Každá baterie má jiné složení, proto se těžko recyklují. V Česku máme jen jedinou třídicí linku
V Příbrami se nachází jediné místo, kde zpracovávají vysloužilé lithiové baterie. Jejich recyklace je ale složitá, protože téměř každá má jiné složení. Ty nejcennější kovy, které baterie mohou obsahovat, jsou kobalt a nikl.
„To, co vidíte, jsou baterie z malé mobility a z automotive. Je velice důležité na začátku mít roztříděné baterie. Většina má různé složení a různé poměry kobaltu, niklu,“ popisuje pro Český rozhlas Viliam Blumtritt z Kovohuti Příbram, který má na starosti recyklaci lithiových baterií. Hovoří v hale, kde žádné lithiové baterie z prvu nejsou vidět.
Pražané mnohdy hází malé tlakové nádoby do šedých kontejnerů na kov. Ne všechny tam ale patří
Číst článek
„Jsou tady v sudech. Když otevřeme jeden ze sudů, tak můžete vidět rozebrané baterie připravené k deaktivaci a tady ve vedlejším sudu už potom vidíte baterie, které jsou zalité roztokem a už deaktivace probíhá,“ popisuje Blumtritt.
Na hladině je vidět rezavobílá pěna, a to je od materiálu, ze kterého baterie jsou. „Ten roztok chytne barvu. Máme tam baterie tři až sedm dnů,“ říká Blumtritt.
Na dalším úseku dochází mechanickému drcení a uvolňování elektrolytu. „My jsme instalovali velice výkonné odsavací zařízení, ale přece jenom pro jistotu používáme respirátory,“ vysvětluje Blumtritt.
600 kilogramů materiálu
A jak tato linka funguje? „Všechno začíná tím, že se nasype do násypky materiál, tedy baterky,“ říká Jaroslav Kabát. Jeho kolega Jaroslav Drnec dodává, že za směnu zpracují zhruba tři sudy, přičemž v jednom sudu je zhruba 200 kilogramů materiálu.
Papír, železo nebo třeba měď. Ceny materiálů majitelé sběren letos několikrát zvedali
Číst článek
„Ty projdou přes dopravník do drtiče, vymývá se to vodou, která padá do nádoby dolů,“ popisuje dále Kabát. Voda je viditelně trochu špinavá.
„Obsahuje black mass (černou hmotu) směs aktivní katodové a anodové hmoty, a po mechanickém drcení je znečištěna nějakými zbytky hliníků, mědi, železa a plastu,“ vysvětluje Blumtritt. „Voda, kterou vidíte, vyplachuje black mass, obsahuje potom důležité kovy z lithiových baterií, jako je kobalt, nikl, lithium,“ dodává. Tyto kovy jsou pro recyklaci nejcennější.
„Materiál nasává kalolis, lisuje vodu a dole se dá potom pytel, do kterého padá hotový materiál,“ ukazuje Jaroslav Kabát. „Teď se nacházíme na konci vynášecího dopravníku po drcení a tady je směs mědi, hliníku a plastu a tohle dál potom budeme třídit a separovat, tak aby to bylo dobře uplatnité na trhu,“ říká Blumtritt.
Použitelná třetina
Následně míříme do bílého stanu. „My ho používáme jako sklad. Tady můžete vidět big bagy (velké tašky) s materiálem, který nám vzešel z linky,“ pokračuje Blumtritt.
Jsou vidět užší a vyšší žoky s materiálem z třídicí linky „Když nakouknete přes hranu žoku, tak vidíte black mass z kalolisu,“ dodává Bumtritt nakonec. Vypadá to trochu jako uhlí nebo koks.
Složení přibližuje technolog Ivo Octábec: „Třetina je zbytková vlhkost, třetina jsou plasty a zejména grafit a ta poslední třetina jsou zájmové kovy. Takže pouze třetina je nyní využitelná pro všechny aplikace.“
A v poloprovozním režimu poměr stále vylepšují. „Ta hranice čistoty je u každého zpracovatele jinde. A je to vlastně vstup do technologie chemického zpracování, pokračování recyklačního kolečka,“ říká Blumtritt. Pro takové zpracování teď podle něj hledají zahraničního partnera, protože u nás takový zatím neexistuje.
