Citrony, mandarinky a dva druhy pomerančů. Strom seniorů z Andalusie plodí všechno najednou
Pojem dva v jednom si asi nejčastěji spojíme s kosmetickými přípravky. Ale co třeba čtyři v jednom? Právě tak je totiž možné označit strom, který si na své zahrádce pěstuje seniorský manželský pár z Andalusie. Na jednom stromě jim totiž rostou zároveň mandarinky, citrony a dva druhy pomerančů.
Nejen jeden, dva nebo tři, ale dokonce až čtyři druhy citrusových plodů má na svém, podle mne zázračném stromu pan José. Třiaosmdesátiletý Andalusan mě vítá na prahu domu a za ním přibíhá i jeho manželka Celestina.
Po pozdravu mi hned ukazují košíček s čerstvě sklizenými mandarinkami a pomeranči. Já se však dožaduji podívat se do zahrádky a prohlédnout si jejich „zázračný“ strom. A tak procházíme kuchyní ven na dvůr. José a Cele, jak paní Celestině říkají, mi na střídačku vysvětlují, které větve a kdy naroubovali, jak dlouho trvalo, než se uchytily, jaké byly úrody loni a předloni, prostě všechno.
Jak se trhají pomeranče
Dozvídám se, že základní strom, který jsem přišla obdivovat, je divoký pomeranč. Anebo jak říkají José a Cele, kyselý. Do jeho pařezu pan José postupně narouboval mandarinku, dva druhy sladkých pomerančů a citron. Raduje se, když mi říká, že na některých větvičkách měl tuto sezonu dokonce až sedm kusů pomerančů.
Paní Cele mi utrhne mandarinku a nutí mě ji ihned ochutnat. Je opravdu slaďoučká. Přitom mi vysvětluje, jak správně trhat pomeranče: Ne násilím. Pokud jsou zralé, stačí jemně potáhnout a zůstanou v ruce.
K obhlídce „zázračného“ stromu se přidává i syn Josého a Celestiny, padesátník Juan José. Ten mi zase říká, že roubování stromů je věc starších pánů. Mladí se s tím dnes už nebabrají. A když už, vášeň takto experimentovat se podle Juana Josého dědí z otce na syna nebo z dědečka na vnuka. Juan José si doma také narouboval stromy napůl pomerančové a napůl mandarinkové.
Seniorské hobby
A pak mi paní Cele vypráví, že v jejich rodném regionu Extremadura, hned vedle Andalusie, mají známého, který si na jeden strom narouboval až pět nebo šest druhů pomerančů. Takových lidí je na jihu Španělska mnoho, ale jsou už postarší. Křížit stromy je zkrátka takové seniorské hobby.
Nakonec se od Josého dozvídám, že by si chtěl na svůj multicitrusový strom naroubovat ještě třetí typ pomeranče.
Touží po druhu, kterému zde na jihu Španělska říkají „sangre de toro“, v překladu „býčí krev“. Název se jistě odvozuje od sytě červené barvy jeho dužiny.
Hned si vzpomenu na pomeranče, které v době mého dětství do Československa na Vánoce přiváželi z Kuby. Možná si také vzpomenete, uvnitř byly také červené. Moc nám jako dětem nechutnaly. Ty, co mi darovala Celestina a José, byly slaďoučké. A doufám, že i protichřipkové.
