Teolog: Vánoce jsou jedním z pout, které drží rodinu. Na Silvestra tlumíme alkoholem strach z neznáma
Vánoce nejsou jen tradicí, ale i způsobem, jak se stmeluje rodina. V rozhovoru pro Český rozhlas Plus to zmínil řeckokatolický kněz, pedagog a psychiatr Jaroslav Maxmilián Kašparů. „Myslím si, že o Vánocích jde v první řadě o rodinu a hlavně o děti,“ popsal. Připomněl také, proč se dávají dárky. Souvisí to s tím, že „Bůh obdaroval planetu Zemi svým synem“, a proto také obdarováváme své bližní.
V současné době jsou podle řeckokatolického kněze, pedagoga a psychiatra Jaroslava Maxmiliána Kašparů vánoční svátky poznamenány epidemií koronaviru. Sleduje předvánoční šum posledních několik let a je prý vidět, že to vždy bylo jak s reklamou, tak se slavením bujařejší.
Nejen o tom, že Vánoce by měly být především svátky rodiny si bude na Štědrý večer s knězem, pedagogem a psychiatrem v jedné osobě Maxem Kašparů povídat Vladimír Kroc
„Ani reklamy není tolik, ani lidé už neshánějí tolik, jako sháněli předtím. Pro tržbu v obchodech je to záležitost bolavá, ale současně je to bolavé proto, že se nebude scházet pohromadě tolik lidí, kolik se jich scházelo dříve. Protože člověk není jen člověk pracující, ale také slavící. A když slaví, chce slavit s někým. Toto nám covid trošku omezil,“ popsal teolog.
Připomíná, že Vánoce by měly být především svátky klidu a míru, tento jejich původní obsah se už ale pomalu vytratil. Nabízí přitom zajímavé srovnání.
„V Louvru je známý Da Vinciho obraz Mona Lisa, který je perfektně zajištěn elektronikou, přesto se ji zlodějům podařilo překonat, obraz vyříznout a ukrást. Na stěně pak zůstal jen prázdný rám a lidé tam přicházeli dál a obdivovali ten rám a obdivovali vůbec i ten skutek, který se tam udál. No a v tomto smyslu jsou naše Vánoce tomuto podobné. My jsme si vyřízli, nebo generace před námi už vyřízly ten vánoční obsah tradičních Vánoc.“
„A teď do toho prázdného místa lidé cpou kdeco. Většinou něco materiálního, bohužel často se tam dávají umělotiny. My máme umělé stromečky, umělé svíčky, umělé koledy… My máme tolik umělotin, že si někdy říkám, kdy přijde čas, že budeme kousat umělého kapra na umělém chrupu. Čili všechno bude umělé a do toho rámu se to nacpe. A pak tam chodíme a obdivujeme to jako tu Monu Lisu.“
Materiální převážilo
Poselství tradičních Vánoc vnímá jako poselství o tom, že je člověk milován. „A že má obrovskou hodnotu a že jeho život i jeho smrt bude mít nějaký smysl. Je to spíše náplň ideje, filozofie a víry, než záležitost materiální. To materiální se na to později navázalo, ale v posledních letech to převážilo,“ popsal.
Vysvětluje i smysl obdarovávání o Vánocích. „Vychází z toho, že Bůh obdaroval planetu Zemi svým synem, který se narodil v Betlémě. A lidé jako by kopírovaly totéž těm druhým. Nám se dostalo božího syna, takže my také budeme s radostí, že se toto stalo, obdarovávat vás kolem sebe. To je ten důvod, proč se o Vánocích dávají dárky,“ vysvětlil.
Vánočním rituálům přitom teolog fandí. Hlavně proto, že se u nich schází více lidí. „Vánoce nejsou soukromou záležitostí, ale je to záležitost společenství. A jestliže se slaví nějaké rituály, tak to přináší do svátků vánočních po roce opět něco nového. Tato tradice je velice důležitá především pro rodinu. Je to jedno z pout, které ji udržuje pohromadě,“ míní.
Otupit hrany toho, co bude
Bujaré silvestrovské veselí je podle něj pro někoho dobrý zvyk a pro někoho zlozvyk. „Pro mě je to zvyk. Vypiju si třeba skleničku šampaňského, popřeju všechno dobré už v devět hodin a jdu spát. Ze starého roku se vždy do nového budím bez kocoviny. Ale nezazlívám těm, kteří to slaví. Prostě je to jejich styl,“ konstatoval.
„Bujarým veselím chceme oslavit to, co bylo, a trošku otupit hrany toho, co bude. Protože člověk je jediný tvor na Zemi, který zná časy minulé, přítomné i budoucí. A tím, že víme, že existuje čas budoucí a nevidíme do něj, je proto tato dobu novoroční velmi výživná pro různé věštby. Je to strach z neznáma,“ dodal.
„Jak víme, alkohol je nejdostupnější anxiolytikum, tedy látka, která snižuje úzkost a napětí. Můžeme to chápat nejen jako oslavu toho, co bylo, ale také jakési ztlumení té úzkosti z toho, co z toho, co bude a co nás čeká,“ vysvětlil Jaroslav Maxmilián Kašparů.
Protože člověk si uvědomuje také nějak podvědomě, že žijeme v době krizí. My máme krizi ekonomickou, ekologickou, migrační, kůrovcovou, energetickou, já nevím, jakou ještě. Takže kdo by se nenapil,“ doplnil.
Poslechněte si celé Hovory. Ptá se Vladimír Kroc.
