V Itálii našli mramorové desky z doby císaře Hadriána. Nabízejí pohled do panovnického ‚deníku‘
Mimořádný nález, tak italský ministr kultury Gennaro Sangiuliano charakterizoval objev částí mramorových desek s vyrytým textem. Archeologové je našli v Ostii, starověkém římském přístavním městě. Text popisuje události z počátku 2. století, konkrétně vládu císaře Hadriána. S nadsázkou můžeme říct, že je to jakýsi náhled do jeho panovnického „deníku“.
Části mramorových desek jsou dvě a týkají se roku 128. To už Římané v severní Anglii šest let budovali Hadriánův val, opevnění dlouhé přes sto kilometrů.
Dozvíme se z nich, že 1. ledna 128 přijal Hadrián titul otec vlasti, tedy pater patriae, a jeho žena Sabina titul Augusta. Císař prý za to daroval lidu peníze, jak stojí na deskách.
Do Řecka se vrátí část výzdoby z antického Parthenonu. Sochy byly 200 let ve Vatikánské sbírce
Číst článek
Další záznam je o Hadriánově cestě do Afriky z 11. dubna roku 128. Hadrián hodně cestoval. Do Říma se tehdy vrátil v létě, a pak měl hned na programu cestu do Athén, ale ještě před odjezdem se v Římě – možná 11. srpna, což bylo sedmnácté výročí jeho vlády – zúčastnil zasvěcení jedné budovy. Podle archeologů to mohl být buď Pantheon, nebo – a to je pravděpodobnější – monumentální chrám Venuše a Romy, ochránkyně Říma. Oba chrámy byly velice významné.
Pantheon stojí dodnes. Hadrián ho dal přestavět po požáru. Je to kruhový chrám s obrovskou kupolí o průměru přes 43 metrů z římského betonu, je známý i z filmů jako Andělé a démoni, pokračování Šifry mistra Leonarda podle Dana Browna. Je tam pohřbený malíř Raffael.
Chrám Venuše a Romy byl největší v Římě, dlouhý přes 100 metrů a široký přes 50 metrů. Hadrián byl velký stavitel a „přestavovatel“. A například jeho vila u Tivoli nedaleko Říma je na seznamu UNESCO.
Ostijské anály
Jak vysvětlil ředitel archeologického parku v Ostii Alessandro D´Alessio, nález dvou mramorových zlomků je vedle antických historiků dalším zdrojem informací. Dokresluje také význam starověké Ostie. Býval to hlavní římský přístav, bohaté obchodní město, stavělo se tam z mramoru, což nebylo zvykem. Nacházelo se tam divadlo pro čtyři tisíce lidí, lázně, školy, chrámy a také synagoga, která sloužila do 5. století a patří k nejstarším na světě.
Dějiny lidského druhu jsou jako dlouhý film, ze kterého se dochovalo jen pár snímků, míní archeolog
Číst článek
Zmíněné zlomky jsou další část takzvaných ostijských análů. Latinsky se tomu říká fasti. A byla to jakási kronika tesaná do mramoru. Fasti bývaly na veřejných místech, fórech nebo chrámech. Části ostijských análů našli archeologové už v minulém století, začátkem čtyřicátých let, koncem šedesátých a nyní. S radostí zjistili, že jeden z nově nalezených dílů přesně pasuje k tomu, který našli už dříve.
V Ostii za záznamy zodpovídala tamní nejvyšší duchovní autorita, což byl pontifex Volcani – ochráncem Ostie byl bůh Vulkán, měli tam Vulkánův chrám.
S tesáním kronik do mramoru ale časem přestali. Souviselo to s rozšířením křesťanství, mramorové desky s nápisy poté využívali jako stavební materiál.
Ostia byla římský přístav, u moře už ale neleží, protože ustoupilo o tři kilometry. V antice byla Ostia u ústí Tibery, dnes je prakticky součástí římské aglomerace. Za Hadriána město vzkvétalo, pak se na něj zapomnělo. A to až do 19. století, z té doby jsou první vykopávky z Ostie. A jak vidíme, stále je to bohaté a slibné naleziště.
