádoby, které byly plné alkoholu. Ten podávali nebohým lidem po celou dobu plavby, aby byli napůl v bezvědomí, nebouřili se a cestu přežili. A potom se probudili na druhé straně Atlantiku.
