Muž dvou tváří, který zemřel před 600 lety. Život Václava IV. připomíná výstava na Pražském hradě
Český a římský král Václav IV. měl podle historika Jiřího Spěváčka dvě tváře. Na jednu stranu klidný, zdvořilý společník, na druhou emotivní, labilní alkoholik. Na českém trůně ale vydržel do té doby rekordních 41 let. Vládl dokonce déle než jeho otec Karel IV., v jehož stínu někdy bývá tento panovník skryt. Václavovu dobu 600 po jeho smrti připomíná výstava, kterou návštěvníci najdou do 3. listopadu v Císařské konírně Pražského hradu.
Výstava Český a římský král Václav IV. představuje místa spojená s životem tohoto panovníka, uměleckořemeslné práce gotiky 14. a 15. století, architekturu i liturgické předměty. A podle autorů jednou z hlavních letošních kulturních událostí na Pražském hradě, shromáždilo se na ní mnoho zápůjček z Evropy i ze zámoří.
Výstava začíná seznámením s osobností krále, jeho manželkami i s jeho složitou osobností, která podle hlavního autora výstavy Jaroslava Sojky byla stejně složitá jako situace v říši.
Bouřlivý začátek bouřlivé revoluce. Před 600 lety propukly husitské války první pražskou defenestrací
Číst článek
Král se těšil ze svých hradů, lovu a krásy umění, jeho velkou oblibou byly iluminované rukopisy, jak uvidí diváci na výstavě. Václav i jeho žena Žofie byli velkými zastánci Jana Husa, což také dokládá výstava.
Začíná ale ukázkou korunovačních klenotů, představuje architektonické fragmenty ze svatovítské katedrály, která v době Václavově ještě neměla dokončenou hlavní klenbu. Návštěvníci uvidí kopie reliéfů z triforia v katedrále, kam se běžně nelze dostat či nově zhotovenou kopii konzole s motivem Adama a Evy. Ta běžně není vidět, neboť se nachází za oltářem, kopie vznikla na 3D tiskárně a restaurátoři ji kolorovali.
Vystaven je i soubor pohřebních rouch ze sbírek Pražského hradu, jednoho z nejvýznamnějších souborů středověkých textilií na světě. Z významných výpůjček návštěvníci uvidí Sedleckou a Velkobítešskou monstranci, univerzitní žezlo Humboldtovy univerzity v Berlíně nebo jezdecké sedlo z Metropolitního muzea v New Yorku.
Nešťastný muž dvou tváří
Český a římský král Václav IV. měl podle historika Jiřího Spěváčka dvě tváře charakteru a jednání. První byla přirozená, klidná a druhá emotivní, drsná, ba divoká.
Na jedné straně byl předposlední Lucemburk na českém trůně podle historiků výborným společníkem, moudrým a zdvořilým knížetem, sečtělým se znalostí cizích jazyků a velkou knihovnou.
Na druhou stranu se ale postupně proměňoval v agresivního cholerika a alkoholika.
Chyběla mu koncepce a důslednost, které nahrazoval impulzivností. Syn „otce vlasti“ Karla IV. měl být nervově labilní, často jednal v afektu, jindy upadal do depresí.
Rozporuplná osobnost
Jeho současník, zaháňský opat Ludolf jej nazval „katem Českého království a tyranem církve“, Tomáš Štítný ze Štítného o něm napsal, že „dával nad sebů panovati ukrutnosti, smilstvu, opilství a dětinné mysli“, další jeho současníci jej nazývali „líným a zbytečným králem“. Jiní v něm ale viděli „moudrého a zdvořilého knížete“, augustinián Ondřej z Řezna o něm v 15. století napsal, že sice byl zahálčivý a liknavý, ale měl „jemnocitnou povahu“.
„Z jedné strany ho líčili co podlého ochlastu a zuřivce nesmyslného, našli se na druhé straně také hlasové, kteří v něm spatřovali velmi rozumně a dobře smýšlejícího mučedníka, jenž podlehl pouze nenávisti zlých lidí,“ napsal o něm ve svých dějinách František Palacký.
Podle spisovatele Jiřího Bílka, který o králi vydal letos knihu, nejvíce vystihuje Václava a jeho život slovo nešťastný.
Podle Bílka nikdy nepoznal, co je skutečné štěstí a radost, a když už ten pocit přišel, byl příliš krátký a vzápětí ho vystřídala další rána vedená do zad. Byl to podle něj nešťastný král – pro sebe, ale i pro svou zemi.
Jeho rezidencí byl pak Pražský hrad, kde jej dodnes připomínají Václavovy síně ve Starém královském paláci. „Zatímco pro jeho otce Karla IV. či bratra Zikmunda Lucemburského byla politika jakousi vášní, každodenní bytostnou potřebou, tak pro Václava IV. se stala brzy jen zátěží,“ popisuje pro Radiožurnál historik Robert Novotný.
Husiti, defenestrace, schizma
Karel IV. se snažil svému prvorozenému synovi zajistit co nejlepší výchozí pozici. Na českého krále jej proto nechal korunovat už jako dvouletého. Když mu bylo patnáct, tak byl Václav zásluhou svého otce zvolen německým králem. Karel IV. ale záhy zemřel a jeho syn byl ještě před osmnáctinami vhozen do rozbouřených vod evropské politiky.
Malý velký vojevůdce, který změnil osud Evropy. Před 250 lety se narodil Napoleon Bonaparte
Číst článek
A úkoly, které před ním stály, také nebyly zrovna malé. Vládl v době poznamenané učením Jana Husa a jeho upálením na hranici v Kostnici. Kontinentem otřásalo papežské schizma, kdy v čele církve stáli tři hodnostáři. A Evropu svíraly morové epidemie. Jeho doba vrcholila první pražskou defenestrací, následovanou husitskou revolucí.
Zanedbáváním úřadu si proti sobě doma popudil představitele vysoké šlechty, kteří navíc vycítili příležitost zvýšit svůj vliv na úkor slabého panovníka. Nespokojená šlechta dokonce krále zajala a pokoušela se vládnout jeho jménem. Později byl ale osvobozen.
Pro svou pasivitu byl dokonce zbaven i titulu vládce Svaté říše římské, a i když mu byla koruna později vrácena, faktickou moc ztratil.
Nelichotivá pak byla nejspíš role Václava IV. v případu svatého Jana Nepomuckého. Tohoto generálního vikáře nechal zatknout, mučit a poté hodit jeho tělo do Vltavy.
Bible v češtině
Léta jeho panování jsou ale s odstupem hodnocena jako svobodná pro umění a kulturu, a to v malířství, sochařství, literatuře či stavitelství. V době jeho vlády byly dokončeny mnohé významné stavby, třeba novoměstský chrám Panny Marie Sněžné, staroměstský kostel svatého Jakuba, dokončen byl i Karlův most.
Za Václava IV. byl též dokončen český překlad celé Bible. Čeština byla po italštině a francouzštině třetím evropským jazykem, do kterého byla Bible převedena.
Václavova manželství
Václav IV. byl dvakrát ženatý, první žena Johanna Bavorská zemřela po 16 letech manželství, druhou ženou byla od května 1389 Žofie Bavorská, která přežila manžela o devět let. Obě manželství zůstala bezdětná.
Na českém trůně strávil do té doby rekordních 41 let, dokonce o devět let déle než jeho otec, který ho mnohdy zastiňuje. Překonal jej až o sto let později král Vladislav II. Jagellonský, který vládl 45 let.
Neúspěchy krále skličovaly. Stále častěji se uchyloval do ústraní. Smrt jej zastihla 16. srpna 1419, tedy pár dní po první pražské defenestraci, náhle na Novém Hrádku u Kunratic. Bylo mu 58 let.
Ani po smrti se Václav IV. nedočkal pokoje. Byl pohřben v klášteře na Zbraslavi, který byl vypleněn husity, přičemž došlo k znesvěcení králových ostatků. Teprve v roce 1424 byl Václav uložen do královské krypty Svatovítské katedrály.
Václavův hrob byl několikrát otevřen. Antropolog Emanuel Vlček provedl v roce 1973 ohledání, podle kterého byl Václav IV. asi 173 centimetrů vysoký, měl v době úmrtí obézní postavu a organismus zdevastovaný alkoholem.
