Nalomil mi dvě žebra, vzpomíná někdejší studentka na masakr na Národní třídě. Odehrál se před 32 lety
Před 32 lety Československo vykročilo k demokracii a svobodě. 17. listopadu 1989 začala takzvaná sametová revoluce. Nejprve se na pražském Albertově sešli studenti na povoleném shromáždění, aby uctili památku nacisty zavražděného studenta Jana Opletala. Večer se pak dav spontánně vydal na Národní třídu. Tam už komunistický režim proti lidem tvrdě zakročil.
„První, co mě udeřilo, bylo to množství lidí, protože jsem chodil na demonstrace dva roky a tady bylo evidentně víc lidí, než bylo běžné,“ vzpomínal pro Paměť národa na odpoledne 17. listopadu 1989 jeden z demonstrantů Tomáš Pojar. V té době mu bylo 15 let.
Sametová revoluce začala přesně před 32 lety na pražském Albertově. Událostmi započal pád komunistického režimu v Československu.
Organizátoři původně počítali s pár tisíci účastníky, nakonec jich přišlo zhruba 15 tisíc. Za skandování různých hesel zamířil dav na vyšehradský hřbitov, kde měla akce skončit.
„Na tom hřbitově jsme cítili potřebu jít někam dál. Ten průvod jako kdyby v těch heslech přidával na razanci - napřed ta hesla byla opatrná, typu Jsme na špatným Hradě!, a potom když už se začalo volat Ať žije Havel!, tak bylo jasné, že míříme někam úplně jinam,“ popsala pro Paměť národa Klára Pospíšilová, tehdy 19letá studentka žurnalistiky.
Mnohatisícový průvod narazil poprvé před ministerstvem spravedlnosti ve Vyšehradské ulici na příslušníky Veřejné bezpečnosti. Těm se ale ještě dav zastavit nepovedlo.
„Část průvodu se vydala pochodem do centra a zastavili je právě na Národní třídě. Toho se komunisté obávali, nechtěli dopustit, aby se nespokojená mládež soustředila ve městě,“ vysvětluje historik Libor Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Praha oslaví 17. listopad. V programu jsou pietní akty, satirický průvod a koncert na Václavském náměstí
Číst článek
„Veřejná bezpečnost dostala příkaz, že je nesmí pustit dál. Potom došlo k tomu zásahu, který byl i na tehdejší poměry naprosto neadekvátní a nezvládnutý,“ dodává k dění Svoboda.
Brutální zásah
Proti neozbrojeným demonstrantům stáli příslušníci pohotovostního pluku v bílých helmách, se štíty a obušky.
Klára Pospíšilová vzpomínala na to, jak se lidi nemohli z davu dostat: „Řekla jsem si, že tady nechci zemřít, a v tu chvíli jsem se rozhodla, že půjdu proti tomu kordónu policistů, že ti mě nemůžou zabít. Ten jeden kluk, který byl možná stejně starý jako já, mě nechal projít, nebouchnul do mě tím pendrekem, jenom se na mě podíval a jakoby mi uvolnil cestu. Ale ten, co stál za ním, už mě zmlátil dost brutálně, protože potom jsem měla nalomená dvě žebra.“
Kubišová o legendárním vystoupení z balkonu: Byl to trapas. Překvapilo mě mile, jak lidé reagovali
Číst článek
O brutálním zásahu na Národní třídě se lidé dozvídali postupně. „Řada těch zbitých studentů, co se rozutíkala kolem, šla do klubů, restaurací nebo třeba i do divadel. Skončila představení a začalo se o tom hovořit, třeba v Národním divadle. Navíc o tom začaly vysílat zahraniční televize,“ připomíná historik Svoboda.
Režimu podřízená média v Československu o události informovala jen minimálně a hlavně neobjektivně. Jen o pár dní později se ale režimu už nedařilo tajit, co se stalo. Události 17. listopadu rozhýbaly celospolečenské dění.
Lidé po celé republice začali stávkovat. V pražském Činoherním klubu vzniklo Občanské fórum a následovaly další masové demonstrace. Demisi podal komunistický prezident Gustáv Husák a na konci roku byl hlavou státu zvolen někdejší disident a politický vězeň Václav Havel. Komunistický režim po téměř 42 letech padl.
