Výbuch jaderné elektrárny v Černobylu před 27 lety vyděsil svět
Před 27 lety, 26. dubna 1986 se jaderná elektrárna Černobyl na Ukrajině stala dějištěm nejhorší jaderné havárie v historii. Celý svět se ale o ní dozvídal jen velmi pomalu. Ještě několik dnů po výbuchu reaktoru Evropa netušila, k jak velké tragédii došlo.
Příčinou výbuchu v černobylské elektrárně byla nevhodná konstrukce reaktoru a hlavně osudové chyby personálu. I když šlo o katastrofu, která se týkala značné části Evropy, Sovětský svaz se ji i tentokrát snažil utajit.
Jadernou havárii v Černobylu, která před 27 lety poznamenala svět, přiblížil Jaroslav Skalický
Až po třech dnech Moskva připustila, že k černobylské havárii došlo. To už zvýšené hladiny radioaktivity v atmosféře hlásily skandinávské země, které po Bělorusku a nejvýchodnější části Ruska zasáhl radioaktivní mrak.
„Rada ministrů Sovětského svazu oznámila, že na černobylské atomové elektrárně pokračují práce k likvidaci nedávné havárie. V důsledku přijatých opatření za uplynulých 24 hodin se vylučování radioaktivních prvků snížilo a také úroveň radiace v oblasti elektrárny se snížila,“ hlásil až 30. dubna oficiální zprávu převzatou z agentury TASS Československý rozhlas.
I když v Kremlu už rok vládl reformní šéf sovětských komunistů Michail Gorbačov, který prosazoval politiku otevřenosti, Moskva neštěstí zlehčovala. Ve stejném duchu informovaly československé úřady.
Konec města Pripjať
Záchranáři z okolí elektrárny evakuovali 200 tisíc lidí, z toho 50 tisíc z nejbližšího města Pripjať. Při výbuchu zahynuli tři lidé, několik desítek osob podlehlo akutní nemoci z ozáření.
Podle zprávy OSN zemřelo v následujících letech na rakovinu v důsledku radioaktivního zamoření dalších 4000 lidí.
Onemocněl i Vladimir Kopčik, jeden z hlavních expertů jaderné elektrárny v Černobylu:
„Zavolali mi ve 2 hodiny v noci, protože mě nemohli nejdříve najít. Tu osudnou noc jsem byl u syna v sanatoriu na okraji města. Dorazil jsem na místo půl hodiny po začátku požáru reaktoru. Mým hlavním úkolem bylo zjistit rozsah výbuchu a zajistit, aby se požár nedostal do dalších bloků elektrárny.“
Už jako šéfa sdružení invalidů Černobylu ho před pár lety pro svůj působivý rozhlasový dokument vyzpovídal reportér Petr Vavrouška. Stejně jako Vasilije Gulaje:
„Až do 2. května jsme o žádném výbuchu nic nevěděli, šli jsme bez obav na prvomájový průvod. Pracoval jsem tehdy v betonárně a nejednou nás poslali do Černobylu.“
Původní sarkofág už nestačí
Reaktor dělníci zalili betonovým sarkofágem, který má zamezit šíření radioaktivity.
Do dvou let má havarovaný blok překrýt nový sarkofág, který ho zakonzervuje na dalších sto let.
